Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Práve teraz Ho popisuješ a pomenúvaš 😉
Médea: Čo je to “reálna existencia”?
Reálná existence je Médeo přece podle tvé vlastní definice ta relace, která je vlastností našeho Vesmíru. Takhle jsi to přece minule psala, ne? Já s tím právěže moc nesouhlasím, nemyslím že tato definice existence je vhodná – a ukazuji to mimo jiné právě na tom příkladu ke kterému ses vyjadřovala.
Objasniteli, přezdívka, kterou sis zvolil, naznačuje, že máš vůli nám zde některé věci objasňovat, chápu to správně?
Zkus nám prosím objasnit, proč bychom si měli myslet, že Bible je Boží slovo?
Protestant, a čo je podľa Teba toto?
Podľa mňa ten text Boha pomenúva, popisuje a hovorí aj o niektorých dôležitých charakteristikách Boha (napr. “všemohoucího, Stvořitele nebe i země”).
“Reálná existence je Médeo přece podle tvé vlastní definice ta relace, která je vlastností našeho Vesmíru.”
To nie je moja definícia a nepožívam spojenie “reálna existencia” 🙂
Tu som písala o existencii:
http://www.i-ateismus.cz/forum/viewtopic.php?f=4&t=432#p5580
http://www.i-ateismus.cz/forum/viewtopic.php?f=4&t=432&start=20#p5626
to Medea:
To je vyznání víry křesťana, ne definice Boha…
Křesťan tam mluví o sobě…
Medea says:
February 28, 2014 at 3:26 pm
“Ale Bůh takto neexistuje. Není to objekt. Nejde o množinu částic.
Proto jej nelze popisovat, definovat, pojmenovat …”
Práve teraz Ho popisuješ a pomenúvaš 😉
protestant: pokud tohle je popis, tak pak ateismus je víra…. 🙂
Božia osoba (hypostáza) – Syn, je večne plodená (rodená) Otcom, Otec a Syn sa nemôžu oddeliť, a ich/Jeho podstata je nemenná, teda hypostáza Syn nemôže zomrieť. Nestalo sa božstvo telom, ale ľudskosť bolo prijatá do Boha 😉
Nečetl jsem to tady, brzy se přidám do diskuze. Letmo jsem to proletěl a toto mi zůstalo v očích jak trn:
“martiXXX says:
February 28, 2014 at 12:40 pm
A navíc se občas zapomene hlídat a píše podobným stylem jako antiteista….i Foxy v posledním příspěvku sklouzl k jeho stylu……”
Ty si fakt magor, martiXXX 😀 😀 – si posedlej vidět za vším mě, už ani nevěříš na inteligentní síly ve hmotě, věříš jen na démonické zlo biologického původu jménem antitheista 😀 😀 😀 si blázen, nejsem objasnitel ani Foxy ani Colombo ani Medea, jsou to samostatní tvorové a ty už se s tim smiř. Asi se vážně rozpadáš.
Je jen hmota a tupý pohon, vše ostatní je spekulace
Hezký víkend :-*
“Křesťan tam mluví o sobě …”
Nie, nehovorí len o sebe, ale popisuje (a vyznáva) čomu verí 🙂
Moje definice: “Objekt reálně existuje, pokud interaguje s fyzickým vesmírem.”
Já ani jiný druh existence nepotřebuju.
Jinak, boha by snad měli definovat sami věřící, ne?
Bohů ve které nevěřím je nekonečně mnoho, takže já to z pozice ateisty za ně těžko mohu udělat:-)
Možná by stálo za to udělat nějaký online dotazník se seznamem možných božích atributů a pozvat věřící k hlasování.
“Věřícím je vesměs skutečně jasné, že jakákoliv definice, jakýkoliv popis Boha míří mimo.”
Protestant, kresťania pripisujú Bohu isté vlastnosti, ktoré má, podľa nich, len On sám.
“Bohů ve které nevěřím je nekonečně mnoho, takže já to z pozice ateisty za ně těžko mohu udělat :-)”
Mira, a viete nejako charakterizovať, v čo to vlastne neveríte? 🙂
medea:
No medeo, to je sice pravda, nicméně z toho nevyplývá nic jiného, než že tento Bůh je živým Bohem naší živé víry. Naše výroky o něm nemusí mít vůbec žádnou pravdivostní hodnotu, což neznamená, že by musely být nutně iracionální, stejně jako nejsou iracionální naše výroky týkající se morálky, přání atd., které též nemají žádnou pravdivostní hodnotu.
O něčem nemůžeme mlčet, pokud o tom musíme mluvit a je otázkou našich jazykových her, zda a jakou vnitřní strukturu takový výpověď bude mít.
Odkud já to jenom mám 🙂
Ad: “reálná existence”
Medea (February 28, 2014 at 3:44 pm) says:
– To nie je moja definícia a nepožívam spojenie “reálna existencia” 🙂
což byla její odpověď na“Reálná existence je Médeo přece podle tvé vlastní definice ta relace, která je vlastností našeho Vesmíru.”
Reálná existence, to je prosím moje definice, kterou jsem zavedl a používal v nedávné diskusi s Medeou.
Ve vztahu k objektům existujícím v čase a prostoru jsem razil pojem “reálná existence”.
Ve vztahu k objektům mimo čas a prostor (abstraktní objekty) jsem navrhoval používat pojem “imaginární existence” a “fiktivní existence”.
Pro své úvahy jsem toto rozdělení považoval za potřebné a užitečné.
Reálnou existenci předpokládám u objektů, tvořících objektivní realitu (a nezabývám se nyní otázkou nějakého důkazu existence objektivní reality).
Existuje však i subjektivní realita, což je projekce objektivní reality do mysli (duše) tuto realitu vnímajícího jedince (subjektu). Objektům této subjektivní reality přisuzuji existenci imaginární či existenci fiktivní.
Pomocí imaginárně existujících objektů (fysikálně-matematických představ a zákonitostí) mohu popsat objekty reálně existující a predikovat jejich chování.
Pomocí objektů, jejichž existence je fiktivní, není možno popsat reálně existující objekty, ani predikovat jejich chování. Příkladem zde mohou být bohové/bohyně, duchové, astrál, obecně nadpřirozeno.
“nicméně z toho nevyplývá nic jiného, než že tento Bůh je živým Bohem naší živé víry. Naše výroky o něm nemusí mít vůbec žádnou pravdivostní hodnotu, …”
Peter, a čo napr. takéto tvrdenia o Bohu: “Boh nepozná dôkaz Pythagorovej vety”, “Po smrti prestanem existovať a Boh tomu nemôže zabrániť”, “Boh spáchal samovraždu a už neexistuje”, aká je ich pravdivostná hodnota? 🙂
4 objasnitel
cit:Samain: Jestli chcete poznat, že existuje Satan, tak se nechte proklít satanistou (určitě mu to udělá radost).
A proč bych to propánajána dělala? Za prvé – na kletby nevěřím,
za druhé – žádného Satanistu neznám.
Foxy, píšeš toto: “Ve vztahu k objektům mimo čas a prostor (abstraktní objekty) jsem navrhoval používat pojem “imaginární existence”” a toto: “Existuje však i subjektivní realita, což je projekce objektivní reality do mysli (duše) tuto realitu vnímajícího jedince (subjektu). Objektům této subjektivní reality přisuzuji existenci imaginární”. Ak je nejaký objekt mimo čas a mimo priestor, ako môže byť v ľudskej mysli?
medea:
jaká je pravdivostní hodnota výroků:
a) je morální vraždit,
b) je nemorální vraždit
jaká je pravdivostní hodnota výroku: ”
“I já té noci vyšel jsem jak tulák na svou pěst
a nechal jsem se zasypat tím horkým pískem hvězd
noc vyzváněla tropicky jak nemilostná hrana
noc průvod rakví bez bubnů noc marná karavana”
atd.