Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
medea: No já bych Vám pár protiargumentů vyjmenoval. Ale nechci se dočkat od zdejších méně pozorných čtenárů nálepky, že se s nimi ztotožňuji (protože neztotožňuji) a taky nechci riskovat, že kluci ze Zbraslavi rozjedou kotouče 🙂
Ale ta shoda s řadou argumentů tady by byla možná překvapivá 🙂 Metodu zřejmě v obou případech určuje přání, jak má vyjít výsledek 🙂
Medea says:Protestant, keby si mu vhodne predložil presvedčivé argumenty, tak by tomu musel uveriť
protestant: Musel uvěřit? Ale fuj. To zní jako svobodné volby s jediným kandidátem. To jsme tu měli před rokem 89….
Ano musel. Ta paralela s volbama je zcestná, ale toho jsi si patrně sám vědom, žejo? Pro jistotu ale dovysvětlím: Musel bych uvěřit nikoliv kvůli vnějšímu tlaku a hrozbám postihu v případě neuvěření. Je to spíš otázka “cti”. Zkrátka by mi přišlo nepoctivé a povýšené, kdybych tak neučinil. Přitom je pokora (tedy uznání vlastní nedokonalosti a omylnosti) jednou z křesťnských ctností. Alespoň tedy papírově:-) Málokterý křesťan má pokorný náhled na svoji víru samotnou.
Nicméně já po tobě ani nechci argumenty, které by mě měly přesvědčit. Stačí mi, když napíšeš, co přesvědčilo tebe. Čistě ze zvědavosti a pro další náměty k diskusi:-)
Miro, kruciš, Tebe jsem si tu zatím nějak nevšiml, … jsi evidentně zajímavý člověk! 🙂
Představ si, že křesťanů, kteří by prohlásili to co teď Ty, tedy
“Nicméně já po tobě ani nechci argumenty, které by mě měly přesvědčit. Stačí mi, když napíšeš, co přesvědčilo tebe. Čistě ze zvědavosti a pro další náměty k diskusi”
to mnoho neprošlo. Skoro se mi chce říct – vůbec žádný. Jsi první. Inspirativní začátek!
A tak jaké argumenty vlastně žádáš? Argumenty, které nás vedly k uvěření ČEMU?
Aha, Tvůj první příspěvek byl
http://www.i-ateismus.cz/2014/02/poznamky-k-definici-boha/comment-page-10/#comment-93039
a ten si tedy pamatuji. Jen jsem tehdy nějak nepochopil, že jsi věřící, čímž můj zájem o tebe nebyl takový, jaký býti měl 🙂
Na Duších a hvězdách je rozsáhlý článek o potratech. Před pár dny mě napadla převratná myšlenka, která ty morální problémy s potraty spojenými (geniálně) řeší. Pokud by byla přijata, věřící by byli od spousty dilemat osvobozeni. Dnes jsem ji katolíkům předal, jsem zvědav na reakce:
“Myslím, že na problémy spojené s potraty se lze podívat i z opačné stránky. Vzhledem k tomu, že Pán Bůh je Vševědoucí, ví už od věků kdy kteří maželé použijí při souloži jakou antikoncepci a podle toho tedy již i dávno ví, zda zygota vznikne či ne, či zda zasáhne třebas selháním zvolené antikoncepce. A podle toho tedy duši stvoří či ne.
Co se týče potratu, tak nepochybně také už od věčnosti ví, že k potratu dojde a proto může v dítěti ponechat živočišnou duši, jak učí sv. Augustýn, a opět neplánovat stvoření duše lidské.
Při tomto náhledu se vyhneme všem problémům, s nimiž jsou doposud potraty spojovány.
http://cirkev.wordpress.com/2014/03/25/jihocesti-katolici-k-potratum/#comment-26522
mira says:
March 31, 2014 at 12:29 pm
Medea says:Protestant, keby si mu vhodne predložil presvedčivé argumenty, tak by tomu musel uveriť
protestant: Musel uvěřit? Ale fuj. To zní jako svobodné volby s jediným kandidátem. To jsme tu měli před rokem 89….
Ano musel. Ta paralela s volbama je zcestná, ale toho jsi si patrně sám vědom, žejo? Pro jistotu ale dovysvětlím: Musel bych uvěřit nikoliv kvůli vnějšímu tlaku a hrozbám postihu v případě neuvěření. Je to spíš otázka “cti”. Zkrátka by mi přišlo nepoctivé a povýšené, kdybych tak neučinil. Přitom je pokora (tedy uznání vlastní nedokonalosti a omylnosti) jednou z křesťnských ctností. Alespoň tedy papírově:-) Málokterý křesťan má pokorný náhled na svoji víru samotnou.
Nicméně já po tobě ani nechci argumenty, které by mě měly přesvědčit. Stačí mi, když napíšeš, co přesvědčilo tebe. Čistě ze zvědavosti a pro další náměty k diskusi:-)
protestant:
Je jedno, jestli je ten tlak vnější nebo vnitřní. Prostě jakmile “musíš uvěřit” už nejde o víru, ale o nutnost…..
Nevěřím v gravitaci, protože o ní vím.
mira says:
Stačí mi, když napíšeš, co přesvědčilo tebe.
protestant:
To já miro nevím. Stejně tak nevím proč jsem se zamiloval před 29 lety do mé ženy. Prostě se to stalo. Nebyl to žádný kalkul na základě nějakých argumentů….
“martiXXX: To je síla……..západ podporuje na Ukrajině nacisty ”
Největší koncentrace nacistů a klerofašistů je teď v Kremlu, tam se vyhlašují zákony o rouhačství a homosexuálech, ne v Kyjevě, marti…
Michal: … Jen jsem tehdy nějak nepochopil, že jsi věřící, čímž můj zájem o tebe nebyl takový, jaký býti měl 🙂
Nééé! 🙂 Já nevěřím v boha/y. Mrzí mě, že jsem vzbudil neoprávněný zájem:-) Asi se to někde ztratilo v překladu…
Já jsem jenom reagoval na to, že podle protestanta (i podle mě) nemám “vidění víry”, viz #comment-95132. Zajímalo mě, proč to někdo má a někdo ne. Pak na to navázala Medea, čehož se chytnul protestant se svým přirovnáním kritického myšlení k volbám v totalitním Československu. V tom svém posledním komentáři se jenom vyjadřuju k tomu “MUSEL”, které protestanta tak irituje.
Tj. chci po protestantovi aby mi řekl, proč věří tomu, čemu věří. A zdůrazňuju, že mi nejde o nějaké přesvědčovací argumenty ale čistě o popis jak se to stalo jemu.
Snad se už chápeme:-)
Ps: Je pravda, že od rána přerývám zahradu na brambory a popíjím u toho pivo na sluníčku (a v mezičasech komentuju), což se mohlo projevit na srozumitelnosti mých příspěvků:-)
protestant: Je jedno, jestli je ten tlak vnější nebo vnitřní. Prostě jakmile “musíš uvěřit” už nejde o víru, ale o nutnost….. Nevěřím v gravitaci, protože o ní vím.
To právě jedno není. A třeba s tou gravitací- ty o ní víš? A co znamená to vědět? To je přece jenom vysoce podložená víra. Není to na 100 %, ale je to natolik ověřená víra, že ji v běžném životě pokládáme za fakt. Vědět neví nikdo nic. Jsou jenom různé druhy víry/důvěry v jakési popisy reality…
…To já miro nevím. Stejně tak nevím proč jsem se zamiloval před 29 lety do mé ženy. Prostě se to stalo. Nebyl to žádný kalkul na základě nějakých argumentů….
No tak určitě to asi nejde popsat nějakým vyčerpávajícím způsobem. Ale nějaký kalkul to určitě byl, ne? Já dokážu docela přesně říct, co mi na partnerce imponuje natolik, že jsem s ní a ne s jinou. Je vtipná, chytrá, tolerantní a skvěle vaří. Toto nejsou podmínky ani nutné ani postačující, ale jakýsi náznak odpovědi na proč otázku to dává, ne? Něco podobného bych rád slyšel od tebe v souvislosti s vírou v boha, jsem si jistý, že něco takového dokážeš říct.
mira says:
Ale nějaký kalkul to určitě byl, ne?
protestant: Myslím, že nebyl…
mira says:
A třeba s tou gravitací- ty o ní víš? A co znamená to vědět?
protestant:
Stačí se třeba podívat na modráky po pádu z kola…. To není nic o víře…
Mira 🙂 A kruciš! 🙂 A já už myslel, že jsem potkal prvního rozumného věřícího v životě – a ono zas nic! 🙂
protestantStačí se třeba podívat na modráky po pádu z kola…. To není nic o víře…
No ano, pády z kola jsou dobrým pozorováním gravitace:-) Nicméně žádné množství experimentů nemůže prokázat univerzální platnost gravitačního zákona. Je to pouze naše víra založená na pozorování.
protestantMyslím, že nebyl…Kalkul, zvláště v tomto případě nemusí být vůbec vědomý.
protestant: Stačí se třeba podívat na modráky po pádu z kola…. To není nic o víře…
V principu i tohle je 😉 Musíš třeba věřit, že se ti to jen nezdá… nebo že tě cestou domů neodchytlo ufo, a zrovna nesníš na jejich pitvacím stole. Nebo že ty modráky nemáš právě od ufo, které ti před návratem na zemi přepsalo paměť. Nebo že na Boha nepřišla lumpačivá, neuspal tě jako Adama když mu z žebra dělal Evu, neudělal ti modráky, a pak tě neprobudil, aniž by sis všiml, žes vůbec spal. Nebo … takových příběhů bych vymyslel kolik chci.
Takže v zásadě opravdu všechno je víra, a ZÁSADNĚ jde o pravděpodobnost toho, čemu věříš… Běžně existují vysvětlení pravděpodobná a méně pravděpodobná, a ty se mezi nimi musíš rozhodovat.
protestantMyslím, že nebyl…
Kalkul, zvláště v tomto případě nemusí být vůbec vědomý.
Mira: (gravitace) Je … pouze naše víra založená na pozorování.
Přesně tak 🙂 Víra extrémně silně podložená, ale stále “jenom” víra. A alternativy jsou “inteligentní shazovač”, růžový jednorožec na planetě Krypton, mysticky generující zdání gravitace v celém Vesmíru, atd. atp.
Mira: Kalkul, zvláště v tomto případě nemusí být vůbec vědomý.
Opět přesně. Ale kalkul je to vždy. Otázka jenom je, jestli ho činí vědomá nebo nevědomá část našeho mozku – a nebo jestli třeba moc dobře víme, jak ten kalkul zní, ale na venek o tom tak trochu kecáme 😉 (popíráme, že nějaký je, atd.)
Michal: Mira 🙂 A kruciš! 🙂 A já už myslel, že jsem potkal prvního rozumného věřícího v životě – a ono zas nic! 🙂
🙂
Kreativní a inteligentní shazovač z kola – to je další zlom ve výzkumu gravitace !
http://www.osel.cz/index.php?clanek=1410