Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Peter, ale to predsa nie je argumentačná situácia, ktorú som v mojom príspevku popisovala:
Keď už niečo opakujem “100 krát”, tak spomeniem aj dve zábavné videá – 100 známych vedcov hovorí o náboženskej (ne)viere: http://polach.blog.idnes.cz/c/237318/O-neslucitelnosti-viry-a-vedy.html 🙂
Medea says:
March 19, 2014 at 3:23 pm
Protestant, už som to tu písala “100 krát”:
Väčšina vedcov je neveriaca. Tu je štatistika z renomovaného vedeckého časopisu Nature z roku 1998. Ako vzorka boli použitý členovia Národnej akadémie vied v USA (NAS – National Academy of Sciences): http://www.stephenjaygould.org/ctrl/news/file002.html Podľa tej štatistiky 72,2% respondentov neverí v osobného Boha a 76,7% neverí v posmrtný život. K viere v osobného Boha sa prihlásilo len 7%, k viere v posmrtný život 7,9%. Samozrejme to boli TOP vedci v USA. Ak vezmeme celú vedeckú populáciu (v nábožensky bigotných) USA, tak cca 60% neverí v osobného Boha, to je asi rovnaké číslo ako v roku 1900.
Väčšina analytických filozofov je zrejme ateistická. Viď napr. tento prieskum: http://consc.net/papers/survey.pdf Podľa toho prieskumu zastáva 72% respondentov ateizmus: atheism 72.8%; theism 14.6%; other 12.6% (v prieskume je uvedená aj jemnozrnnejšia škála).
protestant:
Tohle není průzkum všech přírodovědců ani analytických filozofů….
medeo, jak si vysvětlujete, že velcí vědci minulosti byli věřící ? Newton, Pascal, Koperník, Cusanus a dlouhá řada dalších ?
Proč jste z filosofů vytáhnula jenom analytické filosofy ?
Proč neuvádíte, kolik procent je věřících psychologů, právníků anebo básníků ?
Tak knihu paní Randalové jsem nečetl a budu doufat, že pan Polách pouze ve zkratce velmi nepřesně interpretuje to, co paní Randalová skutečně uvádí. Protože jinak by se zařadila do dlouhé škály těch, kteří v případě křesťanské víry nevědí o čem mluví…
Čo vidím ako problém Michalovho článku o “argumente z dizajnu” (a aj iných článkov) je, že skúma motiváciu Boha. Najprv by mal, podľa mňa, jasne vymedziť, akého Boha má na mysli a až potom sa pýtať, či je v prirodzenosti takéhoto Boha urobiť to alebo ono. Pripomína mi to situáciu, ako keby sa niekto zamýšľal nad bližšie nešpecifikovaným jednorožcom, aký bol jeho motív zjesť fialku.
Protestant, je to štatistický prieskum 🙂
medea: Medeo, pokud žijete ve světě, který funguje, funguje do velké míry předvídatelně, přičemž šance, že vzniknete a budete trvat, závisí jak jsem se dočetl (a opravte mne pokud se mýlím) na tom, že:
a) poměr hmotnosti protonu a elektronu k tomu, aby mohl existovat život se nesmí a nesměl ze současné hodnoty pohnout o více než jeden díl ku 10 na 37,
b) změna v hodnotě slabé jaderné síly o pouhých 1:10 na 100 by zabránila existenci života ve vesmíru,
c) pakliže by se hodnota gravitační konstanty změnila o nepředstavitelně malých 0,00000000000000000000000000000000000001 %, nemohlo by existovat naše slunce a tudíž ani my,
a ono nejen, že to funguje, ale ještě se o tom bavíme, pak já říkám, že zcela otevřeně o designu bez jakýchkoliv předsudků uvažuji. Proti tomu mne fakt, že jsme ještě nepřišli na to, k čemu je dobrá skvrna na sítnici přijde jako poměrně značná malichernost.
Jak to vidíte Vy ?
petr says:
Medeo, pokud žijete ve světě, který funguje, funguje do velké míry předvídatelně, přičemž šance, že vzniknete a budete trvat, závisí jak jsem se dočetl (a opravte mne pokud se mýlím) na tom, že:
S.V.H.:
Mohl bych se zeptat, kde jste se to dočetl? Respektive kde se dočetli ti, od kterých jste se dočetl, a kde se dočetli ti, od kterých se dočetli oni, atd. Zkrátka: dá se vystopovat nějaký zdroj, kde by tato čísla byla nějak vypočítána a odvozena?
Diskutoval jsem o tom totiž už se Človíčkem právě pod článkem k argumentu z designu:
http://www.i-ateismus.cz/2013/10/argument-z-designu/comment-page-104/#comment-84048
http://www.i-ateismus.cz/2013/10/argument-z-designu/comment-page-120/#comment-84391
Petře, obávám se, že to co tu píšete nejsou správné informace. Jsem si tím docela jist. Vždyť ty hodnoty s vámi uváděnou přesností ani zdaleka neznáme, a proto nemůžeme říct, či by se stalo, kdyby se z té správné hodnoty o takto malou část změnila.
A konkrétně např. Gravitační konstanta by zcela jistě mohla být jiná.
Peter, tie informácie o “jemnom vyladení”, čo uvádzate, sú podľa mňa vycucané z prsta (ale nepovedala som, že z Vášho prsta).
Mám Stengerovu knihu Fallacy of Fine Tuning, a on tam dokládá, že ty fyzikální konstanty jsou mnohem volnější, než se běžně traduje – a vaše čísla jsou pak imho úplně mimo realitu.
Tak tak Médeo, moje řeč 🙂
Žili v prostredí, v ktorom bolo kresťanstvo štátnou ideológiou. V ich dobe spoločnosť a výchova do istej miery predurčovali vieru jednotlivca v existenciu Boha, okrem toho, ešte nebolo v ich dobe rozvinuté evolučné myslenie …
Je to prevládajúci typ filozofie v anglofónnom svete (USA, UK, …), v Holandsku, Škandinávii, v Izraeli. Táto filozofia má blízky a pozitívny vzťah k logike a vede. Je zjemnením racionálnej filozofickej línie siahajúcej až k Platónovi a Aristotelovi. (Analytickú filozofiu uznávam, postmodernizmus nie.) 🙂
O.k. v tomto ohledu může být, že ta čísla zcela nesedí, nejsem v tomto odborník, takže děkuji za poučení. Nicméně na podstatě argumentace to příliš nemění.
Abych dokreslil, zkusím to z jiné, teď již doufám přesnější strany, tuším že Hawking razí tezi, že kdyby se rychlost rozpínání vesmíru jednu sekundu po velkém třesku lišila o tisícbiliontinu nebo tak nějak, vesmír by se zhroutil, než by se stihl rozrůst do dnešních rozměrů ?
petr says:
Abych dokreslil, zkusím to z jiné, teď již doufám přesnější strany, tuším že Hawking razí tezi, že kdyby se rychlost rozpínání vesmíru jednu sekundu po velkém třesku lišila o tisícbiliontinu nebo tak nějak, vesmír by se zhroutil, než by se stihl rozrůst do dnešních rozměrů ?
S.V.H.:
To je právě jedno z “vytržení z Hawkinga”, o kterém jsem psal (http://www.i-ateismus.cz/2013/10/argument-z-designu/comment-page-104/#comment-84048 ). V dalším textu totiž Hawking vysvětluje proč je rychlost rozpínání vesmíru právě taková, jaká je (a rozhodně netvrdí “God did it” 😉 ).
medea:
No vidíte. Jde o to, zda náhodou prostředí, v němž se stávající přírodní vědci pohybují, není taktéž nějak výrazně intelektuálně determinováno a jde podle mne i o to, zda se lidé nestávají špičkovými přírodními vědci proto, že mají určitý styl přemýšlení, který je k úspěchu v té profesi velkou výhodou, ale na druhou stranu se může projevovat v řadě dalších oblastí myšlení poměrně problematicky (Bylo by totiž divné, kdyby to tak nebylo, když ve velké řadě profesí to přesně tak funguje.)
Ani na vteřinu jsem nepochyboval, že jste si vybrala analytické filosofy proto, že přemýšlí způsobem podobným tomu Vašemu. Nicméně je to relevantní asi tak, jako kdybych já vedl statistiku, kolik je věřících mezi tomistickými filosofy 🙂
Dovolím si předpokládat, že počet věřících psychologů, učitelů nebo právníků Vás nezajímá proto, že je a jejich zkušenosti se světem ve skutečnosti neberete ani trochu vážně 😉
S.V.H. – já ale netvrdím, že to Hawking tvrdí. Je to prostě fakt, který má ve světě nějaké vysvětlení a který nás každého dle životních zkušeností a postojů vede k nějakým interpretacím.
Přátelé, žel Bohu se musím odmlčet, čas který jsem věnoval diskusi začíná být v poměru k času, který jsem měl věnovat něčemu jinému poměrně fatální. Nicméně z diskuse neutíkám, jak jen to půjde, rád se k ní zase vrátím.
Zatím.
Ad: …pakliže by se hodnota gravitační konstanty změnila o nepředstavitelně malých 0,00000000000000000000000000000000000001 %,…
Prosím, vysvětlete mi někdo, proč si na propagandistických stránkách kreacionistů a “inteligentních” dyzajnérů libují v těch nesmyslně dlouhatánských řetězcích nul a podobných ptákovinách – to aby udělali ohromující dojem?