Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Peter, inak to Lukášovo evanjelium sa obvykle datuje do rokov 70.-90. n. l.
ještě odkaz:
http://branik.evangnet.cz/kazani/2003/12_28.php
Medea says:
Peter, Lukáš nepísal článok do historického časopisu, ale len orientačnú a propagačnú brožúru novej sekty 🙂
protestant:
Ty jsi u toho byla? Ty jsi Lukáše znala?
Jak víš, že smysl jeho evangelia by tento….
Medea says:
Podľa mňa sa nejaké blbé technológie s očakávaním nádherného, večného a blaženého života nedajú porovnať 🙂
protestant:
…a přesto jim mnoho lidí dává přednost před spásou…. 🙂
Bohužel, tehdy jaksi historické časopisy nebyly, takže tohle opravdu víme, protestantíku 🙂
Protestant: …a přesto jim mnoho lidí dává přednost před spásou…. 🙂
… pře ILUZÍ spásy 🙂
Michal says:
March 31, 2014 at 9:12 am
Bohužel, tehdy jaksi historické časopisy nebyly, takže tohle opravdu víme, protestantíku 🙂
protestant:
Nevím na co reaguješ Michale… Co víš?
Michal says:
… pře ILUZÍ spásy 🙂
protestant:
Jak víš, že je to iluze?
Ale existovala už rímska obdoba novín – Acta Diurna. Škoda, že sa Lukáš nepokúsil o publikovanie svojich článkov v tomto periodiku 🙂
Pretože neveria v existenciu spásy 🙂
Medea says:
March 31, 2014 at 9:28 am
“…a přesto jim mnoho lidí dává přednost před spásou…. ”
Pretože neveria v existenciu spásy 🙂
protestant:
…a věří, že pomocí facebooku, her a diskuzí ze skutečného života uniknou…. 🙂
protestant: …..Třebaže žijeme v jiné době než Simeon, setkání s tím, který je „světlo národům“ – tak o něm mluví i Izaiášovo proroctví (42. 6) vždycky umožňuje Duch svatý. Simeon jej viděl svýma očima, to my nemůžeme, ale Duch svatý nám dává vidění víry, abychom v tom, o němž nám svědčí evangelia, poznali svého Pána…..
Takže svoje přesvědčení zakládáš na pravdivosti bible, kterou ale zhusta považuješ za sbírku básní a metafor?
Myslím, že kdybychom se vrátili v čase a zanechali před pár staletími na středním východě několik výtisků Pána prstenů, byla by tu nezanedbatelná šance, že bychom se teď místo o JK bavili o Frodovi Pytlíkovi.
A propos- “vidění víry” – zase bych chtěl připomenout svoji nechápavost a prosím o nějaké bližší vysvětlení v jednoduché češtine:-) Ačkoliv nevím co to znamená, tuším, že já to nemám ale ty ano- proč si Duch svatý takto vybírá? Proč “promlouvá” pouze ke každému čtvrtému člověku na Zemi?
Michal says:
… pře ILUZÍ spásy 🙂
protestant replies:
Jak víš, že je to iluze?
Foxy:
Protože se to vše zakládá na pouhých vidinách:
protestant (March 31, 2014 at 9:00 am) says:
“…Duch svatý nám dává VIDĚNÍ víry, abychom v tom, o němž nám svědčí evangelia, poznali svého Pána.”
Každý se holt sjíždí něčím jiným. Někdo houbičkama, jiní duchem svatým…
mira says:
Takže svoje přesvědčení zakládáš na pravdivosti bible, kterou ale zhusta považuješ za sbírku básní a metafor?
Myslím, že kdybychom se vrátili v čase a zanechali před pár staletími na středním východě několik výtisků Pána prstenů, byla by tu nezanedbatelná šance, že bychom se teď místo o JK bavili o Frodovi Pytlíkovi.
A propos- “vidění víry” – zase bych chtěl připomenout svoji nechápavost a prosím o nějaké bližší vysvětlení v jednoduché češtine:-) Ačkoliv nevím co to znamená, tuším, že já to nemám ale ty ano- proč si Duch svatý takto vybírá? Proč “promlouvá” pouze ke každému čtvrtému člověku na Zemi?
protestant:
Ano. je to to co nemáš jak ukazuje tvůj druhý odstavec….
Foxy says:
Každý se holt sjíždí něčím jiným. Někdo houbičkama, jiní duchem svatým…
protestant:
Tedy ty sjíždíš na houbičkách? Hmmm….. zajímavá informace.
S.V.H.:
Tedy drobná rekapitulace – Tvrdíte, že sčítání obyvatelstva by musela být giga mega akce, že by byla prakticky neproveditelná pro své rozměry, že je skoro nemožné, aby se mohla odehrát. Na druhou stranu Vám to nijak nebrání v přesvědčení, že bylo možné si o pár desítek let později takovou akci vymyslet, aniž by to působilo minimálně nevěrohodně a jste přesvědčeni, že by nikdo na takovou drobnůstku (tedy, že se uvedené sčítání dramaticky mělo lišit od jiných sčítání) nepřišel 🙂
Slušný 🙂
Jakou a čí argumentaci mi to jenom připomíná, napadá Vás někoho něco ? 🙂
protestant: Ano. je to to co nemáš jak ukazuje tvůj druhý odstavec….
Já jsem si to myslel:-) Já ale opravdu nevidím žádné vodítko, na základě kterého bych se mohl rozhodnout, že bible byla sepsána pod dohledem vyšší bytosti ale Pán prstenů ne. Kdybychom dali obě knihy přečíst někomu kdo nikdy neslyšel o náboženství… co by si asi myslel? Jak by oba texty interpretoval, kdyby k tomu neměl žádný návod, který ostatní věřící mají (skrze rodiče, kazatele, ostatní věřící…)?
Nikoliv duch svatý, ale lidi dávají ostatním lidem to “vidění víry”.
Poznámka: můj překlad pojmu “vidění víry” do češtiny je “návod k interpretaci”. Jest tak?
mira says:
Já ale opravdu nevidím žádné vodítko, na základě kterého bych se mohl rozhodnout, že bible byla sepsána pod dohledem vyšší bytosti ale Pán prstenů ne…
protestant:
Tohle ti věřím….
protestant:
“Tedy ty sjíždíš na houbičkách? Hmmm….. zajímavá informace.”
Jak jsi k tomuto nesmyslu přišel?
Jsem snad NĚKDO?!
(Každý se holt sjíždí něčím jiným. Někdo houbičkama, jiní duchem svatým…)
Jen jestli to občas s tím duchem svatým nepřeháníš. Ono je jedno, na čem sklouzneš do závislosti, podstatné je jak hluboko do ní zabředneš 😀 😀
Ad: Kde měl Ježíš stigmata způsobená ukřižováním?
Občas zázračně vyráží stigmata i leckterým hluboce věřícím. Můžete mi, mé milé HMC2011, popsat, kde přesně jsou na jejich těle umístěna?
Jarda:
Spokojíš se s tímhle?
cs.wikipedia.org/wiki/Pio_z_Pietrelciny?
http://www.youtube.com/watch?v=9HmdoUzVh6Y
Ano, dík, to zcela stačí.
Podivuhodné je, jak se všem těm lidem tak zázračně objevují stigmata v místech kde by se při skutečném ukřižování nikdy nemohla vyskytnout. I kdyby byl ukřižovaný skutečně přibit hřeby (což vůbec není jisté), nikdy to nemohlo být skrze dlaně, protože, jak opakovaně ukazovaly dokumentované pokusy (s mrtvými těly), tah daný váhou těla dlaně bezpečně roztrhne. Jsou li přitom ruce roztaženy do stran, tah na fixované ruce vzrůstá s tangentem úhlu jejich vzepjetí a u nejběžnějších zobrazení bude násobkem váhy visícího těla. Nesčetná zobrazení atleta relaxujícího na kříži jsou si navzájem i v průběhu věků natolik podobná, že se zřejmě jedná o zobrazení kanonické či jiným způsobem závazné. Přitom je to zobrazení zcela nesmyslné.
To ovšem nebrání fanatikům víry v tom, aby jim zázračně nevyrážela nádherná stigmata, bohužel zrovna tam, kde nikdy nebyla a být nemohla. Ukazuje to na sílu víry, která se dokáže manifestovat psychosomaticky – nebo na malilinko podvodné praktiky – samozřejmě to vše čistě a pouze ad maiorem dei gloriam.