Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
protestant: Tohle ti věřím….
Ale mě se naopak nechce věřit, že bys ty to vodítko měl (ale jsem ochoten svůj postoj změnit). To je vlastně hlavní důvod, proč mě zajímá diskuse s věřícími- prostě mě zajímá co vědí, co já nevím. Zatím jsem ale nemluvil s nikým, kdo by mi dokázal odpovědět. Ale nevzdávám to:-) Takže jak to máš ty, protestante? Proč věříš, místo abys nevěřil?
Ps: Na otázku čemu věříš, jsem od tebe nedostal uspokojivou odpověď. Ale otázky “proč” jsou pro věřící tak atraktivní, že by to tentokrát mohlo dopadnout k oboustranné spokojenosti, ne?
Foxy says:
March 31, 2014 at 10:28 am
protestant:
“Tedy ty sjíždíš na houbičkách? Hmmm….. zajímavá informace.”
Jak jsi k tomuto nesmyslu přišel?
Jsem snad NĚKDO?!
(Každý se holt sjíždí něčím jiným. Někdo houbičkama, jiní duchem svatým…)
protestant:
Když Foxy napíšeš, že KAŽDÝ se na něčem sjíždí a pak o sobě prohlásíš že s duchem svatým nemáš nic společného, tak jedinou možností je že sjíždíš na houbičkách. To je prostá logika… 🙂
mira says:
Ale mě se naopak nechce věřit, že bys ty to vodítko měl…
protestant:
Samozřejmě. Vždyť jsi ateista. A jako takový nesmíš věřit v existenci Ducha svatého. Jinak by tě os ateistů vyloučili…. 🙂
Quiriniov cenzus a Lukáš: http://en.wikipedia.org/wiki/Census_of_Quirinius#The_Gospel_of_Luke
No, Foxy tam okrem hubičiek a Ducha Svätého, dal aj tri bodky: “Každý se holt sjíždí něčím jiným. Někdo houbičkama, jiní duchem svatým…” 🙂
Protestant, keby si mu vhodne predložil presvedčivé argumenty, tak by tomu musel uveriť, podobne ako ja musím (nemám na výber, pretože mi v neviere bráni znalosť dôkazu) veriť, že množina prvočísel je nekonečná 😉
Michal says: Bohužel, tehdy jaksi historické časopisy nebyly, takže tohle opravdu víme, protestantíku 🙂
protestant: Nevím na co reaguješ Michale… Co víš?
Vím, že tehdy nebyly historické časopisy. Když už pro nic jiného, tak časopis je tištěný, a knihtisk byl vynalezen až o cca 15 století později.
Medea says:
Protestant, keby si mu vhodne predložil presvedčivé argumenty, tak by tomu musel uveriť
protestant:
Musel uvěřit? Ale fuj. To zní jako svobodné volby s jediným kandidátem. To jsme tu měli před rokem 89….
Médeo, myslím že protestant tu má přesvědčivých argumentů poměrně dost, a uvěřit zjevně nemusí 😉
Myslím, že přimět někoho, aby uvěřil, vůbec nemusí být o síle argumentů. Ani jedním směrem.
1) mnoho lidí věří bez argumentů
2) argumenty mnoho lidí nepřesvědčí. Viz třeba kreacionisté mladé země. Nebo viz HMC, Petr, a Lukášovo sčítání.
petr says:
Tedy drobná rekapitulace – Tvrdíte, že sčítání obyvatelstva by musela být giga mega akce, že by byla prakticky neproveditelná pro své rozměry, že je skoro nemožné, aby se mohla odehrát. Na druhou stranu Vám to nijak nebrání v přesvědčení, že bylo možné si o pár desítek let později takovou akci vymyslet, aniž by to působilo minimálně nevěrohodně a jste přesvědčeni, že by nikdo na takovou drobnůstku (tedy, že se uvedené sčítání dramaticky mělo lišit od jiných sčítání) nepřišel 🙂
Slušný 🙂
Jakou a čí argumentaci mi to jenom připomíná, napadá Vás někoho něco ? 🙂
S.V.H.:
Evangelia jsou plná nepravděpodobných giga akcí od vraždění neviňátek po zemětřesení a vstávání mrtvých z hrobů při Ježíšově smrti, kterých si v době, kdy se měly odehrávat, nikdo nevšiml, ale kterým pár desítek let poté lidé (patrně) věřili.
Na příkladu pana hraběte můžeme vidět, že ani dnes nedělá někomu problém věřit, že takováto giga akce proběhla. Věřícímu evidentně stačí, že taková akce nebyla nemožná (a někdy nepotřebuje ani to).
… a tříhodinové zatměné slunce, kterého si také nikdo nikde jinde na světě nevšiml, …
… a hvězda, která vedla mudrce k Ježíšovu domu, a pak se nad ním zastavila, …
Michal:
No, jenže to jsou typově v podstatě úplně stejné argumenty, které předkládá/předkládal H. E. Barnes, P. Rassinier a D. Irving k zpochybnění jedné nepěkné události 20. století 🙂
Aby nedošlo k mýlce, nejde o to, že bych chtěl dávat to či onomu jakékoliv znaménko, já osobně jsem pro to, aby každý mohl hlásat v rovině svobody slova naprosto cokoliv, a neříkám, že shora uvedení pánové ve svém úseku zájmu dokonce nemohou mít částečně pravdu, jen se domnívám, že v obou případech je prostě přání otcem myšlenky 😉 a není to nic zdrcujícího, co by jakoukoliv protiargumentaci a opačný názor vyvrátilo, či dokonce zpochybnilo. Naopak, je to v obou případech dost slabé 😉
Michal, Mira je racionálny človek, teda iste nepatrí medzi tých “mnoho ľudí”, o ktorých píšeš 🙂
Petře, rozdíl mezi těma dvěma skupinami teologů je nepatrný.
1) Moje skupina vysvětluje události bez předpokladu nadpřirozených jevů,
2) Vaše skupina vysvětluje za předpokladu, že se děly zázraky.
Já říkám, že v situaci, kdy existuje plausibilní vysvětlení typu (1) je sahání k vysvětlení typu (2) … intelektuální lenivostí. Podbíhání laťky. Cestou, která je kdekoliv jinde nepoužitelná.
Michal says:
March 31, 2014 at 11:47 am
Myslím, že přimět někoho, aby uvěřil, vůbec nemusí být o síle argumentů. Ani jedním směrem.
1) mnoho lidí věří bez argumentů
2) argumenty mnoho lidí nepřesvědčí. Viz třeba kreacionisté mladé země. Nebo viz HMC, Petr, a Lukášovo sčítání.
Jarda:
Opět bych ocitoval jednu dívku z http://www.milujte.se, která na dotaz chlapce, zda by mohla předložit nějaký důkaz o Boží existenci, odpověděla: “Důkaz? Jaký důkaz. Já věřím, a víra žádný důkaz nepotřebuje!”
Tu dívku citoval v rozhovoru jeden biskup, jako příklad pravé víry.
Které teology máte Michale na mysli ?
Peter, myslím, že holokaust je ľahko doložiteľný. Pokiaľ samozrejme nepredpokladáme, že tie milióny židov “zmiznutých” počas WW II uniesli Marťania 🙂
S.V.H.:
Evangelia jsou plná nepravděpodobných giga akcí od vraždění neviňátek po zemětřesení a vstávání mrtvých z hrobů při Ježíšově smrti, kterých si v době, kdy se měly odehrávat, nikdo nevšiml, ale kterým pár desítek let poté lidé (patrně) věřili.
Jarda:
Na www rozumná víra je článek o tmě, která zahalila Jeruzalém v době Ježíšovy smrti. Autor se snaží nějak dokázat, že ta tma vskutku byla. Opomenul ovšem, že během té doby také vstávali mrtví z hrobů, šli do Jeruzaléma a rozmlouvali s příbuznými. A také, že v okamžiku Ježíšova skonu pukla skála Golgoty, puklina proběhla městem, proběhla chrámem kde i roztrhla (jistě nařasenou) chrámovou oponu oddělující velesvatyni. Zajímavé, že ani takový jev nedonutil členy velerady změnit názor na Ježíše.
@Petr, které teology mám na mysli:
Stáří evangelií vysvětlují bez přihlédnutí k nadpřirozeným jevům ti, které jsem jmenoval. Úplně vše vysvětluje bez nadpřirozených jevů např. Ehrmann, Price, J.D.Crossan, a další.