Chce po nás Bůh něco?

Ve velmi obecné rovině snad všichni křesťané věří tomu, že bůh po nás něco žádá (např. abychom v něj věřili, abychom věřili v Ježíše Krista, abychom nehřešili atd.), jednou naše skutky (včetně např.  pravosti naší víry) bude soudit, a podle toho nás buď potrestá (peklem) nebo odmění (životem věčným, nebem). Pojďme se nad touto představou zamyslet.

Předně si uvědomme, že pokud by Bůh opravdu chtěl, abychom se nějak chovali, pak by to mohl zařídit velmi snadno, podobně jako učinil nepřekročitelnými fyzikální zákony. Běžný křesťanský protiargument, že by to znemožnilo naši “svobodnou vůli” je zjevně chybný. Neznemožnilo by ji to zcela stejně, jako ji neznemožňují fyzikální zákony. Například gravitační síla nám zabraňuje, abychom “sami od sebe” létali – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli? Analogicky, nejsme schopni procházet zdí – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli?

Nejsme schopni (a nikdo se o to ani nesnaží) zastavit své srdce. A pokud bychom to udělali, pak bychom zemřeli. Omezuje tato naše neschopnost zastavit si srdce naši svobodnou vůli?

Každý z nás na tomto světě zemře – bez ohledu na to, zda chceme, nebo nechceme. Omezuje to nějak naši svobodnou vůli?

Jsme schopni zadržet dech jen po určitou dobu, a pak se začneme dusit. Dušení v nás vyvolává silný pud sebezáchovy, který nás donutí opět začít dýchat. Omezuje tento pud naši “svobodnou vůli nedýchat”?

Proč bychom zcela analogicky nemohli mít silné biologické pudy, abychom nevraždili, pokud by to bůh chtěl? Proč bychom nemohli mít silné biologické pudy být monogamní, pokud by toto bylo boží přání?

Proč má 96% populace silný odpor k sexu se stejným pohlavím (a není pro ně tedy nejmenší problém být heterosexuální, v souladu s údajným božím přáním), a zbylá 4 procenta homosexuální vztah naopak přitahuje, a odpor mají naopak k sexu s opačným pohlavím (a je pro ně tedy velmi obtížné údajné boží přání dodržet)? Proč nemají odpor k homosexuálním vztahům všichni lidé namísto 96%?

Zjevně tedy existují

1) omezení, které překročit nemůžeme jakkoliv bychom chtěli (omezení daná přírodními či biologickými zákony)
2) omezení, jejichž překročení má zá následek naši smrt
3) omezení, jejichž překračování v nás vyvolává pocit nechuti či odporu (a proto je lidé nepřekračují)

Křesťané věří, že kromě těchto omezení existují ještě další, daná božím přáním, která klidně překročit můžeme, avšak stihne nás za to trest až po smrti – kdy už to ale nemůžeme odčinit. Otázkou nyní je, proč Dobrý a Milující Bůh takto postupuje. Jsme přece přesně takoví, jaké nás stvořil! Máme přesně takové preference, které chtěl abychom měli, a nemáme žádnou, kterou nechtěl abychom měli.

Jakou by Bůh mohl mít teoreticky motivaci, vystavovat nás za těchto okolností pokušení a pak sledovat, jak se zachováme? (pomiňme teď, že je všemohoucí, a přijměme hru na to, že za “lidskou svobodnou vůli nedohlédne”) Mohlo by ho to bavit, mohl by si s námi hrát, mohl by se ve své věčné existenci nudit, … nic z toho by ale s jeho božskou podstatou asi příliš slučitelné nebylo.

Ještě tak nejpřijatelněji by mohlo znít, že Bůh se výše popsaným chováním potřebuje (chce!) ujišťovat, jak moc ho respektujeme, uznáváme a ctíme. Něco jako středověký, o sobě pochybující ješitný monarcha.

Pokud to takto je, myslím že by se mnozí moderní křesťané měli zamyslet nad tím, že nevěří popisu stvoření světa, (přesně!) tak jak je popsán v Bibli: Co když je i toto test? Co když nás Bůh záměrně vystavuje situaci, kdy (pouhá) lidská věda svědčí o něčem, zatímco JEHO Slovo říká něco jiného, a Bůh nás testuje čemu budeme věřit? A jen ti co se rozhodnou správně, mají naději na spásu…

Myslím že jsem celkem jasně ukázal, že samotná představa toho, že bůh úmyslně stanovil pravidla, která můžeme překračovat, dokonce pravidla která máme puzení překračovat, a On nás “pozoruje” jak si s tím poradíme, je docela zvláštní.

Dobrá, jak ale vůbec víme, že pravidla jsou takto nastavena? Jak víme, co po nás tedy bůh vlastně chce? Inu, odpověď je ještě zvláštnější: máme to vědět proto, že tato pravidla jsou popsána v tisíce let staré sbírce náboženských textů jednoho ze stovek až tisíců tehdy existujících starověkých kmenů, vedle prokazatelně chybných příběhů o stvoření světa, vedle příběhů o Potopě světa, která nikdy nenastala, vedle historek o tom, jak bůh velel tomuto kmeni vyvraždit jiné kmeny, včetně žen a dětí, atd. Některá z těchto pravidel máme brát vážně (třeba ta, týkající se manželské věrnosti, nebo homosexuality), jiná vážně brát údajně nemusíme (zákaz práce v sobotu), a u spousty dalších se různí křesťané mezi sebou nejsou schopni shodnout, zda je třeba je dodržovat, nebo ne.

Jak to, že když už připustíme, že bůh stanovil pravidla záměrně tak, abychom je mohli porušovat a abychom neměli přirozené zábrany tak činit, proč je tedy stanovil tak nejednoznačně a nevěrohodně? A jak lze věřit tomu, že porušování takto nevěrohodných pravidel trestá Dobrý a nás Milující Bůh věčnými pekelnými mukami?!

Myslím, že odpověď je zcela zřejmá: žádná taková pravidla bohem ustanovena nejsou, a existuje-li Bůh, pak po nás rozhodně nežádá dodržování nejrůznějších samoúčelných absurdit. Existuje-li Bůh, a chce-li po nás něco, pak to děláme naprosto automaticky a sami od sebe – tak jako dýcháme nebo jak nám bije srdce.

502 thoughts on “Chce po nás Bůh něco?

  1. Arkande

    to Ianvs:…tohle je kouzlo náboženství, v jediné větě je možné najít tolik interpretací, kolik je potřeba. a jen bohové sami vědí, co tím chtěl autor říci…

    byla to nemístná ironie a sarkazmus, uznávám.

    Arkande:To nebylo myšleno nijak zle…jen mne to velmi překvapilo.Už jsem zažil člověka který na otázku.Jak ospravedlňuje to, že se dovoluje, aby se – v důsledku neexistence antikoncepce – na ulicích rodily hladovějící děti…

    řekl : …že každé narozené dítě je další duše, zrozená na boží počest a nezáleží na tom, jestli to dítě žije jen několik hodin. Utrpení, řekl, je darem, jímž Bůh umožňuje, aby ti, kteří se starají o trpící, projevili svou lásku.

    Arkande : Bylo mi tenkrát na blití.

  2. Josef

    Adéla: Já si myslím, že Josef má s tou svobodnou vůlí a svobodou volit mezi dobrem a zlem pravdu.

    Josef: Adélo, děkuji Vám, že jste schopna akceptovat dílčí pravdu i od toho, s kým jinak principiálně nesouhlasíte. To je známkou Vaší myšlenkové otevřenosti, což je vzácná vlastnost. Vážím si toho, zvláště od Vás.

    Adéla: Jenže nevíme, co po nás bůh chce.

    Josef: Já si naopak myslím, že to víme docela dobře. Pojďme se na to tedy podívat.

    Adéla: Josefe, mohl byste definovat morálku? Podle vás jde morálka proti vrozeným pudům, takže jakékoli chování, které najdeme u jiných zvířat s morálkou nesouvisí?

    Josef: Jako křesťan mohu definovat morálku dvěma odlišnými způsoby, které považuji v konečném důsledku za identické.
    Morálka je samozřejmě snaha o dobro, takže klíč k morálce je v odpovědi na otázku, co to je dobro.
    Dobro je vždy dobrem ve vztahu k někomu. Obraz, z jehož krásy se nikdy nikdo nebude moci těšit, není dobrem; může se stát dobrem maximálně ve vztahu k jeho autorovi, který ho využil k soukromému projevení své duše.
    Řekněme tedy v rámci první možné křesťanské definice, že dobro v morálce člověka je to, co je dobré pro člověka.
    Pokud ale nechci, aby myšlenka dobra zůstala pouze myšlenkou subjektivní, kdy pro každého je dobrem něco jiného podle vlastních preferencí, ale chci mít nějaké objektivní měřítko, pak potřebuji nějakou absolutní entitu, ke které budu takové dobro vztahovat. Proto tvrdím, že atheismus nemá objektivní morálku z čeho vyvodit, a jeho morálka je nakonec vždy jen morálkou subjektivních preferencí. To ale v křesťanském pojetí skutečnou morálkou není, protože jako atheista pak nemohu nikomu říci: “Je nemorální, že mě chceš zabít.” Mé zavraždění totiž může být v souladu se subjektivními preferencemi mého vraha.
    Jako křesťan samozřejmě mám k disposici absolutní entitu (Boha), která stojí za existencí všech lidí a díky které tedy mohu svůj pojem dobra objektivizovat: dobro je to, co je v souladu s principem, díky kterému všichni existujeme.
    Důležitým spojovacím článkem mezi oběma definicemi je věta, že Bůh chce lidské dobro. Proto co je dobrem pro člověka, je dobrem i pro Boha a obě definice jsou v posledku identické.
    Dále zmiňujete specificky chování zvířat. Jestliže pes nebo vlk zaútočí na dítě, není to od něj nemorální, nemá mravní vinu. Toto chování je totiž definováno jeho instinkty a on neví, že to je nemorální. Morálka vyžaduje racionální schopnost podívat se sám na sebe jako na objekt, vystoupit ze své subjektivity. Člověk to dokáže, a proto, když člověk týrá zvíře, pak to JE nemorální, přestože to onomu člověku způsobuje pudové uspokojení; ten člověk totiž VÍ, že to je nemorální. (Kdyby byl ale z nějakého důvodu natolik smyslů zbaven, že by skutečně nevěděl, co dělá, pak to samozřejmě není mravní vina ani u něj.)
    Tam, kde je morálka v souladu s instinkty, tam ji vůbec nepotřebujeme definovat (například přiměřeně se najíst je obvykle v souladu s morálkou, přestože jde o instinktivní nutkání.) Skutečnou roli ale morálka začíná hrát až tehdy, kdy nás vede k něčemu jinému, než co bychom dělali pod diktátem tělesných nutkání.

    Adéla: Bible o ateismu:
    „Blázen si v srdci říká: Bůh není“(Žalm 14:1; 53:1)
    A tak dále. Bůh vážně nemá rád ateisty, nakonec ani deisty. Proste kohokoli, kdo ho neuctívá.

    Josef: Bible samozřejmě tvrdí totéž, co se tu snažím popsat i já, totiž že odmítání Boha a Jeho existence je nerozumné. Nicméně jsem poukazoval na to, že samotné Desatero povinnost víry v Boha neobsahuje, a jde tedy o deset základních mravních myšlenek, na kterých se všichni lidé mohou dobře shodnout, ať už v Boha věří či nikoli. Ono první přikázání totiž do velké míry obhajuje atheismus, a to všude tam, kde atheismus správně upozorňuje na nesprávné zbožšťování čehokoli, co je nízké, relativní a omezené.
    A prosím, neříkejte, že Bůh nemá atheisty rád. Bůh má jistě stejně rád každého člověka, ať je atheistou nebo věřícím. Jestliže si myslím, že v něčem nemáte pravdu, pak to přece vůbec neznamená, že Vás nemám rád. Naopak, hovořím-li o tom s Vámi, pak jste v mých očích cenná a důležitá.

  3. Josef

    Ianvs: větu “nebudeš mít jiného boha kromě Boha” lze bez logického pochybení interpretovat např. takto: pokud budeš chtít mít boha, pak jedině Boha, ale také můžeš být bez něj, pokud ho nezastoupíš něčím jiným. takže bible ateizmus schvaluje v tomhle přikázání?

    Josef: Nemůžeme říci schvaluje, ale nezakazuje ho. Do velké míry ale dokonce toto přikázání atheismus i obhajuje a podporuje, totiž všude tam, kde atheismus správně poukazuje na nesprávné lidské tendence zbožšťovat něco relativního a omezeného. V tomto smyslu byli také třeba křesťané v antické římské říši považováni za atheisty, což bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné.

    Ianvs: nota bene, původní hebrejský text ale říká “nebudeš míti bohy přede mnou/v mé přítomnosti/před mým obličejem” (‘acher ‘elohiym paniym), což už má výkladů podstatně víc (jak se postavíme k plurálu ‘elohiym a co je míněno tím paniym), mezi nimi i třeba buď i) zároveň se mnou nesmíš vzývat jiné bohy nebo ii) žádného boha nebudeš stavět nade mne, já jsem ten nejvyšší. tohle je kouzlo náboženství, v jediné větě je možné najít tolik interpretací, kolik je potřeba. a jen bohové sami vědí, co tím chtěl autor říci.

    Josef: Nemyslím si, že by kdy kdo měl skutečný problém s tím, jak konkrétně porozumět tomuto přikázání. Nesetkal jsem se zatím s člověkem, kterého by upřímně trápilo, že nerozumí, co v tomto případě Bůh zapovídá. Proto myslím, že toto Boží slovo je zřejmé dostatečně.

    Ianvs: dlužno připodotknout, že jste pobavil mou ženu, takto praktikující buddhistku (théraváda) tvrzením, cituji…

    Josef: To jsem rád a pozdravuji Vaši ženu. 🙂

    Ianvs: odpověď je: nikoliv. za prvé, théravádové, ale i zenové a v podstatě i mahájánové (ti je využívají jako symboly) buddhisty bohové příliš nezajímají, jsou to jen další živé bytostí vázané v samsáře, tedy krom vyznavačů lidového buddhizmu a ti jich zase mají tisíce, většinou různé buddhy, bódhisatvy a přejaté bohy starých věr (třeba bön v tibetském buddhizmu). dokonce v kánonu (dharmapada) stojí: “lidé ovládnuti strachem jdou do svatých hor, posvátných hájů, zasvěcených stromů a svatyní.” gautáma buddha totiž přišel s pochopením světa skrze pochopení utrpení a ne s vírou. opět citát z kánonu (dharmapada): “„nikdo nás nezachrání jen my samy, nikdo nemůže a nikdo nesmí. my samy musíme jít stezkou, ale buddhové nám jasně ukazují cestu.”

    Josef: Neporozuměl jsem, v čem spatřujete rozpor s tím, co jsem napsal já. První přikázání je v rozporu s některými formami lidového budhismu akceptujícím bohy, přesně jak píšete, nicméně tyto formy, pokud mohu soudit, nejsou v souladu se skutečným čistým poselstvím budhismu, který vztah k žádnému božstvu neimplikuje. Takto je tedy první přikázání zcela kompatibilní s opravdovým budhismem, nebo přinejmenším s některými jeho variantami, jak jsem psal. Nevím, zda o tom víte, ale dokonce existuje i varianta budhismu, která je plně kompatibilní s katolicismem – existují skupiny lidí, kteří jsou zároveň budhisty a katolíky, a v rámci současného sílícího nástupu křesťanství v Asii těchto lidí docela přibývá. Z toho mám velkou radost, protože si myslím, že moudrost této úctyhodné východní kultury může křesťanské myšlení mimořádným způsobem obohatit. Velmi si cením budhismu samotného a těší mě třeba i to, že stále více českých katolických farností se připojuje k akci vyvěšování tibetské vlajky z kostelních věží.

    Ianvs: a to už vůbec nemluvím o nějakých modlách (ty figurují bohatě v lidovém buddhizmu) či braní božího jména nadarmo. když nevěřím v boha, jak můžu chápat oprávněnost těchto přikázání? nezbudou z nich jen prázdná slova?

    Josef: Naopak, jako atheista bych měl mít tato přikázání skoro ještě za zásadnější než jako křesťan. Jestliže nějaký člověk, třeba muslimský terorista, nebo, ať nejsem nařknut ze stranickosti, třeba irský katolický terorista, zneužije Božího jména (jak zní třetí Boží přikázání), to znamená například prohlásí, že je Boží vůlí oddělat toho nebo tamtoho člověka, tak proti tomuhle bychom se měli postavit a prohlásit to za nemorální, ať jsme věřící nebo nevěřící, to je přece jasné. O žádná prázdná slova tedy nejde. Příkladů podobných zneužití Božího jména (a tím víry ostatních lidí) myslím máme v dnešní době víc než dost.

  4. Adela

    Josefe,
    stačí když si dále přečteme v Římanům 1: 18-32 úryvek Scestí bezbožnosti.

    Ano, milujte hříšníka, ale odsuzujte hřích. Často je tahle fráze používána v angličtině.

    K morálce:
    Že dobro se vztahuje k prospívání lidí, v tom se shodneme. Ovšem ne k prospívání jednotlivců, ale k prospívání celého lidského druhu a jelikož jsme společenští, tak se k přežití potřebujeme. Odtuď morálka.
    Co je dobro pro člověka, je dobro pro Boha.
    Hmm.. To je zajímavé.
    Vezmeme-li model nějakého státu, jako třeba Švédsko, kde je snad nejlepší životní standard, pak jsou dobré potraty, homosexuální manželství a povolená adopce homosexuály.

    Můžete uvést příklad morálního jednání, které nijak nesouvisí s “tělesným nutkáním” nebo jde proti němu?

    Týrání zvířat je proti naší schopnosti empatie, která je vrozená. Což mi připomnělo, že jste tu kdysi tvrdil, že křesťanství hrálo nějakou roli v iniciativě za práva zvířat. Takže bych chtěla zdůraznit, že největší vliv na tuto oblast měla kniha Animal Liberation od jednoho filosofa-ateisty Petera Singera. Vždy mi přišlo smutné, jak křesťani dětem vysvětlují, že jejich pejsek nepůjde do nebe.

  5. Machi

    Josef:
    “Člověk to dokáže, a proto, když člověk týrá zvíře, pak to JE nemorální”
    Kde přesně Bůh říká, že týrání zvířat je nemorální?

  6. Arkande

    to Adela:
    K Hitchensovi jsem se zatím nedostal…ale to se dá lehce napravit 🙂

    citace:
    …že každé narozené dítě je další duše, zrozená na boží počest a nezáleží na tom, jestli to dítě žije jen několik hodin. Utrpení, řekl, je darem, jímž Bůh umožňuje, aby ti, kteří se starají o trpící, projevili svou lásku.

    NeMatka Tereza

  7. Josef

    Adéla: K morálce:
    Že dobro se vztahuje k prospívání lidí, v tom se shodneme. Ovšem ne k prospívání jednotlivců, ale k prospívání celého lidského druhu a jelikož jsme společenští, tak se k přežití potřebujeme. Odtuď morálka.

    Josef: Otázkou je, co by mělo konkrétně atheistu vést k tomu, aby ve svém jednání zvažoval dobro celého lidského druhu? Proč by to měl dělat? Dejme tomu, že jsem atheista, myslím si, že můj život ani život kohokoli jiného nemá žádný objektivní smysl, vše je jen bezesmyslná náhodná hra čtyř základních fyzikálních sil. Představme si tedy, že mám chuť zabít souseda, kterého nesnáším (zabít samozřejmě s kvalitní přípravou, aby si pro mě policie nepřišla hned druhý den.) Mám nějaký důvod to neudělat? Vnímám jako dobro, když ho budu moci zabít, protože mě otravuje už řadu let. K přežití ho určitě nepotřebuji, právě naopak: ještě jednou mě vytočí a flákne to se mnou. Je podle Vás správné, abych ho zabil? Ano nebo ne? A proč?

    Adéla: Co je dobro pro člověka, je dobro pro Boha.
    Hmm.. To je zajímavé.
    Vezmeme-li model nějakého státu, jako třeba Švédsko, kde je snad nejlepší životní standard, pak jsou dobré potraty, homosexuální manželství a povolená adopce homosexuály.

    Josef: Moc nerozumím myšlence. Má to snad naznačovat, že potraty, homosexuální svazky a jejich možnost adopce jsou příčinou dobrého švédského životního standardu? To asi sama uznáte, že by mělo podobnou logiku jako tvrdit, že ekonomické úspěšnosti státu silně napomáhá, pokud jeho obyvatelstvo mluví jazykem germánského původu (korelaci je možné statisticky potvrdit). Pravděpodobně tedy nevím, jak to myslíte.

    Adéla: Můžete uvést příklad morálního jednání, které nijak nesouvisí s “tělesným nutkáním” nebo jde proti němu?

    Josef: Jistě, příklad uvedu rád. Vezměme třeba hned tu první ze seznamu křesťanských ctností (tedy lidských morálních charakteristik, které křesťanství hodnotí jako kladné.) První ze všech bývá obvykle udávána Prudentia, což je ctnost užívání rozumu. Rozum je Božím darem, o kterém křesťané věří, že je lidským úkolem ho rozvíjet a využívat, tedy vzdělávat se. Tato ctnost je logicky první, protože racionalita je nezbytným předpokladem, jakoby “branou” ke všem dalším ctnostem, k nimž jsme pak vedeni světlem rozumu.
    Na tom rovnou zároveň vidíme tu dvojí podstatu křesťanského pojetí dobra, o které jsem mluvil dříve: jednak Bůh nám přikazuje, abychom rozvíjeli svou racionalitu, tedy jde o dobro vzhledem k Němu, a zároveň jde zjevně o dobro i vzhledem k člověku, protože racionálnější a vzdělanější člověk lépe dosáhne svých cílů, ať už jsou jakékoli.
    Ano, jako lidé máme nějakou vrozenou touhu po poznání. Ta ale obvykle nebývá sama o sobě dostatečně silná, aby nás vedla k vynaložení optimálního vzdělávacího úsilí, tedy všeho úsilí, které se člověku vyplatí. A tak se tato ctnost typicky realizuje právě tehdy, pokud nás vede k jednání proti našim vrozeným sklonům. V tomto případě se samozřejmě obligátně nabízí třeba sklon k lenosti, kterou křesťanství chápe jako jeden ze sedmi smrtelných hříchů.
    Překonáme-li tělesné nutkání lenosti a věnujeme úsilí zúrodnění našich mozkových závitů, pak budeme snadněji inkasovat užitkové efekty a zároveň jednáme v souladu s Boží vůlí, tedy ctnostně.

    Adéla: Týrání zvířat je proti naší schopnosti empatie, která je vrozená.

    Josef: Většině z nás nejspíš odpor k týrání zvířat vrozen je. Každopádně ne všem, někteří mají naopak z takového jednání potěšení, jak se o tom bohužel každou chvíli přesvědčujeme.

    Adéla: Což mi připomnělo, že jste tu kdysi tvrdil, že křesťanství hrálo nějakou roli v iniciativě za práva zvířat.

    Josef: Tak tentokráte, Adélo, promiňte, ale asi si mě pletete s někým jiným. Na takové téma jsem sem ještě pokud vím nic nevkládal.

    Adéla: Takže bych chtěla zdůraznit, že největší vliv na tuto oblast měla kniha Animal Liberation od jednoho filosofa-ateisty Petera Singera.

    Josef: Tentokrát si dovolím být trochu osobní. Pravděpodobně ještě nemáte děti. Já píšu dost svých zdejších reakcí s čerstvě narozeným miminkem položeným na levé ruce (tuhle samozřejmě ne, teď už malinká dávno spinká.) A nezlobte se, při pohledu na ni si opravdu nemohu vážit Vámi zmíněného člověka, který navrhuje, aby stát umožnil rodičům postiženého dítěte ho do 28 dní po porodu beztrestně zabít, a který také navrhuje státem regulované zabíjení dospělých mentálně retardovaných osob.

    Adéla: Vždy mi přišlo smutné, jak křesťani dětem vysvětlují, že jejich pejsek nepůjde do nebe.

    Josef: Mám si z toho, Adélo, vyvodit, že Vy svým dětem budete vysvětlovat, že jejich pejsek PŮJDE do nebe? To bych měl snad i radost.

  8. Josef

    Machi: Kde přesně Bůh říká, že týrání zvířat je nemorální?

    Josef: Machi, jak už jsem psal, primárními prostředky, kterými nám Bůh zjevuje svou vůli, je naše svědomí a rozum, z něhož nemorálnost týrání zvířat dobře poznáváme. Z formulace Vaší otázky však usuzuji, že se pravděpodobně ptáte na to, kde o tom mluví Bible. Mně se líbí třeba tento verš, z kapitoly popisující, v jakém druhu člověka nachází Bůh zalíbení:
    “Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.” (Př 12,10)

  9. Adela

    Josef:
    Člověk, nebo ateista by měl zvažovat dobro celého druhu protože bez společnosti by nemohl přežít a fungující společnost je podmínka zachování lidského druhu, tedy je v souladu s pudem sebezáchovy. Nevadí, že momentálně jednoho jedince k přežití nepotřebujete.

    Myslím, že to spolu silně souvisí, třeba podobně, jako napomáhá dekriminalizace drog snížení rizik jejich užívání. http://www.time.com/time/health/article/0,8599,1893946,00.html

    Petera Singera jsem zmínila jenom proto, že jsem si myslela, že jste něco takového říkal. Vážit si ho nemusíte.

    No, nevím jestli je zvědavost nějak proti pudům, vždyť nejzvědavější jsou právě mláďata. A navíc tu máme společenské výhody, které se pojí se vzděláním, jako prestiž a vysoký plat. Asi tím myslíte schopnost naplňovat dlouhodobé cíle, i když se to rovná zanedbání těch krátkodobých. Což lze, jelikož máme dobrou fantazii.

    To je dobrý nápad, mohla bych to použít třeba jako Santa Klause nebo nošení dětí čápama. Nj, ateisté nemají žádné nebe, kde se všichni příbuzní setkají a pak budou šťastní až do smrti. Je to sice nehezké, ale je to nejpravděpodobnější.
    A i kdybych věřila na nebe, tak zvířata tam přece nejdou, protože nemají duši, nebo jsem to pochopila špatně?

  10. Ianvs

    2josef
    ad buddhizmus: nějak nechápu, jak může být člověk katolíkem i buddhistou, takříkajíc 2v1. buddhista víru v boha/bohy považuje za něco ne-dobrého, co člověka odvádí od cesty osvobození se z samsáry. při nejmenším je jim bůh lhostejný, takže jistě, ani je nenapadne pochybovat o tom, že je jediný a ani je nenapadne jej zobrazovat či nahrazovat jiným bohem. oni ho totiž budou ignorovat. čímž se dopouštějí, z vašeho pohledu “něčeho nerozumného”. bez většího pochybení můžeme říci, že buddhisté jsou ateisté. může tohle dělat i katolík? od svého bratrance, jezuity a katolického kněze v jedné osobě, vím, že existuje nějaká “odnož” v jeho řádu, která aplikuje některé aspekty východních “nauk”, především meditaci, ale to z nich nedělá buddhisty. buddhista není věřící, buddhista je člověk, jenž se chce stát buddhou a zmizet v prázdnotě. což je poněkud jiný cíl, než má katolík (stanout bohu po pravici).

    ad zneužití božího jména: ateista bude selhání člověka, který zabil, ať “ve jménu božím” či jakkoliv jinak, posuzovat především lidsky; jeho selhání ve víře je pro ateistu podstatné jen tím, že na to, aby někdo zabíjel, je schopen širokého spektra racionalizací, tedy i třeba zabíjet ve jméně božím. samotné braní jména božího darmo není v uvažování ateisty o takovém činu podstatné. tedy alespoň tohoto ateisty, jenž vám odpovídá 😉

    ať už po mně bůh chce cokoliv, já po něm nechci nic a necítím se mu také nijak za nic zavázán. jestli mě za to hodlá trestat, je to věc jeho svědomí 😉 nevím o jediném rozumném důvodu, proč bych ho měl v čemkoliv následovat. a jen mu poklonkovat, protože má moc? v čem by se pak lišil od svého protivníka? ostatně, ani ten nic nenabízí. a pokud stanu po levici, inu, jak říká starý vousatý bon mot, v pekle se člověk shledá se všemi svými dobrými přáteli. navíc je tu pořád ten zádrhel s vševědoucností a všemocností; vždyť o mně stejně všechno ví, ví co jsem udělal i co udělám, takže kde je jaká svoboda se rozhodovat? jestliže ví, co se stane, tak už se to stalo a co se stalo, nemůže se odestát. a v tom případě to není moje věc.

  11. Arkande

    Josef:Dejme tomu, že jsem atheista, myslím si, že můj život ani život kohokoli jiného nemá žádný objektivní smysl…

    Arkande: VY mne neustále udivujete.I když Vás osobně neznám nikdy bych netvrdil že Váš život nemá žádnou cenu-právě naopak.Protože neexistuje posmrtný život mají atisté (např.Já) mnohem více důvodů(než věřící) praktikovat humanismus,liberalismus a především vážit si lidského života.Protože chápu že nic jiného není a už ani nebude.Navíc i kdyby existoval posmrtný život pak se stejně nic neděje.Když totiž budu ubožákem zde na Zemi,proč by to mělo být v nebi jiné?Nebudou tam platit základní hodnoty jako schopnost,moudrost,spravedlnost,odvaha atd.?

    A teď si řeknemě že bych byl věřící katolík…Můj život by byl ovládán cizí bytostí-kterou jsem nikdy neviděl.Protože mne Bůh vede,tak se nemohu logicky dopustit žádného amorálního činu,jak prosté.V případě že se něčeho dopustím,požádám Boha skrze kněze o odpuštění(rozhřešení) a náhle jsem před lidmi i před Bohem čistý jako lilie.Mohu např.knězi vyprávět jak si to rozdávám se svou dcerou…a víte co?On to nesmí nahlásit na policii a ještě mi dá rozhřešení(či jak tomu říkáte).
    Jedinný důvod proč někoho nezabít je v tomto případě ten že jsme stejní věřící.Ostatní nemají přeci naše morální základy čili jsou zlí.(standartní dětské rozdělování světa na hodné a zlé).

    Se zlem je třeba bojovat protože cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty. Neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je BŮH.(Ezechiel 25/17)

    Typický příklad od milujícího taťky (Boha).Když tedy budu jako věřící bojovat s nepřáteli církve,Boha atd.dostane se mi odměny protože je správné bojovat proti zlu.Jako jsou ti zlí homosexuálové a hlavně ATEISTE kteří všichni schvalují potraty a eutanázii jsou to vlastně vrazi dětí…

    Existují skupiny kteří mají jiné názory na Boha než má ta naše?Bůh je pravda!Bůh je láska!Není ničeho jiného než Boha!!Všichni to musí pochopit!!!

    Super,že?

  12. 963214785

    Zdravim,

    nějakou chvíli sleduji tuhle diskuzi a fascinují mě argumenty typu kdyby bylo to nebo toto tak bychom měli nebo neměli svobodnou vůli. Mě by zajímalo jak dokážeme tu svobodnou vůli rozpoznat. Jak můžeme vědět, když se podíváme na člověka, jestli má nebo nemá svobodnou vůli?

  13. Michal Post author

    Ona je otázka, jak ostatně psal i Filip Tvrdý, zda svobodná vůle vůbec existuje 🙂 Jestli si člověk může být jistý, že ji má, jen na základě toho že má silný POCIT že ano 🙂

    Já k téhle diskuzi přistupuji s vědomým zjednodušením, že “nepochybuji” o tom, že svobodná vůle existuje. Ve skutečnosti to vůbec není tak jisté.

    No a další věc je, jak píše 963…, zda může jedna osoba o druhé POZNAT, zda svobodnou vůli má nebo ne 🙂

    A ještě další věc je, sebevědomně prohlašovat že kdyby bylo splněno to či ono (např. měli bychom vrozený odpor proti konání v rozporu s boží vůlí) tak bychom nemohli svobodnou vůli mít …

  14. 963214785

    No já to právě beru tak že já se nemůžu objektivně vyjadřovat sám o sobě. Člověk si sám o sobě myslí jak je úžasný, že je středem vesmíru, jak se odlišuje od zvířat, ale to je všechno zaujatý postoj. Historie nám ukazuje, že s tím středem vesmíru nebo naší odlišností od zvířat jsme se v mnohém mýlili. Proto si myslím, že je mnohem spolehlivější způsob jak zkoumat lidskou mysl, zkoumat ostatní a potom zobecnit sám na sebe, raději než opačně.

  15. Michal Post author

    Velmi zajímavá myšlenka! 🙂

    A jaképak to má implikace k nám ateistům? Zkoumejme věřící, a uvědomme si, že oni pociťují silnou jistotu, že mají pravdu, a že argumenty svědčí v jejich prospěch, a že protistrana (ateisté) je mimo.

    To samé můžeme říct my v opačném gardu.

    Může tento postřeh nějak relativizovat naše stanovisko? Je možné, že by nakonec měli pravdu ONI, a ne my?

  16. 963214785

    Já myslím, že vůči ateismu to žádné implikace nemá. Ateismus není žádné hodnocení sebe sama, je to postoj k existenci boha.

  17. Michal Post author

    Jistě, a ten postoj může být buď správný, nebo ne.

    Jinak: je naše jistota, že máme pravdu, víc, než jistota věřících že mají pravdu? (vzhledem k otázce ohledně existence boha)

Comments are closed.