Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Je zde, domnívám se, zmatek ve významu slova “víra”.
Víru podloženou důkazy se snažím důsledně označovat za “přesvědčení”.
Přesvědčení nepodložené racionálními důkazy (např přesvědčení na základě působení “ducha svatého”) se stejně důsledně snažím označovat za “víru”.
V angličtině to je jednodušší: belief (a vague idea in which some confidence is placed) vs. faith (a religious doctrine that is proclaimed as true without proof).
antitheista says:
March 31, 2014 at 4:52 pm
“protestant: Podobně jako že vím, že jsi mne teď oslovil ty….
Michal: Fakt?! Vy si s Bohem píšete o Babičce přes internet? No pane jo!
Protestant: ??? Co s tím má společného internet? Já poznám že jsi mne oslovil i na nám Svobody, či v Bille. Internet není nutný….”
A teď otázka, jak komunikuješ/spojuješ se s bohem konkrétně, že víš, že je to on ? 😀
protestant:
Takže s tím spojováním jsi lhal?
petr says:
No, ještěže Pán stranu katholickou při zdravém rozumu uchovati ráčil 🙂
S.V.H.:
Bodejť, strana katholická se totiž v této otázce nikdy nemýlila. 🙂
BTW: Nezastává dokonce ještě dnes stanovisko, že autorem Janova evangelia je apoštol Jan?
Co se týká té víry, jde opět o zmatek v definici (stejně jako v článku, pod kterým diskutujeme, rozebírám problémy s definicemi Boha). Motají se tu dva možné (a používané) způsoby, jak víru definovat.
1) věřit tvrzení X znamená považovat tvrzení X za pravdivé. Dle této definice je vírou opravdu “všechno”, tedy i ateismus, i přesvědčení, že 1+1=2, i přesvědčení, že Země je s dostatečnou přesností kulatá. Víry je v takovém případě ovšem vhodné rozdělit podle podloženosti: od těch silně podložených (viz předchozí tři příklady), přes takové, kde jsou relevantní argumenty pro i proti, až po ty, kde existují silné argumenty PROTI nim a žádné pro. Do této poslední kategorie bych řadil křesťanství. Za těchto okolností považuji za poměrně dětinské radovat se z toho, že křesťanství i ateismus jsou víry, POKUD jsou opravdu na opačných pólech osy podloženosti.
Definice (1) není mezi běžnými lidmi příliš používaná, je docela kontraintuitivní – ale podle mě je filozoficky elegantnější.
2) Víra je z definice jen takové přesvědčení, které je podložené buď slabě, nebo vůbec, nebo dokonce je podložen opak. Podloženému názoru pak neříkáme víra, ale řekněme “vědění”. Znalost. Dle této definice je křesťanství krystalicky čistá víra (je podložen její opak 🙂 ) zatímco ateismus dle této definice vírou není – je to právě (IMHO silně) podložený názor. Chcete-li, vědění, či znalost.
Tato druhá definice je asi častěji používaná, je přirozenější, ale přesto IMHO méně vhodná.
Tudíž, když je tu Protestant v sedmém nebi, že “přiznávám” že ateismus je víra, pak je třeba se na toto mé tvrzení dívat ve světle výše uvedeného.
Oproti této intelektuálně povýšené nadutosti, jejíž velikášství a komičnost se dá dílem poznat hned a dílem časem (viz. citovaný pan Lochman) já stavím princip učené nevědomosti – DOCTA IGNORANTIA, pokorného a racionálního uznání vlastních mezí, mezí svého rozumu a uznání toho co mne přesahuje:
http://en.wikipedia.org/wiki/De_Docta_Ignorantia
Mluvíte Petře o tom, co jsem napsal já? 🙂
Co je na tom pěkně prosím povýšeného, velikášského, a nadutého? Můžete to zkusit pojmenovat? Ráčil jste si všimnout toho kapitálkami zvýrazněného slova POKUD?
Hromadná reakce
S.V.H
Chtěl jsem napsat totéž co Medea. V historii jsou mraky lidí, kteří něčemu věřili a nechali se proto zabít nebo podstoupili značné útrapy.
NE, to není totéž! Váš zapšklý ateismus vám brání najít rozdíly, které sic nemusí být na první pohled patrné, ale při hlubším zamyšlení tam zcela jistě budou.
… a tříhodinové zatměné slunce, kterého si také nikdo nikde jinde na světě nevšiml, …
Jak říkám, kdyby hypoteticky za tisíc let se nic nedochovalo z Pražského hradu, nebude to znamenat, že Pražský hrad nikdy neexistoval. Moc se upínáte k hmotě! To je váš bůh. Co vám neřeknou šutry, to jakoby neexistovalo. To je však váš tragický omyl. Absence důkazu existence (čehokoliv) ještě není důkazem neexistence. Tvrzení dnešních historiků není o nic přesvědčivější, než tvrzení lidí dávnověků. Pořád se jedná o tvrzení proti tvrzení. Já osobně bych tvrzením a zprávám lidí, kteří v tehdejší době žili, přeci jen dal přednost.
Postulovat něco, pro co není důkaz existence je klidně možné. Evolucionisté to dělají běžně, stejně jako kreacionisté. Avšak takový postulát je možné přijímat jen na základě domněnky či víry.
Mimochodem, o tmě po ukřižování Krista pojednává tento článek. Doporučuji vám k přečtení.
Jarda ¨
Opět bych ocitoval jednu dívku z http://www.milujte.se, která na dotaz chlapce, zda by mohla předložit nějaký důkaz o Boží existenci, odpověděla: “Důkaz? Jaký důkaz. Já věřím, a víra žádný důkaz nepotřebuje!”
Tu dívku citoval v rozhovoru jeden biskup, jako příklad pravé víry.
Důkaz Boha jest v jeho tvůrčím díle! Každý dům svědčí o svém staviteli a stavitelem všeho je Bůh. Podle Římanů první kapitoly, kdo nevidí za stvořením Boha, bude na konci časů bez omluvy! Čili důkazem existence Boha je i vaše existence. Kdyby neexistoval Bůh, neexistovalo by nic, včetně vás. Bůh vše stvořil a ET je naprostý nesmysl!
Michal
1) věřit tvrzení X znamená považovat tvrzení X za pravdivé. Dle této definice je vírou opravdu “všechno”, tedy i ateismus, i přesvědčení, že 1+1=2, i přesvědčení, že Země je s dostatečnou přesností kulatá. ….
Křesťané přijímají existenci Boha na základě víry.
Že neživá hmota samovolně obživne a za miliardy let se změní na člověka (může a ženu), vy zakládáte na čem…??? 😉
@Petr: A je-li to co jsem napsal já povýšenecké a velikášské, pak jaké je třeba to co píše HMC, a nebo značná část věřících na Christnetu, nemluvě o fundamentalistech typu štamgastů na Duších a hvězdách, atd.?
Všímáte si, že já ani za těchto okolností (NA ROZDÍL od řady, řekl by většiny z vás!) netvrdím, že jsem si neexistencí Boha nade vší pochybnost jist? Já jen říkám, že mě známá důkazní situace ukazuje velice silně k ateismu a současně PROTI křesťanství. Co je na tom nepokorného nebo velikášského a nafoukaného, to mi teda hlava nebere.
Možná byste měl Petře více přemýšlet, méně se rozčilovat, a trochu krotit svůj svazácký zápal pro váš vpravdě zamilovaný světonázor.
HMC, evoluce je velice silně podložená vědecká teorie. V jakékoliv běžně používané terminologii je evoluce FAKT. To, že se zde tedy život vyvíjel od jednobuněčných organismů až k člověku je prostě faktem, evidence pro to je velice silná.
Dále věda objasnila, jak život MOHL vzniknout skrze prvotní replikátor, a ten pak mohl vzniknout náhodou – v nekonečném vesmíru dokonce musel NUTNĚ vzniknout dokonce nekonečně mnohokrát. Pro mě je takovéto naturalistické vysvětlení daleko věrohodnější, a intelektuálně více naplňující, než podbíhání laťky spekulacemi o “Bohu, který může všechno”, a pomocí kterého se tedy dá také všechno vysvětlit.
Navíc, my se zde primárně bavíme o pravdivosti či nepravdivosti křesťanství – a s tím existence abstraktního Boha, byť tvůrce života, nemá v zásadě co dělat.
protestant:
Vidí zde někdo VĚCNOU diskuzi??????
bílej kabát:
Prohlásil jsem, že se již nebudu účastnit diskuze, ale teď mi prdel sama vylítla ze židle. Ty seš ten pravej, protestante, který přispívá k věcné diskuzi, A bůh to vidí. 😀
Dojemný příběh.
Náhrada rukou pro válkou zmrzačeného chlapce, vyžadovala
INTELIGENCI! UM A TVOŘIVOST.
a tyto ruce jsou jen směšnou náhražkou za ty skutečné, člověčí!
Které však, dle evolučních pomatenců, vznikly prý díky tomu, že miliardy let svítilo sluníčko a foukal větříček….
Na těchto případech vidíme obrovskou nekonzistentnost evolucionisticko-ateistického přístupu!
Protestante, podle HMC jsi prý pomatenec 😉
Michale, já na rozdíl od Vás zachovávám klid, alespoň většinou a nebudete mi to věřit, ale většinou se tu královsky bavím :-). Důkazem budiž fakt, že nemusím své příspěvky neustále doplňovat a editovat 🙂 Sám jste říkal, že dle Vaší optiky není nutno být za každou cenu slušný. Tak se nedivte, že ve vztahu k Vám nebudu.
Michal
evoluce je velice silně podložená vědecká teorie.
Ale kdepak! Evoluce je děravá jak řešeto.
V jakékoliv běžně používané terminologii je evoluce FAKT.
V terminologii jistě. Jenže terminologie dogmat z toho pravdu ještě neudělá, bez ohledu jak urputně tato dogmata jsou tvrzena.
To, že se zde tedy život vyvíjel od jednobuněčných organismů až k člověku je prostě faktem, evidence pro to je velice silná
Ta takzvaná “evidence” je jen ideologická interpretace.
Dále věda objasnila, jak život MOHL vzniknout skrze prvotní replikátor, a ten pak mohl vzniknout náhodou – v nekonečném vesmíru dokonce musel NUTNĚ vzniknout dokonce nekonečně mnohokrát.
Když pominu, že toto vaše zoufalé sebechlácholení má vážné logické trhliny, tak musím říci, že na to jsem se neptal!
Neptám se, zda se něco stát “MOHLO”, ale zda se to skutečně děje. Například v laboratoři – experimentálně.
Tudíž zkusím svou otázku položit ještě jednou:
Křesťané přijímají existenci Boha na základě víry.
Že neživá hmota samovolně obživne a za miliardy let se změní na člověka (může a ženu), vy zakládáte na čem…??? 😉
Petře nebuďte, ale aspoň mě prosím urážejte férově 🙂 Ať vaše nelichotivé přívlastky na mou adresu sedí. To co jste předvedl jde těžce mimo. 😉
Ostatně vyzval jsem vás, abyste si to co jste o mě napsal, obhájil. A nevšiml jsem si, že byste se byť jen pokusil. To je právě to, co jsem měl včera na mysli, když jsem psal o samoúčelných urážkách – a tvrdím, že toto já NIKDY nedělám. Vám to ovšem zjevně, jako správnému křesťanovi, není proti srsti ani v nejmenším.
PS. I já se výtečně bavím 😉
protestant says:
March 31, 2014 at 9:55 am
mira says:
Takže svoje přesvědčení zakládáš na pravdivosti bible, kterou ale zhusta považuješ za sbírku básní a metafor?
Myslím, že kdybychom se vrátili v čase a zanechali před pár staletími na středním východě několik výtisků Pána prstenů, byla by tu nezanedbatelná šance, že bychom se teď místo o JK bavili o Frodovi Pytlíkovi.
A propos- “vidění víry” – zase bych chtěl připomenout svoji nechápavost a prosím o nějaké bližší vysvětlení v jednoduché češtine:-) Ačkoliv nevím co to znamená, tuším, že já to nemám ale ty ano- proč si Duch svatý takto vybírá? Proč “promlouvá” pouze ke každému čtvrtému člověku na Zemi?
protestant:
Ano. je to to co nemáš jak ukazuje tvůj druhý odstavec….
bílej kabát:
A ty to máš, protestante? A má to i Petr s Hrabětem? Pokud ano, proč každý v rámci křesťanského dvorečku dřepíte v jiném koutě? A proč si různé křesťanské odnože jdou jdou po krku, když TO MAJ???
Teď jsem četl zajímavou větu v knize (vědecko-populární) od Johna Gribbina Schrödingerova koťata, že Bellova dokazuje nelokálnost světa i kdyby neplatila kvantová fyzika (nejtvrdší a nejprověřenější teorie). To znamená podle autora neskutečnost světa” jak ho vnímáme………
Bellova nerovnost
Mě to fascinuje. Z nicoty se vynořují částice. Nicota vlastně není nicota ale var zanikajicích a vznikajicích částic, existuje tedy vůbec “nicota” podle zdravého selského rozumu. Není vlastně svět duální existence a neexistence, které se vzájemně podporují a to na všech úrovních? Pokud vím tak mystické tradice vždy mluvili o “plné prázdnotě”, Buddha……..prázdnota, která je aktivní, živá…živá prázdnota…na to narážím všude …nemluvím o organizovaných, ideologizovaných náboženstvích ale o učení třeba Buddhy, Mistra Eckharta, atd……prostě vyjímečné zjevy, inspirovaní lidé, supergéniové…jejichž učení mělo ohromný dotaz, jenže bylo zvulgarizováno
No Michale, já se teď třeba bavím nad faktem, že jsem Vás prvoplánovaně nijak urazit nechtěl, ale že jste se k té jak říkáte “urážce” pěkně sám přihlásil 🙂
Já totiž psal o postoji, který i v oblasti složitých pravd říká “vím”, nebo “pravděpodobně vím”. Oproti tomu já stavím princip docta ignorantia:-)
To, že jste se v tom poznal není moje starost, to by věděl víc školený psycholog 😉
Aspoň vidíte krásu lidového rčení “mlčeti zlato” a poněkud novodobějšího “kdo vysvětluje, prohrává”
🙂