Kdo se nějakou dobu účastní diskuzí o existenci či neexistenci Boha, a o pravdivosti či nepravdivosti náboženství, začne si všímat toho, že domluva mezi oběma stranami (věřící vs. nevěřící) je velmi obtížná. Diskuze může plynout i velmi dlouhou dobu – aniž by z ní ale vzcházely jakékoliv závěry. Člověk může nabýt dojmu, že každá ze stran má zcela jiná východiska, a k myšlení či odvozování používá dosti odlišná paradigmata. Může se zdát, že obě strany diskutují jaksi „mimobežně“, a ačkoliv na sebe zdánlivě reagují, diskuze jako celek k ničemu nesměřuje a spíše se točí v kruhu.
Toto je bezpochyby zajímavý jev, a stojí za to ho blíže prozkoumat.
Ateisté přistupují k otázce existence Boha jako ke kterékoliv jiné otázce o světě. Váží důkazy pro a důkazy proti, a z nich potom vyplývá jejich závěr. Pro ateisty nemá případná existence Boha žádné negativní „citové“ konotace. Pokud by se ukázalo, že Bůh existuje, pro ateisty by to byl mimořádně zajímavý výsledek o našem světě, a neměli by nejmenší problém tento výsledek přijmout (pokud by byl prokázán na podobné hladině jistoty, jako jiné všeobecně akceptované výsledky o našem světě, např. Teorie relativity).
Přístup věřících je ale jiný. Věřící věří proto, že mají osobní a citový zájem na tom, aby Bůh existoval a aby navíc měl ty vlastnosti, které mu připisují. Pro věřící je vztah k Bohu úhelným kamenem jejich života, a jejich citový vztah k idei Boha je velmi dobře srovnatelný se skutečnou partnerskou láskou či zamilovaností. Stejně jako zamilovaný člověk má ve vztahu ke své lásce „růžové brýle“ a začasté ignoruje upozornění od přátel na její případné chyby (bez ohledu na to, že mohou mít a také často mají pravdu!), tak i věřící člověk odmítá slyšet cokoliv, co by jeho „lásku“ v jeho očích jakkoliv poškozovalo (např. zpochybňovalo její samotnou existenci).
Věřící nepotřebují zkoumat zda Bůh existuje nebo ne, oni chtějí věřit že je. Veškeré argumenty mají smysl jedině tehdy, potvrzují-li existenci Boha, popř. vyvracejí-li teze které by jejich Boha mohly zpochybňovat.
Opačný druh argumentů je pro ně zcela nezajímavý, popř. je jim rovnou nepříjemné se takovými argumenty nějak blíže zabývat. Je to velmi podobné, jako když zamilovaný člověk nemá chuť babrat se v případných nedostatcích své lásky, i kdyby nakrásně podvědomně tušil, že na nich něco může být.
My ateisté býváme po diskuzích s věřícími zklamaní až frustrovaní z jejich přístupu k diskuzi, z nemožnosti shodnout se i na elementárních pravidlech, z neustálého opakování a nutnosti opakovaného vyvracení již vyvráceného, z nikam nevedoucích a často zmatečných debat – a přitom bychom si měli uvědomit, že vzhledem k výše uvedenému nelze ani nic jiného čekat!
Věřícím nelze dokázat (jim subjektivně), že nemají pravdu, protože jim v prvé řadě vůbec nejde o to, vědět jaká je pravda. Oni věří, protože chtějí věřit, a „nechtějí aby bůh neexistoval“.
Tento postoj věřících je samozřejmě zcela legitimní. Je ale velmi vhodné mít vždy na paměti, co to přesně a do všech důsledků znamená, když věřící na různé otázky (např. “jak můžete vědět, že zrovna ty pasáže v Bibli, o kterých Vy si myslíte, že jsou od Boha, od něj skutečně jsou?”) odpovídají prostě a jednoduše “Prostě tomu věřím…”.
G.P.:Z člověka dělá křesťana to, že se snaží dodržovat křesťanské zásady, nikoliv to, že si Bibli vykládá po svém.
Myslím, že ani jedno ani druhé.
Křesťana dělá z člověka Bůh, a to ve chvíli, kdy člověk uvěří, že jsou mu odpuštěny hříchy, a to proto, že za ně na kříži, nespravedlivě a dobrovolně ,zaplatil životem boží syn, Ježíš Kristus.
Chcete do toho jít?
G.P.:Nevím, já křesťany nekádruji. Nejsem sektář, abych stanovil, že kdo nevěří na neposkvrněné početí panny Marie, není křesťan
To nebyla, prosím, pozvánka ke kádrování kohokoliv, něčeho takového jsem opravdu dalek.
Domníval jsem se pouze, že pokud chcete porozumět mým východiskům, bude nezbytné projít si pár citací z Nového zákona, které osvětlují můj postoj k danému tématu. Chtěl jsem se jen ujistit, zda Vám poznání mého názoru stojí za tu námahu.
Mám za to, že ani já, ani Vy nechceme mrhat časem v planých slovních potyčkách.
Zvlášť, když ani nevíme, kolik jej máme na kontě 🙂
Jo, Koukolík je frajer. Na ten jeho pořad se strašně rád dívám. Mimo jiné on nevěří v duši, taky proto, že je patolog a v mozku se celkem hrabal.
Bo: já si rád nastuduju bibli, pokud si i vy nastudujete základy fyziky, matematiky, biologie, sociologie, antropologie a notný kus historie. Potom se spolu budeme moci bavit jako rovný s rovným. Bohužel, tímto by velká část náboženského přesvědčení a zapálení zmizela, protože právě náboženské zapálení je často podmiňováno naprostou neznalostí.
Koukolík je super, viděl jsem ho naposledy myslím minulý týden v Hydeparku. Zaujalo mě mimo jiné to, co říkal o složitosti lidských společností, o tom že lidský mozek je stavěn na to, aby chápal chování tlupy o 100-150 členech, ale chování velkých společností v podstatě vůbec nejsme schopni pochopit… chovají se podobně složitě, nebo ještě složitěji, než. např. počasí, nebo akcie na burze…
Colombo, ad Bible – pěkně řečeno 🙂
Bo, klidně si pojďme projít citace z Nového zákona… 😉 Poslouchám… 🙂
G.P. i kdyby si jeho souvěrci mysleli, že patří do pekla, protože slaví velikonoce jindy, než má
but what it means to observe Biblical law in Christianity is disputed
k Vašemu odkazu:
” Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.”… Ř 14,5
Křesťan má plnou svobodu slavit velikonoce jak a kdy chce, nebo je neslavit vůbec, záleží na jeho postoji k Bohu a jeho přesvědčení
Vidíte, Bible někdy věci velmi zjednodušší.
to Michal milerád, večer, nebo zítra, teď již nemám dostatek prostoru.
to Colombo:
já si rád nastuduju bibli, pokud si i vy nastudujete základy fyziky, matematiky, biologie, sociologie, antropologie a notný kus historie. Potom se spolu budeme moci bavit jako rovný s rovným. Bohužel, tímto by velká část náboženského přesvědčení a zapálení zmizela, protože právě náboženské zapálení je často podmiňováno naprostou neznalostí.
Aby byl někdo s vámi na stejné úrovni musel by hodně klesnou jak zde dokazujete.
Lol, protestante, jsi marný:D
Bo, tím, že jsou tady nejsou žádní představitelé tradičních církví, tak to vypadá, že Vaše kalvinistické pojetí křesťanství je jediné možné. Ale není.
Křesťana dělá z člověka Bůh
Křesťana dělá z člověka křest.
Jinak na Vaši kalvinistickou posedlost Biblí je jasná odpověď: Kdo a kdy definoval, co to Bible je? Kdo a kdy definoval, co jsou apokryfy?
G.P.:Bo, tím, že jsou tady nejsou žádní představitelé tradičních církví, tak to vypadá, že Vaše kalvinistické pojetí křesťanství je jediné možné. Ale není.
To víte, že ne. Žádné pojetí křesťanství není jediné možné. Pavel píše do Korintu:” …proto musí být mezi vámi různé skupiny, aby se ukázalo, kdo se osvědčí. ” Za kalvinistu mě považujete proto, že předpokládám, že Bible je Boží slovo? To, pokud vím, předpokládá většina křesťanů. Kalvín by mě pravděpodobně z jeho církve vyloučil ( např kvůli predestinaci). Vy asi potřebujete mít všechno zaškatulkované, jenže, chodíte – li zkratkami, můžete přijít o ty nejkrásnější výhledy. Můj názor je, že Boží církev jde napříč církevními organizacemi. Musíte – li si mě ale nějak olepit, tak chodím do evangelikálního sboru charizmatického křídla. V Čechách je takových asi pár tisíců, ve světě cca půl miliardy.
G.P.: Křesťana dělá z člověka Bůh
Křesťana dělá z člověka křest.
Znám mnoho pokřtěných ateistů ( oni sami to o sobě tvrdí) Vy nejste pokřtěný?
Navíc čeština ( a některé další slovanské jazyky) odvozují slovo křesťan od křtu ( jak jste právě pěkně demonstroval) to je ovšem zavádějící. Ve většině jazyků je odvozeno od Kristus. ( což by v ČJ významově odpovídalo spíše Kristovec, nebo Kristův).
První křesťané se ale takto nenazývali, tak je označovali okolní nekřesťané.
Křesťané sami sebe vidí jako boží děti.
G.P.:Jinak na Vaši kalvinistickou posedlost Biblí je jasná odpověď: Kdo a kdy definoval, co to Bible je? Kdo a kdy definoval, co jsou apokryfy?
Jinak i na Vaší ateistickou posedlost vědou je jasná odpověď: Kdo a kdy dokázal, že vědeckými postupy lze definovat veškeré jsoucno? Kdo a kdy definoval, že naše současné vědecké poznání je neměnné?
Bůh k tomu v Bibli dodává: Láska nikdy nezanikne. Proroctví – ta pominou, jazyky – ty utichnou, POZNÁNÍ – to pomine, neboť jen částečně poznáváme. Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to, co je částečné. 1.Kor 13,8 – 10
“Jinak i na Vaší ateistickou posedlost vědou je jasná odpověď: Kdo a kdy dokázal, že vědeckými postupy lze definovat veškeré jsoucno? Kdo a kdy definoval, že naše současné vědecké poznání je neměnné?”
1) Nikdo. Protože to nikdy nikdo netvrdil. Možná krom vás.
2) Nikdo. Protože to nikdo netvrdil. Naopak principem vědeckého poznání je jeho proměnlivost.
Ano, plně souhlasím, může se tedy stát, že věci, které se dnes zdají v rozporu (věda versus Bible) mohou v budoucnu dojít souladu.
Může se stát, že v budoucnu věda potvrdí pravdivost příběhu Malého Prince, až najdem malý měsíc s kytičkou a chlapcem.
Ovšem zatím všechno ukazuje proti tomu. Jestli se někdy v budoucnu najdou důkazy pro bibli či malého prince, rád své tvrzení změním. Ale zatím z principu jsou obě knihy pouhými pohádkami.
……Jak dlouho lze držet teorie, podle nichž se lidstvo dvě stě tisíc let strašlivě mýlí a my jsme nyní přišli na tu opravdovou skutečnost?…..
http://glosy.info/texty/nabozenstvi-jako-klasifikace/tisk/
Protestante, je zajímavé, že jste z daného článku vyzdvihl právě tu největší pitomost.
Myslíte si, že pravdivost teorie se pozná dle toho, jak dlouhé časové období si myslíme, že je pravdivá?