Ve velmi obecné rovině snad všichni křesťané věří tomu, že bůh po nás něco žádá (např. abychom v něj věřili, abychom věřili v Ježíše Krista, abychom nehřešili atd.), jednou naše skutky (včetně např. pravosti naší víry) bude soudit, a podle toho nás buď potrestá (peklem) nebo odmění (životem věčným, nebem). Pojďme se nad touto představou zamyslet.
Předně si uvědomme, že pokud by Bůh opravdu chtěl, abychom se nějak chovali, pak by to mohl zařídit velmi snadno, podobně jako učinil nepřekročitelnými fyzikální zákony. Běžný křesťanský protiargument, že by to znemožnilo naši “svobodnou vůli” je zjevně chybný. Neznemožnilo by ji to zcela stejně, jako ji neznemožňují fyzikální zákony. Například gravitační síla nám zabraňuje, abychom “sami od sebe” létali – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli? Analogicky, nejsme schopni procházet zdí – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli?
Nejsme schopni (a nikdo se o to ani nesnaží) zastavit své srdce. A pokud bychom to udělali, pak bychom zemřeli. Omezuje tato naše neschopnost zastavit si srdce naši svobodnou vůli?
Každý z nás na tomto světě zemře – bez ohledu na to, zda chceme, nebo nechceme. Omezuje to nějak naši svobodnou vůli?
Jsme schopni zadržet dech jen po určitou dobu, a pak se začneme dusit. Dušení v nás vyvolává silný pud sebezáchovy, který nás donutí opět začít dýchat. Omezuje tento pud naši “svobodnou vůli nedýchat”?
Proč bychom zcela analogicky nemohli mít silné biologické pudy, abychom nevraždili, pokud by to bůh chtěl? Proč bychom nemohli mít silné biologické pudy být monogamní, pokud by toto bylo boží přání?
Proč má 96% populace silný odpor k sexu se stejným pohlavím (a není pro ně tedy nejmenší problém být heterosexuální, v souladu s údajným božím přáním), a zbylá 4 procenta homosexuální vztah naopak přitahuje, a odpor mají naopak k sexu s opačným pohlavím (a je pro ně tedy velmi obtížné údajné boží přání dodržet)? Proč nemají odpor k homosexuálním vztahům všichni lidé namísto 96%?
Zjevně tedy existují
1) omezení, které překročit nemůžeme jakkoliv bychom chtěli (omezení daná přírodními či biologickými zákony)
2) omezení, jejichž překročení má zá následek naši smrt
3) omezení, jejichž překračování v nás vyvolává pocit nechuti či odporu (a proto je lidé nepřekračují)
Křesťané věří, že kromě těchto omezení existují ještě další, daná božím přáním, která klidně překročit můžeme, avšak stihne nás za to trest až po smrti – kdy už to ale nemůžeme odčinit. Otázkou nyní je, proč Dobrý a Milující Bůh takto postupuje. Jsme přece přesně takoví, jaké nás stvořil! Máme přesně takové preference, které chtěl abychom měli, a nemáme žádnou, kterou nechtěl abychom měli.
Ještě tak nejpřijatelněji by mohlo znít, že Bůh se výše popsaným chováním potřebuje (chce!) ujišťovat, jak moc ho respektujeme, uznáváme a ctíme. Něco jako středověký, o sobě pochybující ješitný monarcha.
Pokud to takto je, myslím že by se mnozí moderní křesťané měli zamyslet nad tím, že nevěří popisu stvoření světa, (přesně!) tak jak je popsán v Bibli: Co když je i toto test? Co když nás Bůh záměrně vystavuje situaci, kdy (pouhá) lidská věda svědčí o něčem, zatímco JEHO Slovo říká něco jiného, a Bůh nás testuje čemu budeme věřit? A jen ti co se rozhodnou správně, mají naději na spásu…
Myslím že jsem celkem jasně ukázal, že samotná představa toho, že bůh úmyslně stanovil pravidla, která můžeme překračovat, dokonce pravidla která máme puzení překračovat, a On nás “pozoruje” jak si s tím poradíme, je docela zvláštní.
Dobrá, jak ale vůbec víme, že pravidla jsou takto nastavena? Jak víme, co po nás tedy bůh vlastně chce? Inu, odpověď je ještě zvláštnější: máme to vědět proto, že tato pravidla jsou popsána v tisíce let staré sbírce náboženských textů jednoho ze stovek až tisíců tehdy existujících starověkých kmenů, vedle prokazatelně chybných příběhů o stvoření světa, vedle příběhů o Potopě světa, která nikdy nenastala, vedle historek o tom, jak bůh velel tomuto kmeni vyvraždit jiné kmeny, včetně žen a dětí, atd. Některá z těchto pravidel máme brát vážně (třeba ta, týkající se manželské věrnosti, nebo homosexuality), jiná vážně brát údajně nemusíme (zákaz práce v sobotu), a u spousty dalších se různí křesťané mezi sebou nejsou schopni shodnout, zda je třeba je dodržovat, nebo ne.
Jak to, že když už připustíme, že bůh stanovil pravidla záměrně tak, abychom je mohli porušovat a abychom neměli přirozené zábrany tak činit, proč je tedy stanovil tak nejednoznačně a nevěrohodně? A jak lze věřit tomu, že porušování takto nevěrohodných pravidel trestá Dobrý a nás Milující Bůh věčnými pekelnými mukami?!
Myslím, že odpověď je zcela zřejmá: žádná taková pravidla bohem ustanovena nejsou, a existuje-li Bůh, pak po nás rozhodně nežádá dodržování nejrůznějších samoúčelných absurdit. Existuje-li Bůh, a chce-li po nás něco, pak to děláme naprosto automaticky a sami od sebe – tak jako dýcháme nebo jak nám bije srdce.
Můj názor:
1) je asi dobré si tu otázku položit, a zamyslet se nad ní
2) odpověď na ni zní, že pozice věřících a ateistů není symetrická: My máme argumenty, oni ne. My si svoji pozici dovedeme v diskuzi (tedy v symetrickém střetu) obhájit, oni v tom selhávají. My máme o diskuzi zájem (troufám si říct že upřímně), zatímco za věřící zde diskutuje snad už jenom Josef (Protestant to, zdá se, vzdal). Oni se uchylují k trollování, my to nemáme zapotřebí.
Čili z těchto důvodů naše jistota, že máme pravdu, JE něčím víc, než jejich jistota, že mají pravdu 🙂
Já teď nevím, jestli ten dotaz má mít nějakou návaznost na to co co jsem napsal o svobodné vůli. To má význam hlavně v tom, že argument: “To by přece nešlo to bychom potom neměli svobodnou vůli.” nemá žádný smysl pokud nedokážeme rozpoznat tu svobodnou vůli.
K té jistotě já myslím že to je docela triviální. Aktivní, specifické a hlavně předem neodůvodněné tvrzení, jako např. že existuje bůh a že má takové a takové vlastnosti, je vždy mnohem složitější obhájit než vyvrátit.
Tak jsem se chytl do spamfiltru. 🙁
Napraveno 🙂
“a hlavně předem neodůvodněné tvrzení, jako např. že existuje bůh a že má takové a takové vlastnosti, je vždy mnohem složitější obhájit než vyvrátit.”
Jop, souhlas, a myslím že je potřeba si uvědomit, že by to složité být vůbec NEMUSELO. Boží projevy by ve světě klidně mohly být dobře pozorovatelné. A ta obtížnost je důsledkem právě toho, že věřící chtějí obhájit existenci něčeho, co se nijak neprojevuje, ačkoliv by se projevovat mohlo a dokonce mělo. (např. skrze účinnost modliteb).
Josefe, když už tady přátele práv zvířat obviňujete z vražd miminek, nemají náhodou křesťané ve vztahu k dětem taky tak trochu máslo na hlavě?
Zajímala by mě jedna věc a sice co si myslíte o nauce o prvotním hříchu. Konkrétně by mě zajímálo, jestli skutečně věříte, že i tohle vaše malé děťátko je už teď morálně degenerovaná bytost, která si chce volit zlo. Tj., jestli je i vaše dítě už teď malý vzbouřenec proti Bohu, který by si podle spravedlnosti zasloužil věčné zatracení a který musí pouze čekat, zda mu dá Bůh milost víry a zda Ježíš bude chtít léčit jeho nemocnou duši.
Mě asi popravdě přestaly zajímat takové ty velké otázky kolem náboženství, ale zajímá mě každodení proživání zbožných lidí. Přemýšlíte takto o svém dítěti, nebo se vám daří oddělit náboženské nauky od tohoto vztahu. A vážně věříte, že duše vaší ženy je nemocná a že tato nemoc při početí mysticky nakazila také duši vašeho dítěte?
Nenapadá vás někdy, že si tuto nauku vymysleli kněží – to jest frustrovaní panicové, kteří žádné partnerky a děti nikdy neměly? Nebo řečeno obráceně: myslíte, že by nauku o prvotním hříchu mohl vymyslet někdo, kdo má jako vy zkušenost s tím být otcem?
Jop, souhlas, a myslím že je potřeba si uvědomit, že by to složité být vůbec NEMUSELO. Boží projevy by ve světě klidně mohly být dobře pozorovatelné. A ta obtížnost je důsledkem právě toho, že věřící chtějí obhájit existenci něčeho, co se nijak neprojevuje, ačkoliv by se projevovat mohlo a dokonce mělo. (např. skrze účinnost modliteb).
To rozhodně a určitě by to nebyly jen drobné rozdíly. Pokud bůh stvořil vesmír výhradně pro lidi, tak by vypadal úplně jinak. Asi nějak tak jak si ho představoval Aristoteles. Jen nějaké sféry a žádné zbytečné miliardy galaxií. Pokud bůh stvořil vesmír, jak je, a později získal zájem o lidi a chtěl se jim zjevit, tak by rozhodně zvolil originálnější formu. Nemusel se opičit po desítkách falešných proroků. 😀
to Slekvished:
Hezký příspěvek jen bych poupravil Váš názor: “…že si tuto nauku vymysleli kněží – to jest frustrovaní panicové, kteří žádné partnerky a děti nikdy neměly?…”
Arkande:Frustrovaní kněží jenž své děti,partnery i partnerky a také svůj sexuální život tají…
PS:K tomuto tématu ještě patří Encyklika Humanae vitae:II. Vatikánský koncil měl rozhodnout o všech formách antikoncepce, kterou církevní učení označilo za smrtelný hřích. Za jedinou přijatelnou, kterou bůh schvaluje, byla papežem Piem XII. v roce 1951 označena metoda bezpečné periody neplodných dnů. Představte si situaci, kdy o manželských záležitostech rozhoduje skupina celibátníků, kteří žijí v přepychu a blahobytu a kteří žijí mimo krutou realitu světa.
Jinak k tomu tématu existuje samozřejmě video “Welcome To This World” od TheThinkingAtheist, které pokládám za jedno z nejemotivnějších ateistických videí jaké kdy vzniklo:
http://www.youtube.com/watch?v=cxFYZRRelQs
Ianvs: nota bene, původní hebrejský text ale říká “nebudeš míti bohy přede mnou/v mé přítomnosti/před mým obličejem” (‘acher ‘elohiym paniym), což už má výkladů podstatně víc (jak se postavíme k plurálu ‘elohiym a co je míněno tím paniym), mezi nimi i třeba buď i) zároveň se mnou nesmíš vzývat jiné bohy nebo ii) žádného boha nebudeš stavět nade mne, já jsem ten nejvyšší. tohle je kouzlo náboženství, v jediné větě je možné najít tolik interpretací, kolik je potřeba. a jen bohové sami vědí, co tím chtěl autor říci.
Josef: Nemyslím si, že by kdy kdo měl skutečný problém s tím, jak konkrétně porozumět tomuto přikázání. Nesetkal jsem se zatím s člověkem, kterého by upřímně trápilo, že nerozumí, co v tomto případě Bůh zapovídá. Proto myslím, že toto Boží slovo je zřejmé dostatečně.
Jack:
Josefe, kam se podělo tvé racionální myšlení.Ty jsi se zatím nesetkal s nikým,kdo by měl problémy s tímto a spoustou jiných biblických textů?
A lidé diskutující o těchto problémech na těchto stránkách jsou vzuch.Přemýšlíš vůbec
nad tím co píšeš?
Neustále píšeš o tom,že ateisté nemají morálku ,a že z principu jim nic nebrání zavraždit souseda,když jim leze na nervy.
V tom případě mě napadá jednoduchá logická úvaha,proč tvá teorie nefunguje
v praxi.
Vezmu si USA,kde je velké procento věřících a třeba Švédsko,kde je mnohem nižší
procento věřících.
Podívám se na průměrnou kriminalitu(zejména vraždy) v USA.
Podívám se na průměrnou kriminalitu(zejména vraždy) ve Švédsku.
Logickou úvahou musím dojít k závěru,že ateisté mají menší kriminalitu než věřící.
Kdo je tedy morálnější?
Selviskhed:
Josef už miminko určitě nechal pokřtít, takže tím ho nějakým způsobem odklel.
“Poněvadž křest znamená osvobození od hříchu a od jeho podněcování, ďábla, pronáší se nad kandidátem exorcismus (jeden nebo více). Kandidát je pomazán olejem katechumenů nebo na něho celebrant vkládá ruku a on se pak výslovně zříká satana. Po této přípravě může vyznat víru církve, které je křtem „svěřen“.”
“Protože se děti rodí s padlou lidskou přirozeností, poskvrněnou prvotním hříchem, mají zapotřebí, aby se znovu narodily křtem, aby byly osvobozeny od moci temnot a přeneseny do království svobody Božích dětí, k níž jsou povoláni všichni lidé. Ve křtu dětí se zvláště ukazuje, jak milost spásy je naprosto nezasloužená. Církev a rodiče by tedy zbavovali dítě nedocenitelné milosti stát se Božím dítětem, kdyby mu neumožnili křest krátce po narození.”
Adela:
já popravdě nevím co se podle křesťanské pověry křtem přesně ruší nebo opravuje a to jsem i biřmovaný:) ale určitě se tím ta zlá, zvrhlá, poživačná, žádostivá, eticky pokažená a morálně zdegenerovaná duše zavřená v těle kojence úplně nespraví, protože kdyby byly pokřtěné děti od křtu napořád spaseni, tak by církev neměla krom křtu co prodávat.
nejen pokřtěný dospělý, ale i pokřtěné batole si určitě samo od sebe neustále volí zlo a pyšně se vzpírá svému Stvořiteli. to jde přece jasně vidět například na tom, že se děti rády dotýkají svých pohlavních organů a tím jasně porušují morální zákon, který Bůh zapsal do jejich srdcí 😉
Dokonce i biřmovaný! Tak to já jsem skončila u štace prvního svatého přijímání : D.
Tak můžeme ocenit, že alespoň teď nepokřtěné děti nekončí v limbu, nebo kde…
To mě vážně inspiruje k naskenování mojí příručky ke zpovědi Cestička k Bohu.
Je to pro děti a vždycky se to hodilo k sestavení patřičně hříšného, ale né zase moc zvráceného seznamu.
Adela:
teďkom už jsme fakt hrozně offtopic, ale hrozně se mi líbí, jak hodně lidi sdílí tu zkušenost, že si jako děti před svatou zpovědí museli vymýšlet nějaké hříchy, protože prostě neměli pocit, že v životě hřeší nebo že udělali dostatečný počet špatných věci aby jim kněz věřil, že je to kompletní a upřímný výčet:)
podle mě je to důkaz, že až se svátosti smíření se děti pomocí zrcadla svědomí naučí sebeobviňovat se a zoufat si nad sebou kvůli věcem, které normální dítě nepokládá za nic špatného. normální dítě podle mě správně chápe, že něco zlého děláme tehdy, když někomu umyslně ubližujeme. až zrcadlo svědomí člověka naučí sebeobviňovat se za věcí, které nikomu neubližují a které jen tzv. “uráží Boha” jako jsou nějaké (třeba rouhavé) subjektivní myšlenky nebo negativní subjektivní pocity (závist, hněv atd.) o kterých (krom Boha) nikdo neví a které nikomu neubližují.
zrcadla svědomí jsou zlo, ale je to taky zajímavej studijní materiál pro ateisty, protože ukazují křesťanství doopravdy zevnitř. hodně lidí tady by ten sken určitě uvítalo:)
Selviskhed: Josefe, když už tady přátele práv zvířat obviňujete z vražd miminek, nemají náhodou křesťané ve vztahu k dětem taky tak trochu máslo na hlavě?
Josef: Ondro, nebudete se zlobit, když Vás hned na začátku trochu poopravím? Jen pro upřesnění. Neobviňuji přátele práv zvířat z vražd miminek, jenom říkám, že Petra Singera, který navrhuje zabíjení hendikepovaných dětí v době do 28 dní po narození a zabíjení dospělých mentálně retardovaných lidí, si pro tyto jeho postoje nemohu vážit.
Jinak jako křesťané máme ve vztahu k dětem samozřejmě máslo na hlavě, nikdo nejsme dokonalí. Ale nenavrhujeme jejich zabíjení.
Selviskhed: Zajímala by mě jedna věc a sice co si myslíte o nauce o prvotním hříchu. Konkrétně by mě zajímálo, jestli skutečně věříte, že i tohle vaše malé děťátko je už teď morálně degenerovaná bytost, která si chce volit zlo. Tj., jestli je i vaše dítě už teď malý vzbouřenec proti Bohu, který by si podle spravedlnosti zasloužil věčné zatracení a který musí pouze čekat, zda mu dá Bůh milost víry a zda Ježíš bude chtít léčit jeho nemocnou duši.
Josef: Nedá se říci, že nauce o dědičném hříchu věřím. To je totiž jedna z věcí, o jejíž pravdivosti s jistotou víme. Jen málokterá část křesťanství je tak očividně zřejmá a empiricky zjistitelná jako právě toto, a i kdyby byl člověk zároveň slepý a hluchý, tak by těžko mohl existenci dědičného hříchu popírat. Dokonce i Michal si toho povšiml a neustále mi tady předhazuje, že dědičný hřích evidentně lidi postihuje (lidé vraždí, smilní…). Kdybych tvrdil, že nauce o dědičném hříchu jen “věřím”, pak bych musel zrovna tak říkat, že jen “věřím” tomu, že mám nos mezi očima.
Základním pravidlem křesťanství je být realistou, brát věci jaké jsou a nevytvářet si nějaké iluzorní světy. Jakkoli tedy své děti miluji, tak ani u toho nejčerstvějšího nepropadám iluzi, že se zrodilo jako dokonalé a že až povyroste, tak neudělá ani jediný sebemenší hříšeček. Očekávat něco takového reálné opravdu není. Uvažuji-li tedy normálně, pak vím, že moje děťátko na sobě nese zátěž dědičného hříchu jako my všichni, na kterých se to již plně projevilo.
Jednu věc ale neříkáte správně. Dědičný hřích samozřejmě nemá nic společného s osobní vinou. Miminko jistě ještě žádnou osobní vinu nemá a není tedy důvod tvrdit, že si zaslouží nějaké zatracení, jak píšete.
Selviskhed: Mě asi popravdě přestaly zajímat takové ty velké otázky kolem náboženství, ale zajímá mě každodení proživání zbožných lidí.
Josef: To asi děláte dobře, protože křesťanství není žádná abstraktní theoretická soustava, ale primárně konkrétní styl života konkrétních lidí, kteří chtějí svůj život prožít naplno.
Selviskhed: Přemýšlíte takto o svém dítěti, nebo se vám daří oddělit náboženské nauky od tohoto vztahu.
Josef: Protože žijeme v realitě světa, který je svou nejvnitřnější podstatou skrznaskrz křesťanský, a křesťany se lidé stávají proto, že chtějí správně a bez předsudků poznávat realitu kolem sebe, tak nelze křesťanství od mého vztahu k dítěti dost dobře oddělit. Kdybych se o to snad z nějakého důvodu naivně pokoušel (netuším sice, proč bych se měl v jakémkoli bodě zříkat nádhery života s Kristem, ale budiž), pak mě z takové iluze vrátí křesťanská realita brzy zpátky na zem. Pokud chceme zůstat racionální, pak křesťanství není jen něco na výběr. To by bylo stejně pošetilé, jako chtít si vybírat, jestli budu věřit v gravitační sílu nebo ne. Každé ráno se probouzíme v křesťanském vesmíru a pravdivost křesťanství poznáváme každým svým krokem, takže zavírat před tím oči by vyžadovalo opravdu hodně zbytečné námahy, a to s jistotou konečného neúspěchu. Proč ji tedy vynakládat?
Selviskhed: A vážně věříte, že duše vaší ženy je nemocná a že tato nemoc při početí mysticky nakazila také duši vašeho dítěte?
Josef: Duše mojí ženy je krásnou lilií z Boží zahrádky, jedním z nejčistších lidí, jaké jsem kdy poznal. Tomu nemusím věřit, o tom mě má manželka přesvědčuje svou každodenní neskonalou láskou už po 17 let. Nevím, jak jsem si ji zasloužil, je mým největším pozemským darem od milého Boha.
Zrození nového lidského života je opravdu mystické, je to vedle té Mystiky s velkým M asi nejsilnější prvek mystiky všedního dne, která je neméně důležitá než ta mystika skutečná. V očích dítěte, Božího obrazu, se tak nejpronikavěji zjevuje krása jeho Stvořitele.
Povstává nový človíček, který, stejně jako kdysi manželka i já, dostává do vínku dědičnou vinu lidského pokolení. Šťastnou vinu, díky které bude moci poznat Lásku tak nesmírnou.
Selviskhed: Nenapadá vás někdy, že si tuto nauku vymysleli kněží – to jest frustrovaní panicové, kteří žádné partnerky a děti nikdy neměly?
Josef: To mě namouduši ještě nikdy v životě nenapadlo, a to zdaleka nejen proto, že naprostá většina kněží, které znám, má k nějaké “frustraci” opravdu hodně daleko. Podstatnější je, že jako křesťan jsem zvyklý posuzovat věci ne podle toho, kdo je říká, ale podle toho, jak racionální je nebo není jejich obsah. A tak je to správné.
Selviskhed: Nebo řečeno obráceně: myslíte, že by nauku o prvotním hříchu mohl vymyslet někdo, kdo má jako vy zkušenost s tím být otcem?
Josef: No, kdyby církev byla tak nevšímavá ke světu kolem sebe, že by si realitu prvotního hříchu neuvědomovala, tak bych terminologickou reflexi této reality možná musel nějak vyvinout já sám, protože je přece jen docela dost důležitá pro to, jak a proč v našem světě věci ve skutečnosti fungují. Naštěstí nám naše kulturní tradice už dala hotovou a precizní soustavu pojmů a myšlenek, v které se zračí životní moudrost našich předků a z které můžeme čerpat.
Adéla
“teďkom už jsme fakt hrozně offtopic, ale hrozně se mi líbí, jak hodně lidi sdílí tu zkušenost, že si jako děti před svatou zpovědí museli vymýšlet nějaké hříchy, protože prostě neměli pocit, že v životě hřeší nebo že udělali dostatečný počet špatných věci aby jim kněz věřil, že je to kompletní a upřímný výčet:)”
Klasika, člověk si vždycky říkal: A nemám jich nějak málo? 🙂
Pravda nevím jak ostatní, ale já jsem nikdy neříkal podrobnosti, ale říkal jsem to obecně.
Jednou jsem mamce sebral 10 korun, což mělo tu výhodu, že jsem hned věděl co budu u zpovědi říkat a nevýhodu v tom, že se člověku příčilo říct knězi, kradl jsem, takže jsem řekl – bral jsem co mi nepatřilo :).
Díky za odpovědi, Josefe.
http://kecy.roumen.cz/roumingVideo.php?id=18837
Něco o ohýbání vlastního rozumu k přizpůsobení se většině.
Sakra, že já ty Josefovy kydy ještě čtu.
Třeba:
“Josef: To asi děláte dobře, protože křesťanství není žádná abstraktní theoretická soustava, ale primárně konkrétní styl života konkrétních lidí, kteří chtějí svůj život prožít naplno.”
Tohle je totální lol. Porovnáváním, studováním vývje křesťanství atp. lze ukázat, že současné křesťanství je značně abstraktní. Teoretické. Ono křesťanství obyčejných lidí není nic víc, než jakási abstraktní soustava aplikovaná na praktický život lidí, který je ovšem různorodý a je určen zejména původním náboženstvím a zvyky.
Prostě další Josefův kec, který nemá nic společného s realitou a je jen projekcí jeho vlastních představ a přání. Ostatně jako všechno. Jeho myšlení je ovšem natolik překroucené, přání otcem myšlenky, že se nedokáže s odstupem dívat na nic. Jeho víra mu zakazuje dívat se kriticky na vlastní vnímání, na vlastní pohled na svět. On nedokáže ani udělat pořádný krok k absolutní skepsi, aniž by se nezasekl někde uprostřed, protože dál už nemá to svoje křesťanství (říkám svoje, protože jeho podoba je opět značně překroucená podoba křesťanství, jaké vyznávají lidé po celém světě) a tak ho ani nenapadá, že další krok je nezbytný. Poté si svým přáním definuje jakýsi svět, který lze ovšem metodikou skepsí vyvrátit. A když mu člověk něco vyvrátí? Ignoruje to, protože je to “nepodstatné”. To mu ovšem nezabraňuje tapetovat tuto i jiné diskuze sáhodlouhými příspěvky beze smyslu, kde jediné co dělá je nesmyslné mumlání, prohlašování výroků a vyzování závěrů, jejich prohlašování za skutečnost a lživé poznámky.
To už raději ten Protestant. Ten sice názor měnil, kdykoliv člověk dokázal poukázat na nesrovnalost, ale alspoň si nevymýšlel složité konstrukce pro to, aby jeho názor byl pravdivý a netapetoval diskuzi.
Jo na planetě Žužu
tam je lidem hej
jenom tam k nim nesmí
žádný gay.
Je ale vážně smutné jak jsou někteří lidé tak silně indoktrinováni, že ignorují historická fakta a jednoduše nevidí zlo které bylo pácháno církví skrze historii a pravděpodobně ještě dále bude.