Křesťané se možná nevědomky, ale o to častěji uchylují k tomu, že své kritiky častují mnohdy nepříliš lichotivými přívlastky, které jsou přitom charakteristické pro ně samotné.
Ateisté jsou tak bigotní, fundamentalističtí, militantní, zaslepení, fanatičtí. Ateismus je prý svého druhu náboženství, podle některých ateisté tvoří dokonce sektu (!) Všechny tyto přívlastky a charakteristiky jsou variací na stejné téma, a logika za tím je jasná: když tyto věci platí o velké části z nás (křesťanů, věřících), a nedá se s tím příliš polemizovat – tak ať si někdo nemyslí, že protistrana je na tom lépe.
Do tohoto rámce spadá i tvrzení, že ateismus je víra.
Zdůvodněním je, že přece nevíme stoprocentně, že žádný bůh neexistuje. (viz. rusalky) A nevíme-li to stoprocentně, pak tomu jenom věříme. Ostatně, i přímo v dnešní diskuzi zde na tomto webu napsal Protestant:
Co není 100%, to je víra.
Pak je ovšem víra naprosto všechno, protože 100% nevíme vůbec nic. Uvažme:
* víme se 100% jistotou, že tamten strom opravdu existuje? Jak si můžeme být stoprocentně jisti, že nežijeme např. v Matrixu? Jak víme, že se nám všechno jen nezdá? Ve skutečnosti by pak neexistovalo nic z toho, co vidíme a vnímáme.
* víme naprosto jistě, že svět nebyl stvořen před pěti minutami? Že ho Bůh nestvořil včetně všech “starých” předmětů, zkamenělin, včetně našich tak živých vzpomínek, na naše dětství, mládí, na včerejší den, i na to co jsme dělali před půl hodinou…?
* atd.
Je-li tedy víra vše, co nevíme 100% jistě, pak je víra úplně vše, a mimo víru není nic. Tvrzení že ateismus je víra, je v takovém případě triviálně pravdivé, banální, a bezobsažné.
Podívejme se na následujících sedm tvrzení:
1) věřím, že existují vodníci, kteří se před lidmi velmi dobře schovávají, avšak o to čileji se pídí po dušičkách utopivších se, aby je schovali ve svých hrníčcích
2) věřím, že na dnešní tiket vyhraju ve sportce první cenu
3) věřím, že dnes večer vyhraju v ruletě
4) věřím, že z mého dítěte vyroste slušný člověk
5) věřím, že mě zítra cestou do práce nezajede auto
6) věřím, že tělesa padají na celém povrchu Země opravdu se zrychlením g=~9,81 m*s^-2, v souladu s gravitačním zákonem, ačkoliv sám jsem to nikdy neověřoval (a už vůbec ne na všech místech povrchu Země!)
7) věřím, že Země není placatá (a já např. nejsem obětí gigantické konspirace, kdy všechny řeči o kosmonautech jsou fabulace, fotografie Země z Vesmíru jsou padělky, loď mizející za obzorem je jen optický klam, podobně jako kolejnice sbíhající se v dáli, mapy světa jsou vládami záměrně zkreslované, atd.)
Velmi dobře cítíme, že těchto sedm názorů má (ne zcela korektně řečeno) různý stupeň pravděpodobnosti, a že zastávat je není stejně oprávněné. Strkat je všechny do šuplíčku “víra” asi není úplně nejrozumnější.
Pokud někdo věří, že existují vodníci, je tak trochu případ pro psychiatra, a to zcela bez ohledu na to, že nemůžeme nadevší pochybnost vyloučit, že má pravdu.
Víra, že zítra vyhraju první cenu ve sportce, je legitimní, nicméně dosti pošetilá. V ruletě mohu vyhrát o poznání snáz, dokonce docela pravděpodobně (!) avšak hraní v kasínu jako příliš racionální nevnímáme.
Budu-li se o své dítě řádně starat, pak je docela pravděpodobné, že z něj dobrý člověk opravdu vyroste – ovšem i tak jde v podstatě do značné míry o víru, avšak jsou tam i zjevné prvky racionality.
To, že mě zítra cestou do práce nezajede auto, je asi stále v jistém smyslu víra – ovšem současně je to zcela opodstatněný předpoklad, přesto že může nevyjít.
Body (6) a (7) pak podle mého názoru vírou v pravém smyslu nejsou. Jde o naprosto racionální závěry, platící s velmi vysokou (nikoliv však stoprocentní!) jistotou.
Nabízím na to celé následující sjednocující pohled:
Víra i racionální úsudek jsou dva rozdílné způsoby, jak subjektivně přisoudit pravdivostní hodnotu daným tvrzením. Podstatné je, že jsou to způsoby do jisté míry na sobě nezávislé.
Mohu si být vědom toho, že z racionálního hlediska se jeví jako pravděpodobný závěr X, já ale věřím spíš závěru Y. Podle mého názoru u většiny lidí k takovému nesouladu může dojít, a to zejména v případech, kdy je člověk osobně (a/nebo citově) zainteresován na tom, aby platilo to, čemu věří. (viz. např. bod (5) a zejména (4)) Toto je podle mého názoru význam slova víra v běžně používaném smyslu.
Dále mohu uvážit, že fakta svědčí pro závěr X, a tak mu i věřím (bez ohledu na to, že může být všechno i jinak). V tomto případě podle mého názoru není na místě mluvit o víře, a IMHO v obecném pojetí se to takto také chápe.
V obou případech je navíc velmi vhodné uvážit míru faktické evidence, a míru příslušné víry či přesvědčení.
V případě křesťanského náboženství jde (v závislosti na míře fundamentalismu daného křesťana) o velmi silnou evidenci že křesťanství není pravdivé, a tomu přináležející (extrémně) vysokou subjektivní jistotu, že naopak pravidé je. Toto je víra par excellence.
Naproti tomu v případě ateistů (alespoň těch rozumných) mluvíme o slušné evidenci (v závislosti na konkrétním náboženském učení, proti kterému se v daném případě vymezují) že mají pravdu, a tomu odpovídající (tedy nikoliv přehnaně vysoké, a už vůbec ne absolutní) míře přesvědčení, že tomu tak opravdu je.
Házet oba ty přístupy do jednoho pytle je zjevná demagogie, matení pojmů, a projev přesně toho přístupu, na který jsem upozornil v úvodu dnešního článku.
A teď se Vy omluvte za anglikánské zločiny. Když jsem se já jako liberál musel omlouvat za kommunisty, tak se Vy jako kalvinista omluvte za anglikány.
Omlouvám se za anglikány, že nedokázali dovést reformaci do konce a zůstali v půlce cesty.
My ale nevyznáváme Kalvína. Ale Krista.
Aha. Tak proto jste kalvinisté.
Omlouvám se za anglikány, že nedokázali dovést reformaci do konce a zůstali v půlce cesty.
To má být zločin? Tak znovu a lépe. Určitě to svedete i Vy. Věřím Vám.
to GP:
…Navazuje na tradice České reformace, na hnutí husitské, církev podobojí i Jednotu bratrskou, na církve evangelické augsburského i helvetského vyznání, povolené v našich zemích tolerančním patentem v roce 1781 a sloučené svobodným rozhodnutím zástupců všech sborů na generálním sněmu r. 1918 v církev jedinou, která přijala jméno Českobratrská církev evangelická…..
to GP:
Není moc chytré ukazovat kolabolantsví ČCE příspěvkem jejího člena a faráře, který byl chartistou a komunisticko-ateistickým režimem byl dokonce zavřený.
…která v čele s gaunerem Hromádkou si přisvojila majetek patřící Německé evangelické církvi….
(1) Veškerý majetek nemovitý i movitý, zejména i majetková práva, který byl ke dni 4. května 1945 ve vlastnictví církevních obcí (farních nebo krajských obcí nebo obce povšechné) církve nebo jejích ústavů, nadací a fondů, přechází do vlastnictví československého státu
131/1948 Sb.
ZÁKON
ze dne 6. května 1948
o likvidaci právních poměrů německé evangelické církve v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku.
Navazuje na tradice České reformace
Proč sem píšete banality, navíc s pravopisnou chybou?
Není moc chytré ukazovat kolabolantsví ČCE příspěvkem jejího člena
Je to pars pro toto. Kolaborantství ČCE s kommunismem je obecně známo, Hromádka je příkladný.
faráře, který byl chartistou a komunisticko-ateistickým režimem byl dokonce zavřený
Chartista? Zavřený? Co to blábolíte? Jak může být gauner, který zemřel v roce 1969, chartista? Vy si opravdu myslíte, že nositel Leninovy ceny míru byl zavřený? Víte o své vlastní církvi vůbec něco? Nebo Vám kollaboranti v jejím čele vůbec nic neříkají?
Taky byste si, Protestante, měl nastudovat historii o vztahu bezvěrců a kommunismu.
Nejznámější spolek bezvěrců je tradiční prestižní Volná myšlenka. Kommunisté ji v roce 1924 opustili a v roce 1952 zakázali, pod záminkou, že „jitří city nábožensky založených spoluobčanů“. Hle, jaký rozdíl od kollaborantů v ČCE. Já se ale omlouvat musel, Vy ne. Neráčil byste se tedy za kollaboraci ČCE s kommunismem omluvit konečně i Vy?
přechází do vlastnictví československého státu
No a státu to nezůstalo, nýbrž, pozor!, rozdal to CČSH a CČE. Vaše církev se tedy obohatila z loupeže a z vděčnosti pak s kommunistickým státem kollaborovala.
vy snad nevíte kdo je autor blogu na který jste posla odkaz?
Proč asi stát nedal kostely ateistům? 🙂
„V dalším vývoji českého protestantismu, konkrétně ČCE po skončení II. světové vál-
ky, je zřetelně patrná přizpůsobivost této církve novým socialistickým poměrům, a to zejména
díky svým historickým tradicím. Přes veškeré komplikace, které nastaly ve vnitropolitické
situaci po osvobození Československa Sovětskou armádou v roce 1945 (nástup reakčních za-
hraničních i domácích sil), nepřijala ČCE žádná konkrétní a jasná stanoviska, nezapojila se
jako celek do příprav ani průběhu únorových událostí a zaujala vyčkávací stanovisko, jak to
charakterizoval prof. J. L. Hromádka: Po roce 1945, a zvláště po únoru 1948, octl se
(myšleno věřící ČCE) politicky, sociálně i kulturně mimo proud těch vrstev, které budovaly
socialistický stát.“
Křišťál Miroslav: Podíl orgánů StB na zamezování nepřátelské činnosti v Českobratrské církvi evangelické
a na jejím zneužívání politickou i církevní opozicí v ČSSR, jakož i zahraničním protivníkem. A MV ČR Praha,
VŠ SNB, Fakulta StB, diplomová práce, 1980, str. 20.
Souhlas tří zástupců ČCE s vydáním tzv. církevních zákonů (1949), který byl vyjádřen
na půdě církevní komise Ústředního akčního výboru Národní fronty, měl vytvořit „zdání, že
vedení, kultový aparát i věřící ČCE se díky svým reformačním tradicím adaptovali daleko
lépe než katolicismus novým socialistickým poměrům, kvalitativně se měnící sociální struktuře
i nové situaci v oblasti ideologie a kultury.“ 4
Černý Pavel: Církve a náboženské společnosti v ČSSR. Sekretariát vlády ČSR pro věci církevní, Praha 1989,
str. 108.
„[…] ve spojitosti se studentem Palachem převládá v ústředí ČCE psychóza hluboké
masarykovské demokracie. Uvedeným způsobem je v ČCE neustále živena zaujatost proti
marxistickému světovému názoru a proti současnému společenskému zřízení v ČSSR.“ 11
Informace o současné situaci v církvi českobratrské evangelické z 25. 2. 1972, II. správa FMV, Analytický
odbor. A MV ČR Praha, fond X. S-SNB, inv. j. 3219.
„Český protestantismus tak sehrál díky ČCE i v období srpna 1968 až dubna 1969 roli
významného ideologického nástroje antisocialistických sil a svou činností znovu prokázal ne-
udržitelnost teze o ,pokrokovější‘ úloze církví a náboženských sil společností odvozujících
svou věrouku a kult z protikatolické reformace.“
Černý Pavel: Církve a náboženské společnosti v ČSSR. Sekretariát vlády ČSR pro věci církevní, Praha 1989,
str. 110.
V době příprav XX. Synodu ČCE (říjen 1977) došlo 1. 1. 1977 ke zveřejnění
prohlášení Charty 77, které podepsalo i šest duchovních ČCE bez státního souhlasu. K nim se
později připojilo jedenáct kazatelů v činné službě a tři laičtí členové církve. Nová orientace
začala přesouvat svou aktivitu i do prostředí Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě
stíhaných (VONS). Za nejaktivnější představitele NO, kteří podepsali Chartu, pokládala Státní
bezpečnost L. Hejdánka, M. Rejchrta, J. Šimsu, B. Komárkovou, P. Brodského, J. Trojana,
T. Bíska, M. Balabána a J. Dusa.
vy snad nevíte kdo je autor blogu na který jste posla odkaz?
Evangelický farář v důchodu. A co má být? Na rozdíl od Vás, který by zřejmě materiály Volné myšlenky nevzal do ruky, já se textů od veřících neštítím.
Proč asi stát nedal kostely ateistům?
To se taky někdy stalo.
nezapojila se jako celek do příprav ani průběhu únorových událostí
No, to by byl vrchol, kdyby se ČCE zapojila do přípravy kommunistického putsche.
octl se (myšleno věřící ČCE) politicky, sociálně i kulturně mimo proud těch vrstev, které budovaly socialistický stát
Nikdo z ČCE nedělá establishment. Psal jsem o kollaboraci. Cituji opět Duse: „Jak bylo možné, že se levicovému intelektuálovi, odpovědnému za výchovu teologického dorostu, v ČCE otevřeně nevzepřela ani jedna skupina (či jenom skupinka) farářů nebo laiků. Nebo slyšitelně aspoň jednotlivec. A to ani před únorem 1948 (v krátké republice třetí) ani po něm (v dlouhé republice čtvrté), ačkoli tehdy Hromádkovo usilovné sloužení komunistickým režimům (především sovětské „říši zla“) nabylo skandálních rozměrů.“
A srovnejte si to s představitelem atheistů, Emanuelem Viktorem Voskou, který byl od roku 1950 celkem 10 let v kommunistickém kriminále. Naproti tomu Hromádka, představitel ČCE: „Státních vyznamenání Hromádkovi (fyzicky z rukou očividných zločinců) nebylo málo. Byly to Řád republiky r. 1954, Řád republiky (podruhé) r. 1955, Řád práce r. 1958, Řád republiky (potřetí) 1959. V r. 1958 dokonce byl Hromádka vyznamenán v zločineckém Kremlu, internacionální Leninovou cenou, za „upevnění míru mezi národy“.“
měl vytvořit „zdání, že vedení, kultový aparát i věřící ČCE se díky svým reformačním tradicím adaptovali daleko lépe než katolicismus novým socialistickým poměrům, kvalitativně se měnící sociální struktuře i nové situaci v oblasti ideologie a kultury.“
Kommunistická interpretace. Podstatná jsou pouze fakta: Souhlas tří zástupců ČCE s vydáním tzv. církevních zákonů (1949). Tj. zákonodárství, které náboženské společnosti znevolňovalo
Co se týká normalisace, cituji práci Ivo Přikryla Českobratrská církev evangelická a opoziční projevy vůči normalizačnímu režimu (2006): „Následující roky se nesou ve znamení vnitřního zápasu mezi Novou orientací a vedením Českobratrské církve evangelické, neboť seniorát církve zvolil taktiku spolupráce s normalizačním režimem.“
Takže je sice hezké, že existovala hrstka lidí NO, ale Českobratrská církev evangelická jako celek kollaborovala s kommunistickým régimem i za normalisace.
Představitelem ateistů byl v roce 1950 Gottwald.