Křesťané věří, že jejich bohu na každém člověku záleží, cítí k němu lásku, a touží aby tato láska byla opětována. Bůh má být navíc dobrý, všemohoucí a vševědoucí.
Pokud tedy Bůh člověka miluje, a člověk, věřící křesťan, Boží lásku opětuje, je takováto opětovaná láska Bohu bezpochyby milá. Pokud se takový člověk dostane do obtížné životní situace, kterou nemůže sám zvládnout, a v modlitbě prosí svého Boha o pomoc, dalo by se asi očekávat, že pokud by Bůh opravdu měl vlastnosti, které mu křesťané připisují, pak by takovému člověku pomohl.
Uvažme jen, jak se zachová obyčejný člověk s jen trochu slušnou povahou, pokud ho někdo v evidentně obtížné situaci prosí o pomoc, a je v moci toho slušného mu tuto pomoc poskytnout! Jistě to udělá. Bůh je navíc jistě “víc dobrý” než libovolný člověk – můžeme tedy předpokládat, že by pomohl o to spíš, pokud by ovšem existoval.
Uvažme dále, že ta osoba, která prosí o pomoc, je Boha milující, a Bohem milovaná! Představa, že bychom my lidé ignorovali prosbu o pomoc milované osoby, která tuto pomoc zjevně naléhavě potřebuje, dostala se do obtížné situace nikoliv svým přičiněním, a my jí tu pomoc můžeme poskytnout, je asi prakticky nemyslitelná.
Za těchto okolností je pochopitelné, že křesťané věří tomu, že modlitby opravdu fungují. Modlí se k bohu pravidelně a běžně, věří tomu že Bůh jejich modlitbám naslouchá.
I Bible se k modlitbám vyjadřuje, vyjadřuje se k nim na mnoha místech, a naprosto jednoznačně. Evangelisté citují Ježíše, jak zcela logicky a v souladu s předchozími odstavci nedvojsmyslně prohlašuje:
“Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.” (Marek 11:24).
Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte. (Matouš 21:21)
Dále viz. např. Matouš 7:7, Jakub 5:15-16, Matouš 17:20, Matouš 18:19, Jan 14:12-14, Matouš 21:21, Marek 9:23, Lukáš 1:37, a na mnoha dalších místech.
Jenže modlitby nefungují. Vůbec.
Byla provedena celá řada studií, které zkoumaly vliv jak přímých modliteb (pacientů sami za sebe), tak i “přímluvných” modliteb. Viz. např. zde. Citujme:
One of the most scientifically rigorous studies yet, published earlier this month, found that the prayers of a distant congregation did not reduce the major complications or death rate in patients hospitalized for heart treatments.
a
A review of 17 past studies of “distant healing,” published in 2003 by a British researcher, found no significant effect for prayer or other healing methods.
V článku na livescience se dokonce píše:
In the largest study of its kind, researchers found that having people pray for heart bypass surgery patients had no effect on their recovery. In fact, patients who knew they were being prayed for had a slightly higher rate of complications.
Přes značnou snahu křesťanů zejména v USA, štědře finančně podporovanou, neexistuje ANI JEDINÁ peer-reviewed studie, která by prokazovala signifikantní vliv modliteb.
Ukažme si na konkrétním příkladu, co znamená statisticky signifikantní. Řekněme např. že při určitém konkrétním druhu rakoviny se uzdraví 60% pacientů. Statistika říká, že v takovém případě se s pravděpodobností 95% uzdraví víc než 570 a méně než 630 pacientů. Současně z toho plyne, že v průměru jedna z 20 studií by měla zjistit uzdravený počet pacientů, který by nespadal do tohoto intervalu. Výše zmíněné metastudie potvrzují v principu přesně toto.
Uvažme, že by stačilo, kdyby se místo docela běžných řekněme 620 pacientů jich ve skupině věřících uzdravilo třeba 650 – a už by to byl statisticky mimořádně významný výsledek! Pravděpodobnost, že by k němu došlo náhodou, je pouhých 0,06%! Žel, nic podobného se neděje. Vše funguje přesně v intencích chladné matematické statistiky.
Poznamenejme ještě, že existují nemoci, ze kterých se neuzdraví nikdy nikdo (např. amputovaná končetina, Downův syndrom, pravděpodobně i cukrovka, a mnoho dalších). Nepřekvapivě – v těchto případech se NIKDY neuzdraví ani věřící člověk, a může se modlit a prosit Boha jak chce – ačkoliv v moci Boha by JISTĚ bylo, aby nechal člověku amputovanou končetinu dorůst, nebo třeba aby způsobil vymizení Downova syndromu dítěti nešťastné a zlomené matky, která ho prosí o pomoc…
Podívejme se nyní na některé argumenty věřících, kterými se snaží výše uvedená fakta vysvětlit.
1) snad nejčastější přístup je popření výše uvedených faktů. Modlitby prostě fungují a tečka, a nějaké studie si mohou tvrdit co chtějí.
2) argumentace osobním příkladem. “Já jsem věřící, a já jsem se z té a z té nemoci uzdravil, což dokazuje že modlitby fungují”. Takoví věřící často odmítají vzít na vědomí, že ze zcela stejné nemoci se prostě v určitém procentu případů lidé uzdravují obecně, bez ohledu na svou víru. Odmítají vzít na vědomí, že z takového pozorování prostě nelze korektní závěr učinit.
3) někteří věřící říkají, že “Bůh se nechce nechat zkoumat”. Jenže prokázání účinku modliteb přece by přece nebylo zkoumáním Boha. Pokud by taková úvaha měla platit, pak bychom mohli analogicky vyvodit, že je-li celý svět Božím stvořením, pak zkoumání světa je zkoumání Božího díla, tedy analogicky s předchozím zkoumáním Boha. A protože Boha zkoumat nelze, nemělo by jít ani zkoumat zákonitosti ve světě. Jenže zákonitosti ve světě zkoumat lze – tedy se stala asi někde chyba.
Kromě toho Ježíš říká v Janovi 14:13 “O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.” Z toho přímo plyne, že Bůh CHCE konat skutky, které lidi pak mohou vidět (např. prokazatelně uzdravovat skrze modlitby) aby tak byla ukázána jeho sláva. Obdobně i ve Starém zákoně Bůh s lidmi běžně komunikuje, a koná různé skutky právě proto aby ukázal svoji moc a slávu.
4) “Bůh není automat”, aby jaksi “automaticky reagoval” na modlitbu. Toto je opět argument, který nedává příliš smysl. Nikdo přece nechce, aby Bůh reagoval “automaticky”. Člověk přece také není automat, a přesto, je-li “dobrý”, a prosí-li ho o pomoc někdo kdo je evidentně v nouzi, a je-li to v jeho moci, pak jistě pomůže. Navíc, nikdo neříká že by Bůh měl pomáhat VŽDY. My však pozorujeme, že prosit Boha o pomoc v nouzi funguje naprosto stejně, jako ho neprosit o nic, nevěřit v něj a spoléhat se sám na sebe a na světské prostředky. Takováto absolutní ignorace Boha proseb věřících o pomoc jistě není ani zdaleka jedinou alternativou absurdní fráze “reagovat na modlitby jako automat”.
5) “snad si nemyslíte, že by Boha mohlo jít dokázat”. No upřímně – přesně to si myslím. Proč by Boha nemohlo jít dokázat, pokud by existoval? Jistě že by ho MOHLO jít dokázat, koneckonců Bible ani v nejmenším nikde neříká, že by snad Bůh měl bránit tomu, aby člověk získal jistotu že On existuje. Není ani žádný důvod, proč by něco podobného Bůh měl chtít! Ostatně, řada církevních učenců se o důkaz Boží existence více či méně úspěšně pokoušela, viz. např. Tomáš Akvinský.
Křesťané si zde dělají zásluhu ze své prohry. Nic ve světě nenasvědčuje tomu, že Bůh existuje, naopak: celý svět se chová právě tak, jako by žádný Bůh neexistoval. Věty typu “snad si nemyslíte, že by o sobě Bůh mohl dát vědět” jsou jen celkem hloupoučkým pokusem, jak bagatelizovat krajně nepříjemný fakt totální absence skutečností, nasvědčujících existenci Boha.
6) standardní odpověď “celé je to nesmysl, vůbec ničemu nerozumíte, nic jste nepochopil”.
Na závěr, jako obvykle, poznamenejme, že nefunkčnost modliteb je v naprostém souladu s ateistickou pozicí, že totiž Bůh neexistuje. Neexistuje-li Bůh, pak není důvod aby fungovaly modlitby – a přesně toto i pozorujeme.
Je vcelku jedno, zda bůh existuje, když jsme mu lhostejní. Pravověrní budou samozřejmě oponovat darovanou svobodou…
Koneckonců, s myšlenkou deistického Boha, kterému jsou lidé lhostejní, má jen málokdo zásadní problém. Ne nadarmo byli deisté v 19. století označováni za ateisty…
“Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.” (Marek 11:24).
Modlitba je druh magie. Magie je o Moci…”a budete to mít”
Věda nemá doposud nástroje (snad kromě quantové mechaniky), aby mohla popisovat magii. Věda je totiž v určitém stupni magická. ten kdo umí použít vědecké výstupy ten má Moc.
No tedy podle mého názoru, pokud bude existovat nějaký skutečný kouzelník, pak bude samozřejmě prokazatelné že umí udělat kouzlo – ale věda nebude umět vysvětlit, jak to dělá.
My jsme ale v případě modliteb v situaci, kdy někdo tvrdí že magie se děje – a přitom nikde není vidět… TO je problém.
Michal: kecy Proč by to věda neměla umět vysvětlit?
Spitfire: moc široký rozsah magie
všecko záleží na tom, jak si kdo definuje magii a co si pod ní představuje.
Takže za jistých okolností můžete vědu prohlásit za magii, ale to je magie potom i truhlařina, vaření atp.
spitfire: k tomu, že jen kvantovka umí popsat magii, wtf? Víte vůbec co to kvantovka je?
Colombo nevím jestli jsem to napsal jasně, ale myslím že ano. Ještě jednou:
POKUD bude existovat nějaký skutečný kouzelník, pak bude samozřejmě prokazatelné že umí udělat kouzlo – ale věda nebude umět vysvětlit, jak to dělá.
To je pěkně prosím implikace, jejíž předpoklad (pokud víme) není splněn. Skutečný kouzelník neexistuje. Pokud by ale existoval, pak by jeho kouzla nebyla vědecky vysvětlitelná. Byla-li by vědecky vysvětlitelná, nebyl by to SKUTEČNÝ kouzelník 🙂
Souhlas? 🙂
Tento článek http://cheb.evangnet.cz/node/65 ukazuje, že modlitba je trochu něco jiného než předpokládá autor článku Modlitby nefungují.
Ano, autor toho článku zvolil vysvětlení typu (4), o kterém jsem dopředu psal:
Na jednu stranu se dochovaly Ježíšovy výroky typu: proste a dostanete, tlučte na dveře a budou vám otevřeny; a také podobenství o vdově, která se nedala odbýt. Vypadá to tak, že od Boha dostaneme cokoli se nám zachce – jen když jej budeme vytrvale prosit.
Dopředu jsem také napsal i vysvětlení, se kterým se autor toho citovaného článku samozřejmě nevypořádává – ačkoliv ho jistě mohlo napadnout, stačilo o tom chvíli přemýšlet.
Obávám se, že Protestantem citovaný text předmět mého článku úspěšně neřeší.
“………V tom, co jsme si dnes řekli o modlitbě, je také obsaženo určité napětí. Na jednu stranu se dochovaly Ježíšovy výroky typu: proste a dostanete, tlučte na dveře a budou vám otevřeny; a také podobenství o vdově, která se nedala odbýt. Vypadá to tak, že od Boha dostaneme cokoli se nám zachce – jen když jej budeme vytrvale prosit.
Na druhou stranu tu a tam v evangeliích zaznívá „buď vůle tvá“. Existuje zde rozpor nebo je to spíše tak, že někdy je vhodné ptát se, co je Boží vůle, kdežto jindy už Boží vůli známe a jde jen o to, aby se prosadila navzdory okolnostem? Zdá se, že Ježíš sám hledal Boží vůli předtím než si vybral 12 učedníků a zejména nakonec ve svém největším modlitebním zápase v Getsemane nechal zvítězit Boží vůli nad svou přirozenou lidskou touhou, aby jeho život nebyl násilně ukončen……..”
Myslím že řeší. Nejde totiž o vůli naši, ale o vůli Boží o co jde v modlitbě. Poznání Boží vůle a její prosazování ve světě je cíl modlitby. Ne prosazování našich požadavků u Boha.
Michale váš atheismus je infantilní, pokud používáte slova kouzlo a kouzelník.
“pokud bude existovat nějaký skutečný kouzelník, pak bude samozřejmě prokazatelné že umí udělat kouzlo – ale věda nebude umět vysvětlit, jak to dělá”
touhle větou děláte atheistům velkou ostudu… váš vztah k magii není o nic lepší než ten katolický,
“My jsme ale v případě modliteb v situaci, kdy někdo tvrdí že magie se děje – a přitom nikde není vidět…”
To co chcete vidět není Magie, ale nějaký výsledek. Magie je o Moci. Moc bud máte nebo ne. Magie není v tom, že přečtu hromadu knih. Magie (Moc) je v tom, že těm znakům rozumím a umím je (po)užít.
Colombo, nic kromě vědeckého absolutismu nenabízíte. To je dost málo na to jak se snažíte být arbitrem v těchto diskuzích. Seznamte nás s výsledky vaší vědecké práce.
“Myslím že řeší. Nejde totiž o vůli naši, ale o vůli Boží o co jde v modlitbě. Poznání Boží vůle a její prosazování ve světě je cíl modlitby. Ne prosazování našich požadavků u Boha.”
Znamená to tedy, že modlí-li se křesťan například za uzdravení někoho, dělá to proto,
a) aby se dověděl, jaká je Boží vůle v této záležitosti, a
b) aby se tato Boží vůle prosadila?
Obojí je přece zbytečné: to, jaká byla Boží vůle v této věci, pozná podle toho, jak ta věc dopadne: ten člověk se buď uzdraví nebo nikoliv. A k prosazení své vůle Bůh přece nepotřebuje nic a nikoho dalšího, je-li Všemohoucí.
Většinu věcí ale Bůh prosazuje skrze lidi.
“Většinu věcí ale Bůh prosazuje skrze lidi.”
Které věci takto prosazuje a jak konkrétně to dělá?
Odkud víte, že jich je většina?
A ty ostatní prosazuje jak?
asi takto:
……Uprostřed oceánu se topí človíček. Jede okolo loď a chlápek, co na ní pluje praví: Pojď, vylez si nahoru, já tě zachráním.
Ale človíček odpoví: Né, mě zachrání Bůh!
Za další okamžik jede okolo obrovský parník a kapitán človíčkovi hází záchraný kruh a křičí: Hééj, vy tam dole, chyťte se, my vás zachráníme.
Ale človíček zase spustí: Néé, mě zachrání Bůh!
Pak se človíčkovi zjeví nad hlavou vrtulník, hází mu lano a huláká: Haló, vy tam dole, chyťte se my, vás zachráníme.
Človíček na to: Néé, mě zachrání Bůh!
Po chvíli se človíček utopí, v nebi přistoupí k Bohu, poklekne si a praví: Ó Bože, já jsem celý život křesťan, věřím v tebe, modlím se. Prosím tě, řekni mi, proč jsi mě nezachránil? A Bůh na to: posílal jsem ti loďku, posílal jsem ti parník, posílal jsem ti vrtulník, můžu já za to, že ty jsi takový vůl?!! ….
Jen abych rozuměl: ten vtip je odpovědí na kterou z těch mých tří otázek?
Myslím, že to je poznat.
Budiž, připusťme, že je to asi poznat. Co z toho vtipu ale vyplývá?
Přinejmenším to, že teze o tom, že většinu věcí Bůh prosazuje skrze lidi, není všem křesťanům zřejmá. Smutný hrdina Vašeho příběhu byl sice celý život křesťanem, věřil v Boha a modlil se, ale v kritické situaci jeho života mu to vůbec nepomohlo – Boží vůli nepoznal a nepochopil, jak se projevuje. Zdá se, že modlitby opravdu nefungují.
Jde o to co myslíte slovem modlitba.