Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako
* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?
Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.
Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.
Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.
Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.
Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…
Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )
S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)
Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.
Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.
Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.
Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.
Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.
Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)
Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.
Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)
Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.
Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.
Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)
Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.
Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)
Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)
Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.
Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.
Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.
Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.
Protestantovi
“Bez Hospodina? Jak víte že bez něj?
To lze nějak prokázat? Nebo je to vaše hypoteza?”
Vím to tak, že není nijak prokázáno, že by je dostali od Hospodina. V tom citátu, na který jste poukázal (a já doplnil), autor uvádí, že systém morálky, obsažený ve Starém zákoně, není nijak speciální, jedinečný, a že příkazy desatera jsou staršího původu než Bible, přičemž v obdobném znění jsou obsaženy například v kodexu Hammurapiho.
Hammurapi vládl starobabylónské říši někdy v 18. století př.n.l., a není známo, že by za jeho vlády Babylóňané měli jakékoliv vztahy s kýmkoliv, kdo by byl ztotožnitelný s Hospodinem.
Tedy není-li prokázáno, že by morální příkazy, vyjádřené v Hammurapiho zákoníku, dostali Babylóňané od Hospodina, je na místě učinit závěr, že je znali bez něj.
to neruda:
Díky. Takto s vámi souhlasím.
Jinak křesťané a židé věří, že Hospodin stvořil celý vesmír, tedy včetně starobabylonské říše.
Takže pro nás (exaktně neprokazatelně) byl Hospodin už před Biblí, před Izraelem, před lidstvem, před vesmírem.
protestante, ta nerudova pointa byla přece v tom, že z jím uvedených důvodů nemůže mít desatero svůj původ v Bibli.
Vaše rozjímání nad stvořením starobabylonské říše jakož i celého Vesmíru je zase jaksi mimoběžné…
To není nerudova pointa. Ten ji jen zopakoval. Ale vyvodil z ní prvně chybný důsledek a to , že pokud nemá desatero původ v Bibli, nemá ho ani v Hospodinu. Pak to ovšem opravil k mé spokojenosti.
Ale hlavní pointa je někde jinde. Ta je v tom, že Dawkins viní bibli z navádění k zabíjení při obsazování Kenanu. Což je ovšem úplně mimo, protože v té době Bible neexistovala.
Ale jistěže to tak není. Dawkins samozřejmě neviní bibli z navádění k zabíjení v Kenánu, to je přece naprostý nesmysl.
Nevím bohužel o jaké pasáži se přesně bavíme, ale obecně to je tak, že Bible popisuje (zpětně, samozřejmě) jak Izraelci vybíjeli na přímý příkaz Boha okolní národy. A pocházejí-li tyto popisné pasáže, byť nepřímo, od Boha (např. skrze inspirovanost), pak platí i to že se to vybíjení dálo na boží příkaz (a další vraždění pak na příkaz Mojžíše, bez jakéhokoliv Božího odsouzení takového jednání – přičemž JINÉ věci Bůh (přímo) odsoudil, jako např. práci v sobotu.).
A o tohle jde.
to Michal:
Nevím bohužel o jaké pasáži se přesně bavíme, ale obecně to je tak, že Bible popisuje (zpětně, samozřejmě) jak Izraelci vybíjeli na přímý příkaz Boha okolní národy.
Jenže ono to tak není.
1. Bible není kronika.
2. Neexistují historická data, která by toto vybíjení potvrdila.
3. I z naší literatury (Kosmovoa kronika, Dalimilova kronika) známe zapsané příběhy, které se nijak neváží ke skutečným událostem.
4. “…….Mezi příchodem Izraele do země (+ – 1250) a některými spisy může být více než 700 let, do uzavření kánonu více než 1300 let! A to jde jen o souhláskové znění. Samohlásky byly připojovány později, text opatřený samohláskami čili punktací byl hotov až kolem 800 po Kr. Z toho vyplývá: Starý zákon nás velmi spolehlivě informuje o tom, co Israel věřil a vyznával, ale nedosti spolehlivě o tom, jak kdy co bylo. Mezi událostí a zprávou o ní leží víra, t. j. snaha aktualisovat poselství a tak ve službě zvěsti obměňovat tvar zprávy. Písmo je celé poselstvím z víry a k víře , nikoli referát nebo kronika. Kdo tento podíl víry na utváření konečné podoby Písma pomíjí, počíná si stejně nevědecky a nerozumně jako ten, kdo by začal užívat jako historického pramene Homéra nebo Shakespeara…..”
http://www.etf.cuni.cz/~nidlova/w-SZSkripta.html
“Jestliže tedy vesmír V definujeme jako množinu všech existujících entit a entita E je součástí tohoto vesmíru, pak nepochybně platí implikace, že existence tohoto vesmíru V implikuje existenci entity E. Z formální logiky ale víme, že při negaci obou výroků můžeme obrátit směr implikace. Čili předchozímu tvrzení je logicky naprosto ekvivalentní tvrzení, že neexistence entity E implikuje neexistenci vesmíru V. A protože existenční závislost entit není ve své podstatě nic moc jiného než logická implikace mezi tvrzeními o jejich existencích, pak z toho plyne, že konkrétní Vesmír je ve skutečnosti závislý na existenci všech entit, které obsahuje. Pokud se to tedy pokusíme zobecnit, pak Bohem evidentně nemůže být žádná “složená” entita, protože existence složené entity vždy závisí na existenci každé její složky, tím pádem závisí na existenci nějaké jiné entity, tím pádem nesplňuje definici Boha. Z toho plyne, že vesmír není Bohem a také z toho plyne jedna dost podstatná křesťanská myšlenka: Bůh je jednoduchá entita, nesložená.”
Todle je přesně ten důvod, proč je Josef lhář, podvodník a hajzl. To je přesně ten důvod, proč jsem vůči Josefovi hrubý.
Tohle je jen jednoduchý mindtrick. Na první pohled to vypadá dobře, ale ve skutečnosti to je LOL. Tenhle “důkaz” nemá žádný smysl. Můžu ho jednoduše obrátit, abych ukázal jeho nesmyslnost.
Bůh stvořil vesmír, implikace Bůh=>vesmír, oběmín implikaci nonvesmír=>nonbůh.
A mám to, stejný nonsense jako v předchozím případé.
Problém totiž je, že my empiricky víme, že nějaký vesmír existuje. Takže celý ten Josefův blábol můžete spláchnout do záchodu. Není to víc než jeden z typických důkazů boha, který vypadá dobře aby přesvědčil hlupáky, ponejvíce věřící hlupáky, ale při bližším pohledu se ukáže vždycky nějaká chyba.
Protestant: já bych to ještě poupravil.
Bible (starý zákon) nás nespolehlivě informuje o tom, v co izraelité vyznávali. Vzhledem k tomu, že byl mnohokrát přepisován a pozměňován tak, aby odpovídal záměrům té které doby.
Dále bych upozornil, že z archeologických nálezů vlastně ani nevíme, že by nějaké království Izraelců bylo. Natolik bylo nevýznamné a v okolí silných kultur, které navíc měli téměř totožné zvyklosti.
Mimochodem, ono je to složitější. Bible je částečně i kronika, ona je totiž částečně všecko. Poselství má určitě, jako ostatně každá svatá kniha. Viz Popol Vuh. Krásně ukazuje jak tyhle věci vznikají.
Mimochodem, vy tu argumentujete “poselstvím víry”, že ji neni možno brát doslovně jako kroniku. Ale vždyť to se celou dobu snažíme ukázat! Že to není možné brát jako striktní pravdu slovo od slova! My ukazujeme na rozpory, které tímto počínáním vedou. My ale dále ukazujeme, že pak se neliší žádným způsobem od podobných svatých knih jiných národů, které mají podobnou stavbu, poselství atp.
Ani toto vysvětlení neobstojí, Protestante:
Pokud tyto události nejsou reálné, pak se stává o to palčivější otázka, proč se o tom Bohem inspirované Svaté texty zmiňují, a to dokonce na x různých místech! Pak to musí mít nějaký SMYSL, a musí mít nějaký smysl i to, že k těmto skutkům nebylo zaujato jakékoliv morálně odsuzující stanovisko.
Vy jste onehdá velice půvabně poznamenal, že různé pasáže třeba v Kosmově kronice také nemusejí mít žádný hlubší smysl – no ale o tohle právě jde! 🙂 Pokud celou záležitost uzavřeme tím, že Bible má obdobnou vypovídací hodnotu jako třeba Kosmova kronika nebo Staré pověsti české – pak jsme vlastně dospěli k dokonalé shodě a není co dále řešit. PŘESNĚ TOHLE se přece snažíme celou dobu ukázat! 🙂
Colombo:
Vůbec se ti nedivím,že občas použiješ ostřejší výraz,když píšeš o Josefovi.
Já se musím velmi ovládat, abych také nebyl hrubý ve svých výrazech.
Já myslím,že Josefovo tvrzení je natolik nesmyslné,že na ukázku jeho nelogičnosti
stačí i jednoduchý “selský rozum”.
Josef totiž potvrzuje existenci “Boha” vlastností jeho existence(nezávislá exis.)
On ví jakou má existence “Boha” vlastnost,ještě předtím,než vůbec existenci “Boha”
byla objevena.
Nebudu to znovu rozebírat.Každému je jasné,že Josef vlastně tvrdí,že
“Bůh” existuje,protože existuje. Opravdu vynikající důkaz.
Z hlediska faktografie a historické přesnosti je na tom Bible stejně jako Kosmova kronika.
Máte pravdu, že je potřeba se zamyslet nad SMYSLEM, proč tam ty příběhy o násilnosti jsou.
Poctivější, než si do toho projektovat svoje představy je říci NEVÍME.
protesant: nikoliv, my celkem dobře víme, proč jsou tam příběhy o násilnostech na okolních národech. Jak jsem psal, tyhle věci jsou celkem běžné.
Mají za cíl ospravedlnit vedení války proti ostatním, mají za cíl ospravedlnit násilnosti. Věci, které jsou proti morálce, ale které jsou důležité pro přežití národa. Neexpanzivní národ je totiž brzo pozřen expanzivními.
jack: diky. S josefem je to takhle:
http://dobrochan.ru/src/jpg/1104/Can_t-Tell-if-Trolling.jpg
to Colombo:
To by byla zajímavý hypotéza v případě, že bychom našli že se projevila v praxi. Pokud ne. pak to spíše svědčí o jiném chápání této stati.
to Colombo:
Ještě se pro jistotu zeptám – vy považujete Židy za expanzní národ?
Každý národ je expanzní, pokud dostane prostor.
Vemze si i evropské zdůvodnění pro konání toho, co bychom dneska nazvali jako hnus. Zneužívání a vyvražďování domorodců.
Pro ně to nebyli lidé, neměli taková práva. Jakési měřítko civilizace určovalo právo žít. Toto zdůvodnění, že vlastně vražda černocha není vraždou, podobně jako otrok je majetek, pomáhalo ulehčit svědomí lidem, kteří to páchali a tak rozšíření evropského memplexu, tedy evropské kultury, po celém světě. Podobným způsobem si zůdovnovali lidé zrůdnosti po celém světě. Podobně si zdůvodňovali nacisté, komunisté, římané proti galům a germánům, germáni proti galům a římanům anglové proti sasům, sasové proti anglům…
Nemožnost konat zrůdnosti, které skutečně poškodí protivníka, znamená si nasadit dobrovolný handicap a tak se oslabit. Značně oslabit. Takto oslabený národ, takto oslabená ideologie, přestane mít expanzivní charakter a začne ustupovat, jak je momentálně vidět s evropským pseudohumanismem a ultratolerancí. Taková ideologie, memplex, pak logicky nepřežije a není historicky natolik patrný. Tedy pro přežití, pro které je expanze nutná, je nutné si nějak odůvodnit správnost zrůdností. Jak Židé proti svým semitským bratřím, tak proti egypťanům a babyloňanům, tak Quichejové proti svým sousedům, Češi proti Němcům, Němci proti Čechům…
Vtip je v tom, že tohle se dá velmi lehce simulovat, i obyčejnou RTS hrou:D
Jakmile víte, že soupeř vám nebude dělat hnusné protiútoky, útočit z různých směrů na nechráněná místa, ale právě jen na opevněná a bude se snažit chovat čestně, zůsobuje to možnost mu udělat všechny ty hnusárny a tak ho zkriplit, aniž by on proti tomu mohl něco podniknout.
Naopak samotná možnost dělat hnusárny člověka přidrží při zemi, vlastě mu znemožní dělat dost těch hnusáren, protože se musí bránit.
Kdo se orientuje ve starcraftu, pak:
Pokud vím, že soupeř nerushuje, můžu si vklidu boomovat, přetechovat ho a jít na nějaký úžasný build s tím, že budu na tom mnohem lépe než soupeř, který neví, co čekat a tak zkriplí svou ekonomiku budováním vojenských jednotek na začátku, když čeká rush.
Vím-li však, že soupeř může udělat rush, musím udělat to, co on, zkriplit svou ekonomiku na začátku s tim, že očekávám rush a nemůžu si dovolit tak boomovat a zrušit ho npř. pomocí cloacked banshee.
Takže protestante, podobně to bylo s nukleární válkou.
Vědomost, že soupeř mě může nenávratně poškodit mi dává dvě možnosti:
1. budu riskovat, že ho okamžitě zničím. Tohle je v různých dobách různě možné, ale vždycky je proti tomu možno vytvořit nějakou pojistku. Strážní věže informující o postupu nepřítele, v modení době vědomost, že i malý team lidí s atomovkou dokáže zničit zemi i když jeho země bude dávno v troskách a tak i zpětně oplatit první úder
2. nedělat nic a nejít do totální války, což nepřinutí druhé jít do totální války. Vzniká zde napětí, nutnost i spolupracování i nepřátel. Protože žádný z nich nechce jít do totální války.
Proto jsou například zápasy samců o samici většinou jen poměřování sil a ne zápasy na život a na smrt. Možnost zranění a tím fatální prohry pro oba je totiž příliš vysoká.
protestant: takže: je to hypothéza, je však velmi dobře modelovatelná, nacházíme ony možné důvody pro ni v mnoha různých národech, kulturách atp. (různá úroveň memplexů) a její analogie i v jiných než memových strukturách, naznačující širší platnost pravidla než jen v memetické evoluci.
To ukazuje na jistou robustnost oné myšlenky. Je možné, že toto bude pouze vlastnost stabilizovaných či semistabilních systémů.