Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Pavel:
Když něco nepravděpodobného vnikne náhodou pětkrát. Je to pro mne spíš argument přispívající proti náhodnému vzniku. Pochybuji, že ta vysledovatelnost bude nějaká ohromujícně navazující.
Flanker.27:
Opět špatné chápání slova náhoda. Ono vlasně jakákoli mutace, která vzniknout může, vznikne. Ty, které dávají svému nositeli nějakou výhodu oproti ostatním, pak obvykle přežívají.
Peter, pokiaľ v našom vesmíre existuje nekonečne veľa nezávislých náhodných generátorov, u ktorých je pravdepodobnosť vygenerovania: “muže s fajfkou a brýlemi ve středních letech”, v danom časovom intervale J, nie menšia než nejaké kladné číslo p, tak potom je pravdepodobnosť vygenerovania nekonečne mnoho mužov s fajkou a okuliarmi, v strednom veku, v časovom intervale J, v našom vesmíre rovná 1 🙂
Pokiaľ je náš vesmír takmer homogénny a priestorovo nekonečný, tak by som ako kandidátov na tieto nezávislé náhodné generátory, generujúce spomínaných mužov, navrhla nejaký nekonečný súbor navzájom disjunktných gúľ s polomermi trilión svetelných rokov 🙂
Pripomínam, že pri nekonečne veľa nezávislých pokusoch, na veľkosti toho kladného p nezáleží 🙂
Pavel píše:
Důkaz, který by byl sto schopen rozvrátit existenci Boží a platnost kresťanství jsem také neviděl žádný. Ono totiž kdyby byl, tak křesťanství by padlo dávno.
Jarda:
Opět (po několikáté) ocituji dívku z http://www.milujte.se : Na otázku chlapce, má-li nějaký důkaz o Boží existenci, odpověděla: “Důkaz? Jaký důkaz! Já věřím; a víra žádný důkaz nepotřebuje!”
A je to!! Chápeš, Pavle? Víru nelze vyvrátit žádným důkazem! PRÁVĚ PROTO!!! je to víra.
medea: Aha. Tak já si to přečtu ještě jednou a pak si asi půjdu pustit plyn 🙂
Jinak, o jak hodně je pravděpodobnější vybublání těch jezírek, než samovolný výskyt dospělých mužů ? 🙂
Pavel:
Důkaz, který by byl sto schopen rozvrátit existenci Boží a platnost kresťanství jsem také neviděl žádný. Ono totiž kdyby byl, tak křesťanství by padlo dávno. Tak jako každá víra, ve které jeden fakt proti nelze přebít stovkou pro. Tomu se právě říká testovatelnost či falzifikace, jakmile tímhle testem jakákoli hypotéza neprojde, nestane se z ní teorie. Přesto jsou však na světě rozporuplné teorie, které si protiřečí! Křesťanství má pro to vysvětlení.
Ty fosílile ve správných vrstvách a mitochondriální DNA jste doufám osobně všechny překontroloval, protože jinak je to pouze otázka vaší víry.
Flanker.27:
Ale houbeles. S vírou v nadpřirození je to totiž tak, že ta sama o sobě nedokazuje nic, vlasně ani nestaví nic, co by testovatelné bylo zatímco racionální, či vědecké poznání dění vysvětluje na základě poznatelného a testovatelného. Občasný požadavek věřících “dokažte, že bůh není” je od základu nmesmyslný. Racionální poznání světa vede k tomu, že jevy, které popisuje, žádného nadpřirozeného hybatele nepotřebují. Právě tak jak to řekl Laplace, “bůh je nepotřebná hypotéza”. Není na ateistech, aby dokazovali, že bůh není, naopak ti, kteří ho za hybatele chtějí a tvrdí, že tím hybatelem je, musí prokázat, že tím bůh skutečně hýbe. Jinak je to opravdu jen pohádka.
Ne, nejsem paleontolog ani geolog (i když otec geolog je), ale tak jako jsem nebyl účasten soudního řízení řekněme s manžely Stodolovými, nemám důvod se domnívat, že soud je poslal do vězení za 8 vražd bez důkazů na doživotí. Nemusím provést všechny důkazy všeho vědění na světě osobně, abych je považoval za platné. A´t se vám to líbí nebo ne, vědecký svět je velmi přísným a tvrdým bojištěm, ve kterém žádná hypotéza nemůže dlouhodobě uspět, pokud nebyla řádně testována.
Peter, ide o to či v našom vesmíre existuje nekonečne mnoho nezávislých náhodných generátorov, generujúcich kentaurov a kópie Petra (schopných stretnutia), s pravdepodobnosťou nie menšou než nejaké pevné kladné p, v nejakom časovom intervale J.
mira says:
A protestante, zlepšuje/zhoršuje život člověka víra v boha/bohy? O vlivu na vztah k ostatním lidem nemá cenu ani diskutovat, ale spíš by mě zajímalo, jestli je tento vliv nutný/potřebný.
Jarda:
Pokud by se lidé jen modlili a přemýšleli pouze o Božích PRAVDÁCH, žili by v jeskyních jako poustevníci, živili by se kořínky a kobylkami (správně sarančaty) a oheň by rozdělávali třením suchých dřev. Vlastně ani to ne. Bible neuvádí, že by Adamovi a Evě dal Hospodin do Ráje oheň.
Takže i výzkum gravitačních vln, jako výzkum základní, ve svých důsledcích směřuje k pokroku a ke zlepšení života lidí. Kdyby toho výzkumu nebylo, naši věřící přátelé by sem nemohli přispívat neb by compy neměli, neměli by ani čas, protože by dřeli od nevidím do nevidím, aby si zajistili alespoň základní obživu. Stačí se podívat do historie, jak žili naši předci před vědecko-technickou revolucí (spojenou s růstem liberalismu a ateismu) , v době kdy se modlili ráno v poledne i večer, chodili na poutě, uctívali kdekterého svatého.
Zdeněk Galuška v knize Slovácko sa súdí popisuje, jak si Jura koupil sv. Floriánka který mu měl chránit chalupu před požárem, pak zrušil hasičskou mpojistku a šel si s fajfkou lehnout do sena. “Šak ať sa Floriánek stará, vždyť stál 20 krajcarů!”
Foxy says:
April 3, 2014 at 10:21 am
protestant:
“Mám tomu rozumět tak, že tvůj soukromý rodinný život ovlivňuje naše poznání otisku gravitačních vln?”
Tomu kolego nemůžeš rozumět, v tom ti brání tvá masivní intoxikace Duchem Svatým.
Stejně tak, jako podle tebe deficit Ducha Svatého zabraňuje neznabohovi pochopit staré pověsti hebrejské… 🙂
protestant:
Netahej do toho porozumění. Napiš jednoduše ano/ne. Ovlivňuje/neovlivňuje….
medea: no a pokud je vesmír /nebo souhrn vesmírů/ nekonečný v prostoru a čase ?
Omlouvám se, nechci být za jacka – berte to tak, že máte doma návštěvu z venkova 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=h6S4yoto7Io
Flanker.27:
Ne, nejsem paleontolog ani geolog (i když otec geolog je), ale tak jako jsem nebyl účasten soudního řízení řekněme s manžely Stodolovými, nemám důvod se domnívat, že soud je poslal do vězení za 8 vražd bez důkazů na doživotí. Nemusím provést všechny důkazy všeho vědění na světě osobně, abych je považoval za platné. A´t se vám to líbí nebo ne, vědecký svět je velmi přísným a tvrdým bojištěm, ve kterém žádná hypotéza nemůže dlouhodobě uspět, pokud nebyla řádně testována.
Jarda:
Mohu pro všechny zdejší diskutující doporučit TV Proma ZOOM. Tam se hojně demonstuje, jak vznikla Země, vývoj živočichů a pod.
HMC2011:
Mimochodem, ty fosilie ve “správných vrstvách”, takzvané “perfektní roztřídění”, je také jen v evolucionistově bujné fantazii. Žádné “perfektní roztřídění” totiž zřejmě neexistuje. Jsou to opět evolucionistické bludy…
Flanker.27:
Ano ano, pravý kreacionista obvykle nedává pozor při hodině, málokdy si tak všimne, že ani zemská kůra není tuhá a neměnná. HMC2011 si dostuduje geologickou dynamiku (vrásy, zlomy, pukliny, vulkány a tak dále). Pro zjednodušení, vývoj povrchu není jen plácání jedné vrstvy na druhou, tedy jako když se na sebe skládají vrstvy papíru, ale take jejich dynamický pohyb vlivem tlaku, teploty pohybu litosférických desek a pochopitelně gravitace. Čili dochází k lámání, ohýbání a tak dále. Pro představu jako když se ty papíry muchlají. Stále jde ale velice jednoduče vysledovat, do kterého období ta která vrstva patří, takže i když se ocitne někdy starčí vrstva nad novější, není problém ji zařadit. V Praze stačí zajet na Barrandov, kupříkladu…
Samozrejme, okrem endogénnych procesov, treba spomenúť aj zvetrávanie, ktoré nám môže odhaliť staré vrstvy usadených hornín.
To samo osebe nestačí. Špecifické počiatočné podmienky môžu spôsobiť, že to, čo sa nám javí ako pravdepodobné s kladnou pravdepodobnosťou, by mohlo mať nulovú pravdepodobnosť alebo by tu mohli byť nejaké neznáme fyzikálne faktory, ktoré teda dnešná fyzika nepozná a tieto by mohli spôsobiť, že to čo sa nám javí dnes ako možné, by mohlo byť nemožné alebo s 0-pravdepodobné 🙂
protestant:
“Netahej do toho porozumění… ”
Co bych netahal?
Dokud budeš machrovat duchem svatým jako nutnou podmínkou pochopení blablabla, budu ti odplácet stejnou.
Jseš holt intoxikován Duchem Svatým. Až se detoxikuješ, pak teprve ti bude dáno pochopit. Do té doby veškrá snaha marná 😛
Typickou vlastnosťou kreacionistov mladej Zeme, je geologická negramotnosť 🙂
petr (April 3, 2014 at 10:28 am) says:
“medea: Aha. Tak já si to přečtu ještě jednou a pak si asi půjdu pustit plyn 🙂 ”
V tom případě vřele doporučuji kysličník dusný 😀 😀 😀
Jarda napsal:
Opět (po několikáté) ocituji dívku z http://www.milujte.se : Na otázku chlapce, má-li nějaký důkaz o Boží existenci, odpověděla: “Důkaz? Jaký důkaz! Já věřím; a víra žádný důkaz nepotřebuje!”
A je to!! Chápeš, Pavle? Víru nelze vyvrátit žádným důkazem! PRÁVĚ PROTO!!! je to víra.
Pavel píše:
Chápu, vždyť proto nelze ateismus a evoluci vyvrátit.
Pravdu, to znamená Ježíše Krista a jeho učení taky nelze vyvrátit, právě proto, že je to pravda. A je to Jardo… 🙂
Jarda napsal:
Mohu pro všechny zdejší diskutující doporučit TV Proma ZOOM. Tam se hojně demonstuje, jak vznikla Země, vývoj živočichů a pod.
Pavel napsal:
Mohu všem lidem dopuručit sledovat bibli ateistů televizi jen velmi obezřetně, nejlépe vůbec. Jsou tam často nepravdivé a zkresné informace. Smyšlené příběhy propagujicí násilí a odporné věci, příklady špatného chování lidí k lidem, které pak berou lidi za příklad.
Jarda: …Takže i výzkum gravitačních vln, jako výzkum základní, ve svých důsledcích směřuje k pokroku a ke zlepšení života lidí.
Ano, tak nějak jsem to myslel. I abstraktní konstrukce typu teorie elektromagnetismu přinesly konkrétní aplikace. Stejně to bylo i s STR. Proč by to mělo být s inflační teorií jiné? Nerad bych ale přínosy redukoval pouze na dokonalejší technologii- ten pocit, že víme něco o vesmíru, něco o čem si naši předkové mohli jenom zdát je taky k nezaplacení. Je v tom takový optimismus, naděje.