Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako
* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?
Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.
Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.
Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.
Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.
Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…
Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )
S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)
Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.
Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.
Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.
Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.
Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.
Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)
Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.
Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)
Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.
Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.
Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)
Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.
Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)
Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)
Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.
Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.
Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.
Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.
Protestante, můžu se zeptat jak vy hodnotíte Josefův výstup?
at protestant
Nevím jestli mám bujnou fantazii.
Ateismus jako bezobsažný žádné dogma o člověku nemá.
Jestli tedy vycházíme z faktů o biologickém původu člověka, pak je člověk zvíře, má pudy i instinkty. A lidé jsou také velice iracionální.
Nechápu, co se na tom Josefovi nelíbí a co na tom považuje za ponižující.
pokus
Miguel: Žiadny argument, nieto dôkaz, prečo nie je imaginárny (zase len negovanie). Je smutné, že ľudia žijú len pre boha a je to pre nich zmysel života … dokonca dokonalý … Vlastne boh nás stvoril, aby sme žili preňho.
Josef: Přelétněte si prosím diskusi pod posledními články a snadno najdete mnou několikrát opakovaný důkaz Boží existence i mé reakce na následné zdejší námitky. Pokud se Vám to nepodaří najít, rád ho tu ovšem uvedu klidně ještě jednou.
miguel: Pseudodogma je vlastne niečo čo nie je dogma (prefix pseudo) Evolúcia bola dokázaná. Máme mnoho gegeologických a antropogeologických dôkazov a koniec koncov sme našli mnoho kostier dinosaurov. Všetky vertebrálne živočíchy sú ne začiatku embrionálneho vývoja rovnaké. Na pohľad rôzne zvieratá majú podobnô DNA… Kde popierame vedecké myslenie???
Josef: Ano, pseudodogma je něco, co není dogma, protože zatímco dogma je pravdivé, tak atheistické pseudodogma je pokus o formulaci iracionálního předpokladu, který atheistovi umožní, aby svou vnitřně nekonsistentní pozici byl schopen pojímat jako jakž takž udržitelnou.
Pokud jde o důkaz evoluce, k tomu musím říci tři věci:
1. Nemám nic proti evoluci v rámci biologické metodologie, jako hypotéza se zdá dost pravděpodobná.
2. Musíme si ovšem uvědomit, že přírodní vědy nemají metodologickou schopnost cokoli dokázat. Člověku, který by biologickou evoluci popíral (což já nejsem), nelze jeho přesvědčení vědecky vyvrátit. Nemůžeme tedy říci, že by evoluce byla dokázaná. To není.
3. V mé výhradě vůči Michalovi ovšem nešlo o hypotézu biologické evoluce, se kterou sám souhlasím, ale o Michalovo evolucionistické náboženské přesvědčení, jednímž z jehož zjevně mylných pseudodogmat je, že všichni dělají jen to, co se jim vyplatí. Není tomu tak, lidé dělají i věci, které se jim nevyplatí. Říká se tomu třeba morálka.
miguel: S prvým bohom tu bol prvý ateista. Percento klesá… vo väčšine európskych krají ľudia utekajú z kresťanstva. A ktomu iracionálnemu javu – Bolo tu už viacero náboženstiev ktoré žili dlhšie ako kresťanstvo a všetky zatiaľ padli. (Predsalen nechápem ako môže byť jav iracionálny)
Josef: Souhlasím s tím, že vzhledem k existenci dědičného hříchu tu nějaká forma atheismu bude vždy. V Evropě procento křesťanů v současné době klesá, ale je to jediný kontinent, kde tomu tak je. Globálním trendem je nárůst křesťanství, a to v číslech, která jsou historicky bezprecedentní. Právě uplynulé století můžeme třeba z hlediska mé vlastní katolické církve označit za nejúspěšnější v jejích dějinách (samozřejmě s určitou vyjímkou toho úplně prvního století, kdy církev začínala od nuly.)
Ostatní náboženství neumím ani nechci úplně hájit, protože je vidím jako chybná do té míry, do jaké se neshodují s křesťanstvím.
miguel: asi preto, že sa nejedná o dieťa ale o to, že keď bude človek boha milovať do smrti, pôjde do neba. Ako bývalý kresťan vidím, ako veriaci všade pchajú boha a lásku. Jedine človek zneužíva lásku na zábavu a keďže láska je cit iracionálne tvorený v mozgu hormónmi (obvykle pre zotrvanie druhu), boh ako spirituálna bytosť (bez hormónov) ju nemôže sám cítiť.
Josef: Michal taky nemluvil o lásce k dítěti, ale o zamilovanosti do sexuálního partnera, která podle Michala trvá zhruba po délku nutné starosti o dítě. Kdyby náboženská láska (a já uznávám, že jsem skutečně do Boha a do církve zamilovaný) byla důsledkem nějakých chemických procesů, tak by nemohla trvat déle, než mohou fungovat tyto chemické procesy, a to je skutečně doba, která se většinou blíží nějakým těm dvěma letům. To jsem ovšem třeba já sám už mnohonásobně překročil.
Láska není iracionální. Láska je dokonalý způsob naplnění lidského života.
miguel: týchto rozporov je na i-ateizmus.cz plno.
Josef: Tak nějaký prosím příkladmo uveďte, ať se o něm pobavíme a identifikujme jej jako irelevantní.
miguel: Paradoxne presný opak. Každá druhá odpoveď veriaceho na otázku ateistu je: Boh je nad náš pochop. To keby si chápal bol by si ako boh. Prečo sa to pýtaš, to je najvyššie tajomno.
Josef: Je třeba neplést dvě věci: první věc je, že v křesťanství není, na rozdíl od atheismu, nic nekonsistentního. Proto křesťané nikdy nepotřebují odpovídat na nějakou námitku tím, že by to snad nebylo možné pochopit.
Druhá věc je, že ani křesťanství neví o světě úplně všechno (nejde o nekonsistenci, ale o to, že u některých věcí nevíme, jak jsou.) To je naprosto přirozené, protože kdyby toto mělo být kritérium, tak je křesťanství jasným vítězem nad atheismem, protože nabízí rozhodně méně prázdných míst ve vysvětlení světa než atheismus. Korektním kritériem to ovšem není. Kritérium musí být jen racionální korektnost, a ta jasně hovoří ve prospěch křesťanství.
miguel: Asi výrok mesiaca. Ja som morálny preto lebo to tak cítim, a keď taký budem, nebudú ku mne nemorálni iní ľudia. Vy ste morálni, ako vravíš, z dôvodu náboženstva, čiže nechcete skončiť v pekle (pripadá mi to dosť sebecky). Vezmime do úvahy všetky vatikánske škandály a pranie peňazí vo vatikánskej banke. Teraz kto je morálnejší???
Josef: Přenesu se přes obvyklé atheistické pohádky o údajném praní peněz ve vatikánské bance a pojďme k morálce. Vy to totiž popisujete poměrně přesně: jediná “morálka”, které je důsledný atheista schopen, je ta, kterou CÍTÍ (já si sice vůbec nemyslím, že byste ve skutečnosti byl až takový, ale pak jde o nedůslednost v atheismu). To ovšem morálka není, to je úplně obyčejné jednání v souladu s vlastní emocionalitou. Skutečná morálka začíná tam, kde děláte něco, kde cítíte pravý opak, ale přesto překonáte sám sebe. A pokud jde o “skončení v pekle”, takový motiv křesťanství považuje za nedokonalý, ovšem lepší než nic (vždy je lepší, když se lidé chovají morálně než nemorálně, ať už důvod je jakýkoli). Za dokonalý motiv k morálce křesťanství považuje lásku, ne strach z pekla.
miguel: Ďaľšia perla. Kde je vo vede zahrnutý boh? Alebo sa snáď na cirkevních školách učí: E=mc2+prípadná božia vôľa
Josef: Ano, přesně tak. E=mc2 by nemohlo fungovat, kdyby nebyl nějaký princip za tím, který jeho fungování zajišťuje. Fyzika zkoumá, jak se hmotné věci dějí, podle jakých deskriptivních modelů. Ale neumí říct jediné slovo o tom, proč to tak je. To umí jenom theologie.
miguel: Mne sa ako po bohu túžiacemu kresťanovi nikdy neukázal a ani ku mne neprehovoril. To je aj jeden z menších dôvodov, prečo som od viery upustil. Asi to bola tajná božia vôľa avy som sa hádal s pánovými ovcami.
Josef: Já jsem sice měl to štěstí, že se mi Bůh zjevil i explicitně skrze hmotný jev, ale není to důvod mé víry, je to jen třešnička na dortu a na mém životě by se nic nezměnilo, ani kdybych tento prožitek neměl. Důvody k víře jsou všude kolem Vás. Bůh se Vám ukazuje každou květinou, kterou potkáte u cesty, tím, že vůbec jste. Když začnete uvažovat nad těmito věcmi, bude Vám to více než bohatě stačit k tomu, abyste v nich uviděl a našel Boha. Moc Vám to přeju.
miguel: Môžem vedieť ako ju predvída? Predvída aj boje medzi cirkvami, ktoré porušujú príkaz milovať blížneho svojho?
Josef: Ano, samozřejmě. My křesťané jsme (podle naší víry) hříšní. Například já hřeším mnohokrát za den a mnohokrát za den porušuji příkaz milovat svého bližního. Proto není žádného divu v tom, že někteří křesťané jsou hříšní podobně jako já a že je občas některý ze sedmi smrtelných hříchů svede k tomu, aby dokonce třeba i náboženství začali využívat jako nástroj vlastního prospěchu. Naopak je to naprosto očekávatelné, a také je to dobré pro křesťany, aby se naučili dobře rozlišovat, co je Boží a co je lidské a aby pro ně vstup do církve znamenal i nezbytnou oběť vzít na sebe nominálně cizí hříchy, které jim záhy začnou být z úst athesitů připomínány, a jejich pohnutky ke vstupu tak nebyly lidské, ale Boží.
miguel: ???Faktu??? V ktorej odbornej literatúre to nájdem?
Josef: Najdete to například v katechismu, ale jedná se o očividný fakt, který nelze nijak zpochybnit. Myslet si opak, totiž že lidé jsou mravně dokonalí, by mohl jen ten, kdo neví o světě a lidech vůbec nic, a i ten jen do okamžiku, než se poprvé podívá do zrcadla.
miguel: Paradoxne ateizmus nemá žiadne brožúry čo a ako, narozdiel od veriacich, ktorý musia uveriť množstvu kníh s racionalizáciami a návodmi.
Josef: Ale samozřejmě, že takové brožury má i atheismus, sám jsem nějaké viděl. Ale iracionality, kterým musí atheista věřit, aby se nějak přenesl přes logickou nekonsistenci atheistického přesvědčení, jsou spolehlivě dokumentovány i atheistickými příspěvky na tomto webu.
miguel: Váš koment mi v tom prípade pripomína ateistofóbiu.
Josef: Atheisté jsou pro nás křesťany velkým přínosem. Například tento web, který se pokouší o jakousi racionalizaci atheistických předsudečných představ o světě, dobře ukazuje neuskutečnitelnost takové snahy.
miguel: Choďte sa pozrieť na kresťanské stránky, Dokazovanie je tam také isté ako u ktorejkoľvek inej záujmovej skupiny (vrátane ateizmu). Ešte stále vám to pripomína noviny v 50-tych rokoch?
Josef: Tady bych s miguelem souhlasil. I na křesťanských stránkách se dají často najít argumenty, které bych jako hypotetický atheista cítil jednoznačně nefér.
Miguel: Ináč dobrá stránka. Na tej slovenskej sú skoro samí ateisi takže v komentároch panuje len konsenzus a nie je o čom diskutovať.
Josef: Takový přístup k věci se mi hodně líbí, díky za něj. Konsensus nás nikam neposouvá, k myšlení je potřeba diskuse, byť třeba někdy ostrá. Taky jsem rád, že Michal diskusi pod svými články umožňuje, to je od něj velmi férové a chvályhodné.
Já na to nemám sílu. Co výrok, to perla. Co výrok, to nesmysl. Co výrok, to nepodložené tvrzení.
Po vyvrácení josefova božího důkazu se tu s ním zase ohání.
Asi si popletl slovo dogma s nějakým jiným slovem, dogma neznamená pravdivost.
A opět nechápe vědu.
“Vystoupení některých ateistů zde mi připomíná rétoriku soudců s Miladou Horákovou.”
To už je druhý ad komunismus.
to 963214785:
Josefovi nikdy nechybí slušnost. Tak hodnotím jeho příspěvky.
to selviskhed:
Radši se do rozborů Bible nepouštějte. Vaše závěry jsou legrační. 🙂
to colombo:
Nemůžu za to že mi některými svými výstupy připomínáte soudruha Urválka.
…….Podle zmíněného průzkumu 58% obyvatel Německa věří v jednoho Boha, zbytek – 38% – pak v jednoho Boha nevěří, 2% neví a 2% neuvedlo žádný údaj. Na západě Německa věří v jednoho Boha dvě třetiny dotázaných (67%). Na východě je to jenom čtvrtina (25%) a 73% při otázce na víru odpovědělo záporně. ……
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3641
Je vidět, že za ateismem prostě stojí komunismus.
to Protestant:
To je vše co můžete hodnotit?
protestant: josefovi rozhodně slušnost chybí. Jestli považujete za slušné lhaní, překrucování cizích vět a podobné praktiky…
… pak se vám nedivím. Vy zase rád používáte Ad komunismus.
Přitom komunisti v čele s Lysenkem odmítli vědecké poznání, odmítli evoluci, bez nějaký argumentů. Nazvali to kapitalistická propagace, stejně jako Josef nazývá věci atheistickou iracionalitou. Bez nějakého argumentu. Bez snahy vysvětlit, v čem je to iracionální. Prostě je a hotovo. Když se ho na to člověk zeptá, tak v lepším případě neodpoví, v horším začne mumlat naprosto od věci na diskuzi mimo, kde ukazuje nějaký svůj důkaz, který mu v té diskuzi byl vyvrácen. Na to on ovšem nepřistoupil.
No a taky bychom mohli jít dále. Nacisti, ti odmítli podstatnou část fyziky, jakoźto židovskou vědu. Opět podle nich nemohli židé přijít na nic významného.
Stejně tak Josef odmítá fakta, protože se mu nehodí do jeho ideologie. A vy mě budete srovnávat s nějakým komunistou? Já narozdíl od vás na ideologie kašlu. Zajímají mě fakta a skutečné argumenty. Ne nějaké ideologické kecy. Mě nezajímá, že podle některé ideologie Bůh stvořil zemi za šest dní. Mě zajímají skutečné argumenty, proč by to tak mělo být a jaké empirické zjištění to podporuje. Kašlu na nějaké osobní pocity, ty můžou tak udat směr, jakým bychom se chtěli dívat, ale nemají nám říkat, co máme vidět. Pokud vidíme jen část, musíme holt změnit směr, abychom viděli všecko.
To ovšem Josef nechce. On má svou ideologii, nemá argumenty, ale tvrdí že je má. Když chceme jeho argumenty, dozvídáme se jen ideologii. Když chceme důkazy, slyšíme jen nepodložená tvrzení. Když uvádíme protifakta, slyšíme jen lži.
A tohle není slušné. Jakmile by někdo vedl korektní diskuzi, budu i já korektní. Jakmile bude někdo používat faktické argumenty a ne svoje přání jako argumenty, pak budu vést korektní diskuzi.
Nedělá-li to, lže li, překrucuje… pak mu na rovinu řeknu, co si o něm myslím.
Protestant: a co teprv Francouzi, Belgičani a Nizozemci, to byli největší komunisti.
to 963214785:
To je pro mne to základní kriterium.
Mimochodem protestante, tohle si přečtěte:
http://en.wikipedia.org/wiki/Correlation_does_not_imply_causation
to Colombo:
Na dvou porovnatelných vzorcích Němců je to jasně vidět.
protestant: vy toho o statistice víte sakra málo, co?:D
to Protestant:
Takže vám nevadí arogance, opakování se, neschopnost inteligentně vyjádřit názor, vkládání slov do úst, přivlastňování monopolu na racionalitu a morálku výhradně jeho neotomistickému světonázoru, který pokud vím nesdílíte? Vám stáčí jenom povrchní slušnost pod kterou se to všechno schová?
1. Jsou porovnatelné? Je nutné srovnání jednotlivých vlivů, aby jste zjistil, že to byl opravdu komunismus, ne jiné věci (nižší ekonomická situace, desiluze atp.)
2. Je nutné srovnání situace před a po komunismu.
Je nutné srovnání obyvatelstva, podíl vesnického/městského, stejně jako jestli se jednalo vždy o křeštany, nebo třeba turky (kteří věří v jediného boha Aláha), kteří byli v průzkumu zahrnuti.
Je nutné zjištění vývoje obou oblastí.
Prostě a jednoduše, základní předpoklad, že jsou srovnatelné, není vůbec splněn.