Roman Polach mě požádal, zda bych nezveřejnil jeho článek na téma spolehlivosti Bible. To milerád činím, takže předávám slovo Romanovi.
Bible byla mnoha lidmi v minulosti a je i dnes považována za “Boží slovo” a věrohodný popis historických událostí. Tyto věřící zřejmě překvapí, co o věrohodnosti Bible říkají současní historici či archeologové. Co se týče Starého zákona, tak například slavný archeolog a profesor na Tel Avivské univerzitě Israel Finkelstein v knize Objevování Bible píše (str. 16) : “Dnes je zřejmé, že se mnoho událostí biblické historie buď neodehrálo v dané době nebo se neodehrálo tak, jak se to v Bibli popisuje. Některé z nejznámějších biblických událostí se nestaly nikdy.”
To se týká událostí jako exodus izraelitů z Egypta, dobývání Kenaanu, existence Šalomounovy říše, atd. Většina těchto starozákonních historek jsou téměř jistě smyšlenky, s tím ostatně souhlasí i jiný známý archeolog, William Dever, autor knihy “Kdo byli první Izraelci a odkud přišli?”
Pro mnoho křesťanů však Starý zákon příliš neznamená, důležitý je hlavně Nový zákon a ten by měl být spolehlivý, nebo ne? Někteří křesťanští apologeti dokonce tvrdí, že autoři evangelií podali pouze nezaujatý popis událostí, které viděli a slyšeli, nenese pohádkové rysy typické pro některé jiné legendy a můžeme je tedy považovat v podstatě za spolehlivá či dokonce bezchybná díla, Ježíš Kristus je prý nejlépe prokázaná a zdokumentovaná postava starověku (viz např. zde , zde a zde.) S tím ale naprosto nesouhlasí například historik Richard Carrier, vezměme si jako příklad Lukášovo evangelium:
Nemáme tušení, od koho čerpal Lukáš jaké informace (neříká nám ani, že použil Marka, přestože můžeme dokázat, že to udělal). Také nemáme představu, jak vybíral komu věřit nebo koho zahrnout či vyřadit. Lukáš tedy není ani v Arrianově lize (autor z přelomu 1. a 2. století, který psal o Alexandru Velikém) jako kritický historik. Vede si dokonce ještě hůř ve srovnání s Polybiem nebo Thucydidem. Nedosahuje ani úrovně méně důležitých historiků jako Tacitus nebo Josephus, kteří sice nediskutují tak jasně svoje metody, nicméně často citují svoje zdroje a výslovně ukazují kritické postřehy při výběru protichůdných či matoucích zpráv. Proč je to důležité, je zřejmé: máme jistotu, že tito historici udělali aspoň jakýs takýs solidní výzkum a kriticky zhodnotili důkazy a přiznali pochybnosti nebo protiřečící si informace. Nevěříme žádnému starověkému historikovi tolik jako věříme dobrému modernímu historikovi – všichni starověcí historici se mýlí v mnoha věcech z mnoha důvodů (z toho můžeme vyvodit, že Lukáš se mýlil zcela jistě také.) Ale věříme starověkým historikům do té míry, do jaké prokazují kvality důvěryhodného historika, jako být kritický myslitel s výslovným zájmem ověřovat si tvrzení v dokumentech a očitých svědectvích (…)
Problém je nejen v tom, že Lukáš se nesnažil vyřešit rozpory a rozdíly mezi svými zdroji a neobtěžoval se jmenovat, ověřovat či určit hodnotu svých zdrojů. To jsou oba vážné problémy. Větší problém z těch dvou je, že Lukáš nám neříká nic o svých metodách – takže nemůžeme vědět, jak jsou spolehlivé – ani o svých zdrojích – takže nemůžeme vědět, jak jsou tyto věrohodné – nevíme ani, kdo je on sám (…) Ani povšechně vzato, Lukáš se nechová jako kritický myslitel.”
Problémů s Novým zákonem a jeho autory je ale více, jak píše ve své nové knize “Forged: Writing in the Name of God” uznávaný religionista Bart Ehrman, který je autorem řady publikací o Bibli a raném křesťanství jak pro laickou tak i pro odbornou veřejnost. Jedním z problémů je, že už od svého vzniku se křesťané střetávali v tom, kdo je vlastně správný křesťan a kdo doopravdy reprezentuje pravé učení Ježíše. To se týkalo i samotného apoštola Pavla, jak píše Ehrman:
“…doslova kamkoli Pavel přišel, dokonce i u svých vlastních sborů, byl on a jeho názory pod vytrvalým útokem křesťanů, kteří měli jiný názor. Je lehké si nevšimnout tohoto zřejmého historického faktu, protože spisy Pavlových oponentů nepřežily zub času, zatímco jeho spisy se staly součástí Nového zákona. Ale kdybychom se mohli přenést do roku 50 n. l., viděli bychom, že kamkoli Pavel šel, byl konfrontován s křesťanskými učiteli, kteří si mysleli, že učí falešné evangelium. To platilo dokonce i ve sborech, které sám založil.”
V dnešní době máme tisíce různých křesťanských církví a sekt s rozdílným učením, ale mnoho lidí si myslí, že v počátcích křesťanství to bylo jinak, existovalo jedno pravé křesťanství a to dnes můžeme najít v Bibli. Katolická církev dokonce odvozuje svoji tradici od samotného apoštola Petra, který měl založit v Římě (pochopitelně tu jedinou pravou) církev. (Více o tomto v poznámce na konci článku.) Jenže jak píše Ehrman v knize Forged, vše bylo mnohem složitější:
“Raní křesťané byli rozhodně nesmírně různorodí. Přesto tyto křesťanské skupiny tvrdily nejen, že mají pravdu, ale že mají jako jediné pravdu – jejich pohled a jedině jejich pohled reprezentoval tu pravou a jedinou Boží pravdu. V důsledku toho každá skupina tvrdila, že jejich učení bylo učení samotného Ježíše a skrze něj apoštolů. A všechny tyto skupiny měly knihy, kterými to dokazovaly, knihy údajně napsané apoštoly, které podporovaly jejich úhel pohledu.
Dnešní křesťané se mohou divit, proč si tyto různé skupiny prostě nepřečetly Nový zákon, aby viděly, že jejich názory jsou mylné. Odpověď je samozřejmě, že žádný Nový zákon nebyl. Nový zákon vzniknul z těchto konfliktů, když jedna z křesťanských skupin vyhrála spory a rozhodla, které knihy budou zahrnuty do Písma. Ostatní knihy reprezentující jiné úhly pohledu a rovněž připisovány apoštolům byly nejen vynechány z Písma, byly také zničeny a zapomenuty. V důsledku toho, když dnes mluvíme o raném křesťanství, máme sklon mluvit pouze o tom, co se nám zachovalo ve spisech vítězné strany. Jen velmi pomalu se v moderní době dostávají na světlo knihy, které podporují alternativní pohledy, když je náhodou objevíme při archeologických vykopávkách, například v egyptských písčinách.
Co udělali křesťanšti učitelé, když byli přesvědčení, že určité jejich porozumění Ježíšovi a víře bylo pravdivé, ale neměli apoštolské spisy, kterými by to podložili? Jedna věc, kterou občas udělali – nebo spíš často – bylo apoštolské spisy si vymyslet. Nic nebylo větším zdrojem literárních podvrhů ve jménu apoštolů než vnitřní spory mezi soutěžícími křesťanskými skupinami. Tyto podvrhy zajistily apoštolskou autoritu vlastnímu učení skupiny a útočily proti učení jiných skupin.”
Starověkých písemných podvrhů napsaných ve jménu apoštolů někým jiným máme skutečně celou řadu. Podstatné ale je, že řada těchto podvrhů se nachází i v Bibli, navzdory běžně rozšířené mylné představě, že do Bible byly zařazeny pouze spisy, o kterých se vědělo jistě, že jsou autentické. V zásadě můžeme takové spisy rozlišovat na ty, které byly napsány záměrně ve jménu některého z apoštolů, jde tedy o klasické podvrhy, také máme ale spisy, které byly v minulosti omylem přisouzeny apoštolům či jejich společníkům, ačkoliv již dnes víme, že ti v těchto případech autory být nemohli. To je případ všech čtyř biblických evangelií, které ačkoli byly původně anonymní, byly později přisouzeny jménům Marek, Matouš, Lukáš a Jan. Autoři ze začátku druhého století, ačkoliv z evangelií citovali, nikdy je neoznačili těmito jmény. Dokonce ještě Justyn Martyr, který psal v letech 150 – 160 n. l., cituje z evangelií, ale mluví o nich pouze jako o “pamětech apoštolů.” Ehrman píše:
“Po několik desetiletí kolovaly zvěsti, že dvě důležité postavy rané církve napsaly knihy o Ježíšově učení a skutcích. Nacházíme tyto zvěsti už ve spisech církevního otce Papia, okolo roku 120-130 n. l., téměř půl století před Ireneiem. Papias tvrdil na základě dobré autority, že učedník Matouš sepsal Ježíšovy výroky v hebrejštině a ostatní je přeložili, patrně do řečtiny. Také tvrdil, že Petrův společník Marek uspořádal kázání Petra o Ježíšovi do rozumné formy a vytvořil z nich knihu.
Nic nenasvědčuje tomu, že když Papias hovoří o Matoušovi nebo Markovi, odkazuje se na evangelia, která byla později pojmenována jako Matouš a Marek. Ve skutečnosti všechno, co říká o těchto knihách, odporuje tomu, co víme o (našem) Matoušovi a Markovi. Matouš není sbírka Ježíšových výroků, ale také jeho skutků a zážitků. Nebyla napsána v hebrejštině, ale v řečtině. A nebyla napsána – jak předpokládá Papias – nezávisle na Markovi, ale čerpá z Marka. Co se týče Marka, není nic co by naznačovalo, že Marek je Petrova verze příběhu víc, než jakékoli jiné postavy z vyprávění. Ve skutečnosti nic nenasvědčuje tomu, že by Marek byl založen na učení jakékoli jedné osoby, natož Petra. Místo toho pochází z ústních tradic o Ježíšovi, které “Marek” slyšel, když byly již desítky let v oběhu.”
V dnešní době většina historiků souhlasí s tím, že evangelia nenapsali lidé, po kterých byla pojmenována. Kdo je napsal doopravdy, to nikdo neví. Z 27 knih Nového zákona jich pouze 8 prokazatelně napsali lidé, kterým byly přisouzeny – je to 7 Pavlových dopisů (Římanům, 1 a 2 Korintským, Galatským, Filipským, 1. Tesalonickým a Filemonovi) a Janovo Zjevení (ačkoliv nevíme jistě, který Jan to byl.) Ostatní byly přisouzeny mylně nebo jsou to podvrhy.
Jak víme, že to jsou podvrhy? Vezměme si jako příklad list Koloským, o kterém Ehrman píše:
Důvody pro názor , že Pavel tuto knihu nenapsal jsou v podstatě stejné jako u Efezským. Mimo jiné, styl psaní a obsah knihy se výrazně liší od dopisů, které nesporně Pavel napsal. Daleko nejpřesvědčivější studii stylu psaní Koloským napsal německý badatel Walter Bujard před téměř 40 lety. Bujard analyzoval všechny možné stylistické charakteristiky dopisu: druh a frekvenci spojek, infinitivů, přechodníků, vztažných vět, řetězce genitivů a řadu dalších věcí. Obzvláště měl v úmyslu porovnat Koloské s jinými Pavlovými dopisy podobné délky: Galatským, Filipským a 1. Thesalonickým. Rozdíly mezi tímto dopisem a Pavlovými dopisy jsou očividné a přesvědčivé. Jen pro ilustraci:
Jak často dopis používá “odporovací spojky” (např. “ačkoli”): Galatským – 84x, Filipským – 52x, 1. Tesalonickým – 29x, Koloským pouze 8x.
Jak často dopis používá příčinné spojky (např. “protože”): Galatským – 45x, Filipským – 20x, 1. Tesalonickým 31x, Koloským pouze 9x.
Jak často dopis používá spojky (např. “že”, “když”) na začátku věty: Galatským 20x, Filipským 19x, 1 Tesalonickým 11x, Koloským pouze 3x.
Seznam pokračuje po mnoho stran a dívá se na všechny možné informace, s nespočetnými úvahami, které všechny ukazují stejným směrem: je to někdo s rozdílným stylem psaní než Pavel. A opět obsah toho, co autor říká, je v rozporu s Pavlovým vlastním myšlením, ale je ve shodě s Efezskými. Například zde autor také naznačuje, že křesťané už byli vzkříšení s Kristem, když byli pokřtěni, navzdory Pavlovu naléhání, že vzkříšení věřících je teprve věc budoucnosti, ne minulosti (viz Kol. 2:12-13)
Máme zde další případ toho, kdy pozdější následník Pavla cítil potřebu promluvit k dění ve své době a udělal tak prostřednictvím změny identity a vytvořením falešného dopisu jménem Pavla.
Problémy jsou i se spisy, které nejsou vysloveně podvrhy. Jedna z komplikací, které nám znesnadňují určit, kdo vlastně byl historický Ježíš, je i fakt, že Matoušovo a Lukášovo evangelium v podstatě opsaly celou řadu pasáží z Markova evangelia. Nejedná se tedy o tři nezávislá svědectví, ale v podstatě pouze o jedno. V nejstarším Markově evangeliu nenajdeme nic o okolnostech Ježíšova narození, ani o jeho početí z panny. Toto evangelium navíc končí prázdnou hrobkou Ježíše, už ale není řečeno, co bylo dál – například zdali se Ježíš někomu po svém údajném zmrtvýchvstání zjevil. Poslední verše Marka 16: 9 – 16, které lze najít v dnešních překladech Bible, totiž v původních verzích evangelia nebyly – jinými slovy připsal je tam některý pozdější opisovač. Dalším pozdějším dodatkem je i příběh o cizoložnici, kterou Ježíš zachrání se slovy: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ Důkazem je kromě jiného, že tato pasáž se nenachází v nejstarších rukopisech Janova evangelia:
“Navíc styl psaní (v řečtině) se výrazně liší od stylu psaní ve zbytku evangelia. Kromě toho, příběh narušuje tok vyprávění v kapitolách 7-8, ve kterých se nachází. Jinými slovy, když tento příběh vyjmete z Jana, kontext dává mnohem větší smysl, vyprávění před a po této pasáži na sebe plynule navazuje. Z těchto a mnoha dalších důvodů, není mezi znalci Nového zákona takřka žádná diskuze o tom, že tento příběh, jakkoli báječný, působivý a významný je, nebyl původně součástí Nového zákona. Byl přidán opisovačem.”
Navíc i v původních verzích evangelií se nachází řada pasáží, které sice patří jejich originálním autorům, ale jsou pouze jejich výmysly. Jak píše Ehrman:
“Mohli bychom hovořit dlouho o novozákonních příbězích, které mají líčit historické události, ale jsou ve skutečnosti smyšlené historky. Takové příběhy lze najít mezi příběhy o Ježíšově narození, životě, učení i vzkříšení, stejně jako v příbězích po jeho smrti o jeho následnících, jako Petrovi nebo Pavlovi, ve Skutcích apoštolů.
Co se týče příběhů o Ježíšově narození, člověk nemusí čekat na pozdější (nebiblická, pozn. autora blogu) evangelia, zmíněná výše, aby viděl smyšlené historky. Jsou už ve známých verzích Matouše a Lukáše. Neexistovalo žádné sčítání lidu pod císařem Augustem, které by přimělo Josefa a Marii jít do Betléma před tím, než se Ježíš narodil. Nebyla žádná záhadná hvězda, která naváděla mudrce z východu k Ježíšovi, Herodes Veliký nikdy nezabil novorozeňata v Betlémě. Ježíš a jeho rodina nestrávili několik let v Egyptě. To může znít jako hrubá a provokativní tvrzení, ale badatelé pro ně mají již mnoho let důvody a podklady.”
Vezměme si jako příklad ono sčítání lidu. Ve své dřívější knize Jesus Interrupted Ehrman uvádí, že o tomto sčítání lidu neexistuje nikde jediný historický záznam, přestože o době císaře Augusta máme mnoho písemných podkladů. Jediný zdroj, který o sčítání píše, je Lukáš. V tomto evangeliu se píše (2,4), že Josef musel z důvodu sčítání lidu, které se konalo v celé Římské říši, odcestovat do Betléma, protože byl z rodu Davidova a David se v tomto městě narodil. Jenže David žil o tisíc let dříve. Máme věřit tomu, že se všichni obyvatelé Římské říše museli vrátit do místa, kde žili jejich předci o tisíc let dříve? Kdyby takové sčítání lidu bylo dnes a vy se měli dostavit na místo, kde žili vaší předci před tisícem let, kam byste šli? A je představitelné, že by se o takové monstrózní akci nezmínily žádné noviny? O tomto sčítání zkrátka není nikde absolutně žádný záznam. Jestliže tedy žádné sčítání nebylo, proč o něm Lukáš píše? Důvod je nasnadě: Lukáš potřeboval, aby se Ježíš narodil v Betlémě, přestože věděl, že jeho rodina je z Nazareta. Proč? Protože Starý zákon (Micheáš 5,1) podle pochopení Ježíšových následníků předpověděl, že Mesiáš se narodí v Betlémě. A tak jsme svědky toho, že si Lukáš celé tohle vyprávění vymyslel, aby podpořil své tvrzení, že Ježíš byl Mesiáš. Mnozí křesťané tvrdí, že pádným argumentem pro věrohodnost evangelií jsou splněná proroctví. Realita je ale spíš taková, že autoři evangelií si zkrátka vytvořili Ježíšův životopis podle těchto proroctví. Jiným příkladem může být Ježíšovo početí z panny. Proč se měl narodit z panny? Protože jak říká samotný Matouš (1,22-23) „To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi“. Matouš zde má na mysli verš ze starozákonní knihy Izajáš (7,14). Vtip je ale v tom, že o panně mluví pouze nepřesný řecký překlad, původní hebrejská verze hovoří o „mladé dívce“ (český ekumenický překlad uvádí pouze „dívka“). Nejednalo se tedy o žádný zázrak, ale o početí jako každé jiné, které se mělo stát v době autora Izajáše. Matouš tento verš ale pochopil jako proroctví o Mesiášovi a to je zřejmě důvod, proč vznikl příběh o Ježíšově narození z panny.
Prokazatelných výmyslů bychom našli více. Například v Janově evangeliu 3. kapitole, Ježíš vede konverzaci s Nikodémem, říká tam: “nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.” Nikodém se zeptá: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“Problémem v tomhle nepochopení je, že řecké slovo pro “znovu”, má i druhý význam “shůry”. Ježíš má v tomhle případě na mysli druhý význam tohoto slova, kdežto Nikodém ten první, což je příčinou onoho nedorozumění. Řeč není samozřejmě o druhém fyzickém narození, ale o duchovním zrození (shůry). Průšvih je v tom, že Nikodém, člen židovské rady a Ježíš, mluvili aramejsky a aramejština má na rozdíl od řečtiny pro oba významy vlastní slovo, v jejich původním jazyce by tedy k tomuto nedorozumění nedošlo. Jinak řečeno, tahle konverzace se vůbec nemohla odehrát, nebo přinejmenším ne tak, jak je popsána v evangeliu. Byla nejspíš vymyšlena řecky píšícím autorem Janova evangelia.
To byly jen namátkou vybrané problémy s podvrhy, historickými nesmysly a nepřesnostmi v Bibli, v podobném duchu by se dalo pokračovat ještě řadu stránek. Tváří v tvář tomu všemu, je s podivem, že dnes ještě někdo může s vážnou tváří tvrdit, že Bible “je zcela spolehlivá a bez chyb” nebo brát ji jako základ pro svůj světonázor.
Přesto s použitím historicko-kritické metody, které je Bart Ehrman velkým zastáncem a propagátorem, můžeme navzdory všem podvrhům a smyšlenkám v Bibli uvidět, kdo byl skutečný historický Ježíš. A to především apokalyptický pokrok, viz můj starší článek – Ježíš Kristus – Boží syn nebo falešný prorok. Dlužno dodat, že výše uvedené myšlenky nejsou nijak kontroverzní, ve skutečnosti jsou většinovým názorem kritických biblických badatelů a religionistů, o kterých se běžně učí na univerzitách po celém světě, například v této sérii přednášek o Novém zákoně z Univerzity Yale.
Na závěr si neodpustím ještě jednu citaci z Ehrmanovy poslední knihy Forged:
“Dnešnímu čtenáři se může zdát zvláštní, či dokonce kontraintuitivní, že náboženství, které založilo svou reputaci na vlastnictví pravdy, mělo členy, kteří se pokoušeli rozšiřovat svoje porozumění víry prostřednictvím podvodu. Ale to je přesně to, co se stalo. Použití klamu k propagaci pravdy můžeme považovat za jednu z nejvíce znepokojivých ironií na rané křesťanské tradici.”
Pozn:
Jak jsem zmínil v článku, římskokatolická církev odvozuje svou tradici od samotného Ježíše – ten měl pověřit apoštola Petra k založení církve, jak tvrdí Matouš, 16,18: “A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.” Katolíci tvrdí, že Petr odcestoval do Říma a tam založil katolickou církev. Má to dokladovat i hrobka, která se nachází ve Vatikánu a v niž se nachází kosti, které podle katolické církve patří samotnému Petrovi. Problém je, že podle mnoha současných historiků, apoštol Petr v Římě nikdy nebyl. Myslí si to i Bart Ehrman, který to zdůvodnil v knize Petr, Pavel a Marie Magdaléna (str. 110-114), která vyšla i v Česku. Není však zdaleka jediný. Stejný názor zazněl i v seriálu BBC – History of Christianity od historika Diarmaida MacCullocha. Na wikipedii pak lze nalézt řadu dalších zdrojů (odkazy 37-41) , podle kterých Petr katolickou církev nezaložil. S tvrzením, že apoštolové Petr a Pavel založili katolickou církev se můžeme setkat v díle jednoho z církevních otců z 2. století Ireneje z Lyonu. Jenže tomu se nedá věřit, ani Pavel církev v Římě založit nemohl, protože ten podle svých vlastních slov adresovaných římským křesťanům – v Římě nikdy nebyl (Římanům 1,13). Bohužel tedy ani katolická církev není žádnou zárukou, že máme původní učení Ježíše.
Za případné nepřesnosti v překladu se omlouvám.
Píšeš: Panovník(vladař,král,člověk) O koho se tedy jedná?
1.24 Proto je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, Mocného Izraele…
3.1 Vždyť hle, Panovník, Hospodin zástupů
3.15 Proč deptáte můj lid a drásáte tváře chudých? je výrok Panovníka, Hospodina zástupů. I řekl Hospodin…
3.17 Panovník raní temeno dcer sijónských prašivinou a jejich čelo Hospodin obnaží.
(jedna se zde o dvě osoby?)
4.4 Když Panovník smyje nečistotu dcer sijónských a vypláchne krev Jeruzaléma z jeho středu duchem soudu a duchem ohnivé očisty, Hospodin stvoří nad každým sídlem hory Sijón
6.1 V roce, kdy zemřel král Uzijáš, jsem viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové, každý měl po šesti křídlech: Dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali, a jeden na druhého volal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy!
No nevím jestli mám ještě pokračovat.
Ale klidně…ovšem stále zde máme slovní spojení Hospodin-Panovník.Najděte slovní spojení Bůh-Panovník.Pak můžeme této teorii dát za pravdu či sbohem.
Přeji hezkou dobrou noc.
Arkande says: Ale klidně…ovšem stále zde máme slovní spojení Hospodin-Panovník.Najděte slovní spojení Bůh-Panovník.Pak můžeme této teorii dát za pravdu či sbohem.
Karel: A kým myslíš, že Hospodin byl pro Izajáše?
Různé praxe překládání a užívání tetragrammatu
Úcta Židů vůči Božímu jménu se projevila také v Septuagintě, židovském překladu Tanachu do řečtiny, který se ovšem později rozšířil téměř výlučně v křesťanském prostředí. Septuaginta zpravidla překládá JHVH termínem κύριος (Kyrios, „Pán“) a obdobně postupuje i drtivá většina křesťanských překladů (Gn 2,15)
Septuaginta: καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ παραδείσῳ ἐργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν.
Vulgáta: Tulit ergo Dominus [„Pán“] Deus hominem et posuit eum in paradiso voluptatis ut operaretur et custodiret illum.
Bible krále Jakuba: And the LORD [„Pán“] God took the man, and put him into the garden of Eden to dress it and to keep it.
Bible kralická: Pojav tedy Hospodin [ze staroslověnského gospodъ „Pán“] Bůh člověka, postavil jej v ráji [v zemi] Eden, aby jej dělal a ostříhal ho.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/JHVH
jak píše Ehrman: “…doslova kamkoli Pavel přišel, dokonce i u svých vlastních sborů, byl on a jeho názory pod vytrvalým útokem křesťanů, kteří měli jiný názor. Je lehké si nevšimnout tohoto zřejmého historického faktu, protože spisy Pavlových oponentů nepřežily zub času, zatímco jeho spisy se staly součástí Nového zákona.
Karel: Kde k tomu přišel? Pavel si zakládal na tom, že kázal evangelium tam, kde ještě jiný nekázal. Ř15.20. Pokud spisy nepřežily jak víme, že existovaly?
Ostatní knihy reprezentující jiné úhly pohledu
Karel: Až vám jednou bude dáno poznat moc evangelia, pochopíte, že NENÍ MOŽNÝ jiný úhel pohledu 🙂
navzdory Pavlovu naléhání, že vzkříšení věřících je teprve věc budoucnosti, ne minulosti
Karel: Srovnej:
Ř6.4 Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života
Ko2.12 když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.
to Karel:Jen tak mimochodem je to pořád to samé, slovní spojení Bůh-Hospodin je v Bibli takřka všude.Nahrazování slova Bůh slovem pan je také časté ale v daném textu se hovoří o králi-o problému Krále a jeho království) a k němu(Ke králi) jde slovo panovník mnohem lépe než k Hospodinovi.Navíc si prostuduj ten text lépe a podívej se na to že panovník dělá mnohdy takřka bezvýznamné činy oproti Hospodinovi.Vše co jste zde předložil jen potvrzuje mé tvrzení…
Např.1.24 Proto je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, Mocného Izraele…-Si přeložíme takto : Proto je výrok Karla,Hospodáře davů,Mocných Čechů…Všimni si že jsou mezi slovy čárky.Takže když napíši : Josef,Protestant,Karel jsou křesťané…znamená to snad že jste trojjedinou bytostí?Nebo jsem napsal jména tři různých jednotlivců kteří mají společnou jednu věc,křesťanství?Dále si řekněme že král,tak jak na něj bylo nahlíženo, byl skutečně hospodinem zástupů(staral se o svůj lid) stejně jako pastýř o ovce,pasák o prasata atd.Je to vše zahrnuto v pojmu Hospodařit-Hospodář či Hospodin.A tak tedy panovník neznamená Boha.Ale nejvyššího vládce lidí hned po Bohu.Navíc proč by se Bible neustále vyjadřovala tak hloupě navíc v jedinné větě?Jako že Panovník udělá to a Hospodin ono.Pokud obé dělá Bůh, stačilo napsat bůh udělal to a to.Abych to vysvětlil na příkladu: použijeme jméno Michal Hanko(To nám dá Boha-Hospodina) psali by jsme : Michal napsal několik článků a Hanko mnoho komentářů? Nebo by jsme to napsali jako normální lidé čili :Michal Hanko napsal několik článků a mnoho komentářů?
Co myslíte?
Karel:Panovník(vladař,král,člověk) O koho se tedy jedná?…
Arkande:Já jsem ateista takže to znamená přesně to co čteš protože neznám žádného ne-člověka(Boha,Ducha,Mytologickou postavu) který by byl Vladařem např.Králem,Císařem atd.
to Karel Karel:jak píše Ehrman: “…doslova kamkoli Pavel přišel, dokonce i u svých vlastních sborů, byl on a jeho názory pod vytrvalým útokem křesťanů, kteří měli jiný názor. Je lehké si nevšimnout tohoto zřejmého historického faktu, protože spisy Pavlových oponentů nepřežily zub času, zatímco jeho spisy se staly součástí Nového zákona.
Dobře si to přečti a pochop prosím že Bible není historický dokument a že si mnoho věcí přibarvuje tak jak se hodilo všem těm desítkám lidí jenž ji psali…Existují i křesťanské spisy o prvotní církvi a dokonce toho Pavel napsal více než pár stránek které čteš v Bibli.Navíc ze 14. dopisů(listů) které údajně napsal se podařilo prokázat jeho autorství jen u 7.Jediné co Víme jistě je to, že se nakonec obrátil proti židům a v jeho dopisech je mnoho protižidovských nesmyslů a dokonce obviňuje židy z Kristovy smrti(To jen tak když jsi psal jaký je to vzor Křesťanství).
Kniha skutků připisuje příjmaní pohanů do církve Petrovi(SK11 a SK15).Nikoliv Pavlovi tak jak to dělají Pavlovy vlastní dopisy.
Karel: Až vám jednou bude dáno poznat moc evangelia, pochopíte, že NENÍ MOŽNÝ jiný úhel pohledu 🙂
Za prvé tam nepatří smajlík,protože v době kdy poznám moc Evangelia budu již dlouhou dobu trpět nejtěžším Alzhaimrem.Za druhé to o čem mluvím nemůže být změněno mocí(silou).Za třetí pokud víra znamená tunelové vidění a stejně nastavený úhel pohledu(šovinismus říznutý s Fundamentalismem),pak si ji nech.
Arkande, podle mého názoru se mýlíš. Já vaši diskuzi sice celou nečetla a omlouvám se předem, pokud zde nyní napíši něco, co již bylo rozebráno, nicméně, Židé – stejně jako jiné civilizace – chápali onen svět zrcadlově k pozemskému. Podle jejich představ byla v nebi „společenská“ hierarchie. Vše, co je zde, bude i na onom světě, byť poněkud příjemnější. Proto také, pokud narozené dítě nebylo obřezáno, pokřtěno či zkrátka neprošlo přijímacím rituálem do společnosti, o kterou se jednalo, nemohlo být přijato ani do společnosti na onom světě. Panovník – Hospodin; Panovník, Hospodin; nebo Bůh podle mne tedy značí totéž. Bůh byl pro ně zkrátka nejvyšší (a jediný Bůh pochopitelně) v „nebeské“ hierarchii. Kde se jaký pojem použije, se podle mne zcela odvíjelo od kontextu daného vyprávění.
Arkande says: A tak tedy panovník neznamená Boha.Ale nejvyššího vládce lidí hned po Bohu.
Kdo to je? “V onen den Panovník oholí čepelí najatou za Řekou — asyrským králem..” Zde je asyrský král ukázán jako nástroj Panovníka. Kdo byl tedy jeho nadřazeným?
Arkande: obviňuje židy z Kristovy smrti
Cožpak židé nevydali Krista na smrt? Nezřekli se Jej?
J 1.9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. PŘIŠEL DO SVÉHO VLASTNÍHO, A JEHO VLASTNÍ JEJ NEPŘIJALI. Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
A Pavlovi křivdíš: Ř11.13 Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu, ZDALI BYCH nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratří a NĚKTERÉ Z NICH ZACHRÁNIT. Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život po zmrtvýchvstání? Jsou–li prvotiny svaté, je svaté i těsto; je–li kořen svatý, jsou svaté i větve.
Hospodin je jméno, Panovník je titul.
to Karel:Prosímtě ještě jednou.Celé vyprávění hovoří o tom že se Honza a Petr spojí proti Michalovi.Ten chce z nějakého nesmyslného důvodu zaútočit na neutrálního Františka.To mu Bůh zakazuje.Pak mi řekni proč by dle tohoto vyprávění měl Assyrský král zaútočit na Honzu a Petra,jen tak z nudy?Celé to znamená, že se Ivan spojí s Michalem(Panovníkem) popřípadě, že ho Michal najal a společně bojují proti Honzovi a Petrovi aby jim přinesli potupu(což znamená oholení).
Tohle vysvětlení je osekané na kost,jednodušeji už to fakt neumím.
to Kay:Hezký večer…už jsme u toho.Jednou je tedy dle Vás Bůh-panovník a podruhé je panovník-člověk?Pak jak určíme kdy je kdo – kým?
to Karel:Nechci vám brát iluze ale je třeba se dívat na stáří dokumentů a dle toho si je seřadit.Ze začátku je sice Pavel na židy hodný ale později je obviňuje z kristovi smrti což mělo pro židy zcela fatální následky.
Římanům pochází z roku 58…Navíc toto je jeho poselství, které se stalo základem křesťanského teologického učení, nevychází z přímého Ježíšova učení, dokonce není ani převzaté od apoštolů. Sám se vícekrát vyjádřil a také velmi zdůrazňoval, že mu evangelium bylo přímo zjeveno samotným Ježíšem, jím byl pověřen k hlásání a pouze toto že uznává. V listu Galatským (1,6-24) hlásá prokletí všem, kteří hlásají jiné evangelium, než jeho vlastní zjevené a mimo jiné popisuje, jak byl Bohem vyvolen už v těle své matky k tomu, aby se mu zjevil Kristus a aby o něm nesl radostnou zvěst všem pohanským národům. Dále zde Pavel říká, že poté, co se mu zjevil Kristus, nešel na radu k žádnému člověku, ani se nevypravil do Jeruzaléma k apoštolům, ale odešel zpět do Damašku a do Jeruzaléma přišel až po třech letech.To tedy není zrovna miláček,že?
Karel:Hospodin je jméno, Panovník je titul.
Panovník není titul…Král je titul,Císař je titul,Premiér je titul.Panovník je označení vládce.
Navíc i kdybych vzal tvou tezi vychází nám to samé(Král Kryštof): Kryštof zasel obilí,Král je sklidil.
Logická kombinace Biblických vět je v tomto případě nesmyslná.
Karel:Cožpak židé nevydali Krista na smrt? Nezřekli se Jej?
No jasně,že vydali a všichni…Cožpak na základě několika jedinců odsuzujeme celou společnost?Něco podobného dělali nacisté.Vzali údajného žida s nějakým defektem a pak tvrdili že tento defekt mají všichni židé a jsou tedy méněcená rasa..Od křesťana bych tuto argumentaci skutečně nečekal…možná tak ještě od Katolíka.
to Kay:Hezký večer…už jsme u toho.Jednou je tedy dle Vás Bůh-panovník a podruhé je panovník-člověk?Pak jak určíme kdy je kdo – kým?
To Arkande: Nejsem si jistá, zda na tento dotaz odpovím zcela správně. Jednak, Židé své krále nikdy nezbožšťovali, a proto, pokud je psáno Panovník Hospodin, týká se to Boha. Ve spojení se slovem Hospodin se podle mne daná část vždy týká Boha, stejně tak je rozdíl i v tom, zda se píše velké či malé písmeno (Panovník/panovník). Pokud se v daném příběhu vyskytuje i panovník člověk, pak u něj bude přímo titul či jméno. Tohle je ovšem čistě má spekulace.
Jinak, fatální následky pro Židy podle mne nezpůsobil ani tak Pavel, jako spíše Janovo evangelium. Janovský Kristus nejen že demonstroval absolutní nadřazenost nad Abrahamem, ale odvolává se i na svou preexistenci u Boha. U Jana poprvé dochází ke christologickému vydědění Izraele. Od 2.st je již pevnou částí křesťanské teologie křesťanský antijudaismus. Jestli se nemýlím, tak z Janova čerpal i Augustin, který z křesťanů udělal „panující lid“.
Přeji hezký den.
to Kay:Se zbošťováním(to je slovo) králů se setkáváme při obřadu Korunovace kdy je král(panovník) pomazán,čili vyvolen Bohem aby vedl svůj lid.Problém v Bibli je ,že tam nikde nevystupuje Panovník s malým p(jestli ano tak jsem to přehlédnul ale vezměme si Izaiášovo proroctví,panovník s malým p tam prostě není a přitom se hovoří o problémech krále a království s tím že Bůh Hospodin na ně nemá čas).Navíc si můžeme všimnout ,že mnoho z Biblických postav má různé nadpřirozené síly a tak
velké písmeno P u slova panovník může být známkou úcty kterou měl autor proroctví ke svému králi)Zde uvádím část proroctví o kterou se mi jedná:
13 Nato Izajáš řekl: Slyšte nyní, dome Davidův. Málo je vám unavovat lidi, že budete unavovat i mého Boha?
14 Proto vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívka otěhotní, porodí syna a dá mu jméno Immanuel.
Zde se jasně píše,neotravujte boha se svými starostmi…vše vyřeší panovník.
Na jiných místech v Bibli a u jiných příběhů to může být skutečně jinak.Ale tady v tomto příběhu to tak není.
Dalším problémem bych viděl to co jsem již psal: Panovník udělá to.Hospodin ono…Takto stavěná věta je zcela nelogická.Pokud obé dělá Bůh pak by tam mělo stát: Hospodin udělá to a ono.Je možné že se jedná jen o chybu v překladu.Přeci jenom byla Bible tolikrát přepisována a překládána,že i lidé kteří na ni pracovali mohli ty názvy zaměnit či sloučit.
Jan byl taky hezký pacholek.Ovšem pro církev zvláště tu Římskou byl důležitější Pavel.Dokonce si jeho výklad křesťanství vzal k srdci i Luther.Čímž rozšířil antisemitismus i do Protestantských řad.Právě proto ho považuji za většího viníka.Infikoval dvě náboženství proti-židovskými postoji a názory.
Arkande: Cožpak židé nevydali Krista na smrt? Nezřekli se Jej?
No jasně,že vydali a všichni…Cožpak na základě několika jedinců odsuzujeme celou společnost?
Kde to najdu jak Pavel odsoudil židovský národ za smrt Krista?
Jinak ta společnost nebyla odsouzená. I jím se hlásáno evangelium. A navíc, Bůh se jích nezřekl. Slovy Pavla:
Ř 11,25 Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství — abyste nebyli moudří sami u sebe — že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů. Bude však zachráněn CELÝ Izrael, jak je napsáno: ‚Ze Sióna přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti; a to bude má smlouva s nimi, až odejmu jejich hříchy.‘ Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení ZŮSTÁVAJÍ milovanými pro své otce. Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou NEODVOLATELNÉ. Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám, aby také došli milosrdenství. Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
To Arkande: Dobrý večer. Podívala jsem se do King James version, a tam to je napsáno takhle (psaní velkých a malých písmen nechávám beze změny):
7:10 Moreover the LORD spake again unto Ahaz, saying, 7:11 Ask thee a sign of the LORD thy God; ask it either in the depth, or in the height above.
7:12 But Ahaz said, I will not ask, neither will I tempt the LORD.
7:13 And he said, Hear ye now, O house of David; Is it a small thing for you to weary men, but will ye weary my God also?
7:14 Therefore the Lord himself shall give you a sign; Behold, a virgin shall conceive, and bear a son, and shall call his name Immanuel (http://www.gutenberg.org/files/10/10-h/10-h.htm#The_Book_of_the_Prophet_Isaiah).
Zde jsou „vysvětlivky“: http://www.gotquestions.org/LORD-GOD-Lord-God.html, tyto problémy jsou zaviněny jednoduše překladem.
Nesouhlasím ale s tím, že by židovský rituál korunovace zbožšťoval panovníka. Naopak proti takových kultům se židé stavěli. I když byl v jejich očích král vyvolen Bohem, neznamená to, že by byl zbožštěn. Ohledně toho Pavla a Jana. Jistěže, pro katolickou církev je Pavel klíčovou postavou, křesťanský antijudaismus ale vychází z Jana. Pavel z Tarsu chápal Židy jako tělesné Abrahamovy děti, křesťany jako duchovní. On netvrdil, že Židé nejsou pravými potomky Abrahama. Evangelia Matouše a Lukáše či List Židům chápou Ježíše Krista na stejné linii s Abrahamem, aniž by negovaly Izrael. Evangelium Janovo je jiné. Pokud jde tedy čistě o antijudaismus, nelze ukázat na Pavla jako na zdroj…a Luther měl svou vlastní hlavu.
to Kay:Hezké odpoledne.Nechci být drzý ale šlo mi o diskuzi,kdy hájíme či vyvracíme různé názory za pomocí vlastních vědomostí a intelektuálních schopností,nikoliv za pomocí cizích názorů na internetových serverech.
Jinak LORD je běžně překládán jako Pán(v angličtině) a je veliký rozdíl mezi slovem Pán a Panovník.Pokud tedy využijeme angličtinu pak panovník se překládá jako Sovereign nebo Ruler nikoliv jako Lord…
Ovšem hovoříme o Bibli takže by bylo vhodné se zaměřit na aramejštinu,hebrejštinu,latinu a starorečtinu…vyhledat v Bibli dané pasáže např.Iz 10:13-14. a podívat se jaký výraz používají v těchto starých jazycích…
Židovská tradice ve své podstatě zakazuje či odmítá panovníka.Dle židů by měli být v každé vesnici soudci jenž budou vyžadovat plnění starého zákona.O tom je vlastně celá pasáž v Bibli Deutermonium…Ovšem známe krále Saula i krále Davida a krále Šalamouna…takže tato… řekněme anarchie židům moc dlouho nevydržela.(Biblické citace-ty budou vždy když používám Bibli pokud není psáno jinak)
„Samuel pak nádobu s olejem a nalil jej na jeho hlavu, poté ho políbil a pravil: Hleď: Není to proto, že tě Hospodin pomazal jako správce svého dědictví? “
— 1.Samuel
„ Samuel proto pozvedl roh naplnění olejem a pomazal jej mezi jeho bratry. A od toho dne Hospodinův duch působil skrze Davida. Poté Samuel vstal a odešel do Ramy. “
— 1Samuel
A ještě je zmínka v Exodu (není citací) “vezmeš olej k pomazání a naliješ jej na halvu a tak se stane pomazaným.”
Takže židé začali s pomazáváním(zbošťováním 🙂 ) svých králů mnohem dříve než křesťané.Čili se jedná o židovskou nebo-li Starozákoní tradici.
Dále si řekněme že Martin Luther byl skutečně člověk s valstní hlavou.na jednu stranu mluvil o lidských právech na druhou velmi tvrdě odsoudil povstání kvůli placení desátků(přirovnal povstalce k banditům).
S tím Pavlem jsme mluvili o původním zdroji antisemitismu v křesťanství,že?Janovo Evangelium je mladší tuším že nejmaldší z Evangelií(datuje se do roku 80-130) čili původcem antisemitismu je Pavel jehož listy jsou mnohem starší, psal je zhruba od roku 50 n.l. s tím že umřel někdy okolo roku 60n.l(Po požáru Říma)Není důležité že je v antisemitismu mírnější než Jan ,zkrátka je původce.Stejně jako je Musolini původce novodobého Fašismu…(berte to prosím s rezervou,je to jen přirovnání)
to Karel:Doufal jsem že vy sám jako znalec Pavlových dopisů a jeho života je podrobíte kritice a uvedete příklady Pavlových útoků proti židům.Pak alespoň uvidím že jste čestný a máte zájem skutečně diskutovat.