Ve velmi obecné rovině snad všichni křesťané věří tomu, že bůh po nás něco žádá (např. abychom v něj věřili, abychom věřili v Ježíše Krista, abychom nehřešili atd.), jednou naše skutky (včetně např. pravosti naší víry) bude soudit, a podle toho nás buď potrestá (peklem) nebo odmění (životem věčným, nebem). Pojďme se nad touto představou zamyslet.
Předně si uvědomme, že pokud by Bůh opravdu chtěl, abychom se nějak chovali, pak by to mohl zařídit velmi snadno, podobně jako učinil nepřekročitelnými fyzikální zákony. Běžný křesťanský protiargument, že by to znemožnilo naši “svobodnou vůli” je zjevně chybný. Neznemožnilo by ji to zcela stejně, jako ji neznemožňují fyzikální zákony. Například gravitační síla nám zabraňuje, abychom “sami od sebe” létali – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli? Analogicky, nejsme schopni procházet zdí – a omezuje to nějak naši svobodnou vůli?
Nejsme schopni (a nikdo se o to ani nesnaží) zastavit své srdce. A pokud bychom to udělali, pak bychom zemřeli. Omezuje tato naše neschopnost zastavit si srdce naši svobodnou vůli?
Každý z nás na tomto světě zemře – bez ohledu na to, zda chceme, nebo nechceme. Omezuje to nějak naši svobodnou vůli?
Jsme schopni zadržet dech jen po určitou dobu, a pak se začneme dusit. Dušení v nás vyvolává silný pud sebezáchovy, který nás donutí opět začít dýchat. Omezuje tento pud naši “svobodnou vůli nedýchat”?
Proč bychom zcela analogicky nemohli mít silné biologické pudy, abychom nevraždili, pokud by to bůh chtěl? Proč bychom nemohli mít silné biologické pudy být monogamní, pokud by toto bylo boží přání?
Proč má 96% populace silný odpor k sexu se stejným pohlavím (a není pro ně tedy nejmenší problém být heterosexuální, v souladu s údajným božím přáním), a zbylá 4 procenta homosexuální vztah naopak přitahuje, a odpor mají naopak k sexu s opačným pohlavím (a je pro ně tedy velmi obtížné údajné boží přání dodržet)? Proč nemají odpor k homosexuálním vztahům všichni lidé namísto 96%?
Zjevně tedy existují
1) omezení, které překročit nemůžeme jakkoliv bychom chtěli (omezení daná přírodními či biologickými zákony)
2) omezení, jejichž překročení má zá následek naši smrt
3) omezení, jejichž překračování v nás vyvolává pocit nechuti či odporu (a proto je lidé nepřekračují)
Křesťané věří, že kromě těchto omezení existují ještě další, daná božím přáním, která klidně překročit můžeme, avšak stihne nás za to trest až po smrti – kdy už to ale nemůžeme odčinit. Otázkou nyní je, proč Dobrý a Milující Bůh takto postupuje. Jsme přece přesně takoví, jaké nás stvořil! Máme přesně takové preference, které chtěl abychom měli, a nemáme žádnou, kterou nechtěl abychom měli.
Ještě tak nejpřijatelněji by mohlo znít, že Bůh se výše popsaným chováním potřebuje (chce!) ujišťovat, jak moc ho respektujeme, uznáváme a ctíme. Něco jako středověký, o sobě pochybující ješitný monarcha.
Pokud to takto je, myslím že by se mnozí moderní křesťané měli zamyslet nad tím, že nevěří popisu stvoření světa, (přesně!) tak jak je popsán v Bibli: Co když je i toto test? Co když nás Bůh záměrně vystavuje situaci, kdy (pouhá) lidská věda svědčí o něčem, zatímco JEHO Slovo říká něco jiného, a Bůh nás testuje čemu budeme věřit? A jen ti co se rozhodnou správně, mají naději na spásu…
Myslím že jsem celkem jasně ukázal, že samotná představa toho, že bůh úmyslně stanovil pravidla, která můžeme překračovat, dokonce pravidla která máme puzení překračovat, a On nás “pozoruje” jak si s tím poradíme, je docela zvláštní.
Dobrá, jak ale vůbec víme, že pravidla jsou takto nastavena? Jak víme, co po nás tedy bůh vlastně chce? Inu, odpověď je ještě zvláštnější: máme to vědět proto, že tato pravidla jsou popsána v tisíce let staré sbírce náboženských textů jednoho ze stovek až tisíců tehdy existujících starověkých kmenů, vedle prokazatelně chybných příběhů o stvoření světa, vedle příběhů o Potopě světa, která nikdy nenastala, vedle historek o tom, jak bůh velel tomuto kmeni vyvraždit jiné kmeny, včetně žen a dětí, atd. Některá z těchto pravidel máme brát vážně (třeba ta, týkající se manželské věrnosti, nebo homosexuality), jiná vážně brát údajně nemusíme (zákaz práce v sobotu), a u spousty dalších se různí křesťané mezi sebou nejsou schopni shodnout, zda je třeba je dodržovat, nebo ne.
Jak to, že když už připustíme, že bůh stanovil pravidla záměrně tak, abychom je mohli porušovat a abychom neměli přirozené zábrany tak činit, proč je tedy stanovil tak nejednoznačně a nevěrohodně? A jak lze věřit tomu, že porušování takto nevěrohodných pravidel trestá Dobrý a nás Milující Bůh věčnými pekelnými mukami?!
Myslím, že odpověď je zcela zřejmá: žádná taková pravidla bohem ustanovena nejsou, a existuje-li Bůh, pak po nás rozhodně nežádá dodržování nejrůznějších samoúčelných absurdit. Existuje-li Bůh, a chce-li po nás něco, pak to děláme naprosto automaticky a sami od sebe – tak jako dýcháme nebo jak nám bije srdce.
Josef: Já jsem křesťan, takže pro mě je důležitý a cenný každý lidský život. Pro důsledného atheistu není důležitý nikdo, jen on sám.
hony na čarodějnice, svaté války, násilná kristianizace domordého obyvatelstva.
důležitost lidského života pro křesťana je v historii vidět na každém kroku.
Že se věřící vždy hodí k válkám lépe než ateisti, je patrné i z toho, že takový “ateista” jako byl Stalin, podporoval Ruskou ortodoxní církve v letech II.sv. války (přesto že ji před tím perzekuoval).
“Přinejmenším vy s tím máte evidentně problém. Nechtěla bych vás někde potkat sama ve tmě – když vás od vraždy odrazuje jen strach z božího trestu.”
Ano, zkusme si odpovědět, kde bychom se v noci raději ocitli. V Kodani, Belfastu, Tokyu, Bejrůtu, Káhiře, Moskvě, Stockholmu, či nějakém městečku v Bible Beltu?
v Moskvě bych se v noci ocitnout nechtěl. Je tam nebezpečno. Příliš velká koncentrace ateistů….
Protestant:
Dnes vám ty vtipy jdou 🙂
…a ještě si tam jednoho nabalzamovanýho ateistu vystavují…. 🙂
“…a ještě si tam jednoho nabalzamovanýho ateistu vystavují….”
Ano, komunisté se vždy snažili kopírovat to, co už dříve fungovalo u věřících.
Akorát ho nerozřezali na malé kousky dle církevního vzoru.
…. nemáme žádné kousky ani celky….. 🙂
“…. nemáme žádné kousky ani celky…..”
Protože jste křesťanská chudina 🙂
Selviskhed: Upřímně mě zajímá, jak zní ta “katolická definice kacíře” a kde si ji můžu přečíst.
Slovník mi řekl, že kacíř je “kdo popírá část nauky, např. některé dogma” nebo že je to “historický výraz pro osobu s teologickým myšlením neslučitelným s myšlením katolické církve”.
Takže tvrdíte, že 99 procent protestantů nepopírá žádnou nauku naší matičky, Kristovy všeobecné církve, která je závazná pro křesťany všech národů? Nejste kacířem nakonec i vy?
Josef: Ondřeji, děkuji za Váš zájem o tuto záležitost.
V zásadě už to tu stručně vysvětlil i bratr Protestant a je to velmi jednoduché. Podstatná část definice pojmu “kacíř” v katolické terminologii totiž je, že kacířem se může stát pouze katolík, nikoli nekatolík.
Bratr Protestant, který pravděpodobně katolíkem nikdy nebyl, se tedy nemůže stát kacířem, ani kdyby nakrásně chtěl.
Machi: Ano, zkusme si odpovědět, kde bychom se v noci raději ocitli. V Kodani, Belfastu, Tokyu, Bejrůtu, Káhiře, Moskvě, Stockholmu, či nějakém městečku v Bible Beltu?
Josef: Pokud jde o mě osobně, tak nejraději uvnitř Vatikánu (mimochodem jediném státu světa, který na noc komplet zavírá brány.)
GP: Josefe, Vaším základním znakem je to, že neumíte uvažovat. Čtěte mé rty: Atheism je ontologická a noetická posice. Nevyplývají z ní vůbec žádné morální závěry. Liberalism je, stejně jako humanism, socialism či jiná doktrína s atheismem plně kompatibilní, protože zde opravdu platí NOMA.
Josef: Guyi, já s Vámi nejsem ve sporu o to, zda liberalismus je či není s atheismem kompatibilní. Spor je o to, že jako atheista, ať už liberál či neliberál, nemáte žádný racionální důvod se chovat podle pravidla “nečiň druhému to, co nechceš, aby činil tobě.” A to skutečně nemáte. Jako atheista, ať už liberál či neliberál, máte jedinou racionální volbu: chovat se jako absolutní egoista.
“Jako atheista, ať už liberál či neliberál, máte jedinou racionální volbu: chovat se jako absolutní egoista.”
Hlavně, že jste tak řval, ať si nebereme katolíky do huby a sám naprosto debilně vysvětlujete atheismus. Hlavně, že už to tu několikrát bylo vysvětleno.
(a hlavně, že jsem na to už reagoval)
Colombo: Hlavně, že jste tak řval, ať si nebereme katolíky do huby a sám naprosto debilně vysvětlujete atheismus. Hlavně, že už to tu několikrát bylo vysvětleno. (a hlavně, že jsem na to už reagoval)
Josef: Colombo, těší mě, že se stále zúčastňujete diskuse. Pojďme se tedy podívat, co jste naposledy napsal:
Colombo: 1. Atheismus nutně neimplikuje evoluci
Josef: Souhlasím.
Colombo: 2. Evoluce nutně neimplikuje Dawkinsovy teorie
Josef: Souhlasím.
Colombo: 3. Dawkinsovy teorie neimplikují Josefovy kydy
Josef: Souhlasím.
Colombo: 4. Jediné, co Dawkinsovy teorie implikují je přesný opak Josefových kydů. Tedy, člověk (ať už atheista, theista či deista, to je jedno) většinou nezabijí bližního svého, protože to zvýhodňuje celou společnost, ve které žije. Stejně jako v tlupě opic, ve smečce vlků, lvů…
Josef: A tady jsme právě, Colombo, narazili na kořen inkonsistence atheistické “morálky”. Atheista totiž ve skutečnosti nemá žádný racionální důvod zabývat se tím, co zvýhodňuje celou společnost. Atheista má racionální důvod zabývat se pouze tím, co zvýhodňuje jeho samotného, byť by to třeba vedlo k mnohonásobnému znevýhodnění celého zbytku společnosti. Pokud se tedy někdo důsledně drží atheistických představ, pak je jediným racionálním chováním absolutní egoismus.
Colombo: Tedy: Všechno je to evoluční strategie, půjčka za oplátku (“tip for taps” či “tip for two taps”), která se ukazuje (i v momentě, kdy je polovina, ale ne většina, “egoistických” strategií) výhodnější.
Josef: Ano, přesně jak říkáte: jestliže důsledný atheista jedná podle strategie tip for tap, je to z jediného důvodu: považuje to za výhodné pro sebe. Jsme tedy opět u absolutního egoismu, který samozřejmě nemá nic společného s morálkou.
S kacířstvím je to veselejší,není to pouze Katolický pojem i když u něj vznikl a jen tak mezi námi je to jediná církev která má na určování kacířství oficiální instituci jménem Inkvizice.Anglikánská církev(čili Protestanti) mohou požádat Britský parlament aby něco označil za kacířské.Jinak slovník cizích slov udává že kacíř je: ten kdo popírá část nauky, např. některé dogma…
Josefe musím vám dát za pravdu (a tentokrát to nemyslím ironicky).
Ateisté se skutečně chovají egoisticky.
Jediné co nechápete je, že egoismus neznamená, že někoho zabiju, i když je to určitě mnohdy vhodná strategie (třeba při sebeobraně).
V ateistické společnosti (bez jakékoliv negativní stádní ideologie) máte milióny jedinců, všichni jsou egoisté a mají své
zájmy. Protože žádný z nich nemá nad ostatními žádnou velkou převahu a navíc většina ostatních lidí jsou pro každého prospěšní, je
celkové chování celé společnosti kompromisem osobních (egoistických) požadavků jednotlivých lidí. To je to co nazýváme morálkou.
A proto bylo kdysi morální otroctví, poté popravování homosexuálů a dnes jsou povoleny potraty.
Jedná se o společenský kompromis myriády jednotlivců.
Čím se liší takováto jednoduchá ateistická morálka od morálky věřících?
Jestliže v ateistické společnosti je morálka dána kompromisem většiny a případné extrémní patologické chování se nemůže
projevit na celospolečenské úrovni, u věřících je situace poněkud jiná.
Věřící se domnívají, že existuje nějaká objektivní morálka, na lidech nezávislá a tuto kolektivně přejímají. Ve skutečnosti se ovšem jedná o převzetí morálky jednotlivců, kteří mají moc své morální standardy prosadit.
Pak záleží na tom, jakou morálkou tito lidé disponují. Pokud se jedná o barbary, pak věřící přejmou tuto barbarskou morálku, která by se jinak nemohla v prostředí ateistů prosadit. Samozřejmě, že se může jednat i o jedince s lepší morálními standardy, ale historie ukazuje, že barbarská morálka není u věřích nic neobvyklého.
Takovým příkladem převzetí morálky někoho jiného může být třeba nacistické Německo.
Naštěstí i věřící jsou pod velmi silným tlakem k morálnímu kompromisu s nevěřícím zbytkem (či konkurenčním systémem víry) a proto se dnes
např. nevězní homosexuálové i ve státech, které mají vysoké procento věřících.
Protože se společnost vyvíjí, mění se i morální pravidla ve společnosti. Historie ukazuje, že církve obecně v tomto procesu nehrály nijak zvlášť významnou roli, zato podstatnou roli zde hrála vědecko-technická revoluce během posledních pár století.
Ostatně tématu morálky se věnuje “antichrist” Filip Tvrdý ve svých posledních příspěvcích na svém blogu http://massive-error.blogspot.com/
Podstatná část definice pojmu “kacíř” v katolické terminologii totiž je, že kacířem se může stát pouze katolík, nikoli nekatolík.
Josefe, lžete: „St. Thomas (II-II:11:1) defines heresy: “a species of infidelity in men who, having professed the faith of Christ, corrupt its dogmas”.“ (http://newadvent.org/cathen/07256b.htm)
Ale Josefovo lhaní mne nijak nepřekvapujete. Lže je základní methodou práce všech věřících. Jinak by nebyli věřící.
Spor je o to, že jako atheista, ať už liberál či neliberál, nemáte žádný racionální důvod se chovat podle pravidla “nečiň druhému to, co nechceš, aby činil tobě.” A to skutečně nemáte. Jako atheista, ať už liberál či neliberál, máte jedinou racionální volbu: chovat se jako absolutní egoista.
Jako atheista nečiním žádné morální závěry, stejně jako jako je nečiním jako pojídač zmrzliny nebo Čech. Už to konečně pochopte a přestaňte konečně směšovat atheism se sociálním darwinismem, stejně jako Protestant donekonečna směšuje atheism s kommunismem. Jste oba ve své ignoranci neskutečně trapní.
Jaké morální závěry vyplývají pro pojídače zmrzliny a jak se má morálně chovat Čech?
Guyi, já s Vámi nejsem ve sporu o to, zda liberalismus je či není s atheismem kompatibilní.
Jste. Tvrdíte, že jediná pro atheistu přípustná morální doktrína je egoism. A protože je liberalism s egoismem rozporu („Nečiň, co nechceš, aby ti druzí činili,“ je v rozporu s maximalisací individuálního prospěchu v egoismu), nebylo by podle Vaší definice možné, aby atheista byl liberál.
Chlape, když už neumíte usuzovat, tak aspoň domýšlejte to, co píšete. Jinak jsou opravdu zcela neužitečné nesmysly, když odporujete nejen faktům, ale dokonce i svým vlastním tvrzením.