Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Tak, tak, svědčí to o tom, jaký jsem ale ukrutný lišák 🙂 To víte, host do domu, čagan do ruky.
Někdy k večeru určitě, přes den budu brousit vtip jinde…nebo spíš mne možná ten humor mezitím přejde 🙂
Zatím
Michal says:
Dále věda objasnila, jak život MOHL vzniknout skrze prvotní replikátor, a ten pak mohl vzniknout náhodou – v nekonečném vesmíru dokonce musel NUTNĚ vzniknout dokonce nekonečně mnohokrát. Pro mě je takovéto naturalistické vysvětlení daleko věrohodnější, a intelektuálně více naplňující, než podbíhání laťky spekulacemi o “Bohu, který může všechno”, a pomocí kterého se tedy dá také všechno vysvětlit.
Jarda:
Překopíruju sem můj příspěvek z Duší a hvězd:
Josef napsal:
27/03/2014 v 16:43
U toho kondomu a PPR mě napadá – PPR je v souladu s Boží vůlí(?) a kondom ne(!), protože by Bůh event. nemohl uskutečnit svůj úmysl stvořit nový život (a dušička mu zbyla)? Cožpak pro Všemohoucího představuje latexová membrána takový problém?
Odpovědět
cinicius napsal:
27/03/2014 v 20:23
Kondom představuje umělé zneplodnění, což je mimo jiné otevřené porušení manželského slibu. U PPR tomu tak není…
Odpovědět
Josef napsal:
27/03/2014 v 22:41
No dobře, ale pokud by Bůh trval na novém životu, je pro něj takový problém udělat dírku?
cinicius napsal:
27/03/2014 v 22:43
To je asi stejně vyspělý a inteligentní “argument”, jako kdybych já řekl, proč toho šaška nemůžu podříznout, kdyby Bůh chtěl, aby žil, tak mu přidá ocelový krk… Pokud chcete takto trolovat, tak nemáme zájem…
Můj příspěvek o možnosti podívat se na problém potratů jinak už cinicus smazal.
Michal, tá druhá definícia je v rozpore s mojou intuíciou. Ak ja mám niečo silne podložené, tak tomu aj silno verím. Michal, je pre Teba prípustné nasledujúce vyhlásenie?
Pre mňa iste nie 🙂
Médeo, ovšem že přípustné není; ale ten dotyčný by to IMHO řekl jinak. On by řekl:
vím, že důkazy a argumenty svědčí proti mé víře, ale já stejně věřím, a (třeba, dokonce) VÍM, že má víra je pravdivá.
Toto je IMHO v zásadě korektní, a takto to také v reálu často vypadá.
mira
Věda je právě založena na uznání vlastních mezí- když to zjednoduším, tak jakákoliv vědecká teorie je formulována na určité hladině spolehlivosti. Tj výsledek experimentu nebude nikdy 3, vždy to bude něco jako 3 +- 0.2.
Ještě byste mohl dát odkaz na experiment, jak neživá hmota samovolně obživne, jak z jednobuněčných vesele a snadno vzniknou mnohobuněční, jak rybičkám narostou nožičky a začnou kráčet po souši, jak slepé začne vidět a hluché slyšet. Mluvit o experimentu v případě evoluční ideologie a tuto fantaziologii zaměňovat se skutečnou experimentální vědou, je demagogie nejhrubšího zrna! Žádnou evoluci nikde nepozorujeme, nikde se totiž žádná neděje.
Povýšenou nadutost a velikášství vidím spíš v náboženském přístupu, který ignoruje empirii. Křesťanství je tím úplně nasáklé- vesmír vznikl kvůli člověku, kterého bůh stvořil ke svému obrazu… ten egocentrismus z toho úplně čiší!
Nesmysl! Slovo Boží nám dává velmi vyrovnaný a správný pohled na lidskou existenci. Na jedné straně, na lidskou touhu po bohorovnosti Bůh jasně člověka posílá zpět do skromných mezí, když říká, že jsi prach a do prachu se vrátíš a na straně druhé Kristus říká, že lidé mají přeci jen větší cenu, než vrabci, ovce, květiny a podobně.
To je projev Boží lásky k člověku a tak máme vyrovnaný pohled na svou roli v Božím stvoření. Ono i to : miluj bližního svého, jako sám sebe – implikuje i jistou elementární úroveň vlastní sebeúcty. Kdyby člověk nemiloval sebe, nemohl by pak ani posoudit, jak má milovat své bližní.
Takže Bible nám dává velmi optimální pohled.
Zatímco evolucionisté znehodnotili Boží dar lidského života a učinili z něho jakousi pofiderní hmotnou přirozenost, kterou navíc nikde vznikat přirozeně nevidíme! Evolucionisté udělali z daru života kupu hnoje, když člověka postavili na roveň ptákům, bakteriím, prasatům a podobně…!
Evolucionisté rovněž zhanobili obraz Boha, když člověka vyvozují z nějakých opičáků, neb Bůh stvořil člověka k Jeho obrazu.
A za toto vše si ponesete před Bohem odpovědnost!!
HMC: Ještě byste mohl dát odkaz na experiment, jak neživá hmota samovolně obživne,
Vy byste zase mohl dát odkaz na experiment, jak Bůh tvoří něco z ničeho. Děkuji.
PS. odpovědnost před bohem si rád ponesu. Bojím se jí asi tak, jako vy se bojíte toho, že budete muset nést odpovědnost před domorodým božstvem dešťového pralesa.
Michal says:
April 1, 2014 at 5:22 am
Médeo, ovšem že přípustné není; ale ten dotyčný by to IMHO řekl jinak. On by řekl:
vím, že důkazy a argumenty svědčí proti mé víře, ale já stejně věřím, a (třeba, dokonce) VÍM, že má víra je pravdivá.
Toto je IMHO v zásadě korektní, a takto to také v reálu často vypadá.
protestant:
Samozřejmě že to takto nevypadá…
Nikoho takového jsem ještě nikdy nepotkal.
Protestant: Nikoho takového jsem ještě nikdy nepotkal.
A z toho má jako plynout co? Já zas neviděl nikoho vstát z mrtvých.
Kromě toho, ty ses už tuším vyjádřil i v tom smyslu, že (osobně?) neznáš žádného kreacionistu, přičemž všichni víme, že těch teda rozhodně málo není. Taky jsi, pokud si pamatuji, řekl, že věřící se kterými se potkáváš věří v zásadě tomu, čemu ty. Ona ta skupina věřících, se kterými ty se potkáváš, bude tedy asi dosti netypická.
Já také ne Michale… 🙂
Michal says:
April 1, 2014 at 6:57 am
Protestant: Nikoho takového jsem ještě nikdy nepotkal.
A z toho má jako plynout co? Já zas neviděl nikoho vstát z mrtvých.
Kromě toho, ty ses už tuším vyjádřil i v tom smyslu, že (osobně?) neznáš žádného kreacionistu, přičemž všichni víme, že těch teda rozhodně málo není. Taky jsi, pokud si pamatuji, řekl, že věřící se kterými se potkáváš věří v zásadě tomu, čemu ty. Ona ta skupina věřících, se kterými ty se potkáváš, bude tedy asi dosti netypická.
protestant:
Budeš se Michale asi divit, ale s ostatními věřícími se bavíme většinou o něčem jiném – o výletech, o cyklistice, o počítačích, o dětech, o dobrém víně ….. 🙂
Ale asi máš pravdu, jde o netypické křesťany, stejně jako zde jde o netypické ateisty…. 🙂
Však jasně 🙂
Ale tak pak má Tvoje vyjádření, že jsi se s tímto názorem nesetkal, nevelkou váhu. Já se s ním setkal. Sice ne příliš často, protože většina věřících má asi pocit, že má svoji víru nějak podepřenou, a těch argumentů proti si není (nebo nechce být!) vědoma.
Protestant: …stejně jako zde jde o netypické ateisty…. 🙂
Jak to? 🙂 Ale je to tak, jasně – jinak by nás tu byly miliony, že 🙂
Michal says:
April 1, 2014 at 7:10 am
Však jasně 🙂
Ale tak pak má Tvoje vyjádření, že jsi se s tímto názorem nesetkal, nevelkou váhu. Já se s ním setkal. Sice ne příliš často, protože většina věřících má asi pocit, že má svoji víru nějak podepřenou, a těch argumentů proti si není (nebo nechce být!) vědoma.
protestant:
Podle mne je to záležitost něčeho jiného. Ty argumenty a důkazy většinou nejsou objektivní a záleží na člověku jak se k nim postaví. Ono celé naše sledování světa je pouze subjektivní a brýle, kterými je sledujeme určují naše postoje.
Tvé brýle jsou ateistické, já mám na nose brýle křesťanské. A INTERPRETUJEME co skrze ně vidíme.
Naše poznání prostě není objektivní a nikdy nebude.
Michal says:
April 1, 2014 at 7:25 am
Protestant: …stejně jako zde jde o netypické ateisty…. 🙂
Jak to? 🙂 Ale je to tak, jasně – jinak by nás tu byly miliony, že 🙂
protestant:
Typický ateista na otázku náboženství odpovídá – to mne nezajímá….
Michal
Vy byste zase mohl dát odkaz na experiment, jak Bůh tvoří něco z ničeho. Děkuji.
Nikoliv. To vskutku není nutné, neboť ze samotné podstaty kreační teorie a samotné zprávy o stvoření v Genesis vyplývá, že Boží tvůrčí akt byl akt jednorázový. A pozorováním přírody, tedy fakt, nevznikání života z neživé materie, tuto zprávu opět potvrzuje.
A naopak, důkazní břemeno je na vás, neb vaším častým argumentem, proč jste se přiklonil k ateismu a evolucionistmu, je to, že hmotu vidíte, zatímco Boha nikoliv.
Čili máte zde tu samou hmotu, jako byla před údajnými miliardami let, můžete ji měřit, vážit, ohmatat, očuchat a tak dále. Právě pro tuto možnost jste hmotu postavil na božský piedestal. Jestliže tedy hmota má jakousi latentní schopnost samovolně obživnout, pak tuto schopnost musí mít dnes, stejně jako v minulosti.
Nuže, proto bych rád viděl, jaká kombinace neživých molekul a atomů zapříčiní, že se tato soustava začne rozmnožovat, bojovat o přežití a tak dále. Jak například první praprabuňka získala touhu přežít ??? Proč ??? Proč měla ambici utíkat, aby jí ostatní praprabuňky nesežraly ?? Jak to ta praprabuňka vůbec zjistila, že jí hrozí nějaké nebezpečí. Nebo proč by se chtěla množit ??? Nemělo by toto všechno soustavě neživých molekul a atomů být zcela lhostejné ??? Zkrátka od jaké úrovně sofistikovanosti uspořádání molekul a atomů, se začnou tyto molekuly a atomy v celku chovat jako živé???
Takže stvořitelská teorie nic ukazovat nemusí, neb z ní samotné vyplývá, že Boží stvoření bylo jedinečné v čase a prostoru. Navíc kreacionisté mají na počátku Stvořitele. Tedy alespoň něco. Evolucionisté tam nemají NIC. Ani hmotu, ani energii, ani Boha. A z tohoto nic, vzniklo všechno….
Opět jste na tom hůř, než kreacionista.
Protestant
Ale asi máš pravdu, jde o netypické křesťany
Ano, ve vašem případě nakažených Hellerovým liberalismem.
Kdepak jen Hellerovým.
Mnohem starším Barthovým, Bonhofferovým, Schweitzerovým, Daňkovým, Pokorného… a dalších
HMC2011 hlasem hromovým písmem tučným vyřkl:
A za toto vše si ponesete před Bohem odpovědnost!!
On prosímpěkně nějaký bůh existuje? A důkaz o jeho reálné existenci by nebyl?
Foxy says:
On prosímpěkně nějaký bůh existuje? A důkaz o jeho reálné existenci by nebyl?
protestant:
Myslíš Foxy, že existuje jen to o čem máme důkaz?
petr says:
Oproti této intelektuálně povýšené nadutosti, jejíž velikášství a komičnost se dá dílem poznat hned a dílem časem (viz. citovaný pan Lochman) já stavím princip učené nevědomosti – DOCTA IGNORANTIA, pokorného a racionálního uznání vlastních mezí, mezí svého rozumu a uznání toho co mne přesahuje:
http://en.wikipedia.org/wiki/De_Docta_Ignorantia
S.V.H.:
To měl být asi komentář k citaci z Loskota.
Ani já zrovna nemusím arogantně a s bezbřehou jistotou vyhlášené názory, kdy jsou lidé s jinými názory označeni za neseriózní a nerozumně myslící badatele. Jen mi tam haprovala ta poznámka naznačující, že “katholická strana” je na tom lépe. Pan Loskot označil lidi s jiným názorem za neseriózní a nerozumně myslící – jak lidi s jiným názorem označovala katholická strana a co s nimi dále prováděla, bych raději nerozebíral.
Navíc: dílo pana Loskota kromě uvedeného citátu sice neznám, ale silně pochybuji, že by si bral pokoru do úst ve stejné míře jako katholická strana.