Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Objasniteli kdy jste viděl nějakého ateistu považovat nebo dokonce uctívat kohokoliv nebo cokoliv jako Boha?! To, že si Boha nahrazujeme něčím jiným, je jen další vaše chybná představa, kterou zde však o to vytrvaleji opakujete.
Samain: Jestli chcete poznat, že existuje Satan, tak se nechte proklít satanistou (určitě mu to udělá radost). Pak poznáte, že budete potřebovat pomoc, kterou dal Bůh lidem skrze Krista všem křesťanům, aby mu poručil a nechal vás na pokoji (což se nemusí povést, protože málokdo je alespoň z poloviny spravedlivý jako Ježíš).
Michal: Stačí mi, že někdo pochybuje o slově božím jako i o Kristu. To značí jen to, že pokračuje v linii prvotního hříchu a tudíž je jeho duše po smrti těla majetkem padlého anděla.
Podívejme, tak pochybování o Bibli či o Kristu je hřích…. A protestant celou dobu tvrdí, že na pochybnostech není nic špatného, ale jsou navíc i pro věřícího důležité! 🙂
Cestmir Berka says:
February 28, 2014 at 10:12 am
Já myslím, že ze strany věřících ve skutečnosti není po nějaké obecné definici boha poptávka- ti mají jasno.
protestant:
Výjimečně máš pravdu. Věřícím je vesměs skutečně jasné, že jakákoliv definice, jakýkoliv popis Boha míří mimo. Že to co by se vešlo do jakékoliv definice není Bůh, ale naše představy o něm. 🙂
Michal: Pak asi protestantovi taky uniká obsah Bible. Ono to není nic divného, protože mnoho katolíků nevěří v Satana. Proč se teda Kristus namáhal s vyháněním zlých duchů a potkával se se Satanem v chrámu, na poušti a nakonec řekl: ,, V mém jménu budete poroučet zlým duchům”. A proč by se nechal satanem popravit (skrze Jidáše a zkorumpovaným farizeům ve vykonstruovaném křivém obvinění), kdyby nám nechtěl ukázat, že v jeho jménu nemá nad námi padlý anděl moc ani srkze srmt. A starý zákon nemusel být ani psaný, kdyby to nebyl návod k tomu pochopit tenhle čin.
Objasnitel (February 28, 2014 at 9:51 am) says: Okno se taky samo nerozbije…
Holenku, to by ses divil, kolik oken se rozbilo “fakt úplně samo”!
Též potvrzuji, že Satan (Boletus satanas Lenz) existuje. Je nádherný, bohužel již dosti vzácný.
Tvá představa, že vše musí mít jasně definovanou příčinu prostě proto, že si nedokážeš představit, že by to mohlo být i jinak a tudíž nutně musí existovat prvotní stvořitel a hybatel všeho, je lichá.
Nesouhlasím- věřící naopak svého boha popisují rádi a dokáží Hospodina jasně odlišit od Alláha či manitua či Dia… Křesťanský bůh je například jednoznačně VŽDY maskulinní geront. Křesťanský bůh nenávidí, miluje, hněvá se, managuje své podřízené
Objasnitel (February 28, 2014 at 10:16 am ) says: “Jestli chcete poznat, že existuje Satan, tak se nechte proklít satanistou (určitě mu to udělá radost). Pak poznáte, že budete potřebovat pomoc, kterou dal Bůh lidem skrze Krista všem křesťanům, aby mu poručil a nechal vás na pokoji (což se nemusí povést, protože málokdo je alespoň z poloviny spravedlivý jako Ježíš).”
Objasniteli, tuhle blbost tu již opakuješ po několikáté. Dokonce jsi mi to už předkládal jako údajný důkaz existence entity zvané satan.
Mohl bys mi objasnit, jak jsi k takovémuto výplodu zmatené mysli došel?
Ono je to stejné s Ježíšem- kdyby se vrátil na zem v podobě rockové hvězdy, většina křesťanů by ho neomylně poznala v Johnu Lennonovi a ne Elvisi…
Cestmir Berka says:
February 28, 2014 at 10:33 am
Nesouhlasím- věřící naopak svého boha popisují rádi a dokáží Hospodina jasně odlišit od Alláha či manitua či Dia… Křesťanský bůh je například jednoznačně VŽDY maskulinní geront. Křesťanský bůh nenávidí, miluje, hněvá se, managuje své podřízené
protestant:
Už sousloví Křesťanský bůh je nesmyslné. Křesťané nemají žádného speciálního Boha. Jde pořád o Boha Abrahamova , jde o Alláha, jde o Hospodina.
Je-li bůh nepopsatelný, jak bohy odlišíme jednoho od druhého? Jak poznáme, který je pravý a který falešný?
Proč se teda Kristus namáhal s vyháněním zlých duchů a potkával se se Satanem v chrámu, na poušti a nakonec řekl: ,, V mém jménu budete poroučet zlým duchům”.
No, iba žeby to nebola pravda 😉
Cestmir Berka says:
February 28, 2014 at 10:46 am
Je-li bůh nepopsatelný, jak bohy odlišíme jednoho od druhého? Jak poznáme, který je pravý a který falešný?
protestant:
Jednoduše. Ten falešný se dá popsat. Definovat. 🙂
Aha, takže laskavý milující Otec je falešný…hmmm
Křesťanský bůh je trojjediný, Alláh není. Jsou to jiní bohové, byť historicky vzešli z téhož. Říká se tomu kulturní evoluce 🙂
protestant:
Už sousloví Křesťanský bůh je nesmyslné. Křesťané nemají žádného speciálního Boha. Jde pořád o Boha Abrahamova , jde o Alláha, jde o Hospodina.
Mýlíš se. Muslimové důrazně protestovali (je to dohledatelné) proti užívání slova “Alláh” křesťany pro pojmenování jejich (křesťanského) boha.
Pro jistotu toho tvého pánaboha nazývám “bůh biblický”, to aby nedošlo k záměnám ve spleti všemožných dalších (samozřejmě vždy těch jedině pravých) bohů, co se jen na naší matičce Zemi a příslušných nebesích vyskytovali, vyskytují či ještě vyskytovati budou.
Ano- a římský katolicismus není cesta k bohu Bible: https://www.facebook.com/groups/124800762353/?fref=ts
Michal says:
February 28, 2014 at 11:00 am
Křesťanský bůh je trojjediný, Alláh není.
protestant:
Tys je oba viděl a porovnal? 🙂
Foxy says:
Michale, trefil jsi se do mé definice boha 🙂
Jakýkoliv bůh existuje tak dlouho a jen tak dlouho, dokud v něj někdo jako v boha věří.
(U boha/nadpřirozena přitom nejde o reálnou, ale o imaginární existenci.)
S.V.H.:
Asi budu nosit sovy do Athén, ale přesně o tom jsou Pratchettovi Malí bohové.
“A přece kráčí!” 🙂