Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako
* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?
Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.
Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.
Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.
Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.
Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…
Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )
S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)
Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.
Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.
Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.
Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.
Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.
Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)
Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.
Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)
Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.
Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.
Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)
Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.
Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)
Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)
Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.
Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.
Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.
Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.
poslední příspěvek:
Tak si Josefe laskavě všimni, kdo tu vytáhl ad komančum.
to Michal:
Znovu opakuji svou otázku: Proč Bůh za těchto okolností, kdy stanovisko NZ přinejmenším není úplně jednoznačné, Ustašovcům jasně nedal v přímé komunikaci, která je podle vás realitou, najevo že s jejich počínáním důrazně nesouhlasí? Proč, Protestante?
Třeba s ním nebyli v kontaktu. Jejich chování by tomu nasvědčovalo.
Josef: aha, takže když nějaká šimpanzí samice nutí dva samce, kteří se poprali k tomu, aby se usmířili (doslova vede za ruku jednoho z nich směrem k tomu druhému a pak začne oba vískat nebo vede ruku jednoho tak, aby vískal toho druhého), tak je to ne-morální jednání, které je podle vás pouze výhodné pro druh. kdežto lidský odpor k vraždám podle vás není výhodný pro lidský druh a za to, že se nezabíjíme vděčíme náboženské morálce.
Colombo: Jednoduše. Morálka je lidský produkt, takže zvířata ji přirozeně nemají. Inteligentní zvířata, jejichž inteligence má podobnou strukturu jako lidská, však můžete naučit lidské morálce. Jak prosté milý Watsone…
Josef: Zvířata tedy morálku podle Vás nemají. Proto moje původní přirovnání, o kterém byla řeč, totiž že důsledně atheistický člověk je v tomto ohledu redukován na zvíře, bylo správné. Není na tom co řešit.
Colombo: Takže vám morálku neseslal bůh?
Zjevně si umíme svůj memetický komplex měnit.
Josef: Samozřejmě, že autorem morálky je Bůh. Především ji zjevuje v podobě svědomí a racionality, která morální normy aplikuje na konkrétní jevy. To je předmětem katolického učení už po tisíciletí, takže nevím, o jakých změnách mluvíte. Asi další z pseudodogmat Vašeho memetického komplexu, že? 🙂
Colombo: To ovšem neodporuje tvrzení, že se podle jistých norem chováme bez přemýšlení. Aniž bychom přemýšleli, jaké mají důsledky. Teorie her to pěkně vysvětluje. Ovšem neříká, že své chování nemůžeme vzácně měnit. Jinak “Já často uvažuju…” je opravdu k ničemu a člověk z toho nic nezjistí… Fakt, jestli chcete uvést skutečný argument, těžko můžete použít vlastní pocit či osobní zkušenost, která je nutně zkreslená výběrovou pamětí.
Josef: Milý Colombo, to, že v mém osobním případě jsem prodělal situaci, která odporuje Vašemu původně uvedenému předpokladu, a to nejednu, ale dá se říct, že taková situace je na u mě na programu dennodenně, jednoznačně prokazuje, že Váš předpoklad byl nesmyslný. Lidé přemýšlejí, co je morální a co ne. Jestli Vy ne, tak tím bych se být Vámi moc nechlubil.
Colombo: Nehledě na to jste neuvedl, jestli úvaha “co je morální a co ne” používáte právě v momentě, kdy se rozhodujete. O to totiž jde. Vůbec nejde o to, že si to pak někdy v klidu doma promyslíte a rozhodnete se, že v tomto případě změníte své chovaní. Jde o okamžité rozhodnutí.
Josef: Mé uvažování o morálce má jednoznačně aktivní vliv na mé budoucí rozhodování, není to žádná planá teorie.
Colombo: Viz nahoře. A dále, chcete snad popřít, že jste se jistý společenský morální kodex nenaučil jako dítě?
Pak by jste opravdu nebyl člověk…
Josef: Nějaký morální kodex jsem se jako dítě naučil, ale pak jsem ho změnil, protože jsem racionálně zjistil, že byl v některých bodech chybný.
Colombo: Viz výše. Ono je otázka, jestli jste skutečně dosáhl porozumění, jestli dané morální chování je správné či ne, nebo jste si pouze racionalizoval (tedy našel jakési pseudologické důvody, povšimněte si, že logika je totálně na nic a jako taková se nám začíná stávat bezpředmětná, protože se stává čím dál tím více osobní záležitostí, nikoliv absolutní). Tohle jsou důležité otázky, na které nemůžete sám odpovědět.
Josef: Ne, morálka není subjektivní, tak je jednoznačně objektivní a jejím měřítkem je právě logika.
Colombo: Protože z vašeho pohledu jste vždy udělal logické a správné rozhodnutí, stejně jako se vždy chováte racionálně. Mozek takto funguje. Tzv. moment “V té době to dávalo smysl”.
Josef: Ne, takhle to nefunguje. Člověk dělá např. ze slabosti vůle často věci, o kterých racionálně ví, že by je dělat neměl.
Colombo: A tohle nemůžete žádnou osobní zkušeností či logickou úvahou nic říct. Na tohle musíte udělat výzkum, který zkoumá chování mozku a struktury myšlení. Tady se totiž dostáváme k samé základně lidské osobnosti a její konzistence.
Josef: Můžu na to něco říct, protože jsem s dovolením také člověk a sám na sobě vidím, že to, co tvrdíte, je v naprostém rozporu s realitou.
to 963214785
Ale no tak to je přece dětinský. (“NE NE, ty víííc”) Jediné co jsou po vás chtěl je nějaké hodnocení Josefa. To ho nemůžete z nějakého důvodu kritizovat nebo do puntíku přesně souhlasíte s jeho přístupem k diskuzi?
Já od diskuze (jakékoliv) očekávám seznámení s názory ostatních diskutérů.
at protestant
Ano, to je pravda. Vyvodíme-li ale z toho závěr, že komunismus měl takový vliv na ateismus, pak nevím jak vysvětlíte Polsko, Slovensko, Rumunsko.
Proč byly tyto státy immuní?
Proč bylo třeba i Rusko immuní?
A proč jsou třeba státy jako Benelux, skandinávie, Japonsko, Jižní Korea etc, které komunismus nikdy nezažily,tak ateistické?
Selviskhed: aha, takže když nějaká šimpanzí samice nutí dva samce, kteří se poprali k tomu, aby se usmířili (doslova vede za ruku jednoho z nich směrem k tomu druhému a pak začne oba vískat nebo vede ruku jednoho tak, aby vískal toho druhého), tak je to ne-morální jednání, které je podle vás pouze výhodné pro druh. kdežto lidský odpor k vraždám podle vás není výhodný pro lidský druh a za to, že se nezabíjíme vděčíme náboženské morálce.
Josef: Znovu opakuji: dělá-li toto šimpanzí samice, domníváte se snad, že jde o důsledek toho, že šimpanzí samice si řekla, že se zamyslí nad tím, co je morální, a racionálně si stanovila, že takto bude jednat? Ne. Jde zřetelně o jednání podněcované instinktem nebo emocí, chcete-li. Pokud člověk má emocionální odpor k vraždění, tak na tom není zrovnatak nic morálního. Odpor k vraždění začně být morální ve chvíli, kdy člověk řekne: mám sto tisíc chutí tě zabít, ale pro lásku Boží to neudělám.
Josef: Bohužel jsem ani po přečtení mnoha příspěvků u předchozích článků nenašel, jaké vědecké poznání dokazuje existenci Boha a vzhledem k tomu, že 93% elitních vědců z americké akademie věd jsou agnostici nebo ateisté, tak evidetně ani samotní vědci neví nic o tom, že by dokázali Boha 🙂 Takže to spíš vypadá, že jste se rozhodl mluvit za vědu a přikazovat jim, co vlastně objevili, protože ve svém předchozím příspěvku jsem citoval dva slavné fyziky, podle kterých věda umí vysvětlit vznik vesmíru i bez Boha. To samé tvrdí i řada dalších fyziků, např. nositel Nobelovy za fyziku a ateista Steven Weinberg, nebo Victor Stenger, rovněž ateista a řada dalších. Takže jaká věda dokázala existenci Boha? A je aspon jeden žijící vědec, který něco takového tvrdí? A jestli ano, na základě čeho?
to Adela:
Zkuste odpovědět na mou otázku.
Josef: Já si myslím, že šimpanzice ví, že by si mohla jít pochutnat na nějaké dobré otepi listí, ale že se místo toho na základě svobodné vůle rozhodne usmířit ty dva surovce. Hodně jiných šimpanzic nemá takový charakter jako má ona a radši by si pochutnala na otepi, ale ona ne, ona udělá to co je potřeba a zachová se morálně. Kdyby to byl pouze instinkt, tak to budou dělat všechny šimpanzice za všech okolností. Její rozhodnutí je ale podle mě svobodné rozhodnutí na základě svobodné vůle, a tedy morální rozhodnutí.
Tu vaši definici morálky máte zajímavě postavenou. Morální jednání je prý pouze takové, které jde proti našim emocím. Jakákoliv hezká emoce podle vás udělá z morálního jednání jednání ne-morální. Tedy třeba i radost z toho, že jsme poslušní před bohem může z našeho morálního činu udělat čin ne-morální. Stejně tak radost z toho, že jsme schopni zkrotit svůj vztek, nebo že si získáme nebeskou odměnu, nebo radost z toho že jsme prostě schopni jednat morálně – to všechno udělá z morálního ne-morální. Tak mě napadá, jestli podle vás už někdy někdo na světě v celé jeho historii udělal něco morálního.
Adéla: A proč jsou třeba státy jako Benelux, skandinávie, Japonsko, Jižní Korea etc, které komunismus nikdy nezažily,tak ateistické?
Josef: Adélo, promiňte, neuražte se, ale tady mi to nedá neříct: spadla jste z višně? Použiji jen údaje z matrik katolické církve, které vycházejí z toho, kolik procent momentálně žijících lidí je katolicky pokřtěno (což snad uznáte, není zrovna typicky ateistická aktivita), k následujícím číslům je tedy třeba přidat ještě další křesťany:
Benelux se skládá z Lucemburska, Belgie a Nizozemska.
Lucembursko: cca 87% katolíků
Belgie: cca 76% katolíků
Nizozemsko: cca 31% katolíků, ale tam jde historicky o zemi se silnou protestantskou tradicí, takže to bych nechal na kolegovi
Skandinávii nechám na kolegovi, tam jsme jako katolíci opravdu nezabodovali: Norsko 1%, Švédsko 2%, Dánsko 1%, Finsko 0% 🙂 Ale protestanti tam k tomu jednoznačně mají dost co říci.
Japonsko: historické důvody jsou zřejmé, zatím 0%, ale progresivní růst
Ale Jižní Korea: jedna z nejperspektivnějších asijských křesťanských zemí, samotní katolíci už 9% plus enormní roční nárůsty!
to Roman01
Můžete těch 93% nějak dokladovat?
To Protestant:
Já taky. Právě proto jsem se vás chtěl zeptat, jak tedy hodnotíte Josefovy názory, se kterými jste se mohl seznámit?
“Josef: Znovu opakuji: dělá-li toto šimpanzí samice, domníváte se snad, že jde o důsledek toho, že šimpanzí samice si řekla, že se zamyslí nad tím, co je morální, a racionálně si stanovila, že takto bude jednat? Ne. Jde zřetelně o jednání podněcované instinktem nebo emocí, chcete-li. Pokud člověk má emocionální odpor k vraždění, tak na tom není zrovnatak nic morálního. Odpor k vraždění začně být morální ve chvíli, kdy člověk řekne: mám sto tisíc chutí tě zabít, ale pro lásku Boží to neudělám.”
Ne. Tohle jsme si mysleli kdysi všichni, nejspíše pod vlivem těch křesťanských kydů, které byly tisíc let násilím tlačeny do hlav lidí.
Čím víc poznáváme ostatní tvory, čím víc se učíme o jejich inteligenci, stejně jako o té naši, zjišťujeme, že jsme na tom zhruba stejně.
Což se může zdát v rozporu s tím, co jsem říkal dříve (že zvířata nemají morálku), to bylo vyřknute zejména pro zjednodušení diskuze. Pokud chcete ovšem zacházet do detailů a řešit je… klidně. Sice na to nejsem natolik vybaven, protože nejsem etolog, ale jsem k tomu vědomostně mnohem lépe vybaven než vy.
“Josef: Zvířata tedy morálku podle Vás nemají. Proto moje původní přirovnání, o kterém byla řeč, totiž že důsledně atheistický člověk je v tomto ohledu redukován na zvíře, bylo správné. Není na tom co řešit.”
Chceme-li zacházet do detailu, tak nikoliv z pohledu atheismu, ale z pohledu evoluce je člověk pouze jedním z mnoha zvířat. Zjednodušeně řečeno, co evoluce použila na nás, to si předtím už mnohokrát vyzkoušela.
“Josef: Samozřejmě, že autorem morálky je Bůh. Především ji zjevuje v podobě svědomí a racionality, která morální normy aplikuje na konkrétní jevy. To je předmětem katolického učení už po tisíciletí, takže nevím, o jakých změnách mluvíte. Asi další z pseudodogmat Vašeho memetického komplexu, že? :-)”
Takže vaše myšlení není vaše, ale přímým produktem boha? To je hodně silné tvrzení. Vzhledem k tomu, že ho nemůžete ani zbla dokázat…
“Josef: Milý Colombo, to, že v mém osobním případě jsem prodělal situaci, která odporuje Vašemu původně uvedenému předpokladu, a to nejednu, ale dá se říct, že taková situace je na u mě na programu dennodenně, jednoznačně prokazuje, že Váš předpoklad byl nesmyslný. Lidé přemýšlejí, co je morální a co ne. Jestli Vy ne, tak tím bych se být Vámi moc nechlubil.”
Kecy, kydy. Hlavně, že jsem vás před tím nevaroval. Pokud chcete uvést nějaký argument ze svého života, musíte popsat celou situaci co nejpodobněji. A i potom to nebude dobrý argument.
Což jednoznačně ukazuje, že tenhle celý váš odstavec je zbytečný a neukazuje vůbec nic. Pouze další nepodložený výrok.
“Josef: Mé uvažování o morálce má jednoznačně aktivní vliv na mé budoucí rozhodování, není to žádná planá teorie.”
Takže souhlasíte s tím, co jsem napsal. Děkuji.
(příklad vašeho nefér chování)
O tomhle jsem psal, že to můžete. Otázka je, jestli se jedná o racionalizaci ši skutečné změny. A jak jsem psal, tohle vy říct nemůžete, na to je třeba provést skutečný výzkum.
“Josef: Nějaký morální kodex jsem se jako dítě naučil, ale pak jsem ho změnil, protože jsem racionálně zjistil, že byl v některých bodech chybný.”
Tak přeci jen jste člověk, no nestyďte se, to my všichni.
“Josef: Ne, morálka není subjektivní, tak je jednoznačně objektivní a jejím měřítkem je právě logika.”
Důkaz místo slibů?
Morálka je subjektivní: důkaz -> různá morálka u různých společenstev po celém světě. Tedy není objektivní.
Jejím měřítkem je logika? Ha. To jste se nakopal do kou… ehm. Vzhledem k ochotě, s jakou lidi prohlašují za “logické” naprosté bláboly, které jsou ovšem z jejich vlasntího subjektivního pohledu zcela logické, musíme přistoupit na to, že to, čemu říkáme v běžné řeči logika, je zcela subjektivní. Ovšem to nepopírá možnost nadefinovat jisté vlastnosti a vytvořit jakýsi konkrétní matematický prostor logiky, ale i ten nikdy nebude objektivní, vesmír se podle něj nikdy nebude řídit.
“Josef: Ne, takhle to nefunguje. Člověk dělá např. ze slabosti vůle často věci, o kterých racionálně ví, že by je dělat neměl.”
definujte vůli, definujte slabost vůli, definujte racionalitu…
Nehledě na to, že toto vůbec není protikladem k zmíněnému chování, ale doplňkem, který vůbec nevylučuji.
“Josef: Můžu na to něco říct, protože jsem s dovolením také člověk a sám na sobě vidím, že to, co tvrdíte, je v naprostém rozporu s realitou.”
Další tvrzení beze smyslu. Trochu více argumentů Josefe!
Mimochodem to může být v rozporu s tvojí subjektivní realitou. O té již víme, že naprosto ignoruje realitu skutečnou. Pomocí vědy ovšem dokážeme mnohem přesněji aproximovat skutečnou realitu. A vědou zjištěné skutečnosti potvrzují to, co píšu. Nikoliv tvou myšlenkovou abnominaci.
Protestant: Jistě: http://www.stephenjaygould.org/ctrl/news/file002.html
Je to tam v té tabulce, rok 1998 – personal disbelief – 72,2%, doubt or agnosticism – 20,8%. To máme dohromady 93%.
“Josef: Adélo, promiňte, neuražte se”
Pokřtění je o ničem. Celá moje rodina je pokřtěna a nevěří v Boha. Tudíž ta čísla budou značně nadhodnocena. Máme eurobarometr, proč nepoužijete ten? Protože ukazuje jiná čísla?
Josef: a moment: Když křesťan dělá něco z lásky k bohu také posluchá pouze své instinkty a emoce? A je takové jednání z lásky morální, nebo stále trváte na tom, že morálka začíná tam kde jdeme proti emocím? Nemusí se pak křesťan učit zachovávat křesťanskou morálku a zároveň se učit nenávidět boha?
pro Adelu:
Belgium Roman Catholic 75%, other (includes Protestant) 25%
Netherlands Roman Catholic 30%, Dutch Reformed 11%, Calvinist 6%, other Protestant 3%, Muslim 5.8%, other 2.2%, none 42% (2006)
Denmark Evangelical Lutheran (official) 95%, other Christian (includes Protestant and Roman Catholic) 3%, Muslim 2%
Finland Lutheran Church of Finland 82.5%, Orthodox Church 1.1%, other Christian 1.1%, other 0.1%, none 15.1% (2006)
Norway Church of Norway 85.7%, Pentecostal 1%, Roman Catholic 1%, other Christian 2.4%, Muslim 1.8%, other 8.1% (2004)
Sweden Lutheran 87%, other (includes Roman Catholic, Orthodox, Baptist, Muslim, Jewish, and Buddhist) 13%
http://www.cia.gov
Selviskhed: Tu vaši definici morálky máte zajímavě postavenou. Morální jednání je prý pouze takové, které jde proti našim emocím. Jakákoliv hezká emoce podle vás udělá z morálního jednání jednání ne-morální.
Josef: Správně tam vkládáte tu pomlčku, jde o jednání ne-morální, tedy morálně neutrální (v ideálním případě).
Selviskhed: Tedy třeba i radost z toho, že jsme poslušní před bohem může z našeho morálního činu udělat čin ne-morální. Stejně tak radost z toho, že jsme schopni zkrotit svůj vztek, nebo že si získáme nebeskou odměnu, nebo radost z toho že jsme prostě schopni jednat morálně – to všechno udělá z morálního ne-morální.
Josef: Takhle to říct nejde, protože skutečnou radost z toho, že jsem schopen jednat morálně, mám pouze tehdy, pokud jsem onen morální skutek udělal nezištně. Pokud jsem ho udělal zištně, radost duše nikdy nezískám. To je jen z paradoxů života, a velmi pravdivý.
Selviskhed: Tak mě napadá, jestli podle vás už někdy někdo na světě v celé jeho historii udělal něco morálního.
Josef: Aniž bych se chtěl nějak chlubit, tak si troufnu tvrdit, že třeba já, a snad i denně.
Tady hodně plavete josefe. Pokud něco udělám “nezjištně” a budu z toho mít dobrý pocit, tak to dělám pro ten dobrý pocit. Tudíž to nezjištně není. A ten dobrý pocit se pak dá evolučně vysvětlit (formy samoodměňování mozku, důležité zejména pro učení, evolučně taky sakra staré), takže jste tady celkem nahraný.