Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako
* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?
Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.
Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.
Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.
Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.
Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…
Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )
S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)
Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.
Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.
Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.
Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.
Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.
Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)
Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.
Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)
Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.
Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.
Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)
Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.
Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)
Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)
Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.
Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.
Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.
Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.
“Diskutujme korektně.”
Říká ten pravý…
“Takže tam, kde atheisté dělali zvěrstva, může za to podle Vás nakonec vlastně církev… 🙂 Až na to, že církev byla právě těžkou obětí těchto zvěrstev.”
Řeknu to znovu, hlásí se někdo z nás ke komunismu? Ne? No vidite.
To je jako kdybych přišel do školy, vystřílel všecky a prohlašoval bych, že jsem katolík.
“že atheista nemá pojem dobra a zla vůbec na čem postavit.”
Jasný fail. O tomhle byla uplně první debata na tomhle webu.
“Jednání žádného člověka není ve 100% souladu s křesťanskou morálkou. Nebudu hovořit kolektivně. Máte-li na mysli někoho, kdo páchal válečné zločiny, pak jeho jednání v souladu s křesťanskou morálkou jistě nebylo.”
Tedy neexistují křesťané?
“Josef: Dějiny posledních 2000 let dosvědčují, že lidé, kteří bojovali proti církvi, se dopustili mnohonásobně více zvěrstev než lidé, kteří bojovali za církev. Platí to i dnes, kdy je křesťanství se stovkami svých vyznavačů každodenně zavražděných kvůli své víře nejpronásledovanějším vyznáním světa.”
To počítáte jak?
Btw. taky si můžu prohlásit, že denodenně je hromada zavražděných atheistů proto, že nevěří.
Mimochodem, valná většina téch vašich “trpících” je zavražděna jinými věřícími.
“po všech zvěrstvech, které atheisté posledních staletí napáchali. ”
O žádných nevím. Nevím, že by někdo “ve jménu atheismu” někoho zavraždil. Nevím o žádném případu. Ovšem případů ve “jméně božím” či za “Ježíše krista” je hromada.
to Protestant:
Děláte si srandu? Vždyť zrovna křesťanství je speciálně navrženo aby co nejlépe využívala metodu cukru a biče a vůbec všechny ostatní možné i nemožné metody k donucení co nejvíce lidí věřit. Nebe, peklo, prvotní hřích, emoční vydírání (bůh nás miluje a my se k němu chováme tak špatně), démonizace pochybnosti a mnohé další.
Pokud by Ježíš svojí víru nijak nešířil tak by si ji vzal do hrobu. Šíření víry je ustřední prvek celého křesťanství.
Protestant:
“Šíření víry? To ale nemá s Ježíšem nic společného. Tedy ani s křesťanstím. Tedy ani s náboženstvím.”
Marek 16:15-16
“A řekl jim (Ježíš): “Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen (svobodná vůle 🙂 pozn. autora)”
Následuje moje oblíbená pasáž:
Marek 16:17-18
“Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do rukou, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.”
Dle tohoto bych zkoušel víru knězů na konci teologického studia. Vypili by sklenku bolehlavu, a kdyby to rozchodili, tak by se stali knězem. 🙂
Možná by nebylo špatné takhle kádrovat všechny věřící :). Ale radši ne, ještě by to pak zase hodili na ateisty.
protestantovi:
“Zde je ukázka jaké odkazy sem dáváte:
http://oslik.wordpress.com/2008/08/25/mate-anointovanou-fles/”
Vy jste stále tajemný jako hrad v Karpatech. Je opravdu tak těžké napsat otevřeně a naplno, co Vám vadí?
1) Vadí Vám “Cesta panujícího” a J. Podmolik? A co má být – je snad jen kvůli tomu názor J. Podmolika méně legitimní, méně relevantní? Mně nepřipadá být větším podivínem, než řada jiných křesťanů, kteří se na webu prezentují. Ostatně – proč bychom měli brát vážně zrovna to, co o něm napsal nějaký “Oslik”? Třeba je to stejný podivín, jako Podmolik, nevím, neznám ani jednoho.
2) Já netvrdím, že jsem našel ty nejlepší a nejvýznamnější zdroje, to jistě ne, měl jsem na to málo času. Ale jistě jste si všiml, že jsem jich uvedl více. Ty Vám také nevyhovují? Vyjádřete se k nim.
3) A abych Vás uspokojil – mám odkaz na zdroj, který by se Vám měl líbit, protože jste na něj sám odkazoval:
http://zod.reformace.cz/islam-cislo-81
Protestantovi
a ještě zde, tam to Pavel Steiger vyložil úplně po lopatě:
http://zod.reformace.cz/uctivaji-monoteiste-stejneho-boha-cislo-81
Josef:
“Nikoli, podstata křesťanství je Láska. Jestli někdo jedná proti lásce, jedná proti křesťanství i proti církvi. Ověřte si to prosím v katechismu.”
Když tak vynucená sobecká láska. V podstatě tohle: Miluj mě nebo chcípni. Díky nechci.
Ostatně vaše druhá a třetí věta je pro křesťany typická a stála život ty, o kterých se tady teď bavíme. Protože co je láska rozhodujete samozřejmě vy (“atheista nemá pojem dobra a zla vůbec na čem postavit.”) a jak jste napsal, ostatní jsou nepřátelé – “jedná proti křesťanství i proti církvi”. Navíc všichni víme jak se dá výklad Bible ohýbat a tak si upravovat definici lásky, dle aktuálních požadavků (církve).
Jinak díky Michale za zmínku o Ustašovcích. Ty jsem v podstatě neznal. A jsem zhnusen. Jakožto ateista, kdybych slyšel, že třeba Richard Dawkins nebo Christopher Hitchens někoho chladnokrevně zabil či nechal popravit, nebo i schvaloval vraždění lidí, pak bych jimi byl velmi zhnusen a jasně bych to dal najevo. Nechtějte ale po věřícím aby kritizovali své kolegy (papeže, kněze, biskupy) ve víře, to je už samo rovno zázraku. Marně si teď vzpomínám jestli nějaký takový příklad znám. Nejblíže je snad omluva rakouského arcibiskupa? obětem sexuálního zneužití, za což byl samozřejmě promptně pokárán z Vatikánu. Inu jen křesťan má to správné povědomí o dobru a zlu.
Ospravedlňujem sa za tak neskorú odozvu, ale nemal som veľa času a mám tu nejaké poznámky a odpovede pre Jozefa.
Jozef: Přelétněte si prosím diskusi pod posledními články a snadno najdete mnou několikrát opakovaný důkaz Boží existence i mé reakce na následné zdejší námitky. Pokud se Vám to nepodaří najít, rád ho tu ovšem uvedu klidně ještě jednou.
miguel: Rád by som si ten dôvod vypočul. Dúfam že to bude nepochybný dôkay a nie nejaký nezmysel.
Jozef: Ano, pseudodogma je něco, co není dogma, protože zatímco dogma je pravdivé, tak atheistické pseudodogma je pokus o formulaci iracionálního předpokladu, který atheistovi umožní, aby svou vnitřně nekonsistentní pozici byl schopen pojímat jako jakž takž udržitelnou.
miguel: Prepáčte s tou dogmou. Nepochopil som ja vás, a potom vy mňa. Toto je definícia dogmy zo slovníka cudzích slov: “poučka nepripúšťajúca námietky, nedokázateľné tvrdenie opierajúce sa iba o vieru a preto nezmeniteľné a neomylné.” Preto by som dogmu neoznačoval ako pravdivú, ale ako uznávanú iba v istom kruhu ľudí za pravdivú. Opak dogmy by potom bolo niečo čo nie je uznávané iba čiastočne, ale celkovo(vždyplatiace pravidlo je axioma). Keďže ste evolúciu nazvali pseudodogmou lebo narozdiel od dogmy “nie je pravdivá”, ceviem prečo v ďaľších vetách hovoríte o evolúcí ako o dosť pravdepodobnej. A čo je vlastne nekonzistentné? Neviem totiž čítať myšlienky.
Jozef: Nemám nic proti evoluci v rámci biologické metodologie, jako hypotéza se zdá dost pravděpodobná.
miguel: Toto je tá veta o ktorej som hovoril. Najprv zavrhujete evolúciu ako pseudodogmu a hneď na to jej fandíte, napriek tomu, že je proti stvoreniu podľa biblie, ktoré máte tendenciu obhajovať.
Jozef: Musíme si ovšem uvědomit, že přírodní vědy nemají metodologickou schopnost cokoli dokázat. Člověku, který by biologickou evoluci popíral (což já nejsem), nelze jeho přesvědčení vědecky vyvrátit. Nemůžeme tedy říci, že by evoluce byla dokázaná. To není.
miguel: Toho, čo by ju popieral by som sa spýtal nasledovné: Prečo vidíme evolúciu aj dnes v baktériách, keď neexistuje? Prečo sú všetky živočíchy poprepájané podobnými druhmi a prečo existujú medzi rozdielnejšími živočíchmi prechodné druhy? etc… Musel by si veľmi vymýšľať aby to vyriešil.
Jozef: V mé výhradě vůči Michalovi ovšem nešlo o hypotézu biologické evoluce, se kterou sám souhlasím, ale o Michalovo evolucionistické náboženské přesvědčení, jednímž z jehož zjevně mylných pseudodogmat je, že všichni dělají jen to, co se jim vyplatí. Není tomu tak, lidé dělají i věci, které se jim nevyplatí. Říká se tomu třeba morálka.
miguel: Mne sa teda morálka vyplatí, neviem ako vám. Evolúciu by som určite nenazíval náboženským presvedčením. To potom Archimedov zákon môže byť náboženské presvedčenie, lebo ako vravíte “přírodní vědy nemají metodologickou schopnost cokoli dokázat.”
Jozef: Souhlasím s tím, že vzhledem k existenci dědičného hříchu tu nějaká forma atheismu bude vždy.
miguel: Toto tvrdenie je čisto provokatívneho rázu, pretože ho nevysvetľujete, ale tvrdíte ním, že som hriešny a vzpieram sa morálke, alebo neviem ešte čomu.
Jozef: V Evropě procento křesťanů v současné době klesá, ale je to jediný kontinent, kde tomu tak je. Globálním trendem je nárůst křesťanství, a to v číslech, která jsou historicky bezprecedentní.
miguel: Pochopiteľné, kresťanské skupinky prídu do chudobných krajín “pomáhať” zakážu ochranu, (napriek AIDS-u) a tak sa nám rodia noví kresťania tam, kde je populačný boom. Čo sa týka USA, nemyslím že tam kresťanov nejak veľmi pribúda. Prečo na kontinente s tak obrovským rozumovým vedeckým a technickým pokrokom Kresťanstvo klesá, a v nerozvinutých krajinách s nízkou úrovňou stúpa?
Jozef: Ostatní náboženství neumím ani nechci úplně hájit, protože je vidím jako chybná do té míry, do jaké se neshodují s křesťanstvím.
miguel: Prečo nikto neverí v tisíce iných bohov a toho svojho považuje za pravého? Konkrétne vy, Jozef, prečo si myslíte, že práve vaše náboženstvo je to pravé a nie iné, ktoré tak isto kydá na vás, ako vy na neho, respektíve, že pravdivý je ateizmus?
Jozef: Michal taky nemluvil o lásce k dítěti, ale o zamilovanosti do sexuálního partnera, která podle Michala trvá zhruba po délku nutné starosti o dítě. Kdyby náboženská láska (a já uznávám, že jsem skutečně do Boha a do církve zamilovaný) byla důsledkem nějakých chemických procesů, tak by nemohla trvat déle, než mohou fungovat tyto chemické procesy, a to je skutečně doba, která se většinou blíží nějakým těm dvěma letům. To jsem ovšem třeba já sám už mnohonásobně překročil.
miguel: Ani ja som nevravel o láske k dieťaťu. Láska k sexuálnemu partnerovi trvá cca 2 roky, aby malo dieťa kompletnú starostlivosť, kým je na ňu úplne odkázané. Láska k boh je úplne iná láska, nie sexuálna. Podobne ako láska ku zvieraťu, veci, aj láska k bohu, znamenajú istý vzťah k druhej strane, z nejakého dôvodu: psa máte rád, lebo vás chráni a robí vám radosť, počítač máte rád, lebo vám slúži temer v čomkoľvek a boha máte rád, lebo vás stvoril a cítite k nemu vďaku. Takáto láska pevné časové ohraničenie nemá.
Jozef: Láska není iracionální. Láska je dokonalý způsob naplnění lidského života.
miguel: S vašou druhou vetou z časti súhlasím, ale iba do istej mieri, pretože niektorí tyrani, vrahovia ani iní bezcitný ľudia lásku takmer nepocítili, napriek tomu že pre nich život evidentne zmysel mal. Čo sa týka prvej vety, všetky city sú iracionálne, vyvolané hormónmi, ale vývojom dosiahli aj sebadefenzívny či iný zmysel, takže o iracionalite sa už dá polemizovať. Vezmime si napríklad strach z výšok. Človek stojí na vysokej veži, za zábradlím či sklom, má strach, trpí závratmi, ale úplne nezmyselne. Potenciálne nebezpečenstvo pádu tu nie je, ale keby stál pred priepasťou a tento strach nemal, je väčšia pravdepodobnosť že do nej padne. Teraz ale k láske: Idete po ulici a vidíte nádherné dievča/ženu, ktorá pre(trebárs) vášho kamaráta atraktívna nie je. Prečo ste sa potom zamilovali? Záleží na vašom vkuse, ktorý žiadnu racionálnu príčinu nemá(aký zmysel má to, že vám sa páčia brunety, ale vášmu priateľovi ryšavky?) Pre vás sa môže stať zlatom, môžete na ňu mysieť hodiny, prečo ste ju neoslovili, “búchať si hlavu o stenu” Akú má toto logiku a čo je na tom racionálne?
Jozef: Tak nějaký prosím příkladmo uveďte, ať se o něm pobavíme a identifikujme jej jako irelevantní.
miguel: Nezavrhujte veci hneď dopredu.
Tu máte kritiku náboženstva: http://en.wikipedia.org/wiki/Criticism_of_religion
Tu máte protirečenie v biblí: http://www.youtube.com/user/NonStampCollector#p/u/1/RB3g6mXLEKk
Jozef: Je třeba neplést dvě věci: první věc je, že v křesťanství není, na rozdíl od atheismu, nic nekonsistentního.
miguel: Neustále to predostrujete, ale ani za ten svet nepoviete v čom sme takí nekonzistentní.
Jozef: Proto křesťané nikdy nepotřebují odpovídat na nějakou námitku tím, že by to snad nebylo možné pochopit.
miguel: Paradoxne mi tak všetci kresťania odpovedajú. Ano, vrátane rádových sestier.
Jozef: Druhá věc je, že ani křesťanství neví o světě úplně všechno (nejde o nekonsistenci, ale o to, že u některých věcí nevíme, jak jsou.) To je naprosto přirozené.
miguel: S tým absolútne súhlasím. Ja tiež ako ateista neviem vysvetliť niektoré veci.
Jozef: Kdyby toto mělo být kritérium, tak je křesťanství jasným vítězem nad atheismem, protože nabízí rozhodně méně prázdných míst ve vysvětlení světa než atheismus.
miguel: Máte viac-menej pravdu. Problém je, že veda skúma všetky alternatívy,(či sa vám to páči či nie, ateizmus dôveruje tomu, čo vraví veda) takže prísť ku konkrétnemu výsledku dlho trvá. Náboženstvo má odpoveď od boha, čo však nie je príliš autentická metóda na skúmanie faktou, už len z toho dôvodu, že rôzny bohovia, dávajú rôzne odpovede na rovnaké otáyky: napr – stvorenie sveta.
to Neruda :
Ten první je odkaz na nějakou sektu které snad není v ČR ani uznána za církev. Za zod.reformace ani není jasné kdo stojí.
to Adela:
Víte co za instituci bylo otroctví v Izraeli? To byla záchranná instituce pro ty co ztratili prostředky obživy a zemřeli by. Otroctví je zachránilo od smrti a během milostivého léta museli být propuštěni a vrácen jim všechen majetek, který ztratili.
A když k tomu přidáte toto:
Matouš 5
38 Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko za oko, zub za zub´.
39 Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;
40 a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.
41 Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
42 Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´
44 Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
45 abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Tedy je jasné, že Ježíš mění to co bylo psáno v SZ.
Machi, ad Ustašovci – já o nich také nevěděl, narazil jsem na to naprostou náhodou asi hodinu před tím, než jsem to použil zde. A jsem samozřejmě také zhnusen – jako, dát si motto, že správný Ustašovec nesmí mít problém vyříznout matce z dělohy dítě – to je fakt síla. A plný souhlas s tím, že je mimořádně pozoruhodné, že je žádný zdejší křesťan jasně neodsoudil.
Mimochodem, narazil jsem na ně, když jsem zkoumal původ této fotky:
http://tinypic.com/view.php?pic=333ib13&s=7
Ta žena nebyla katolička, takže uřezat jí zaživa hlavu pilou, a ještě se při tom dát vyfotit, bylo asi nejlepší co ty dobré křesťany v té chvíli napadlo. To písmeno U na uniformě jednoho z nich je jejich znak…
“Víte co za instituci bylo otroctví v Izraeli? To byla záchranná instituce pro ty co ztratili prostředky obživy a zemřeli by. Otroctví je zachránilo od smrti a během milostivého léta museli být propuštěni a vrácen jim všechen majetek, který ztratili.”
No to je užasné. Možná bychom se měli vykašlat na náš předražený systém sociálního pojištění a zavést otroctví.
Otroctví ve starověkém izraeli se nijak neliší od jakéhokoliv jiného otroctví včetně novověkého otroctví v USA. To co tu píšete byli mimochodem argumenty otrokářů proti zrušení otroctví.
to 963214785:
Alespoň wikipedii si přečtěte než prohlásíte takovou hloupost:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Otrok%C3%A1%C5%99stv%C3%AD#Otroctv.C3.AD_ve_starov.C4.9Bk.C3.A9m_Izraeli
více se dozvíte zde (heslo otrok)
http://www.cb.cz/praha2/bib_slovnik_novotny/0550-0600.pdf
http://www.religioustolerance.org/sla_bibl2.htm
Neither Jesus nor St. Paul, nor any other Biblical figure is recorded as saying anything in opposition to the institution of slavery. Slavery was very much a part of life in Judea, Galilee, and in the rest of the Roman Empire during New Testament times. The practice continued in England, Canada and the rest of the English Empire until the early 19th century; it continued in the U.S. until later in the 19th century.
Když bylo tedy úplně jiné než v Římě, tak proč toto?
to Adela:
Ježíš to otroctví rovnou zrušil:
Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.
Koloským 3:8 – Koloským 3:11 (CEP)
…a ústy Pavla, takže ten váš odkaz se mýlí.
to Protestant:
Nepodstatné rozdíly. Otroctví jako otroctví. Jestli si upřímně myslíte, že to byla nějaká sociální instituce, řekněte na rovinu jestli byste byl ochoten zavést takové otroctví u nás. Podle mě jsou to jenom keci, abyste zamaskoval že vaše oblíbená kniha nabádá k otroctví.
Protestant:
Tak pokud je v Bibli jasný příkaz, tak tady děláte argumentační přemety abyste jej vysvětlil úplně jinak a poté pro změnu použijete pasáž, kde o zrušení otroctví není vůbec nic (je tam v podstatě řečeno jen to, že před bohem jsme si rovni, což se mimo jiné říká i o smrti).
Michal:
“Mimochodem, narazil jsem na ně, když jsem zkoumal původ této fotky:”
Jsem zhnusen ještě víc a vzpomněl jsem si na dokument o amerických veteránech z Vietnamu, kteří také dělali různé sviňárny. Ti největší hajzli nejvíce hovořili o Bohu.
Pardon za expresivní mluvu, ale těmito lidmi skutečně opovrhuju.
Laskavě se na ten odkaz aspoň podívejte.
to Adela:
Samozřejmě jsem si jej přečetl.