Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako
* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?
Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.
Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.
Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.
Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.
Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…
Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )
S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)
Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.
Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.
Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.
Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.
Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.
Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)
Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.
Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)
Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.
Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.
Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)
Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.
Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)
Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)
Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.
Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.
Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.
Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.
To Arkande: Těší mě
Posmrtný život: souhlas, promítl jsem svůj pocit do ostatních. Asi pro hodně lidí atraktivní bude.
Láska: už jsem se to pokusil vysvětlit Michalovi.
Modlitba: s rituálem souhlasím. Ono nakonec většina katolických rituálů je převzatých z předkřesťanských dob a liší se geograficky. Ono pokud to vezmeme pragmaticky: Pro obyčejné lidi církev pořádá ty rituály a slavnosti, které praktikovali i dřív. K tomu přidala trochu modernější podobu mysticismu než pohané (kdo by dnes věřil, že blesky sesílá perun?). No a udělala si z toho pěkný byznys.
Souhlas. Myslím, že je vůbec divné, že se proti sobě staví náboženství a ateismus. Ateismus je totiž negativně definován. Já bych spíš sám sebe označil za Humanistu. Ateismus je jen taková malá škatulka v rámci jinak celkem pozitivního pohledu na svět. Ono to jsou všechno stejně jen nálepky pro rychlou orientaci 🙂
PS: Můj syn je křtěný v katolickém kostele 🙂
Slávek:
získá mem “A” a ten je vlastně “B”. Ale takhle to přesně funguje i u genů. Je nutné udělat krok z “vlastnost” na “nějaký mlhavý předpoklad k vlastnosti”.
Zdá se vám to mlhavé?
Jak měla připadat lidem Mendelova teorie:D Uvědomte si, že DNA jsme objevili před kolika, 60 lety?:D
Když si uvědomíte, co vůbec měl Mendel k dispozici, kolik o tom věděl a jak dokázal v podstatě přesně popsat chování genů velkého účinku… úžasné abstraktní myšlení.
Taky se říká, že Mendel byl spíše matematik nebo dokonce informatik, než biolog.
selviskhed:
No, neuznává. Když si nastudujete něco o těch různých skupinách, které se hádaly o tom, co je správné a co ne… tak se vlastně nehádaly, jestli tamto neplatí a platí tohle nebo naopak, ale spíše o vlivu oněch věcí na evoluci.
Ono se teď přichází (resp. lidi o tom začínají čím dál tím více přemýšlet), že evoluce nefunguje jen na úrovni populaci, ale i mezi populacemi, mezi druhy, rody atp. až do neuvěřitelně abstraktních úrovní. Ale taky se uplatňuje i v rámci jedince, v rámci genomu, na samotné DNA v podobě nejrůznějších skákavých genů, transpozomů a opakující se DNA.
Přitom pravidla jsou jednoduchá, to, co se snažíme popsat jsou vlastně důsledky těchto pravidel.
Ještě mě napadá toto:
Vždyť tím memplexem klidně můžeme uvažovat soubor memů, který má jednotlivec. Je to nakonec zcela analogické situaci s genomem, který také nemají téměř žádní dva jednotlivci (až na jednovaječná dvojčata 🙂 ) stejný! A o svoji replikaci mezi sebou soutěží – různé varianty jednoho memu.
Zjevně se neshodujeme v tom, jaká je vysvětlovací schopnost té myšlenky. Mě přijde opravdu značná – vždyť jak je možné, že “opravdové křesťany” (můj kamarád, většina křesťanů aktivních ve webových diskuzích, atd.) nelze nijak přesvědčit o tom, že nemají pravdu, ačkoliv je to jinak zřejmé? A jak to, že to jsou mnohdy docela inteligentní lidé? U těch přece nelze říct, že jsou líní přemýšlet!
Memetika to objasňuje tak, že ti lidé z důvodů popsaných v článku mají silnou motivaci věřit, mají v sobě zafixované memy které brání kritické reflexi, atd. Má někdo podobně silné vysvětlení? Takovým vysvětlením přece zjevně není, že to pro ně je “tradice” a společenské konvence apod. – ta většina křesťanů pro které to takto je, se imho většinou ani nedostane do kontaktu s někým, kdo by jejich víru chtěl zpochybňovat, a pokud by se tak stalo, tak by dost možná věřit přestali…
Já memetickýmu vysvětlení náboženství hrozně fandím, nevím proč mám z komentářů ostatních pocit že ho podle nich kritizuju:D
selviskhed: ono hlavně memetika je co vím zatím jediná snaha jak komplexně popsat kulturní evoluci. Tudíž nemusí být správná, ale každá informace o tom, kde něco vysvětluje blbě nás posouvá k lepší teorii.
Lol, tohle ukazuje, jak moc jsme závislí na struktuře myšlení a jak něco, co nám předtím vůbec nedávalo smysl a vypadalo to jako nesmysl po roce vysokoškolské matematiky je naprosto jasné.
Učím se na zkoušku Pravděpodobnosti, kterou jsem minulý rok nedal. Tehdy jsem vůbec nechápal onu def. lim. superior a inferior. Teď? Stačilo první přečtení a okamžitě mi to bylo jasné:D
To Michal:
máte pravdu, u Protestanta a Josefa bych to na Memplex (ala genom) viděl 🙂 Ty ale považuju v rámci víry za naprostou menšinu. Na tu jejich úroveň uvažování se dostane jen nepatrné procento/promile křestanů. Oni to budou samozřejmě vidět jinak, protože v jejich okolí, znají nejméně dalších 5 podobných “pošuků”. Stejně jako ani my asi nebudeme úplně klasickým vzorkem ateistů (tímto nás řadím k našim 5 ateistickým pošukům, aby se snad neurazili 🙂
K vaší otázce: U nich bych to ale vysvětlil tak, že jim prostě víra dává něco, co chtějí. Nacházejí ve víře prostě nějaké uspokojení svých potřeb, které jim “nevíra” nenabízí. Co to je, to samozřejmě u těch dvou nevím. Ono na to existuje i lidové rčení: Přání otcem myšlenky. 🙂 A ta myšlenka (mem, memplex) je až druhotná. První je to přání. Myšlenku vyvrátíte, ale potřebu, přání tím nesaturujete a myšlenka se vrací 🙂 V Čechách jsou křesťany, jako Arabové by byli muslimy, Indové hinduisty nebo budhisty, v Číně by pošilhávali po Fa lun kung, konfuciovi nebo komunismu, třeba 🙂 Nakonec to protestant přiznal, že mu to tak trochu splývá …
Sakra, nějak moc smajlíků… 🙁
Ještě mě napadá tohle:
Ta Slávkova námitka v podstatě zněla, že pro spoustu křesťanů ty a ty memy nemusí plnit tu svoji úlohu, popř. je vůbec nevyznávají: nemusí cítit k Bohu lásku, nemusí věřit že modlitba může pomoct, nemusí pro ně představovat motivaci posmrtný život, …
No v takovém případě ale prostě nejsou zasaženi těmi dotyčnými memy, a “přesvědčovací síla” té jejich konkrétní verze memplexu je oslabena – a zřejmě by tito “vlažnější křesťané” byli i přístupnější racionální argumentaci. Což je mimochodem testovatelná předpověď, a kdybych s tím neměl tak trochu morální problém, tak bych si třeba zkusil o víře s jednou “vlažně věřící” kamarádkou promluvit 🙂 Dělat to ale fakt nebudu, za zkažené přátelství mi tohle nestojí.
Co myslíš Slávku, řeší to co jsem zde nadhodil, ten problém, který s memetickým vysvětlením máš?
To Colombo:
Ad vysvětlení kulturní evoluce. A co to vysvětluje? Jako předávání myšlenek? Ale to je přece podstatou kultury z definice ne?
Myslím, že se spolu téměř shodneme. Já jen ty memy ve vztahu k víře a církvi považuji za zbytečné. Je to model, který je příliš nepřesný a příliš zjednodušený na to, aby nám pomohl vysvětlit reálné jevy. To že ten model existuje je fakt a není o tom sporu. Článek mi pomohl si to ujasnit.
V našem případě mi prostě přijde přínosnější zkoumat jednotlivé aspekty víry a konkrétních náboženství, než se to za každou cenu snažit napasovat do škatulky memů.
Nicméně jsem k tomu dospěl až teď, takže jsem možná někde výše tvrdil něco jiného, sorry. (NO smajlík)
Každopádně mě trochu mrzelo, že díky Josefovi (ale nakonec i ostatním) se ta diskuse nevedla o článku, ale jen navázala na ty předchozí MONSTRA500 ™.
Slávek: předávání, vývoj, jeho mechanismy a podoby.
Kultura není “předávání” myšlenek, ale jejich jakýsi soubor, který se potom předává. Kulturní evoluce se snaží toto vysvětlit, snaží se vysvětlit vracení se myšlenek (všimněte si vlny umění, k bohu, k racionalitě, k bohu, k racionalitě…), jejich vývoj (to, co … učitel marxe, Hegel, udělal jako spirálu), a to v globálu i lokálu. Tedy to co evoluce, nejen vývoj nových druhů, ale i chování populací na lokální úrovni.
Kulturu mají hromady živočichů, jen jim to nechceme přiznat. Jakás kultura je prý i u hlenek (ale to bych asi moc kecal… možná si to totiž pamatuju z přednášek blbě…)
Ostatně, k té spirále bych se chtěl vrátit. Marx to vlastně pak aplikoval na lidskou společnost, ale pojďme se zamyslet jak je to s tou spirálou.
Klasický vývoj je 1d, jak ho chápeme. Přímka. Když k tomu dáme další rozměr, jakési komplexní vlastnosti, tak máme kruh (opakující se situace…). Další rozměr, jak správně podotkl Hegel, je spirála, tento rozměr se dá interpretovat jako opakování situace za jiných podmínek (otrokářská společnost v tvrdém kapitalismu je jiná, než předtím). Tož jo, ale tady končí jen naše představivost (tedy moje), ale prostory ne. Kolikati rozměrný prostor to může být? Jak by vypadaly tyto objekty? Jak by se daly interpretovat?
Přiznám se, že Hegela a Marxe, stejně jako základní myšlenku si pamatuju jen ze ZSV na gymplu, sám jsem se tomu více nevěnoval.
To Colombo: Dík za vysvětlení. Zajímavý …
“než se to za každou cenu snažit napasovat do škatulky memů.”
Proti tomu žádná. Overfitting i cherrypicking jsou odporné věci, kterých by se žádný vědec neměl dopouštět.
“Je to model, který je příliš nepřesný a příliš zjednodušený na to, aby nám pomohl vysvětlit reálné jevy”
Ano. Ale tohle je celkem v začátcích. Pro pochopení a studium těchto jevů je nutné tento model zdokonalit. Nikoliv vybíráním si reality, ale upravováním modelu. Ostatně, s klasickou evolucí se to děje taky, jenom už pěkně dlouho a tak je na jiné kvalitativní úrovní.
Ostatně, odvrátit se od něčeho, protože to nefunguje…
Tak bychom se nikdy nikam nedostali.
Historie je plná případů, kdy nějaký blbec a blázen se od nefungující mašiny neodvrátil a zprovoznil ji, i přes to, že mu několikrát bouchla do xichtu. No, a teď na těch mašinách jezdíme a létáme:D
To Colombo:
Tady mezi evolucí genetickou a memetickou bych rozdíl viděl: když přišel Darwin, tak ta jeho teorie vysvětlila spoustu věcí, které lidé před tím vysvětlit nedokázali. Umožnila jim skokově větší pochopení, díky relativně jednoduchému myšlenkovému modelu. U té memetiky to podle mě nenastává.
Nevím co z toho plyne obecně filosoficky, ale pro mě to znamená, že přírodní výběr je zajímavá teorie (pro mě), zatímco memetika, tak jak ji začínám rozumět je bazmek, kterým moc nechci dál ztrácet čas. Přidáním dalších úrovní složitosti se věci budou dál komplikovat a mlžit (viz “další rozměry”), než aby z toho něco bylo.
Ale to už je fakt subjektivní a moc to nechci rozvádět a jít do hloubky. Nějak mě to přestává bavit 🙂
OK, nechme blázny dál zkoumat mašinu, a až to vzlítne, tak si kupme letenku 🙂 Dobrý.
Slávek Černý:
no, od copywritera, jehož povolání není v podstatě nic jiného, než snaha vytvořit zdatné myšlenkové parazity, kteří by infikovaly mysli co nejvíce lidí je kritika memetiky zarážející:)
zkusím vám říct k čemu je memetika ve výkladu náboženství dobrá:) běžná představa říká, “kde je design, tam je designér”. před Darwinem všichni vědci usuzovali z uspořádanosti světa na existenci superinteligentního stvořítele. darwin ale vysvětlil, že design vzniká z chaosu samovolně a že designerem není superinteligentní entita, nýbrž že je jím neustálé opakování primitivního evolučního algoritmu, který lze zapsat na jeden řádek sešitu).
náboženství je ale také (stejně jako třeba tělo tygra nebo uspořádání sluneční soustavy) cosi komplexního. podle staré zásady (které neustále omylem podléháme) platí “kde je design, tam je designér”. to nás vede k závěru, že náboženství vymyslel a sestrojil jakýsi superinteligentní pra-kněz. to je ale blbá představa, náboženství vzniklo podle memetiky samovolně z chaosu skrze opakování stejného algoritmu, jako je ten, jenž vedl k vzniku účelného těla tygra.
rozumítě tomu, co znamená tento poznatek pro to jak chápeme náboženství a kolik záhad týkajících se náboženství může vyřešit? není to stejná revoluce v myšlení o náboženství jako jí byla ta revoluce v biologii, když Darwin vysvětlil původ druhů?
To selviskhed:
Jak vysvetlite vznik slunecni soustavy evolucni teorii?
Ok, podle vas je teda memetika je dobra, protoze vysvetluje existenci nabozenstvi bez boha. Podle me to ale spis to proc existuje nabozenstvi zamlzuje.
Podle me je nejaka forma spiritualismu tak lidsky universalni, ze indikuje nejakou potrebu, ktere uplne nerozumim. V podstate je to jedna z mala veci, ktera nas odlisuje od zvirat. Nema obdobu nikde jinde v zvireci risi co vim. Vysvetleni tohoto jevu by me zajimalo.
Pokud si nabozenstvi vymodelujeme jako memplex, tak se poznani o nic nepriblizime. Ono i vetsina ceskych ateistu podle me veri, ze existuje “neco nad nami”. Proc?