Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
flanker.27 napsal:
“Důkaz, který by byl sto rozvrátit představu o vzniku života a evoluční teorii, jsem zatím neviděl jediný nižádný. Ono totiž kdyby byl, tak evoluce padla dávno. Tak jako každá vědní disciplína, ve které jeden fakt proti nelze přebít stovkou pro. Tomu se právě říká testovatelnost či falzifikace, jakmile tímhle testem jakákoli hypotéza neprojde, nestane se z ní teorie. Jenže je všechno tam, kde být má, fosilie jsou ve správných vrstvách, řetězce mitochondriální DNA odpovídají tak jak z předpokladů vyplývá.”
Pavel píše:
Důkaz, který by byl sto schopen rozvrátit existenci Boží a platnost kresťanství jsem také neviděl žádný. Ono totiž kdyby byl, tak křesťanství by padlo dávno. Tak jako každá víra, ve které jeden fakt proti nelze přebít stovkou pro. Tomu se právě říká testovatelnost či falzifikace, jakmile tímhle testem jakákoli hypotéza neprojde, nestane se z ní teorie. Přesto jsou však na světě rozporuplné teorie, které si protiřečí! Křesťanství má pro to vysvětlení.
Ty fosílile ve správných vrstvách a mitochondriální DNA jste doufám osobně všechny překontroloval, protože jinak je to pouze otázka vaší víry.
Mimochodem, ty fosilie ve “správných vrstvách”, takzvané “perfektní roztřídění”, je také jen v evolucionistově bujné fantazii. Žádné “perfektní roztřídění” totiž zřejmě neexistuje. Jsou to opět evolucionistické bludy.
Viz, opět citace z jednoho diskusního příspěvku PK:
Geologické vrstvy a v nich obsažené zkameněliny vůbec nejsou evolučně správně seřazeny, právě naopak!
Ve všech velkých světových pohořích, která jsou dostatečně prozkoumána /a nejdůkladněji byla prozkoumána právě horská pásma/ byly objeveny rozsáhlé oblasti zcela evolučně špatně umístěných vrstev. V Montaně a Albertě celý Národní ledovcový park obsahuje fosilie prvohor, které jsou NAD kostmi dinosaurů i dokonce tzv. křídových zkamenělin – je to drahý příteli, AnonymeXXX2 a Ondro, to “správné evoluční pořadí”? Tedy je správné toto pořadí odspodu: druhohory, prekambrium, prvohory?
Dále se oblast Atlantského a Tichého oceánu a Hudsonova a Mexického zálivu v Severní Americe skládá z vrstvy prekambrického vápence spočívajícího zcela přirozeně na křídovém podloží.
V Tennessee a Georgii najdeme kambrické nánosy spočívající zcela přirozeně na karbonu.
Evolucionisté to nazývají “přesmyky”, např. ve státě Utah a hora Heart Mountain ve Wyomingu a ve Skalnatých horách. Cha, cha, přesmyky: obrovské masy hornin musely být vyzdviženy a pak přesunuty na sousední areály, aniž by zanechaly na takzvaném přesmykovém dislokačním švu nebo kdekoli jinde nejmenší stopu o svých neuvěřitelných cestách – jen aby evoluční pohádce bylo vyhověno! (já: 😀 )
Stejně je na tom i velká část švýcarsko-alpského regionu. Totéž platí o Skotské vysočině a horách v Indii. V severní Číně má takové “evolučně neslušné pořadí” větší délku než 800 kilometrů. Podobná oblast o rozloze 220 000 km2 je známa ve Skandinávii. (Morris)
Když si uděláte cestu do Prahy a půjdete od Barrandova až k Berounu celým Prokopským údolím, můžete sbírat trilobity (ale nesmí se to) hezky nahoře, krásně po nich budete šlapat. A víte, kdy dle evoluční dějepravy vymřeli trilobiti? Vygůglujte si to. Takže tam cupitáte po tzv. prvohorách, od té doby tam stovky miliónů let nezafoukal ani větríček, ani deštíček to tam nezkropil a nezanesl nějaký sedimentíček, aby nám ty “prvohorní” trilobití zkameněliny zakryl aspoň prachem, aby jim nebyla zima. Takže cupitáme po “krásném evolučním pořadí” s prvohorami hezky nahoře…cha, cha.
Šlo by uvést další a další místa “špatného pořadí” pro evoluční báchorku. Takže: ještě jednou: správné evoluční pořadí je ve Vaší hlavě, příteli, reálná příroda žádnou evoluci nezná. Nepočítejte, že s Vámi budu nějak dál ztrácet čas, jak jsem to psal Ondrovi: nejdřív si o tom něco přečtěte, nastudujte si to, a pak se ptejte. Zdraví Pavel Kábrt
petr: Toto by mohl být slušný základ pro náš druhý tajl diskuse (byť už ho dneska příliš nerozpracujeme). Namísto nepříliš adekvátního příměru teismus x gravitace bych viděl srovnání teismus x teorie nekonečně mnoha “gul” v nekonečném vesmíru.
Zajímalo by mne, proč teismus ne, a teorie, dle které existuje nekonečně mnoho světů, kde Vám v důsledku extrémně malé, ale nenulové pravděpodobnosti právě roste z nosu kaktus a z ucha banán ano…
Proč ano? Protože je to nutný důsledek plynoucí z teorie pravděpodobnosti. Napadáte to ze špatného konce, měl byste se ptát: „a je vesmír opravdu nekonečený?; jsou ty generátory opravdu náhodné?;…“ Tj. testovat výchozí předpoklady. Pokud ale budeme předpokládat jejich platnost je banán v uchu tutovka 🙂
Nevím, jestli jste postřehl horkou novinku letošního jara? V rámci projektu BICEP2 fyzici objevili otisk gravitačních vln ve spektru kosmického záření . Pokud se ukáže, že je to opravdu tak, spousta kosmologických teorií/hypotéz bude vyloučena ze hry. Naopak teorie chaotické inflace se ukazuje jako kompatibilní s tímto pozorováním. V jistém smyslu je to ta teorie „nekonečně mnoha gul“. Úžasný fakt je, že BICEP2 experiment pozoroval jevy odpovídající energiím ~ 10^23 eV (LHC v CERN pouze ~ 10^12 eV). To odpovídá časům 10^-32 s po velkém třesku! Bůh mezer má zase o schovku míň 🙂
Zmiňuju to ale hlavně proto, že chci ukázat kam až dnes s pomocí fyziky vidíme. Co dříve byly jen akademické debaty, je dnes experimentální realita! V otázce, na kterou stranu se postavit ve sporu teismus x teorie „gul“ moc neváhám 🙂 Rozhodnutí opět zakládám na míře vnější evidence, explanační schopnosti a „estetice“. Na čem zakládáte vy svoji preferenci teistického vysvětlení?
Tak ještě doplním fungující odkazy:
novinku: http://www.nature.com/news/gravitational-wave-finding-causes-spring-cleaning-in-physics-1.14910
BICEP2: http://bicepkeck.org
otisk: http://bicepkeck.org/media/b_over_b_rect_BICEP2.png
chaotické inflace: http://www.aldebaran.cz/bulletin/2011_35_bub.php
LHC: http://home.web.cern.ch/topics/large-hadron-collider
10^-32 s: http://bicepkeck.org/media/History-of-the-Universe-BICEP2.jpg
mira says:
April 3, 2014 at 8:03 am
petr: Toto by mohl být slušný základ pro náš druhý tajl diskuse (byť už ho dneska příliš nerozpracujeme). Namísto nepříliš adekvátního příměru teismus x gravitace bych viděl srovnání teismus x teorie nekonečně mnoha “gul” v nekonečném vesmíru.
Zajímalo by mne, proč teismus ne, a teorie, dle které existuje nekonečně mnoho světů, kde Vám v důsledku extrémně malé, ale nenulové pravděpodobnosti právě roste z nosu kaktus a z ucha banán ano…
Proč ano? Protože je to nutný důsledek plynoucí z teorie pravděpodobnosti. Napadáte to ze špatného konce, měl byste se ptát: „a je vesmír opravdu nekonečený?; jsou ty generátory opravdu náhodné?;…“ Tj. testovat výchozí předpoklady. Pokud ale budeme předpokládat jejich platnost je banán v uchu tutovka 🙂
Nevím, jestli jste postřehl horkou novinku letošního jara? V rámci projektu BICEP2 fyzici objevili otisk gravitačních vln ve spektru kosmického záření . Pokud se ukáže, že je to opravdu tak, spousta kosmologických teorií/hypotéz bude vyloučena ze hry. Naopak teorie chaotické inflace se ukazuje jako kompatibilní s tímto pozorováním. V jistém smyslu je to ta teorie „nekonečně mnoha gul“. Úžasný fakt je, že BICEP2 experiment pozoroval jevy odpovídající energiím ~ 10^23 eV (LHC v CERN pouze ~ 10^12 eV). To odpovídá časům 10^-32 s po velkém třesku! Bůh mezer má zase o schovku míň 🙂
Zmiňuju to ale hlavně proto, že chci ukázat kam až dnes s pomocí fyziky vidíme. Co dříve byly jen akademické debaty, je dnes experimentální realita! V otázce, na kterou stranu se postavit ve sporu teismus x teorie „gul“ moc neváhám 🙂 Rozhodnutí opět zakládám na míře vnější evidence, explanační schopnosti a „estetice“. Na čem zakládáte vy svoji preferenci teistického vysvětlení?
protestant:
Jak tohle vše ovlivňuje konkrétní život konkrétního člověka v konkrétním městě či vesnici žijícím v konkrétní rodině. Nějak mu to život zlepšuje, či naopak zhoršuje? Má to vliv na jeho vztah s manželkou/manželem, či dětmi?
protestant:
Jak tohle vše ovlivňuje konkrétní život konkrétního člověka v konkrétním městě či vesnici žijícím v konkrétní rodině. Nějak mu to život zlepšuje, či naopak zhoršuje? Má to vliv na jeho vztah s manželkou/manželem, či dětmi?
No to byses divil, protestante.
Ale to jsou schopni nahlédnout pouze ti, jejichž duch není zatemněn duchem svatým 🙂
Ty furt lidem neznabožným předhazuješ, že bez tohohle ducha nemohou pochopit křesťanství, boha atd.
Takže tohle je takové tit for tat.
A máš to, kolego 😀
Hezký příjemný den!
mira: musíte na mne v tomto pomalu. Znamená to tedy, že byla-li by (hypoteticky) tato kosmologická teorie pravdivá, tak pravděpodobnost, že mi do kanceláře za 5 minut napochoduje kentaur je rovna jedné ?
protestant: Jak tohle vše ovlivňuje konkrétní život konkrétního člověka v konkrétním městě či vesnici žijícím v konkrétní rodině. Nějak mu to život zlepšuje, či naopak zhoršuje? Má to vliv na jeho vztah s manželkou/manželem, či dětmi?
Moc nerozumím tvojí otázce. Je to jenom variace na známé „a bude chleba levnější?“ nebo vtom mám hledat něco víc?
Ale dobrá, zkusím odpovědět za sebe– život mi to zlepšuje, protože ve srovnání s dobou před 300 lety mám na všetečné “proč otázky“, které děti v jistém věku kladou i jinou odpověď než „to bůh“. Například 🙂
Nedokážu si představit, jak by to někomu život mohlo zhoršit- možná mým přátelům, kteří jsou nuceni u piva poslouchat moji „nudnou“ přednášku na téma moderní kosmologie. Těm se to pak ale snažím vynahrazovat jinak, takže celkový efekt je veskrze kladný 🙂
A protestante, zlepšuje/zhoršuje život člověka víra v boha/bohy? O vlivu na vztah k ostatním lidem nemá cenu ani diskutovat, ale spíš by mě zajímalo, jestli je tento vliv nutný/potřebný.
petr: mira: musíte na mne v tomto pomalu. Znamená to tedy, že byla-li by (hypoteticky) tato kosmologická teorie pravdivá, tak pravděpodobnost, že mi do kanceláře za 5 minut napochoduje kentaur je rovna jedné ?
Neznamená
mira: A vysvětlíte mi, proč ne ?
Foxy says:
April 3, 2014 at 8:48 am
protestant:
Jak tohle vše ovlivňuje konkrétní život konkrétního člověka v konkrétním městě či vesnici žijícím v konkrétní rodině. Nějak mu to život zlepšuje, či naopak zhoršuje? Má to vliv na jeho vztah s manželkou/manželem, či dětmi?
No to byses divil, protestante.
Ale to jsou schopni nahlédnout pouze ti, jejichž duch není zatemněn duchem svatým 🙂
protestant:
Mám tomu rozumět tak, že tvůj soukromý rodinný život ovlivňuje naše poznání otisku gravitačních vln? Podle toho doma vaříte? Nebo se podle toho milujete? Má takové poznání otisku gravitačních vln vliv na to jak spíš? Nebo se podle toho oblékáš? Vybíráš si podle toho ponožky?
mira says:
Ale dobrá, zkusím odpovědět za sebe– život mi to zlepšuje, protože ve srovnání s dobou před 300 lety mám na všetečné “proč otázky“, které děti v jistém věku kladou i jinou odpověď než „to bůh“. Například 🙂
protestant:
Newton si takto odpovídal?
Petře, mohlo by vás zajímat:
Inflationary cosmology has some jaw-dropping implications: that ours may be but one universe in an eternally self-replicating “multiverse”; that each universe has its own laws of physics; that our universe might collapse in a Big Crunch many billion years from now. There is another startling notion—that scientists, applying the principles of inflationary cosmology, might one day be able to create a universe in the lab. (Linde calls that idea “extremely speculative” but has been known to ask, not entirely in jest, how we can be sure our universe isn’t the tinkering of a physicist from some other universe.)
via https://alumni.stanford.edu/get/page/magazine/article/?article_id=32024
mira: A vysvětlíte mi, proč ne ?
Není vyloučeno, že existuje kentauří vesmír. Nicméně my v něm nežijeme. To lze jednoduše experimentálně ověřit- byl vás ten kentaur v kanceláři navštívit nebo ne? 🙂
protestant: Newton si takto odpovídal?
Nerozumím narážce.
Když Maxwell sepsal svoje rovnice, jsem si jistý, že stejné dotazy dostával i on 🙂 Jak nám poznatek, že elektřina a magnetismus jsou dva projevy téhož přírodního fenoménu pomůže zlepšit život? Jaký to bude mít vliv na vztah s manželkou a dětmi?
Za jav A si dosaďte samovoľný vznik vyspelej civilizácie v guli s polomerom trilión svetelných rokov, za menej než 13.7 miliárd rokov od Big Bangu, a predstavte si nekonečne veľa takýchto gúľ v nekonečnom, takmer homogénnom, vesmíre…V nekonečne mnoho z tých gulí, krôčik po krôčiku, s pravdepodobnosťou 1, prebehne – s pravděpodobností 1 v celém souboru, s nenulovou pravděpodobností na každé jedné z nich.
Možná mne opravíte, ale šance, že se mi zjeví z ničehož nic kentaur, přestože nežijeme v kentauřím vesmíru tedy je – a pokud je vesmír nekonečný jak tato teorie tvrdí, tak je to šance rovna jedné.
Nebo ne ? Sorry, já chci mít jasno 🙂
Pavel:
Osobně jste to však nezažili, že?
Flanker.27:
Většiona lidí osobně nezažila ani pražskou defenestraci, samozřejmě mimo pár návštěvníků Hospůdky na růžku.
Volačo z katolických médií:
Pasáže z Písma či přesněji Kristovo proroctví o soudném dni tohoto světa je klíčové pro pochopení smyslu stávající krize víry. Působí pesimisticky někdy i na křesťany, takže si s ním nezřídka nevědí rady, považují je za okrajové anebo se je v duchu či výslovně snaží neutralizovat. Téma soudného dne světa a dějin je v dnešní době prubířským kamenem křesťanské víry, protože klade nepříjemné otázky široce akceptovanému optimismu evidentně politického zabarvení. Tento zvrhlý optimismus sekularizovaného mesiášství se nejvíce rozmáhá v takzvaném transatlantickém prostoru, jak se – kdovíproč – označuje západní Evropa a Spojené státy.
Nemá-li křesťan propadnout tomuto zvrhlému pojetí, musí dějiny nejenom ustavičně vztahovat k jejich i svému Pánu a Bohu, ale také vnímat tajemství špatnosti, které v dějinách pracuje (2 Sol 2,7).
Existují vskutku taková znamení? Bible jich vypočítává mnoho. Nejenom ta zevnější jako jsou války, hladomory, zemětřesení a pronásledování, ale také vnitřní jako je úzkost národů, bezradných nad hukotem moře, nedorozumění, které vzájemně rozdělí i ty nejbližší, duchovní spoušť, tj. ochladnutí lásky a možná i vyhasnutí víry.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17460
Ráčej si přečíst starozákonní proroky, jaké četné pohromy Hospodin sesílá na “nevěrný lid”. Však také ti proroci za svoji “nevkusnost” většinou končili špatně. Ono dle vás nejspíš nevkusná budou i proroctví jenž avizoval o “posledních dnech” jak Ježíš, tak Jan ve Zjeveních.
Stačí však jen pohlédnout na svrab a mizérii v islámem ovládnutých leč neropných zemích jako Bangladéš, Pákistán, Jemen, Egypt, Somálsko, Mali, Eritrea, Nigérie, Sýrie..
http://christnet.cz/clanky/5252/hollywoodsky_noe_se_brodi_potopou_kritiky.url#
protestant:
“Mám tomu rozumět tak, že tvůj soukromý rodinný život ovlivňuje naše poznání otisku gravitačních vln?”
Tomu kolego nemůžeš rozumět, v tom ti brání tvá masivní intoxikace Duchem Svatým.
Stejně tak, jako podle tebe deficit Ducha Svatého zabraňuje neznabohovi pochopit staré pověsti hebrejské… 🙂