Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako
* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?
Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.
Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.
Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.
Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.
Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…
Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )
S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)
Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.
Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.
Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.
Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.
Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.
Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)
Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.
Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)
Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.
Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.
Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)
Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.
Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)
Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)
Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.
Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.
Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.
Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.
Protestante, domnívám se, že si tady s ostatními vpodstatě velmi rozumíte a neshodnete se jen na nějakých technikáliích, co se týče interpretace Bible. Podobné rozdíly ale budou i mezi ateisty:-)
Vy k tomu jen přidáváte navíc jen jakousi pro nás abstraktní a subjektivní Víru a Lásku atd. O tom tak maximálně můžete podat svědectví, ale těžko o tom objektivně diskutovat, ne?
to Colombo:
Kdy židé bojovali proti egypťanům a babyloňanům?
to Slávek:
Máte pravdu. Je to jako pokus diskutovat s metalistou a Brahmsovi Je to míjení. Mám ale jednu výhodu. V jejich letech jsem byl také ateistou. Vím o čem oni mluví. 🙂
“Kdy židé bojovali proti egypťanům a babyloňanům?”
A kde jsem tohle napsal?
to Colombo:
“….Tedy pro přežití, pro které je expanze nutná, je nutné si nějak odůvodnit správnost zrůdností. Jak Židé proti svým semitským bratřím, tak proti egypťanům a babyloňanům,…..”
To: Protestant
🙂 Co vas vlastne primelo zmenit nazor a Uverit?
Ja jsem to taky jednou zkousel a cca pul roku jsem byl verici. Nejak me to ale neoslovilo. Co na tom experimentu povazuji za zajimave, ze jsem si predtim myslel, ze kdyz uverim, tak budu protestant nebo tak neco. Predstavoval jsem si, ze budu cist Bibli a premyslet o ni, diskutovat a tak. Daleko vic me ale oslovili Katolici, jejich ritualy a ta mystika. Hmm…
To, že jste “v našem věku taky byl ateista” si prosím nechte pro sebe. Tohle je tak nicneříkající skutečnost, že kdo tomu přikládá nějakou váhu…
Snad jediná věc, celou dobu se snažím přijít na nějaký logický racionální argument proč věřit v boha, resp. proč by vůbec měl bůh existovat.
Zatím jsem se dopracoval k tomu, že vzhledem k deziluzi mnoha lidí si někteří lidé vytváří skořápku víry, kde jejich snaha věřit, doufají a přejí si, aby to, v co věří bylo skutečné.
Někomu tohle může stačit, mě ne. Sám jsem na sobě identifikoval v mládí snahy uvěřit nadpřirozeným jevům zkrátka pro to, že jsem chtěl a moc jsem si přál, aby něco takového bylo. Tohle objevení mne znechutilo, takže jsem se od těchto přání odvrátil. Nechci žít v kleci, kterou si sám sestrojím. Proto se budu dívat skepticky. Proto budu vždy schopen přehodnotit názor. A na to, že někdo dřív nevěřil a teď věří… na to vám kašlu. Vůbec nevím, jestli jste řešil stejný problém jako já. Vůbec nevím, jak funguje váš mozek a na základě čeho jste tohoto přesvědčení docílil. Vůbec nevím, jestli jste byl racionální, vědecký ateista, či váš ateismus byl stejnou vírou v neexistenci boha jako je teď vírou v jeho existenci. Takže naše dva případy nemusí být vůbec stejné, proto argumentovat na základě velmi plytké vnější podobnosti je podle mého názoru k ničemu.
protestant: čtěte dál, je to tam rozvinuté. Odůvodnit si možné zrůdnosti, aby je byl člověk schopný a ochotný spáchat vůbec neimplikuje, že by museli být někdy ve válce.
Vzhledem k tomu, že nevím o jediném případu dlouhodobé koexistence dvou sousedících říší bez toho, aby někdy mezi sebou vedli válku, předpokládám, že Izrael byl někdy s Egyptem a Babylónem ve válce.
To Colombo:
No ja jsem taky Ateista, ale musim se priznat, ze mne ten Vas hulvatsky styl diskuse dost irituje. Taky pro me je to nekdy dost frustrujici si cist Protestantovy prispevky. Nenapise vlastni nazor a porad klickuje. Na druhou stranu by asi bez nej a Josefa tato diskuze mela 4 pochvalny prispevky a byla min zajimava, nemyslite?
Jak ale spravne pisete, tak ma Protestant uplne jinou zivotni zkusenost nez vy nebo ja.
to Slavek:
Co mne přimělo uvěřit?
Žádný zlomový okamžik jsem nezažil. Přišlo mi divné, že já a moje generace by byla v celé historii ta první co přišla na to že Bůh není. Že bychom zrovna my byli inteligentnější než všichni před námi. To mi připadlo nepravděpodobné a tak jsem se na ty před námi přestal dívat jako na ty obalamutěné hlupáky.
A také mne zajímala Bible. Jenže z trochu jiného důvodu než místní ateisty. Chtěl jsem jí porozumět. Ne odsoudit. Všechno to ale byl mnohaletý proces. Žádné náhlé “obrácení” jsem nezažil.
to protestant:
Jenže poslouchání klasiky a metalu se navzájem nevylučují 🙂
Když si myslíte, že je náš ateismus produktem mládí, tak vaše víra může klidně být produktem.. hmm.. senility?
A minimálně jeden dikutující byl dříve věřící, takže žádnou výhodu nemáte 🙂
Slávek: ok, pokusím se uklidnit.
Ale když někdo furt lže, lže a lže. Opakuje již vyřčené a vyargumentované jako nový a úžasný argument, který ruší veškerou předchozí argumentaci…
Když někdo opakuje furt to samé, i přes to, že to bylo již prodebatováno…
Jsem co na srdci, to na jazyku. Preferuji to, co se říká před tím, jak se to říká.
Mimochodem, s Protestantem to ještě jde. S tím se dá ještě debatovat, ale s Josefem? Ne, děkuji. Stejně bych docílil, kdybych tu pastoval jeho staré posty. I na argument proti jeho starým argumentům bych to prostě znovu napastoval. To on dělá a tohle já nepovažuju přínusné do diskuze.
Když se podíváte na diskuzi s Josefem, zkoušel jsem to zprvu po dobrém, zkoušel jsem mu ukázat, kde dělá chybu, že jeho předpoklady nejsou splněny a že z toho, co by si jako že dokázal stejnak neplyne všecko to ostatní, co tvrdí.
Nešlo to.
Nevysvětlil to.
Lhal, překrucoval.
Na to nemám, nemůžu s takovým člověkem jednat slušně, protože on se v prvé řadě nechoval slušně ke mně.
Pak jsem naštvaný. A myslím si, že oprávněně.
to Slavek:
K těm mým nekonkrétním odpovědím:
Ono je jednoduché se konkrétně a jasně vyjádřit napriklad k počtu kořenů kvadratické rovnice. Ale mít takový jednoznačný názor například na Prevertovu poezii či Brahmsovu komorní hudbu je už mnohem obtížnější. A s vírou je to ještě subjektivnější. A v takovém subjektivním světě se dáváte velmi dobrý pozor abyste nevyhlašoval nějaké jednoznačné soudy.
Protestant:
Máte pravdu. Je to jako pokus diskutovat s metalistou a Brahmsovi Je to míjení. Mám ale jednu výhodu. V jejich letech jsem byl také ateistou. Vím o čem oni mluví. 🙂
Jack:
Nebudu se rozsáhle vyjadřovat k tvému přirovnání,asi sám chápeš,že to není
stejné,jako věřící a nevěřící.Rozdíl mezi člověkěm věřícím a nevěřícím určitě
není otázkou vkusu,jako je to u muziky.
Mě zajímá tvá druhá věta,že jsi byl dříve ateistou.To je velmi zajímavé,proč
se stane s ateisty věřící člověk.Já například zastávám stejný názor jako jeden
současný německý folosof,který říká,že člověk který nehledá “Boha”,”Boha”
nepotřebuje.Tím přesně popisuje stav,který já velmi často slyším ze strany
věřících,kteří přišli k “viře” v pozdějším věku a nebyli ve “víře” vychováni.
To jsou ta vyjádření,že “Boha” “objevili”,když byli v nějaké těžké životní
situaci.Tuto zkušenost slýchám velmi často.Ubezpečuje mě to v mém přesvědčení,
že “Boha” člověk hledá,když je nespokojený(nešťastný) se svým životem.
Tomu by odpovídal i princip na kterém náboženství funguje.To je to o čem píšeš
ty i Josef.Spasení, náděj,posmrtný život atd.
Je to vlastně způsob jak se vyrovnávat se svým strachem či nespokojeností s
průběhem vlastního života.Co je to vlastně modlitba,můžeš mě upřesnit,ale není
to vlastně prosba “Boha” o pomoc v konkrétní situaci?
Potom by hledání “Boha”bylo opravdu určitou známkou psychické slabosti či
pocit nespokojenosti a nutnost hledání lepšího světa či života.Ovšem
i za cenu,že se uchýlím i k iracionálním názorům,kdy si vytvářím svůj vlastní názor na
svět,který je tvořem mou vlastní představou,kdy tato je ovlivněna touhou po tom,
jak by svět měl vypadat,nikoliv jaký je ve skutečnosti.
Jaký je tvůj příběh.
A jsem já ateistou hlavně proto,protože jsem se svým životem v podstatě spokojený?
Že se dokáži vypořádat s těžkostmi života sám nebo s pomocí rodiny či přátel?
Je pouze toto důvod,že nepotřebuji ke svému životu “Boha”,ale stačí mi má rodina,
přátelé,zaměstnání,mé hobby atd.?Jaký na to máš názor?
to Slávek Černý:
Colombo se tu slušně diskutovat pokoušel, a trpělivost mu došla relativně nedávno. Ani se mu nedivím, občas bych taky plakala,třeba nad výroky o Řecku a Římu.
“Přišlo mi divné, že já a moje generace by byla v celé historii ta první co přišla na to že Bůh není. Že bychom zrovna my byli inteligentnější než všichni před námi. To mi připadlo nepravděpodobné a tak jsem se na ty před námi přestal dívat jako na ty obalamutěné hlupáky.”
Byly snad generace před tím hloupější, když věřily v Poseidona? Tyra? Baala? Svaroga?
Byly snad generace před tím hloupější, když věřily v magii? Gaiu? Duchy?
Byly snad generace před tím hloupější, když neznali žárovku? Spalovací motor? Letadlo? Raketoplán? Mobil?
Jsou generace v Číně a v Japonsku nějak hloupější, když nevěří v Boha? Co arabský svět, co věří v Aláha? Co Mongolci s budhismem? Indové?
To: Michal
O tomto clanku uz nejakou dobu premyslim. Ze zacatku mi prisel fakt dobry, ale cim dal vic si myslim, ze nema moc vypovidajici hodnotu, hlavne v porovnani s realitou. Proste mi nabozenstvi, potazmo krestanstvi neprijde jako UCELENY system memu. To bychom potom o systemu memu mohli mluvit treba i o firme nebo vlade-urednickem aparatu.
Hned vysvetlim:
Mem lasky: v praxi je atraktivni spis pro sexualne neuspokojene jedince. Proto mi prijde, ze mu casto podlehaji pubertaci a adolscenti, kdy je libido hodne silne a je potreba ho nejak ventilovat. Pozdeji se jedna o stare pany a o umele vytvorenou sexualne deprivovanou vrstvu jeptisek, mnichu a knezi. Pokud by nedostali Jezise a Marii, nasli by si neco jineho: poezii, onanii, porno… Muzeme ale tady hovorit. O memu?
Mem posmrtneho zivota: v cem je tak atraktivni, kdyz se jedna o komplex nebe, ale i pekla a ocistce? Spise mi to prijde jako moznost vydelat na odpustcich, nez atraktivni mem pro sireni. Tam jsou urcite nabozenstvi, ktera slibuji vice.
Mem motlidby: malo kdo zkrestanu co znam veri, ze modlitby se vyplni. Spis mi to z jejich strany prijde jako ” modlim se za tebe”=”drzim ti palce”.
To je jen par mych myslenek, ktere me napadly, kdyz jsem si clanek porovnal se skutecnosti. Vira mne spis prijde jako “instituce” , “zvyk”, “boj o moc” , nez nejaky komplex genialne promyslenych a vyselektovanych memu. Daleko nejvetsi duvod pro sireni viry vidim v tom, ze lide jsou lini premyslet. Mysleni jim je neprijemne a proto hledaji snadne a jednoduche odpovedi: dobry-spatny, tak to bylo. Ono zase na druhou starnu kazdy neni Einstein a kazdy nemuze byt mudrc. Nekdo nas musi zivit 🙂
to Adela:
Může to být produkt senility. To se samozřejmě nedá vyloučit. Stejně ale se nedá vyloučit že váš ateismus je produktem nedozrálosti. 🙂
Slávek: víte, co je to mem? Orientujete se trochu v genetice?
to jack:
Mohu tě ubezpečit, že jsme tím žádnou problematickou situaci svého života neřešil.