Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Já jsem ale nenapsal ani “vím”, ani “pravděpodobně vím” 😉
Měl byste si na tu přesnost střelby dávat větší pozor.
Mimo to jsem se zeptal, zda je to na mě, a poněvadž možnost že ne, byla spíš jen teoretická, vzhledem k momentální absenci jiných možných cílů, hned jsem vám odpověděl… Chtít z tohoto vyvodit, že jsem se v tom poznal, je skutečně komické 🙂
Petře, a když mě tedy teď máte v plánu urážet, kteréžto neotřelé předsevzetí vrhá pozoruhodné světlo do vašeho nitra, mohu vám i já psát otevřeně? 😉
Foxy, Michal: Ad pojem víra: ano v angličtině je to rozdělení na belief a faith jasné. Nazývat belief přesvědčením je poměrně elegantní řešení jak předejít nedorozuměním. Ačkoliv jde obsahově o totéž, emoční náboj pojmu víra je někdy ke škodě diskuse.
petr: Oproti této intelektuálně povýšené nadutosti, jejíž velikášství a komičnost se dá dílem poznat hned a dílem časem (viz. citovaný pan Lochman) já stavím princip učené nevědomosti – DOCTA IGNORANTIA, pokorného a racionálního uznání vlastních mezí, mezí svého rozumu a uznání toho co mne přesahuje: http://en.wikipedia.org/wiki/De_Docta_Ignorantia:
For Cusanus, docta ignorantia means that since mankind can not grasp the infinity of a deity through rational knowledge, the limits of science need to be passed by means of speculation.
Nejsem teolog, ale z pozice selského rozumu mi není jasné jakým jiným způsobem, než racionální úvahou můžeme cokoliv zodpovědět. Pokud máme rozhodnout o pravdivosti či nepravdivosti nějakého tvrzení, vědecká metoda je nejenom nejlepší ale zároveň jediná použitelná metoda. Není to dokonalá metoda, ale nic lepšího nemáme- nebo snad ano? (Pokud tedy nebudeme nijak znásilňovat pojem pravda a budeme ho chápat v klasickém smyslu).
Povýšenou nadutost a velikášství vidím spíš v náboženském přístupu, který ignoruje empirii. Křesťanství je tím úplně nasáklé- vesmír vznikl kvůli člověku, kterého bůh stvořil ke svému obrazu… ten egocentrismus z toho úplně čiší! Vždycky mě fascinovalo, jak křesťané dokáží jedním dechem hovořit o skromnosti/pokoře a zároveň si myslí, že se vesmír točí okolo nich:-) Věda je právě založena na uznání vlastních mezí- když to zjednoduším, tak jakákoliv vědecká teorie je formulována na určité hladině spolehlivosti. Tj výsledek experimentu nebude nikdy 3, vždy to bude něco jako 3 +- 0.2. Věda totiž zkouší tu míru nejistoty vždy kvantifikovat- což se o náboženství říct nedá. Proto jsou náboženské odpovědi pro mě bezcenné- chybí tam ty chybové úsečky:-)
Mira, pěkně napsáno! 🙂 Podepisuji 😉
pro mne je organizované a ideologizované máboženství na stejné úrovni jako tzv. racionálně-vědecký ateismus
časový, efemérní blábol 🙂
HMC2011 pravil: “Které však, dle evolučních pomatenců, vznikly prý díky tomu, že miliardy let svítilo sluníčko a foukal větříček….”
Milý pane!
Doporučil bych vám prostudovat na Wikipedii článek “logický klam”
To, co zde předvádíte, je krystalicky zářný příklad falacie typu podsunutý argument (strawman).
Hloupost o sluníčku a větříčku zde opakujete opakovaně.
Jsou tedy dvě možnosti.
Buď tedy doložíte, že zásadním argumentem pro teorii evoluce je svícení sluníčka v délce miliard let spojené s foukáním větříčku, nebo holt uznáte to, že lžete.
Tertia non datur.
martiXXX: pro mne je organizované a ideologizované máboženství na stejné úrovni jako tzv. racionálně-vědecký ateismus
racionálně-vědecký ateismus = “selský rozum”
Míro, můj přístup neignoruje empirii, ani racionalitu, ani vědu. Jenom přiznává stejný status biologickému popisu růže i výroku: růže je růže, je růže…Nemyslím, že by to byl postmoderní relativismus, spíše snaha nebýt jednostranný.
Podle mého nám přístup ke skutečnosti, v té míře které ji můžeme poznat, nejlépe zprostředkovává věda, mystika a umění (každá jinak, ale vzájemně kompatibilně). Proč tomu tak je by bylo na delší diskusi někde u piva 🙂
Ale pokud Vás to “křesťanské” hledisko opravdu zajímá, (a u Vás si myslím, že asi i jo) pak můžu Vám doporučit výběrově tohle:
http://www.kosmas.cz/knihy/102668/mezi-logikou-a-virou/
byť se ne se vším ztotožňuji (zejména co se týče filosofického realismu), anebo takovou českou populární:
http://www.kosmas.cz/knihy/142445/misto-na-nemz-stojis-je-posvatna-zeme/
michal: Ne
Pokud je svět nelokální a platí bellova nerovnost tak co zmůže selský rozum…nelokalitou rozumím jakousi propojenost všeho se vším…….v jedné sekundě či zrnku prachu může být obsažen celý vesmír a naopak
Furt melete něco o strawmanovi .. a přitom mi neustále podsouváte strawmeny, falešné věci :-)…to je k smíchu
Hlavně když používáte modní slova a nerozumíte ničemu 🙂
ten Tvrdý se nějak odmlčel…nula z Olomouce, co?…dovolte mi prosím trochu osobní antipatie 🙂
Petr: Ne.
@Petr: Co ne? Mohl byste prosím odpovědět celou větou?
Michal: No Vy se mne ptáte, zda mi můžete psát otevřeně, a já Vám odpovídám, že ne. Já myslel, že je to z toho naprosto zřejmé 🙂
No, vlastně bylo. Já jsem jen nemohl věřit svým očím, že mi zde naprosto vážně říkáte, že mě hodláte urážet, a já vám otevřeně říct, co si o vás myslím, nesmím. A to jste tu, jak už jsme se dříve bavili, hostem.
Ale víte co, vlastně máte pravdu 🙂 Mě to jde opravdu lépe slušně. Za hulváta si zde buďte vy, jak je ctěná libost. Znáte to, každý dle své přirozenosti.
No, jelikož je 90 % dnešních přírodních vědců ateistů a nejvýznamnější částicový fyzik Weinberg je tuplovaný ateista a nositel Nobelovky a kamarád Dawkinse a Hawking je též ateista a kosmolog, asi nejvýznamnější, tak si z té moderní fyziky asi vyvozují něco jiného než postmoderní sluníčkář martixxx, který si vyvozuje věci, které v textu ani nejsou prostě podle své dadaistické intuice 😀
dobrou noc
Michal: Kdybyste se neptal, aniž jste věděl jaká bude odpověď, tak jste se té možnosti nezbavil 😉
Ale já zatím jen tak chřestím brněním na hranicích, kam mne hnědák potáhne, to ještě nevím 😉
http://www.youtube.com/watch?v=iWkHgwe0HCE
Zeptal jsem se jak jsem se zeptal, a počítal jsem s oběma možnostmi vaší odpovědi. Vy jste si vybral sám, sám tím o sobě svědčíte, a já vaši volbu hodlám respektovat.
Mimochodem, Petře, máme tu řadu nedořešených témat, nejen z dneška, ohledně Ježíšova narození, ale i dalších… nepodíváme se zítra na některá z nich?