Ve velmi obecné rovině snad všichni křesťané věří tomu, že bůh po nás něco žádá (např. abychom v něj věřili, abychom věřili v Ježíše Krista, abychom nehřešili atd.), jednou naše skutky (včetně např. pravosti naší víry) bude soudit, a podle toho nás buď potrestá (peklem) nebo odmění (životem věčným, nebem). Pojďme se nad touto představou zamyslet.
Předně si uvědomme, že pokud by Bůh opravdu chtěl, abychom se nějak chovali, pak by to mohl zařídit velmi snadno, podobně jako učinil nepřekročitelnými fyzikální zákony. Běžný křesťanský protiargument, že by to znemožnilo naši “svobodnou vůli” je zjevně chybný. Neznemožnilo by ji to zcela stejně, jako ji neznemožňují fyzikální zákony. Například gravitační síla nám zabraňuje, abychom “sami od sebe” létali – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli? Analogicky, nejsme schopni procházet zdí – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli?
Nejsme schopni (a nikdo se o to ani nesnaží) zastavit své srdce. A pokud bychom to udělali, pak bychom zemřeli. Omezuje tato naše neschopnost zastavit si srdce naši svobodnou vůli?
Každý z nás na tomto světě zemře – bez ohledu na to, zda chceme, nebo nechceme. Omezuje to nějak naši svobodnou vůli?
Jsme schopni zadržet dech jen po určitou dobu, a pak se začneme dusit. Dušení v nás vyvolává silný pud sebezáchovy, který nás donutí opět začít dýchat. Omezuje tento pud naši “svobodnou vůli nedýchat”?
Proč bychom zcela analogicky nemohli mít silné biologické pudy, abychom nevraždili, pokud by to bůh chtěl? Proč bychom nemohli mít silné biologické pudy být monogamní, pokud by toto bylo boží přání?
Proč má 96% populace silný odpor k sexu se stejným pohlavím (a není pro ně tedy nejmenší problém být heterosexuální, v souladu s údajným božím přáním), a zbylá 4 procenta homosexuální vztah naopak přitahuje, a odpor mají naopak k sexu s opačným pohlavím (a je pro ně tedy velmi obtížné údajné boží přání dodržet)? Proč nemají odpor k homosexuálním vztahům všichni lidé namísto 96%?
Zjevně tedy existují
1) omezení, které překročit nemůžeme jakkoliv bychom chtěli (omezení daná přírodními či biologickými zákony)
2) omezení, jejichž překročení má zá následek naši smrt
3) omezení, jejichž překračování v nás vyvolává pocit nechuti či odporu (a proto je lidé nepřekračují)
Křesťané věří, že kromě těchto omezení existují ještě další, daná božím přáním, která klidně překročit můžeme, avšak stihne nás za to trest až po smrti – kdy už to ale nemůžeme odčinit. Otázkou nyní je, proč Dobrý a Milující Bůh takto postupuje. Jsme přece přesně takoví, jaké nás stvořil! Máme přesně takové preference, které chtěl abychom měli, a nemáme žádnou, kterou nechtěl abychom měli.
Ještě tak nejpřijatelněji by mohlo znít, že Bůh se výše popsaným chováním potřebuje (chce!) ujišťovat, jak moc ho respektujeme, uznáváme a ctíme. Něco jako středověký, o sobě pochybující ješitný monarcha.
Pokud to takto je, myslím že by se mnozí moderní křesťané měli zamyslet nad tím, že nevěří popisu stvoření světa, (přesně!) tak jak je popsán v Bibli: Co když je i toto test? Co když nás Bůh záměrně vystavuje situaci, kdy (pouhá) lidská věda svědčí o něčem, zatímco JEHO Slovo říká něco jiného, a Bůh nás testuje čemu budeme věřit? A jen ti co se rozhodnou správně, mají naději na spásu…
Myslím že jsem celkem jasně ukázal, že samotná představa toho, že bůh úmyslně stanovil pravidla, která můžeme překračovat, dokonce pravidla která máme puzení překračovat, a On nás “pozoruje” jak si s tím poradíme, je docela zvláštní.
Dobrá, jak ale vůbec víme, že pravidla jsou takto nastavena? Jak víme, co po nás tedy bůh vlastně chce? Inu, odpověď je ještě zvláštnější: máme to vědět proto, že tato pravidla jsou popsána v tisíce let staré sbírce náboženských textů jednoho ze stovek až tisíců tehdy existujících starověkých kmenů, vedle prokazatelně chybných příběhů o stvoření světa, vedle příběhů o Potopě světa, která nikdy nenastala, vedle historek o tom, jak bůh velel tomuto kmeni vyvraždit jiné kmeny, včetně žen a dětí, atd. Některá z těchto pravidel máme brát vážně (třeba ta, týkající se manželské věrnosti, nebo homosexuality), jiná vážně brát údajně nemusíme (zákaz práce v sobotu), a u spousty dalších se různí křesťané mezi sebou nejsou schopni shodnout, zda je třeba je dodržovat, nebo ne.
Jak to, že když už připustíme, že bůh stanovil pravidla záměrně tak, abychom je mohli porušovat a abychom neměli přirozené zábrany tak činit, proč je tedy stanovil tak nejednoznačně a nevěrohodně? A jak lze věřit tomu, že porušování takto nevěrohodných pravidel trestá Dobrý a nás Milující Bůh věčnými pekelnými mukami?!
Myslím, že odpověď je zcela zřejmá: žádná taková pravidla bohem ustanovena nejsou, a existuje-li Bůh, pak po nás rozhodně nežádá dodržování nejrůznějších samoúčelných absurdit. Existuje-li Bůh, a chce-li po nás něco, pak to děláme naprosto automaticky a sami od sebe – tak jako dýcháme nebo jak nám bije srdce.
Jack: Neustále píšeš o tom,že ateisté nemají morálku ,a že z principu jim nic nebrání zavraždit souseda,když jim leze na nervy.
V tom případě mě napadá jednoduchá logická úvaha,proč tvá teorie nefunguje
v praxi.
Josef: Jacku, nejprve mi dovolte, abychom si ujasnili jednu věc, v které jsme si pravděpodobně neporozuměli.
Jestliže říkám, že atheista nemá principiální důvod nezavraždit člověka, tak to ještě neznamená, že si myslím, že se tak skutečně zachová a morální zábrany nepocítí. Naopak, domnívám se, že naprostá většina atheistů samozřejmě morální zábrany pocítí, a to v případě vraždy dokonce velmi silně. Je na tom špatně jen jedna věc: že to, jak se v praxi chovají, je nekonsistentní s theorií, o které tvrdí, že ji vyznávají. Pořád je to ale lepší, než kdyby naopak atheismus začali do důsledků aplikovat i v praxi.
Jinými slovy tedy: nečekám, že bude nějaký nebetyčný rozdíl v kriminalitě mezi státy s formálně věřící většinou a s formálně nevěřící většinou: mezi křesťany jsou nepochybně lidé, kteří se podle toho nechovají (a to mnohem častěji právě v zemích se silnější náboženskou tradicí, kde k formální víře vedou nejen motivy duchovní, ale i materiální), a zrovna tak atheisté neberou svůj atheismus do důsledku vážně, ale mnozí z nich jsou ve skutečnosti mravní lidé, kteří zvláště v Evropě zůstávají silně zakotveni v křesťanské kultuře, silněji, než si obvykle sami uvědomují.
Jack: Vezmu si USA,kde je velké procento věřících a třeba Švédsko,kde je mnohem nižší procento věřících.
Podívám se na průměrnou kriminalitu(zejména vraždy) v USA.
Podívám se na průměrnou kriminalitu(zejména vraždy) ve Švédsku.
Logickou úvahou musím dojít k závěru,že ateisté mají menší kriminalitu než věřící.
Kdo je tedy morálnější?
Josef: Pokud mluvíme o logické úvaze, tak si musíme říci, jaké požadavky logika ve skutečnosti má, aby výše uvedená úvaha mohla být akceptována.
V první řadě si řekněme, že z jedné jediné relace (porovnání pouhých dvou zemí) nelze dělat závěr, který by šlo brát za bernou minci. Vypovídající schopnost je téměř nulová, protože jde o záměrně vybranou dvojici. Pro vyslovení aspoň elementárně podloženého tvrzení potřebujeme takových relací mnohem více. Ukážu Vám pro příklad, jak by to dopadlo, kdybych já postupoval také takto záměrně výběrově:
Dobrá, Švédsko má nižší počet vražd na počet obyvatel než USA. Podívejme se, zda na druhou stranu nějaká země nemá ještě nižší počet vražd než Švédsko: podle údajů European Institute for Crime Prevention and Control mají nižší počet vražd na obyvatele než Švédsko (18/milion) mimo jiné následující země: Itálie (13), Polsko (10), Irsko (5).
Nabídl jsem tři výrazně katolické země, které jsou na tom co do vražd ještě o něco lépe než Švédsko. Mohu z toho dělat nějaký závěr? Samozřejmě, že ne! Přestože jsem uvedl třikrát více relací než Vy, tak Vy byste samozřejmě stejně tak mohl zase okamžitě kontrovat mnoha jinými protipříklady. Tak jednoduše, jak jste to uvedl, zkrátka skutečně logická úvaha znít nemůže.
Druhou věcí, kterou bych chtěl uvést, je, že náboženství pochopitelně není jediným faktorem, který ovlivňuje zločinnost. Relevantní závěry lze činit pouze za dodržení tzv. zásady Ceteris Paribus, která požaduje, aby se porovnávané objekty nelišily ve svých ostatních charakteristikách, které mohou mít na zkoumaný údaj vliv; ideálně aby se nelišily vůbec, anebo jen nepodstatně. Mezi USA a Švédskem je samozřejmě i mnoho dalších podstatných rozdílů kromě religiozity, které také mohou mít na zločinnost silný vliv. Ideálně bychom měli vzít nějaká dvě společenstva, která jsou si v ostatních podmínkách velmi blízká. Co Vám mohu nabídnout jako příklad? Nejlépe porovnání zločinnosti uvnitř naší vlastní země, kterou dobře známe a která má i tu výhodu, že je v celém svém prostoru co do životních podmínek velmi homogenní, a zásadnější územní rozdíly zjišťujeme jen v několika málo věcech. A jednou z těchto věcí je právě religiozita, kde existují rozdíly opravdu nezanedbatelné.
Nejkatoličtějším krajem je kraj Zlínský (49% katolíků podle sčítání lidu), na druhém místě je kraj Vysočina (42% katolíků.) Na opačném pólu nejméně katolických krajů se stává vítězem kraj Ústecký (pouze 12% katolíků) a Liberecký (pouze 13% katolíků). Na webu Policie ČR se dá najít poměrně podrobná statistika kriminality. Vezmu poslední dostupné roční údaje, tedy násilné trestné činy za celý rok 2010. Hádáte, který kraj je z tohoto hlediska nejbezpečnější? Ano, Zlínský (1.0 zločinů na tisíc obyvatel). Hádejte, který kraj je druhý nejbezpečnější. Ano, je to Vysočina (1.1 na tisíc obyvatel). Na druhou stranu jen dva kraje dosáhly bohužel vyšší zločinnosti než 2.3 na tisíc obyvatel. Ano, opět hádáte správně, byly to kraj Ústecký a Liberecký. Velmi obdobné výsledky vyjdou i při využití dat předchozích let. Je tato stabilní korelace náhodná? Myslím, že všichni víme, že není. Vyšší sklon k chození do kostela za jinak stejných podmínek jde ruku v ruce s vyšším sklonem k respektování i ostatních sociálních vazeb.
Na závěr jsem si nechal to nejpodstatnější. Bez ohledu na to jak vycházejí nebo nevycházejí jakékoli statistiky, jednu věc vím naprosto jistě. Tou věcí je fakt, že JÁ mám nižší kriminalitu díky tomu, že jsem křesťan. Sám na sobě bezpečně vím, že mé křesťanství mě vede k mravnějšímu jednání tam, kde bych k němu jako případný atheista nacházel motiv jen velmi těžko. Vím, jaký má křesťanství vliv na MOJI morálku, a to je pro mě to jediné opravdu důležité a rozhodující.
A protože křesťanství není ničím jiným než výzvou k lásce, může totéž najít v sobě každý, kdo se pokusí následovat Ježíše s upřímným srdcem.
“In general, higher rates of belief in and worship of a creator correlate with higher rates of homicide, juvenile and early adult mortality, STD infection rates, teen pregnancy and abortion in the prosperous democracies.
“The United States is almost always the most dysfunctional of the developing democracies, sometimes spectacularly so.”
Gregory Paul, the author of the study and a social scientist, used data from the International Social Survey Programme, Gallup and other research bodies to reach his conclusions.
http://www.timesonline.co.uk/tol/news/uk/article571206.ece
Josefe, uvádějte alespoň zdroje vašich statistických prohlášeních.
Mimo jiné, porovnání států uvnitř USA ukázalo, že náboženství pozitivně koreluje s vraždami.
http://www.cybercollege.com/fog33.htm
Křesťanství netvoří morálnější společnosti, ani je nečiní nemorálními.
Náboženství se prostě daří v dysfunkčním prostředí, v chudobě, v zemích, které jsou neustále v konfliktu atd.
http://www.youtube.com/watch?v=VdtwTeBPYQA
Mohu se zeptat v kterých věcech jste morálnější jako křesťan než jako fiktivní ateista?
“Tou věcí je fakt, že JÁ mám nižší kriminalitu díky tomu, že jsem křesťan. Sám na sobě bezpečně vím, že mé křesťanství mě vede k mravnějšímu jednání tam, kde bych k němu jako případný atheista nacházel motiv jen velmi těžko”
Hloupost a racionalizace. Nemůžete srovnat se svojí osobou, která je atheistou. Argument je tak argumentem osla. Dané “nacházení motivů” je pak jen čistá racionalizace jednání, které se uskutečňuje podvědomně. Nehledé na to, že toto je váš pohled na vás jako atheistu, ale to je pohled z principu pokřivený. Je nutný váś pohled atheisty na vás jako atheistu, což je nemožné. Argument is invalid.
Nějaká údajná statistika:
Argument is invalid.
1. vyvozování závěrů bez nějaké příčiné souvislosti
2. pleteš si zase korelaci a kauzalitu
3. cherrypicking
4. nedefinované “býti křesťan” srovnávané s “chozením do kostela”, neprokázané.
Čoveče, ty vědu dělat nemůžeš. Je dobře, že ji neděláš.
Josefe i já bych se zeptal s Adélou, ve kterých věcech jste morálnější, než byste byl kdybyste byl ateistou? Rozumím tomu správně tak, že kdybyste nevěřil v Boha, šel byste krást, vraždit nebo znásilňovat?! A neděláte to proto, že se bojíte božího trestu?
Představte, že já ani nekradu, ani nevraždím, ani neznásilňuji, a dokonce jsem ani nikdy nebyl nevěrný žádné ze svých partnerek (mám-li potřebu být s jinou holkou, pak nejdřív ukončím předchozí vztah) – a přitom v žádného boha nevěřím.
Pokud Vás činí morálnějším vaše víra v Boha, čili bez ní byste byl méně morální, pak vás tedy upřímně lituji.
Josef:
Není ale svoboda jako svoboda. Svoboda, zda si vůbec dám nějakou zmrzlinu, je podstatnější svobodou než pokud si ji dát musím, ale pouze si mohu vybrat mezi pistáciovou nebo čokoládovou.
I ptám se: co je tou nejpodstatnější svobodou lidské vůle? Je to něco podstatnějšího než jen materiální výběr. Je to mravní svoboda, svoboda volby mezi dobrem a zlem. Svoboda volby mezi dobrem a zlem je totiž svobodou akceptování nebo neakceptování samotného principu, z kterého pocházím. Nic nemůže být svobodou větší než svoboda postavit se proti smyslu své vlastní existence.
Je výsměchem např. svoboda jet na dovolenou do Antarktidy? Pokud by na ni někdo reagoval ve stylu, jaký Vy navrhujete výše, tak by řekl: to má být nějaká svoboda? Vždyť když pojedu na dovolenou do Antarktidy, tak mi tam bude zima, to žádná svoboda není! Svoboda jet do Antarktidy ale je reálnou svobodou, protože svoboda rozhodně neznamená, že následky svého svobodného rozhodnutí nemusíme nést. Svoboda znamená, že rozhodnutí můžeme učinit a pak také nést všechny jeho odpovídající následky. Naopak kdyby svobodné rozhodnutí neneslo vůbec žádné následky, k čemu by pak takové rozhodování bylo? Mělo by nulový obsah, tedy by se opět o žádnou svobodu nejednalo.
Spitfire
Podle úrovně vašich metafor Josefe, to vypadá, že jste konvertoval k protestantismu.
Tvrdíte: “Je to mravní svoboda, svoboda volby mezi dobrem a zlem”, ale co když si nechci vybírat mezi ANO a NE. Co když je svoboda v popření toho dualismu. Co když svoboda znamená tři varianty ANO, NE, NECHCI.
Vaše uvažování o svobodě bohužel nemá východisko v nějaké křestanské morálce. Pouze aplikujete naučené schémata, což dokládá vaše zmrzlinová filosofie. Svobodný jsem stejně at už si zmrzlinu mohu koupit nebo nemohu. Svobodný jsem stejně at už je výběr u nabídky zmrzliny pouze jeden druh, nebo druhů více. (to stejné platí i ve vašem zvráceném příkladu s antarktidou)
Bůh je všemohoucí a vševědoucí což by znamenalo, že se nerozhoduje. Kdyby se Bůh rozhodoval pak by nebyl tou vyjímečnou entitou – jsoucnem. Kdyby se člověk nemusel rozhodovat byl by jako Bůh. O to šlo v ráji. Takže naprosto pokroucená je představa, že se Bůh bude rozhodovat o tom kdo půjde do pekla a kdo z pekla. Bůh přece není Mengele.
Spitfire: Podle úrovně vašich metafor Josefe, to vypadá, že jste konvertoval k protestantismu.
Josef: Tak to opravdu asi jen vypadá, Spitfire, i když nevím, co Vás k takovému závěru vede. Ve skutečnosti se k žádné konverzi tímto směrem nechystám.
Spitfire: Tvrdíte: “Je to mravní svoboda, svoboda volby mezi dobrem a zlem”, ale co když si nechci vybírat mezi ANO a NE. Co když je svoboda v popření toho dualismu. Co když svoboda znamená tři varianty ANO, NE, NECHCI.
Josef: Nechci Vaši reakci nějak nevhodně zplošťovat, ale přece musím v první řadě upozornit na to, že základním stavebním kamenem křesťanství je logika. A jedním ze základních kamenů logiky je zákon o vyloučeném třetím. Tvrzení a jeho negace pokrývá pravdivostně množinu všech možných stavů světa. Dům buďto mám natřený nazeleno anebo nemám, nic mezitím není (za předpokladu dostatečně přesné definice zelenosti). Jestliže se budu stavět do pozice, že svou svobodu chci realizovat nerozhodováním o barvě fasády, pak tím nedosáhnu žádného třetího stavu, ale jen toho, že dům nebude nakonec natřený vůbec, tedy ani konkrétně na zeleno natřený nebude a jeho vzhled bude čím dál víc upadat. Totéž platí o člověku, kterému je bytostně vlastní svoboda volby mezi dobrem a zlem. Nebude-li se chtít této volby vůbec účastnit, tak se nedostane do žádného třetího stavu. Dosáhne jen toho, že jeho směřování k dobru bude degenerovat.
Spitfire: Vaše uvažování o svobodě bohužel nemá východisko v nějaké křestanské morálce. Pouze aplikujete naučené schémata, což dokládá vaše zmrzlinová filosofie. Svobodný jsem stejně at už si zmrzlinu mohu koupit nebo nemohu. Svobodný jsem stejně at už je výběr u nabídky zmrzliny pouze jeden druh, nebo druhů více. (to stejné platí i ve vašem zvráceném příkladu s antarktidou)
Josef: Svoboda je, podobně jako dobro, pojem definovaný vždy už vzhledem k něčemu. Neexistuje svoboda bez atributu. Svoboda koupení zmrzliny závisí na tom, zda si zmrzlinu koupit mohu nebo nemohu, nemožností si ji koupit tuto svobodu ztrácím. A jestliže my jsme mluvili o svobodě rozhodnutí mezi dobrem a zlem, tedy svobodě rozhodnutí přijmout anebo protivit se Boží vůli, pak kdybychom byli Bohem donuceni Jeho vůli akceptovat bez možnosti odmítnutí, tak bychom tuto svobodu volby samozřejmě z definice ztratili.
Spitfire: Bůh je všemohoucí a vševědoucí což by znamenalo, že se nerozhoduje. Kdyby se Bůh rozhodoval pak by nebyl tou vyjímečnou entitou – jsoucnem.
Josef: V jakém smyslu by všemohoucnost a vševědoucnost měla podle Vašeho náhledu vylučovat rozhodování? Můj Bůh je všemohoucí, vševědoucí i rozhodující se. Samozřejmě, vyloučeny jsou všechny antropomorfní představy o bohu, který nejdříve rozvažuje a pak se nějak rozhodne, to je nesmysl už vzhledem k Boží mimočasovosti. Ale na tom, že stav vesmíru je odrazem Božího rozhodnutí a Jeho vůle, to nic nemění.
Spitfire: Kdyby se člověk nemusel rozhodovat byl by jako Bůh. O to šlo v ráji. Takže naprosto pokroucená je představa, že se Bůh bude rozhodovat o tom kdo půjde do pekla a kdo z pekla. Bůh přece není Mengele.
Josef: Máte samozřejmě pravdu v tom, že Bůh v principu nerozhoduje o tom, kdo půjde do pekla a kdo ne. Tahle volba je jenom naše vlastní, lidská, a učiníme ji každý sám za sebe.
Josef: Bůh v principu nerozhoduje o tom, kdo půjde do pekla a kdo ne.
On snad podle vás Bůh není milostivý? Neodpouští snad lidem, chce-li? Pokud odpouští, v případě že chce, pak rozhodnutí o tom kdo půjde do pekla na něm samozřejmě záleží! Ne?
Mimochodem, Josefe, neodpověděl jste mě ani Adéle na ten dotaz ohledně toho, jak máme rozumět vašemu tvrzení, že vás křesťanství činí morálnějším.
to Michal:
“….Ztráta vědomí o smyslu života a malomyslnost slušných lidí je horším nebezpečím než přímé zlo, protože mu otvírá cestu…..”
Petr Pokorný – Apoštolské vyznání.- Mlýn 1994
Zdravím Protestante, no já už jsem myslel, že jste na mě/na nás zanevřel!
Copak tím citátem myslíte, přiznám se že tak úplně nerozumím… Myslíte, že jako nevíra, tedy ztráta vědomí o tom co věřící rozumějí pod smyslem života, otvírá cestu Zlu?
to Michal:
Byl jsem na dovolené. Tedy i bez netu 🙂
Tím citátem podle mne Pokorný myslí, že lidé bez vize, bez budoucnosti, bez smyslu života před sebou jsou velmi náchylní uvěřit zlu, sednout na lep demagogům s jednoduchými řešeními. Pokud lidé nejsou pevně někde zakotvení cokoliv pak s nimi vláčí od extrému k extrému. A to je velké nebezpečí. Větší, než otevřené zlo, které je demaskované a proti kterému se dá bojovat.
protestant: opět vidíte černobíle svět, svět je ale v odstínech šedi. Souhlasím, že kdo není nějak ukotven, tak to s ním vláčí sem a tam. Problém je, že to ukotvení často může být v tom kterém extrému, tedy i ona vize či smysl života může být, co se týče společenských měřítek, zlý.
Bůh se nerozhoduje, kdyby ano nebyl by tou vyjímečnou entitou, antropomorfní je právě vaše představa, že se něco dokonce i Bůh musí rozhodovat jako člověk. Taková představa je nemožná tudíž mimo zkušenost. Sám přece věříte v Krista tedy něco jako antropomorfní náhražku Boha. Nejste schopen vyjádřit jak se Bůh jako Bůh rozhoduje, protože takovou představu nemáte a proto si sám a jiným snažíte vsugerovat falešnou modlu, která je jen lepší verzí Mengeleho.
Sloveso NECHCI není opakem ANO a není ani jiným výrazem pro NE. Záměrně uvádíte pochybný příklad s fasádou a vůbec nechápete význam slovesa “nechci”. Kdybyste znal jeho význam nikdy byste jej nesrovnával s možnostmy ANO, NE…
Svoboda je abstrakce a nemá nic společného se zmrzlinou s fasádou ani antarktidou. Jste ve vleku svých rozhodnutí, nejste ani chviličku svobodný. NECHCI je odmítnutím volby, nikoli toho že fasádu nenatřu či si nekoupím zmrzlinu. Je to vyjádření vědomí toho, že žádným rozhodnutím se nepřibližuji nějaké představě svobody. Volba ani Volba mezi peklem a rájem není svobodou. Kdyby ano, Bůh je zbytečný.
“….Ztráta vědomí o smyslu života a malomyslnost slušných lidí je horším nebezpečím než přímé zlo, protože mu otvírá cestu…..”
Petr Pokorný – Apoštolské vyznání.- Mlýn 1994
Ano to jen potvrzuje, že ZLO vyžaduje charakter. Lidé ale většinou žádné ZLO nepáchají.
protestant:
Ten citát by se dal hezky aplikovat na situaci s umírněnými věřícími a fundamentalisty.
http://en.wikipedia.org/wiki/Sam_Harris_%28author%29#Moderation
Protestant:Tím citátem podle mne Pokorný myslí, že lidé bez vize, bez budoucnosti, bez smyslu života před sebou jsou velmi náchylní uvěřit zlu, sednout na lep demagogům s jednoduchými řešeními. Pokud lidé nejsou pevně někde zakotvení cokoliv pak s nimi vláčí od extrému k extrému. A to je velké nebezpečí. Větší, než otevřené zlo, které je demaskované a proti kterému se dá bojovat.
Arkande:Pokud k tomu připočteme co řekl Colombo,pak je to ta nejrozumnější věc jakou jsem od Vás kdy slyšel.
to Colombo.
Když popisuji přímku dvěma body kterými prochází tak doufám nikoho nenapadne, že si myslím, že se přímka skládá pouze ze dvou bodů. 🙂
to adela:
Na toho Harrise se hodí text písničky Svatopluka Karáska:
http://www.ctrnactka.webzdarma.cz/zpevnik_p/podobentsvi.o.zrnu.htm
zejména:
….vždyť všechny hrůzy a horory,
byly v touze, by svět očištěn byl…
Arkande:Pokud k tomu připočteme co řekl Colombo,pak je to ta nejrozumnější věc jakou jsem od Vás kdy slyšel.
protestant:
To jsem musel někde udělat chybu…. 🙂