Dnes se podíváme na to, co Bible říká o Ježíšově narození, a zda to podporuje spíš postoj ateistů, nebo věřících. Připomeňme, že podle ateistů je příběh o Ježíšovi z velké části (ne-li celý) vymyšlený, zatímco křesťané zastávají postoj, že čtyři evangelia jsou nezávislá, autentická a vysoce věrohodná svědectví o historických událostech.
První zajímavou věcí je, že ze všech 27 spisů Nového Zákona mluví popisují Ježíšovo narození jen dva. Jsou to evangelisté Lukáš a Matouš. Proč se o zázracích a dalších mimořádných událostech, provázejících Ježíšovo početí a narození, jako Betlémská hvězda, Masakr neviňátek, zjevení anděla Gabriela panně Marii, Ježíšovo narození z panny, tři mudrcové, a další, nezmiňuje třeba Pavel ve svých dopisech? Proč se o něm nezmiňuje Jan, Petr, ani další? Jejich cílem přece bylo přesvědčit své posluchače – proč by se nezmínili o těch podivuhodných věcech, pokud by o nich věděli? Proč začínají i Marek a Jan popisovat Ježíšův život až v dospělosti?
Bibličtí historikové zjistili, že evangelium sv. Marka je nejstarší, a že Matouš a Lukáš z něj oba bohatě čerpali, a každý ho svým vlastním způsobem doplnil. Janovo evangelium pak stojí bokem od synoptiků (Marka, Lukáše a Matouše), a je otázkou zda pisatel Janova evangelia Lukášovo a Matoušovo dílo vůbec znal. Nabízí se tedy úvaha, zda by nebylo možné, aby si Lukáš a Matouš okolnosti Ježíšova narození prostě vymysleli. V dalším tuto úvahu prozkoumáme podrobněji.
Matouš popisuje Ježíšovo narození v bodech takto:
1) nezmiňuje žádné okolnosti předcházející početí
2) zjevení anděla Josefovi. Pokus o navázání na Starozákonní proroctví, v němž se však praví, že dítě se bude jmenovat Immanuel. To se ale poněkud nepovedlo, protože dítě bylo pojmenováno Ježíš, nikoliv Immanuel.
3) Ježíš se narodil v Betlémě, za dnů krále Heroda. Herodes vládl do roku 4. před naším letopočtem, podle Matouše se tedy Ježíš musel narodit nejpozději v roce 4. př.n.l.
4) Mudrcové z východu přišli za Herodesem.
5) Mudrcové jdou za Ježíšem, vedeni hvězdou, přinášejí dary
6) Anděl se zjevuje Josefovi, a nabádá rodiče k útěku do Egypta
7) Josef s Marií zůstávají v Egyptě až do Herodovy smrti
8 ) Masakr neviňátek, návaznost na proroctví s Ráchel
9) Anděl se zjevuje Josefovi, a oznamuje mu, že se může vrátit zpět
10) Návrat do Galileje, usazují se ve městě Nazaret. Návaznost na proroctví, že Ježíš bude zván Nazaretský.
Lukáš pojal celé vyprávění košatěji, celý příběh propletl s paralelním líčením narození Jana. My se ale budeme soustředit na příběh Ježíše. Podstatné je, že samotné okolnosti Ježíšova početí a narození vylíčil (vymyslel si je) Lukáš naprosto jinak:
1) Anděl se zjevuje Marii ve městě Nazaret, a zvěstuje jí její nastávající panenské početí z ducha svatého. Matouš se o ničem podobném nezmiňuje.
2) Za doby Mariina těhotenství, před nástupem Qurinia na trůn dal César Augustus provést sčítání lidu. Protože Qurinius nastoupil na trůn roku 6.n.l, podle Lukáše se Ježíš narodil cca o 9 let později, než podle Matouše.
3) Lukáš se nezmiňuje o žádném Josefově vidění, nemluví o proroctví s Immanuelem.
4) Rodiče se vydali do Betléma, aby se tam nechali zapsat. Tento bod je mimochodem zcela ahistorický. Římané sčítali svoje občany, nikoliv židy, bez ohledu zda žili nebo nežili na jejich území. Na Josefa a Marii by se tedy sčítání nevztahovalo. Bez ohledu na to, ani po těch na které se sčítání vztahovalo samozřejmě nikdo nechtěl, aby cestovali do města svého původu.
5) Pastýřům držícím hlídku se zjevuje anděl, ti se pak jdou poklonit Ježíšovi. Matouš o ničem podobném nemluví.
6) Lukáš neříká ani slovo o Mudrcích, hvězdě, darech, Herodovi, masakru neviňátek, cestě do Egypta – o ničem z toho!
7) Osm dnů po Ježíšově narození ho zanesli do Jeruzaléma, nechat ho obřezat. Přinesli mu dvě hrdličky a dvě holoubata, epizoda se Simeonem a prorokyní Annou. O ničem z bodu (7) se Matouš nezmiňuje ani slovem.
8 ) Epizoda s dvanáctiletým Ježíšem v chrámu. Opět, žádný jiný evangelista ani autor epištol se o tomto nezmiňuje.
Je vidět, že je obtížné najít v těchto dvou příbězích vůbec nějaké styčné body! Tyto styčné body jsou (ne)překvapivě dány právě okolnostmi, známými z proroctví, na které se oba evangelisté snažili příběh “naroubovat”. Jde zejména o narození v Betlémě, a Ježíšův přídomek Nazaretský.
Svoji zjevnou snahu propojit Ježíšův příběh se Starým Zákonem završili Lukáš i Matouš pokusem, prokázat Ježíšův královský původ (k Davidovi) rodokmenem. Oba dva rodokmeny jsou ale naprosto odlišné, a navíc je to celé zbytečné, protože Ježíš přece nebyl Josefův syn, ale Marie počala z Boha. Někteří věřící tvrdí, že Ježíš byl královského původu přes Marii, avšak tato teze je zcela bez podpory v Písmu, navíc žádného Izraelce té doby by ani nenapadlo odvozovat rodokmen přes matku.
Navíc uvažme, jak by asi Lukáš a Matouš k takovému rodokmenu přišli – znal snad každý obyvatel tehdejšího Izraele svůj rodokmen 40 generací nazpět? Nebo si takový rodokmen vedl speciálně prostý tesař Josef?
Teze, že autoři Lukášova a Matoušova evangelia si okolnosti Ježíšova narození prostě vymysleli, tedy vysvětluje spoustu věcí najednou:
1) jak to, že o Ježíšově narození se zmiňují jen dva spisy z 27
2) jak to, že tak každý činí diametrálně odlišně
3) proč zrovna tito dva autoři přicházejí s Ježíšovým rodokmenem, a proč jsou tyto rodokmeny tak odlišné
4) jak je možná epizoda s Betlémskou hvězdou, jak se ta hvězda mohla ZASTAVIT nad novorozeným Ježíškem (zastavit NAD konkrétním místem na Zemi? Hvězda?! A jak může vůbec hvězda kohokoliv kamkoliv vést, pokud tedy není čirou náhodou PŘESNĚ na východ od kritického místa – a v tomto případě by zas tuto úlohu zastala kterákoliv hvězda, ne jen Betlémská), a jak to že se o takové hvězdě nezmiňuje naprosto žádná z mnoha vyspělých kultur té doby, které jinak astronomické události pečlivě dokumentovaly
5) jak to že žádný z mnoha tehdejších historiků nezaznamenal masakr neviňátek
6) pokud Ježíšovo narození vyvolávalo údajně tolik pozornosti, jak to že si na ně v době jeho kázání nikdo ani nevzpomněl?!
7) jak to, že se Ježíšově mesiášství podivovali i jeho bezprostřední sousedé z vesnice, kteří by snad o jeho zázračném narození měli vědět víc než dobře, a s napětím očekávat “co z nej vyroste”?
8 ) jak vysvětlit všechna ta vyplněná proroctví?
9) ahistoricita spojená se sčítáním
10) jak mohla panna počít?
atd…
Kdo z křesťanů má alespoň srovnatelně silné vysvětlení? Uvědomme si, že jednoduchá myšlenka “Matouš a Lukáš si to celé vymysleli” vysvětluje všechno. Tato jednoduchá teze si vynucuje (!) vysvětlení splněných proroctví, rozdílných rodokmenů, nesouladu mezi těmi příběhy, shodu na Betlémě a Nazaretě, rozdílů v datech narození, atd. Prostě, pokud si to Matouš a Lukáš vymysleli nezávisle na sobě, s cílem navázat Ježíšův příběh na Starý Zákon, pak bychom přímo čekali typově podobný výsledek, který také v Bibli skutečně čteme. A naopak, měl-li by Matouš a Lukáš zapsat skutečné svědectví o historických událostech, každý svým vlastním způsobem, pak by to mělo vypadat výrazně jinak, mnohem konzistentněji, věrohodněji.
A jaké jsou problémy tohoto vysvětlení? Nevím o žádných – snad s něčím přijdou křesťané v diskuzi.
Ano, akorát s tím rozdílem, že Vy jste jediný na tomhle Webu o kom nemám absolutně šajn, co tím pojmem myslí. 🙂
Slovem Kristus mám na mysli Krista. 🙂
Protestant: vítej do klubu Tautologie.
to Colombo: některé důkazy jsou i nehmatatelné, a přitom stejně pádné. Například pro mne je důležitým nehmatatelným důkazem rozmach křesťanství v prvních dvou stoletích: co měli ti první učedníci z toho, že se přiznali k Ježíši Kristu a jeho vzkříšení? Pronásledování a smrt. Přesto nezapřeli, že byli očitými svědky jak jeho smrti, tak jeho vzkříšení.
Když to srovnám třeba s prvními dvěma stoletími šíření islámu, tak ten se šířil mocí: kdo se nepřidal, tak toho litoval, protože měl proti sobě moc státu či města.
Statečnost prvních křesťanů v době, kdy neměli nic z toho, že se ke křesťanství přiznali, považuji za důkaz, který převáží všechny otázky a nejasnosti diskutované v tomto článku.
Břéťo, já se s dovolením také zapojím do diskuze. Píšete: “co měli ti první učedníci z toho, že se přiznali k Ježíši Kristu a jeho vzkříšení? Pronásledování a smrt. Přesto nezapřeli, že byli očitými svědky jak jeho smrti, tak jeho vzkříšení. … Statečnost prvních křesťanů v době, kdy neměli nic z toho, že se ke křesťanství přiznali, považuji za důkaz, který převáží všechny otázky a nejasnosti diskutované v tomto článku.”
Na to odpovídám: Jak to prosím vás víte? Napište nám zde, svědectví kterého očitého svědka Ježíšovy smrti dnes máme! Který Ježíšův učedník nám zanechal svědectví, že byl pronásledován? Kolik je těch primárních pramenů, které o nějakém pronásledování mluví? Zde si s dovolením sám odpovím: je přesně JEDEN, a to anonymní spisek Skutky Apoštolů, sepsaný pravděpodobně cca 50 let po Ježíšově smrti (přesně to nikdo neví). Je to spisek osobně angažovaného člověka (autora Lukášova evangelia), jehož zjevným cílem bylo podat události tak, aby přivedl další lidi k víře, případně aby upevnil víru u lidí, kteří ji již mají.
Tento anonymní pisatel nikde netvrdil, že kdy viděl Ježíše nebo že by byl jeho učedníkem, nebo že by kdy viděl některého z Ježíšových učedníků (což je vzhledem k datu jeho sepsání víc než pochopitelné). V tomtéž spisku se dále např. tvrdí, že Ježíš doslovně odletěl do nebe, až zmizel v oblaku. Navíc, celý ten spis není psán jako svědectví, ale jako vyprávění. Velmi věrohodné, jen co je pravda.
My ale přece máme spoustu dalších, a tentokrát OSOBNÍCH svědectví lidí, kteří se hlásili k Ježíšovi, a kteří věřili v jeho zmrtvýchvstání. Jsou to všichni autoři epištol, počínaje Pavlem. Kdo z těchto lidí mluví o tom, že je pronásledován? Můžete nám to zde napsat, Břéťo?
Jaký z toho celkově vyvodíte závěr?
“co měli ti první učedníci z toho, že se přiznali k Ježíši Kristu a jeho vzkříšení? Pronásledování a smrt. Přesto nezapřeli, že byli očitými svědky jak jeho smrti, tak jeho vzkříšení.”
Asi mám jiné primární zdroje. V mém textu Nového zákona učedníci po Ježíšově zatčení utekli a přímými svědky jeho smrti tedy nebyli. Jediným svědkem, který prý stál pod křížem, byl ten, kterého Ježíš nejvíce miloval, snad Jan, ovšem ten zase mučedníkem nebyl.
Jsem z toho nějaký zmatený.
Ahoj, také se z dovolením vložím do diskuze
Michale, třeba 2.Kor 11,23 a dál by zatím stačilo?
ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře.
24 Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné,
25 třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován,…….
Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,
27 v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.
28 A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.
29 Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?
30 Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!
31 Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu.
32 Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil,
33 byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.
Nerudo, podle NZ tam byla také Marie, Máří Magdaléna, popravy byly tehdy veřejné.
O Ježíšově smrti asi není nutné pochybovat.
Nerudo, podle NZ tam byla také Marie, Máří Magdaléna, popravy byly tehdy veřejné.
O Ježíšově smrti asi není nutné pochybovat.
Bo, o tom přece není spor. Já jsem reagoval na to, co napsal Břeťa, tedy že
co měli ti první učedníci z toho, že se přiznali k Ježíši Kristu a jeho vzkříšení? Pronásledování a smrt. Přesto nezapřeli, že byli očitými svědky jak jeho smrti, tak jeho vzkříšení. a poukázal jsem na to, že učedníci očitými svědky Ježíšovy smrti nebyli, protože utekli, a ten jeden jediný, který svědkem byl, se pro změnu nestal mučedníkem.
Mě z toho vyplývá, že Břeťova teze prostě není pravdivá.
Bo, souhlas – a to je asi tak jediné místo ze všech epištol, kde by kdokoliv z jejích autorů mluvil o tom, že by byl opakovaně za něco trestán. Další už IMHO nenajdeš. A pozor – myslím že bychom měli uvážit, zda to co Pavel píše, svědčí o nějakém systematickém pronásledování! Nesvědčí to spíš o opakovaném, ale ad-hoc potrestání za konkrétní prohřešky? (třeba když místní mocní zrovna usoudili, že se Pavel rouhá?)
Myslím, že KDYBY byli křesťané v té době skutečně nějak dramaticky pronásledováni, tak pak by za prvé pro Pavla vše prvním chycením skončilo (jeho rychlou popravou, žádným vězením nebo výpraskem), a za druhé by jejich pronásledování bylo v epištolách častější téma, než tato JEDINÁ a okrajová zmínka. (nesvědčící navíc o systematickém pronásledování, ale spíš o opakovaných avšak oddělených a navíc relativně mírných trestech)
Bo,
ten citát z 2 Kor není v souvislosti s tím, co napsal Břeťa v 6:34 pm, použitelný, protože Pavel nebyl učedník, který by byl svědkem Ježíšovy smrti. Ježíše za jeho pozemského života přece vůbec neznal.
OK, myslím ale , že neměli důvod nevěřit, že Ježíš je mrtvý.
Lukáš:
Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý,
51 který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží.
52 Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo;
53 sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
54 Byl pátek a začínala sobota.
55 Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno.
Jan:
Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl sto liber směsi myrhy a aloe.
40 Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem.
Matouš:
Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: “On byl opravdu Boží Syn!”
55 Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly;
56 mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.
to Michal:
Pohybuješ se v rovině dohadů. Ani ty nemáš nic hmatatelného a konkrétního. Proč tedy odsuzuješ Břeťu?
Kromě toho – bez ohledu na to, jestli křesťané po Ježíšově smrti byli nebo nebyli pronásledováni, a jestli to pronásledování statečně snášeli nebo ne: pronásledování a jeho statečné snášení by nakrásně vypovídalo max. o tom, že tehdejší křesťané silně věřili (pravděpodobně) tomu, o čem nás informují autoři epištol. (Totiž, že Kristus zemřel za naše hříchy, byl třetí den vzkříšen podle Písem, že se zakrátko vrátí, a nadobro skoncuje se Zlem na zemi. Pak už s ním jeho věrní budou navždy.)
My ale mluvíme o tom, jak moc jsou spolehlivé informace o jeho narození, a o jeho životě. Naprosto netuším, jak by statečnost prvních křesťanů a jejich ochota snášet pronásledování, i kdybychom to nakrásně považovali za prokázané, jakkoliv zvyšovala věrohodnost informací o Ježíšově narození, které o desítky let později Matouš a Lukáš tak rozdílně popsali.
Nerudo, je velmi nepravděpodobné, že Pavel Ježíše neznal, Byl horlivý farizeus, byl u toho, když kamenovali Štěpána několik měsíců po Ježíšově ukřižování.
Protestante já přece neodsuzuji Břéťu. Já jen píšu, že pronásledování prvních křesťanů
1) je samo o sobě velmi slabě podložené, pokud vůbec
2) nijak nezvyšuje věrohodnost mnohem pozdějších evangelijních zpracování Ježíšova života, specielně dvou velmi nekonzistentních příběhů o jeho narození
Toť vše.
Bo: Pavel … byl u toho, když kamenovali Štěpána několik měsíců po Ježíšově ukřižování.
Ano, to napsal o 50 let později anonymní autor Lukášova evangelia, a jinak už nikdo další. Zejména ne sám Pavel.
Michal:
My ale mluvíme o tom, jak moc jsou spolehlivé informace o jeho narození, a o jeho životě. Naprosto netuším, jak by statečnost prvních křesťanů a jejich ochota snášet pronásledování, i kdybychom to nakrásně považovali za prokázané, jakkoliv zvyšovala věrohodnost informací o Ježíšově narození.
Máš pravdu, Michale, to na co poukazuje Břéťa , prokazuje hlavně Ježíšovo ukřižování a hlavně vzkříšení. To je pro věrohodnost křesťanství ovšem mnohem důležitější, než detaily Jeho narození, navíc si myslím, že se z toho dá také s poměrně velkou dávkou jistoty věřit tomu, že existoval a z téhož si troufám nesměle věřit, že se tedy také narodil.
Nerudo, je velmi nepravděpodobné, že Pavel Ježíše neznal, Byl horlivý farizeus, byl u toho, když kamenovali Štěpána několik měsíců po Ježíšově ukřižování.
Bo,
přiznám se, že se s takovou myšlenkou setkávám poprvé. Standardní interpretace údajů ve Skutcích apoštolů a např. epištole Galatským říká, že Pavel se setkal až se vzkříšeným Kristem a že pozemského Ježíše, tesaře z Nazareta, neznal. Ostatně také proto mu někteří apoštolové upírali apoštolství, resp. Pavel o ně musel bojovat. Ale nepřu se, máte-li k tomu dost argumentů, ať je po Vašem.
Ovšem ani z toho, že Pavel byl horlivý farizeus, ani z jeho účasti při ukamenování Štěpána několik měsíců po Ježíšově smrti, nijak neplyne, že se musel s Ježíšem setkat.
Michal: Ano, to napsal o 50 let později anonymní autor Lukášova evangelia, a jinak už nikdo další. Zejména ne sám Pavel.
Bo: Ok, máš nějaký pramen, který se k této události vyjadřuje jinak?