Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
S.V.H.: Pokud jsem to spočítal správně, tak pravděpodobnost náhlého vzniku muže s fajfkou a brýlemi ve středních letech je v nekonečně velkém vesmíru stejně jako pozvolné vybublání nějakých těch jezírek rovna jedné…
Ale je možné, že jsem to spočítal blbě, čekám na vysvětlivky od medei 🙂
Foxy: Zachovejte klid
petr (April 2, 2014 at 8:19 pm ) says:
Foxy: Zachovejte klid
Vždyť jo… Ale uznejte sám, bylo snad možno takovouhle nahrávku neodpálit?
Vždyť by to byl hřích!
😀 😀 😀
Hezký příjemný večer!
Ateista není nevěřící, ateista věří všemu, co není pravda.
Foxy: 😉
Jak evolucionisté hledají “pravdu”…
😀 😀 😀
Jak říká Lister, “já jdu zpátky do postele…” 🙂
http://www.reflex.cz/clanek/komentare/55277/jak-si-halik-predstavuje-dialog-s-ateisty-vetsinou-je-nebude-brat-v-uvahu.html
Jardo, psal jsi někdy Halíkovi? Tenhle jeho anglický proslov by si tedy zasloužil reakci 🙂
Medea napsala:
“Pokiaľ máme nekonečne veľa nezávislých náhodných generátorov, a pravdepodobnosť vygenerovania konkrétneho javu A na ľubovoľnom z nich, nie je menšia než nejaké pevné kladné číslo p, tak potom pravdepodobnosť, že nekonečne mnoho týchto generátorov vygeneruje jav A, sa rovná 1.”
Pavel píše:
Nic nekonečného ve hmotném světě není ani vesmír.
Viz například: http://www.national-geographic.cz/detail/vesmir-je-vetsi-nez-se-zda-108/
Něco pro vás/nás:
http://www.christnet.cz/clanky/rubrika/clanek_k_zamysleni
Je škoda, pokud na sebe věřící a ateisté vzájemně nahlíží jako na protivníky stojící na opačné straně barikády.
Asi největším darem, který mohou ateisté čerpat z víry, je pokora.
Dalším darem je spiritualita.
Nejviditelnějším, a přesto možná méně významným než předchozí dva, je přínos náboženství na poli kultury. Díla inspirovaná náboženstvím jsou skutečnou pastvou smyslů.
Náboženství může být obrovským zdrojem obohacení i pro ateisty. Není to nijak překvapivé.
No, až nějakého pokorného věřícího uvidím, budu šťasten. Zatím je moje zkušenost s nimi spíš “já mám boha heč, kdo je víc?” 🙂
Michal napsal:
“HMC, evoluce je velice silně podložená vědecká teorie. V jakékoliv běžně používané terminologii je evoluce FAKT. To, že se zde tedy život vyvíjel od jednobuněčných organismů až k člověku je prostě faktem, evidence pro to je velice silná. ”
Pavel píše:
A co ty kvanta lidí, co na evoluci nevěří? Pro ně je běžný opak.
Evidence, že i ten nejjednodušší jednobunečný organismus nemohl vzniknout samomovolně je taktéž velmi silná.
Proč nechcete pánové ateisté důkazy, že se tak stalo? Ty nemáte. Logicky nemáte ani svědectví, že se tak stalo.
Komplexní systémy jako například oko a zpracování vidění mozkem, prý vznikly postupně náhodnými mutacemi (v podstatě zmetky) a převládnutím v přirozeného výběru za relativně krátkou dobu. Vy tomu opravdu věříte?
clovicek says:
Vědec může být stejně dobře ateistou jako křesťanem.
Jarda:
Máme u nás (momentálně) dva známé věřící vědce. Dr. Grygara a M.O. Váchu. Píší knihy, soukromě mluví o své víře v (katolického) Boha. Nikdy ale nevystupují před vědeckým fórem. Proč asi? Navzdory své (hluboké) víře si jsou vědomi, že pro ni nemají žádné důkazy.
Máme i uznávaného, populárního teologa, prof. Halíka. Ten o Pánu Bohu, v něhož pevně věří, mluví pouze před posluchači v zákristii kostela. V aule UK s takovými názory nevystoupí. Proč asi?
flanker.27 says:
jsme se svým mozkem dokázali dostat až k úvahám o infační fázi, zóně posledního rozpadu, k přesné představě, jak když teplota vesmíru klesla pod 3000 K, se mohly zformovat první atomy vodíku a ty se mohly zformovat do hvězd. A když tyhle první hvězdy “žily”, vytvářely se v nich další prvky a když na konci života explodovaly, rozházely tyhle prvky, vodík, kyslík, dusík a uhlík do prostoru. A z těchle prvků jsme my všichni.
Jarda:
Nehledě na to, že tento námi poznaný proces, který uznává i katolická církve, pěkně popírá Všemohoucího Pána Boha kterému stačí jen pomyslet a hned se stane!
Pavel:
A co ty kvanta lidí, co na evoluci nevěří? Pro ně je běžný opak.
Evidence, že i ten nejjednodušší jednobunečný organismus nemohl vzniknout samomovolně je taktéž velmi silná.
Proč nechcete pánové ateisté důkazy, že se tak stalo? Ty nemáte. Logicky nemáte ani svědectví, že se tak stalo.
Komplexní systémy jako například oko a zpracování vidění mozkem, prý vznikly postupně náhodnými mutacemi (v podstatě zmetky) a převládnutím v přirozeného výběru za relativně krátkou dobu. Vy tomu opravdu věříte?
Flanker.27:
Tak především, evoluce, gravitace, či geologická datace nejsou otázkou hlasování o nejpopulárnější hvězdě pop music (tam existuje jediný bůh a jeho jméno je Karel, to je jasný). Otázku, kolik lidí “věří” na kteroukoli z uvedených disciplín budu ignorovat.
Důkaz, který by byl sto rozvrátit představu o vzniku života a evoluční teorii, jsem zatím neviděl jediný nižádný. Ono totiž kdyby byl, tak evoluce padla dávno. Tak jako každá vědní disciplína, ve které jeden fakt proti nelze přebít stovkou pro. Tomu se právě říká testovatelnost či falzifikace, jakmile tímhle testem jakákoli hypotéza neprojde, nestane se z ní teorie. Jenže je všechno tam, kde být má, fosilie jsou ve správných vrstvách, řetězce mitochondriální DNA odpovídají tak jak z předpokladů vyplývá.
Co se týče oka, jeho vznik se v evoluci dokonce dá vysledovat asi pětkrát. Ostatně není to jediná struktura, která se vyvinula do podobné formy několikrát. Takové ploutve třeba…
My tomu nevěříme. My to máme za tak pravděpodobné, že to považujeme za prokázané. Že to nikdy nebude kompletní? Hej, i když jsem nevykopal z hrobů všechny svoje předky, přesto myslím, že toho společného předka máme i my tady…
Když jde o ty tzv. díry, vždycky si vzpomenu na tenhle nebývale výstižnáý vtip…
http://zerobs.net/media/creationist-wheel-of-fortune.jpg
Jarda napsal:
“Proč asi?”
Pavel píše:
Já tedy nevím, nemůže to být třeba proto, že to jsou současní římští katolíci?
Dr. Grygar by měl být asi vzorem pro všechny, kteří se ohánějí skeptickým myšlením. Vždyť vede klub skeptiků Sisyfos, který tedy by neměl být namířen proti Bohu.
Flanker.27:
“My tomu nevěříme. My to máme za tak pravděpodobné, že to považujeme za prokázané.”
Pavel píše:
Osobně jste to však nezažili, že?
Foxy says:
Jo, milej pane, život je pěkná mrcha nenažraná, taková autostabilní potvora dissipativní to je. Raději si z toho neberte příklad a jděte si dál snít sen o biblicky mladé Zemi a nekonečně inteligentním dyzajérovi
Jarda:
který své stvoření a zvláště lidi nadevšechno miluje, takže i svého Syna dal v oběť za hříchy těch jím nedokonale stvořených lidí, aby je mohl i nadále milovat.
Flanker.27 napsal:
“Co se týče oka, jeho vznik se v evoluci dokonce dá vysledovat asi pětkrát.”
Pavel píše:
Když něco nepravděpodobného vnikne náhodou pětkrát. Je to pro mne spíš argument přispívající proti náhodnému vzniku. Pochybuji, že ta vysledovatelnost bude nějaká ohromujícně navazující.
Michal says:
April 2, 2014 at 10:11 pm
http://www.reflex.cz/clanek/komentare/55277/jak-si-halik-predstavuje-dialog-s-ateisty-vetsinou-je-nebude-brat-v-uvahu.html
Jardo, psal jsi někdy Halíkovi? Tenhle jeho anglický proslov by si tedy zasloužil reakci
“Pouze jeden druh ateistů zaslouží náš respekt a porozumění: Jsou to ateisté, kteří jsou nějak zraněni, zlem, bolestí, těžkým životem. Stěžují si, reptají, vzpouzejí se proti Bohu a hle – tím jsou vlastně Bohu bližší než apateisté (těm je všechno fuk), protože i protest vůči Bohu je prý formou komunikace s Bohem. I věřící (Halík zřejmě myslí hlavně křesťany) dobře znají okamžiky, kdy se Bůh před nimi skrývá, je zahalený mlčením, neodpovídá. ”
Jasrda:
Jo, ,psal jsem mu několikrát. Většinou neodpoví, zvláště, je-li otázka moc “všetečná”. A ten citát je jeho (a ne pouze jeho) klasika – ateisté nevěří, protože jsou nějak zraněni.
Jeden katolík mně napsal, že ateisté nevěří, protož chtějí hřešit. Jiný to upřesnil – protože chtějí smilnit!
A te to!!