Ve velmi obecné rovině snad všichni křesťané věří tomu, že bůh po nás něco žádá (např. abychom v něj věřili, abychom věřili v Ježíše Krista, abychom nehřešili atd.), jednou naše skutky (včetně např. pravosti naší víry) bude soudit, a podle toho nás buď potrestá (peklem) nebo odmění (životem věčným, nebem). Pojďme se nad touto představou zamyslet.
Předně si uvědomme, že pokud by Bůh opravdu chtěl, abychom se nějak chovali, pak by to mohl zařídit velmi snadno, podobně jako učinil nepřekročitelnými fyzikální zákony. Běžný křesťanský protiargument, že by to znemožnilo naši “svobodnou vůli” je zjevně chybný. Neznemožnilo by ji to zcela stejně, jako ji neznemožňují fyzikální zákony. Například gravitační síla nám zabraňuje, abychom “sami od sebe” létali – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli? Analogicky, nejsme schopni procházet zdí – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli?
Nejsme schopni (a nikdo se o to ani nesnaží) zastavit své srdce. A pokud bychom to udělali, pak bychom zemřeli. Omezuje tato naše neschopnost zastavit si srdce naši svobodnou vůli?
Každý z nás na tomto světě zemře – bez ohledu na to, zda chceme, nebo nechceme. Omezuje to nějak naši svobodnou vůli?
Jsme schopni zadržet dech jen po určitou dobu, a pak se začneme dusit. Dušení v nás vyvolává silný pud sebezáchovy, který nás donutí opět začít dýchat. Omezuje tento pud naši “svobodnou vůli nedýchat”?
Proč bychom zcela analogicky nemohli mít silné biologické pudy, abychom nevraždili, pokud by to bůh chtěl? Proč bychom nemohli mít silné biologické pudy být monogamní, pokud by toto bylo boží přání?
Proč má 96% populace silný odpor k sexu se stejným pohlavím (a není pro ně tedy nejmenší problém být heterosexuální, v souladu s údajným božím přáním), a zbylá 4 procenta homosexuální vztah naopak přitahuje, a odpor mají naopak k sexu s opačným pohlavím (a je pro ně tedy velmi obtížné údajné boží přání dodržet)? Proč nemají odpor k homosexuálním vztahům všichni lidé namísto 96%?
Zjevně tedy existují
1) omezení, které překročit nemůžeme jakkoliv bychom chtěli (omezení daná přírodními či biologickými zákony)
2) omezení, jejichž překročení má zá následek naši smrt
3) omezení, jejichž překračování v nás vyvolává pocit nechuti či odporu (a proto je lidé nepřekračují)
Křesťané věří, že kromě těchto omezení existují ještě další, daná božím přáním, která klidně překročit můžeme, avšak stihne nás za to trest až po smrti – kdy už to ale nemůžeme odčinit. Otázkou nyní je, proč Dobrý a Milující Bůh takto postupuje. Jsme přece přesně takoví, jaké nás stvořil! Máme přesně takové preference, které chtěl abychom měli, a nemáme žádnou, kterou nechtěl abychom měli.
Ještě tak nejpřijatelněji by mohlo znít, že Bůh se výše popsaným chováním potřebuje (chce!) ujišťovat, jak moc ho respektujeme, uznáváme a ctíme. Něco jako středověký, o sobě pochybující ješitný monarcha.
Pokud to takto je, myslím že by se mnozí moderní křesťané měli zamyslet nad tím, že nevěří popisu stvoření světa, (přesně!) tak jak je popsán v Bibli: Co když je i toto test? Co když nás Bůh záměrně vystavuje situaci, kdy (pouhá) lidská věda svědčí o něčem, zatímco JEHO Slovo říká něco jiného, a Bůh nás testuje čemu budeme věřit? A jen ti co se rozhodnou správně, mají naději na spásu…
Myslím že jsem celkem jasně ukázal, že samotná představa toho, že bůh úmyslně stanovil pravidla, která můžeme překračovat, dokonce pravidla která máme puzení překračovat, a On nás “pozoruje” jak si s tím poradíme, je docela zvláštní.
Dobrá, jak ale vůbec víme, že pravidla jsou takto nastavena? Jak víme, co po nás tedy bůh vlastně chce? Inu, odpověď je ještě zvláštnější: máme to vědět proto, že tato pravidla jsou popsána v tisíce let staré sbírce náboženských textů jednoho ze stovek až tisíců tehdy existujících starověkých kmenů, vedle prokazatelně chybných příběhů o stvoření světa, vedle příběhů o Potopě světa, která nikdy nenastala, vedle historek o tom, jak bůh velel tomuto kmeni vyvraždit jiné kmeny, včetně žen a dětí, atd. Některá z těchto pravidel máme brát vážně (třeba ta, týkající se manželské věrnosti, nebo homosexuality), jiná vážně brát údajně nemusíme (zákaz práce v sobotu), a u spousty dalších se různí křesťané mezi sebou nejsou schopni shodnout, zda je třeba je dodržovat, nebo ne.
Jak to, že když už připustíme, že bůh stanovil pravidla záměrně tak, abychom je mohli porušovat a abychom neměli přirozené zábrany tak činit, proč je tedy stanovil tak nejednoznačně a nevěrohodně? A jak lze věřit tomu, že porušování takto nevěrohodných pravidel trestá Dobrý a nás Milující Bůh věčnými pekelnými mukami?!
Myslím, že odpověď je zcela zřejmá: žádná taková pravidla bohem ustanovena nejsou, a existuje-li Bůh, pak po nás rozhodně nežádá dodržování nejrůznějších samoúčelných absurdit. Existuje-li Bůh, a chce-li po nás něco, pak to děláme naprosto automaticky a sami od sebe – tak jako dýcháme nebo jak nám bije srdce.
Ještě k tomu Abrahámovi a Izákovi. Myslím si, že by to většina křesťanů neudělala. Ono totiž asi málokdo z nich je takový magor, aby si myslel, že přímo rozmlouvá s bohem. I tak jsem nesvůj z toho, že tito lidé považují uvedené chování za vzor hodný následování:-)
Slávek: to je jednoduché, tisícovku můžeme ztratit, ale jak reálné je, že ztratíme milion?:D
to Slávek Černý:
Jen málokdo nepochopí, že příběh Abrahama a Izáka ukazuje, že Bůh nežádá lidské oběti. 🙂
Příběh Abrahama a Izáka zejména ukazuje, že Bohu je třeba za všech okolností vyhovět. Žádá-li lidskou oběť, pak je třeba jít a uskutečnit ji.
Příběh Abrahama a Izáka ukazuje, že TOTO bezvýhradné podvolení se Bohu je ctnost, a toto také na Abrahamově jednání Bůh explicitně ocenil.
To že Bůh na poslední chvíli Abrahama zadržel, je jen třešnička na dortu – a rozhodně to neznamená, že slibuje že to učiní vždy, a že nikdy nehodlá žádat lidské oběti.
Pokud by mimochodem Abraham od začátku věděl, že Bůh ve skutečnosti Izáka obětovat nechce, neměl by ten příběh vůbec smysl – Abraham by vlastně před Bohem jen sehrál divadélko, a Bůh by Abrahama ocenil za nic. To, že tento příběh v Bibli je, nutně znamená že pro pisatele připadalo v úvahu, že by Bůh lidskou oběť reálně mohl žádat (a to až do jejího provedení, tj. také ji přijmout).
Colombo:
“Machi: to je celkem blbost. Ve vyspělých zemích už není problém přežít ze dne na den, ale v delší časových úsecích, kde je okamžité nevypotřebování zdrojů výhodnější. Naprosto běžné třeba u rostlin Žádná principiální změna morálky nenastala.”
Já jsem to schválně napsal trochu zjednodušeně, abych vyprovokoval debatu. Pokud třeba vezmeme vyspělé země, tak se skutečně přešlo na na dlouhodobější plánování, nicméně až po mnoha ekologických katastrofách, které člověk způsobil. Viz třeba odlesnění Středomoří. Navíc podobné problémy možná hrozí i v budoucnu v důsledku nadměrného využití půdy i u metod, které dnes považujeme za “trvale udržitelné” hospodaření.
Protestant:
“Jen málokdo nepochopí, že příběh Abrahama a Izáka ukazuje, že Bůh nežádá lidské oběti.”
Co Jiftáchova dcera?
Protestant: Možná by bylo lépe si napřed tu Bibli prostudovat a následně se vyhnout psaní evidentních nesmyslů…
Slávek: možná ano, že 🙂 Zkuste diskutovat slušně Protestante a nepoužívat jen holé argumenty ad hominem. Rád se nechám poučit. Kde se mýlím, Einsteine?
to machi:
Tam jde o to ukázat, že bychom neměli dělat ukvapené a nesmyslné sliby, které po nýás ani nikdo nechce. Měli bychom si vždy nechat do budoucna možnost změnit názor.
Takže zjednodušeně řečeno – neslibujte, protože nikdy nevíte zda to budete moci dodržet.
to Slávek Černý:
Já měl pocit, že VY víte co ten příběh v Bibli znamená. Že vy si hrajete na biblického Einsteina.
Pokud se chcete poučit je mnoho výkladových poznámek a slovníků k Bibli a tyto jsou i na netu. A google je mocný vyhledávač.
Třeba zde:
“…Obětování Izáka – původně zdůvodnění, proč v Izraeli neexistují lidské oběti. Hospodin „vidí“ do srdce – vidí ochotu oběť přinést. Spokojí se zástupnou obětí, kterou sám připravil. Zařazením do pásma příběhů se z něho stává poslední zkouška….”
http://brno1.evangnet.cz/node/241
To Protestant: částečná omluva. Odpovídal jsem rychleji, než jsem dal refresh. Takže to beru, že jste to napsal dohromady 🙂 I tak se mýlíte a argumentujete ad hominem (čtení bible). Sám se přitom usvědčujete z neschopnosti pochopit psaný text.
Jinak souhlas s Michalem. Podstatou argumentace je, že bůh poručil upálit, Abrahám chtěl upálit, bůh to na poslední chvíli odvolal. Mým argumentem v tomto případě nebylo to, že bůh je krvelačná bestie a chtěl zabít Izáka. To se dá ukázat na jiných pasážích bible. Je jasně řečené, že v tomto případě zabíjet nechtěl. Mým argumentem bylo, že Abrahám chtěl zabít Izáka. Toto chování je potom dáváno křesťany jako vzor morálky a ctnosti, přestože boží příkaz byl v rozporu s jeho předchozími příkazy.
Michal says:
June 23, 2011 at 12:28 pm
Příběh Abrahama a Izáka zejména ukazuje, že Bohu je třeba za všech okolností vyhovět. Žádá-li lidskou oběť, pak je třeba jít a uskutečnit ji.
Příběh Abrahama a Izáka ukazuje, že TOTO bezvýhradné podvolení se Bohu je ctnost, a toto také na Abrahamově jednání Bůh explicitně ocenil.
protestant:
Uveďte prosím který zkušený a znalý biblista takovou teorii zastává.
Slávek Černý says:
Je jasně řečené, že v tomto případě zabíjet nechtěl. Mým argumentem bylo, že Abrahám chtěl zabít Izáka. Toto chování je potom dáváno křesťany jako vzor morálky a ctnosti,
protestant:
Můžete uvést nějaký pramen, dokument či odkaz, kde je toto dáváno křesťany jako vzor?
http://www.vatican.va/archive/ccc_css/archive/catechism/p1s1c3a1.htm
144 To obey (from the Latin ob-audire, to “hear or listen to”) in faith is to submit freely to the word that has been heard, because its truth is guaranteed by God, who is Truth itself. Abraham is the model of such obedience offered us by Sacred Scripture. The Virgin Mary is its most perfect embodiment.
Katechismus Katolické církve.
No, to tedy nesouhlasím:
1) i kdyby to bylo jak říkáte, Protestante, tak to kvůli tomu musela být zaživa upálena mladá dívka?!
2) Bůh i tak mohl na poslední chvíli zasáhnout, stejně jako v případě Abrahama, a Protestantovo poučení by z toho bylo stejně patrné. Nicméně on to neudělal, a oběť tedy zcela logicky přijmul.
3) Nezapomínejme na ten akt výběru skrze náhodu: Jiftách Bohu slíbil to co vyjde první ze dvěří (slepici, ovci, kozu, …) – a co to bude, bylo v té chvíli ryze věcí náhody. A Bůh si sám vybral, co chce obětovat! Ze dvěří vyšla Jiftáchova dcera.
4) V tom příběhu není ani slůvkem naznačeno, že Jiftách udělal chybu, když přísahal Bohu, že mu obětuje to co vyjde první ze dvěří. Když někdo některá z Biblických postav pochybí, je to v Bibli samozřejmě následně řečeno – zde ale nic podobného řečeno není. Jiftách tedy udělal, co bylo za dané situace třeba.
Čili podle mě z toho příběhu plyne mnohem spíš ponaučení: Bůh si za svou pomoc může říct i o velikou oběť – a ctnostný věřící mu ji v takovém případě samozřejmě s pokorou poskytne, jakkoliv je to pro něj těžké.
Protestant: Uveďte prosím který zkušený a znalý biblista takovou teorii zastává.
Tak to snad není teorie, to přece Bible explicitně říká! 🙂 Teorie by spíš byla, že ve skutečnosti ta pasáž říká něco jiného, než říká:
Gen 22:15-19
15 Hospodinův anděl pak na Abrahama zavolal z nebe podruhé:
16 „Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného:
17 Nesmírně ti požehnám a nesmírně rozmnožím tvé símě – jako hvězdy na nebi a jako písek na břehu moře. Tvé símě ovládne brány svých nepřátel
18 a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas.“
Váš požadavek, abych dokázal že tato pasáž je opravdu Božím požehnáním Abrahamovi za jeho poslušnost, je fakt velmi úsměvný 🙂
to Adela:
Nikde tam není, že vzorem poslušnosti je Abrahamovo obětování Izáka. To jste si tam domyslela.
Protestant, to Adela: Nikde tam není, že vzorem poslušnosti je Abrahamovo obětování Izáka. To jste si tam domyslela.
Božínku vždyť to říká přímo Bible!
“protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného, nesmírně ti požehnám, …”
to Michal:
Víte proč vznikl příběh o hrozné klekánici zabíjející děti? Proto, aby se děti vracely domů před setměním a aby se jim naopak nic nestalo. Ten kdo příběh o klekánici vymyslel nepřál dětem zlo, ale naopak dobro.
Mnoho příběhů (a hodně vyhrocených) je v Bibli proto, aby se ve skutečnosti naopak nestaly.
“….- Otázka, co by se stalo, kdyby nakonec nezasáhl Boží posel a Abrahama nezastavil, jde zcela proti smyslu celého příběhu, proti zkušenosti, kterou s Hospodinem učinil Abraham, a troufám si říci, že i my sami. Taková otázka je zkrátka naprosto nemístná a nesmyslná, protože náš příběh nikdy nemohl mít jiný konec než ten, který z Bible známe, totiž ne-obětování Izáka. Jiné konce snad mohou domýšlet jen ti, kdo Hospodina neznají, ale nikoliv skutečně věřící lidé. -”
http://letohrad.evangnet.cz/kazani/27.html
Protestant:
Jiné konce snad mohou domýšlet jen ti, kdo Hospodina neznají, ale nikoliv skutečně věřící lidé. -”
Jack:
Tomu nerozumím”ti kdo Hospodina neznají”.Já jsem nabyl dojmu,že věřící poznávají
Hospodina právě přes Písmo svaté.Nebo existují věřící,kteří znají Hospodina jinak,než
jak se o něm zmiňuje Bible?Existují ještě jiné, naprosto rozdílné prameny?