Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako
* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?
Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.
Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.
Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.
Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.
Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…
Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )
S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)
Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.
Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.
Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.
Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.
Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.
Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)
Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.
Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)
Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.
Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.
Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)
Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.
Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)
Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)
Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.
Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.
Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.
Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.
Colombo: Pokřtění je o ničem. Celá moje rodina je pokřtěna…
Josef: Já vždy tušil, že jste nějaký divný atheista. 🙂 Proč se tedy necháváte všichni pokřtít? Že by zadní vrátka…? 🙂
josef: a co když víte, že když teď něco uděláte nezjištně, tak vám za chvíli bude dobře? takový (třeba nevědomý) výpočet do budoucna podle vás teda neudělá z morálního činu čin “morálně neutrální”?
Jinak např. k tomu Norsku wikipedia píše ( http://en.wikipedia.org/wiki/Demographics_of_atheism ):
“A 2006 survey in the Norwegian newspaper Aftenposten (on February 17), saw 1,006 inhabitants of Norway answering the question “What do you believe in?”. 29% answered “I believe in a god or deity,” 23% answered “I believe in a higher power without being certain of what,” 26% answered “I don’t believe in God or higher powers.” and 22% answered “I am in doubt.” Still, some 85% of the population are members of the Norwegian state’s official Lutheran Protestant church. This may result from Norwegians being registered into the church at birth, yet having to intentionally unregister after becoming adults.”
Jinými slovy, spousta lidí je nedobrovolně pokřtěna při narození a pak už se s nima táhne celý život ono stigma, že patří k nějaké církvi 🙂 Ostatně já jsem taky pokřtěný, znamená to snad, že jsem křestan?
to Roman 01
Jeden průzkum jedné skupiny jednoho státu.
Protestant: samozřejmě. Ale vidíme z toho průzkumu, že ty čísla ze CIA world factbook zřejmě neberou vůbec v úvahu to, čemu ti lidé doopravdy věří. Proto jsou serioznější průzkumy, které se těch lidí doopravdy zeptají.
to Roman:
Nikde vtom průzkumu v Norsku nevidím otázku “jste křesťan”?
Podobně je to také ve Švédsku, kde až do roku 1996 se každé narozené dítě stalo automaticky členem “Church of Sweden” pokud alespoň jeden z jeho rodičů byl také členem. Nyní se stane členem až po pokřtění. Členové tamní církve nyní spíše ubývají.
Jinak ke skandinávským zemím lze ještě doporučit tuto knihu
http://www.amazon.com/Society-without-God-Religious-Contentment/dp/0814797148
Sociolog Zuckerman strávil rok v Dánsku a Švédsku a zjistil ,že navzdory formální příslušnosti k církvi tam většina lidí v Boha vůbec nevěří a kupodivu tyto země patří k zemím s největší kvalitou života.
Takže faktem je, že počty křestanů celosvětově rostou, ale to pouze díky tomu, že křestané nekontrolovatelně rodí dětí a tyto děti pak s velkou pravděpodobností příjmou víru svých rodičů. A druhým důvodem je export křesťanství do banánových republik. Ano, křestanů přibývá, ale to hlavně v Africe, v Jižní Americe, atd.
V cilivilizovaných zemích Evropy a v USA křestanství spíš stagnuje nebo ustupuje.
protestant: Ale jsou tam možnosti jako “nevěřím v Boha nebo vyšší sílu.” (26%) nebo “mám pochybnosti” ( 22%) nebo “věřím ve vyšší sílu, ale nevím, jakou” (23%). Z toho 85% křestanů nesložíte (Church of Norway 85.7% )
to Roman:
……že křestané nekontrolovatelně rodí dětí……
..na rozdíl od ateistů, kteří kontrolovaně vymírají… 🙂
Protestant: Myslím, že je plno zajímavějších věcí, než rodit a starat se o děti. Třeba psát ateistické blogy 🙂
to Roman:
S takovou natalitou ty blogy budou za nějakou dobu mrtvé.
Protestante, mám pro vás dvě krátké otázky:
1) Ustašovci byli katolíci. Byli to tedy jistě i křesťané. Co myslíte, věřili v Boha? Věřili v to, že Kristus je Mesiáš?
2) Můžete v této souvislosti interpretovat zásadu Sola Fide?
to Michal:
1. Jak víte že byli křesťané? Od nich? Co když vám řeknu, že jsem černoch? Také mi uvěříte?
2. Sola Fide znamená, že si spásu nemůžete zasloužit. Že nikdy nemůžete říci udělal jsem dost – teď to mám v kapse. Spásu mám zajištěnou. Zásluhy vás nespasí. Vždy jich pro jistotu spásy bude málo. Sola Fide velmi úzce souvisí se Sola Gratia – tedy pouhou milostí Boha je člověk spasen. Vlastní zásluhou se mu to nemůže nikdy podařit.
Protestante a kolik je na světě vůbec křesťanů? 🙂
Není náhodou to číslo 2 miliardy právě počet těch, kteří se ke křesťanství hlásí – naprosto přesně tak, jako Ustašovci? Pokud Ustašovci křesťané nebyli – jak víte že nejste jediný křesťan na celém světě? 🙂
Josef:
To vy jste spadl z višně, když považujete matriky za směrodatné. Křtí se většinou mimina a ty si asi neřeknou, že s církví nechcou mít co do činění.
Protestant:
Však já jsem přijala vaší hypotézu, že ateismus způsobil komunismus, ale při experimentu s dalšími postkomunistickými státy a s ateistickými státy západní Evropy (jak jsme si ukázali podle ankety Eurobarometr) se moc neosvědčila. Jinými slovy, nevysvětluje vůbec nic, jelikož rozdíly postkomunistických států v nábožnosti jsou veliké.
to Roman_01
Ale jsou tam možnosti jako “nevěřím v Boha nebo vyšší sílu.” (26%) nebo “mám pochybnosti” ( 22%) nebo “věřím ve vyšší sílu, ale nevím, jakou” (23%). Z toho 85% křestanů nesložíte (Church of Norway 85.7% )
Evropská studie hodnot ukázala, že existují lidé sami sebe označující za křesťany kteří jsou přesvědčeni:
a. Existuje Bůh jako osoba (18%)
b. Existuje cosi jako duch nebo životní síla (60%)
c. Skutečně nevím, co si mám myslet (14%)
d. Nemyslím, že existuje božská, duchovní či životní síla (6%)
http://snem.cirkev.cz/download/Luzny.htm
Tedy není podle mne problém složit v Norsku těch 85% křesťanů
to Michal:
Křesťanů je tolik, kolik je lidí pro které je Ježíš Kristem.
Protestante víte kolik bylo křesťanů v Hitlerovském Německu? A víte kolik z nich tehdy za Hitlerem stálo? To byli všichni “nikoliv praví” křesťané?
Proč jim Bůh nepošeptal, co je Hitler zač? Že si jejich podporu nezaslouží?
Minule jsem mimochodem narazil na informace o tom, kolik křesťanů bylo členy Gestapa, a kolik jich bylo člena jednotek SA a SS. Tipl byste si výsledek? 🙂
to Adela:
Ty rozdíly mohly být u ostatních států již před příchodem komunismu. V Německu ale máme vzorek s přibližně stejnými hodnotami před komunismem a velmi rozdílnými po komunismu.
Já netvrdím, že komunismus je jediným, ani největším důvodem vzniku majority ateistů, ale tvrdím že má velký vliv.
Je to vidět i z výsledků sčítání v ČR:
http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/o/4110-03–obyvatelstvo_hlasici_se_k_jednotlivym_cirkvim_a_nabozenskym_spolecnostem
všimněte si že ještě v roce 1950 bylo 94 procent věřících. Po 40 letech komunismu méně jako polovina.