Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Napadla mě tato úvaha:
Uvažme jakýkoliv sebetriviálnější makroskopický objekt – třeba telefon (pevnou linku) na mém stole. Existuje? Na fundamentální úrovni jde o jistou množinu částic v moři jiných částic. Opravdu má tato podmnožina nějakou reálnou existenci? Nebo jde spíš o to, že ji jako jeden jasně definovaný objekt vnímá náš mozek? Má reálnou existenci jakákoliv podmnožina částic?
Podle mne existuje. Ale Bůh takto neexistuje. Není to objekt. Nejde o množinu částic.
Proto jej nelze popisovat, definovat, pojmenovat….
Bůh je SUPERMANAŽER neomezený v čase ani prostoru. Nic víc člověk nepotřebuje vědět.
Považovali byte za Boha jsoucno, které by neexistovalo nutně?
Pravdu povediac, neviem. Súhlasím s hlavnou myšlienkou článku, t.j. že bohovia sú ľudský výtvor a záleží len na nás, ako si ich zadefinujeme.
“Existovať nutne” je na mňa už príliš filozofický termín.
Ak prijmeme tézu, že boh môže byť nehmotný, tak jeho existenciou nemusíme myslieť nijaké usporiadanie častíc. S tým problém nemám. Aby boh existoval, musí existovať 😀
Ale otázka, či nutne? Podľa mňa ateista nemôže o ničom povedať, že to existuje nutne. Kto by tú nutnosť “nariadil”? Boh/bohovia existovať môžu, ale pravdepodobne nemusia a pravdepodobne ani neexistujú. Tak aká nutnosť? Aj keby Boh bol stvoriteľom, nezakladá to nutnosť jeho existencie – svet by mohol neexistovať, mohol by ho stvoriť niekto iný, prípadne stvoriteľ mohol zomrieť. To len my si vytvárame predstavu boha, ktorý je jediný alebo ktorý (za nijakých okolností) nemôže zomrieť.
Michal says:
Médeo, ještě jeden pokus o útok proti tvému Bohu 🙂
1) Tvůj Bůh je všemocný, tedy může cokoliv “udělat”, cokoliv co “chce”, tedy zejména myslí a jedná, a je proto bytostí
2) současně je vševědoucí, a tedy své jednání zná dopředu
3) jeho jednání je tedy předem dáno touto jeho znalostí, a on nemůže jednat nijak jinak
4) není proto všemohoucí, spor
5) zná-li předem svoje myšlenky (nekonečně do budoucnosti), pak ani nemyslí, ale jeho “myšlení” je spíš jako přehrávání magnetofonové pásky. Není proto ani bytostí. Spor.
S.V.H.:
Myslím, že to je právě ošetřeno definicí “Medeina boha” – že nemůže být logicky rozporný. Aby nebyla vševědoucnost v rozporu se všemohoucností, nemůže zahrnovat znalost budoucnosti (možná to jde i jinak, ale to je teď vedlejší). Bůh pak sice nemá absolutní atributy (vševědoucnost bez znalosti budoucnosti není samozřejmě VŠEvědoucností), ale může mít “absolutní kombinaci atributů”. 🙂
Já ovšem na absolutních atributech u boha netrvám – tím méně na nutné existenci. Dle mého soudu jsou bohy i Thor nebo Apollón, tedy bytosti značně omezené (v porovnání s absolutními atributy). On i původní Abrahamův bůh byl něco podobného – jeden z mnoha specializovaných bohů (bůh války, armád – Yahweh Sabaoth) s lokální působností, lidskými vlastnostmi (žárlivý, vznětlivý, měl ženu, hmotné tělo atd.) – než v myslích lidí evolvoval do nějaké jediné, globální, absolutně dobré, duchovní entity.
Teď mě napadlo – abychom bohy odlišili od “mocných ufonů” a podobných záležitostí, co jim dát za vlastnost, že nevznikli biologickou evolucí? Bůh může existovat věčně, vzniknout z Chaosu, narodit se jiným bohům apod., ale nemůže evolvovat z “nižších” organismů.
Médea říká, že existenci boha by mi mohlo vynucovat nějaké nám zatím neznámé metafyzické pravidlo. To by nestanovil nikdo, to by prostě existovalo z logické nutnosti.
Mě se to ovšem jeví jako čirá a neopodstatněná spekulace až fantazírování…
SVH: Dle mého soudu jsou bohy i Thor nebo Apollón, tedy bytosti značně omezené …
Přesně! Přesně k tomuto se kloním i já. A právě o tom je i můj článek: pokud uznáme i bohy jiných kultur, bohy faraony, boha Caesara, boha Davida Koreshe, boha Ježíše, pak co vlastně slovo “bůh” znamená? Jak ho v tomto případě definovat?
A odpovídám si: IMHO to vůbec nelze. Nejlepší definice univerzálního boha: bůh je to, o čem někdo věří, že je to bůh. 🙂
Michal: První přikázání…jinak jestli je pro Vás Bůh i tvor, pak jste nejspíš spokojen, že žijete pro Satana. A je to přesně to, co jsem říkal jinde, jste přesně ten typ člověka, co by se položil do kolen, kdyby sem přiletěli ufoni. Protože jsou přeci viditelní, definovatelní a tak jsou Bohy, jelikož mají větší moc než lidská rasa. A Bůh by si jen řekl, to je ale pako. Kdo si myslí, že stvořil tyhle ufo turisty?
Ja tiež považujem Perúna alebo Poseidóna za bohov 🙂
Tradične ich definovala nesmrteľnosť (stačila relatívna – mohli byť napr. zabití inými bohmi, dávni ľudia nad tým radšej prehnane nepremýšľali), schopnosť byť neviditeľnými, nadľudská sila a p. Asi by sa dal urobiť rešerš opisov bohov a nájsť nejaké spoločné vlastnosti.
Jinak obecně myslet si, že vesmír vzešel z ničeho nebo tvorové vznikly z ničeho je ještě větší pohádkářství, než to, že nějaká příčina všechno zařídila. Okno se taky samo nerozbije. Proč tu byli nejdřív dinosauři? Taková nevzhledná obrovská zvířata a o pár let později taková rozmanitost živočišné říše.
Objasniteli, podle mě bůh není tvor, ale fikce. Jsem ale kdykoliv ochoten zvážit alternativu, že je reálný.
Ufony bych za bohy opravdu nepovažoval, myslíte to vůbec vážně? Vždyť i v samotném článku se zamýšlím nad tím, jak definovat boha, abychom za něj dle té definice nemuseli považovat i dostatečně mocné ufony.
To, že pracuji pro Satana, je prosím pěkně opět jen součástí vašich fantazií, které naneštěstí, zdá se, nejste schopen odlišit od reality 🙁
treebeard: Nesmrtelnost lidská? Opravdu terno. Asi bych se z toho pokadil no, protože být nesmrtelný v hmotném těle je opravdu vrchol frajerství 😀 Kdejaký anděl i padlý umí ještě vypečenější kousky a musím je nutně kvůli tomu vyznávat jako Bohy? Vždyť jsou to stvoření. Ono první a hlavní přikázání není samo sebou.
Já si nemyslím, že vesmír vznikl z ničeho. Myslím si, že jistý v běžném slova smyslu prázdný protovesmír tu byl vždy.
Michal: To není moje fantazie, ale to o čem se píše v Bibli -asi ani nechápete o čem Bible je. Co je složitého pochopit na tom, že Bůh je naprosto největší a z něho všechno vychází. Mohl by existovat Satan, kdyby nevzešel z Boha? Mohl by existovat uzbekistánský profesionál ve hře na balalajku, kdyby Bůh nerozdělil svou energii a daroval ji do jeho těla?
Michal: Mohl by se vůbec hýbat elektron kolem jádra, kdyby mu Bůh nedal svým tvořením energii?
Když rozvedu to s tou evolucí, tak faraona, Caesara, Koreshe či Ježíše můžeme uznat za bohy, jen když nevznikli evolucí. Pokud se faraonové rodí v božské linii, do Koreshe se bůh třeba nějak vzářil a Ježíš je bohem po Taťkovi (nebo je současně Taťkou), pak určitě mají právo na označení “bůh”.
Obdobně když přiletí ti ufoni, tak si řeknu: “Pravděpodobně vznikli evolucí, takže to bohové asi nebudou. Hotovo. Jak by se to mohlo dělat s jejich samicemi?” 🙂
4 Objasnitel
cit:Mohl by existovat Satan, kdyby nevzešel z Boha?
Dokaž že existuje Satan
cit:Mohl by existovat uzbekistánský profesionál ve hře na balalajku, kdyby Bůh nerozdělil svou energii a daroval ji do jeho těla?
Dokaž že existuje bůh.
Já myslím, že ze strany věřících ve skutečnosti není po nějaké obecné definici boha poptávka- ti mají jasno. Každý věřící má svého boha a dokáže jej jasně odlišit od ostatních. Objasnitelův bůh je jiný, než Protestantův a jiný než Pelagiův ( pro neznalé názoru nicku Pelagius- tvrdil tu, že Bůh není všemocný a že se při tvoření Vesmíru fysicky vyčerpal a do běhu světa nezasahuje).
Křesťanský bůh je nejčastěji třítřetinový geront s vymizelou chutí na skopové, nechutí k zobrazování a s endemickým výskytem v Palestině, jehož pověst se rozšířila za 2000 let i do míst, kde se nikdy nevyskytoval. Křesťanský bůh rád přebývá na vysokých místech či dokonce v oblacích- nikdy se nevyskytuje ve vodách či v podzemí!
Michal (February 28, 2014 at 9:19 am)says: Nejlepší definice univerzálního boha: bůh je to, o čem někdo věří, že je to bůh. 🙂
Michale, trefil jsi se do mé definice boha 🙂
Jakýkoliv bůh existuje tak dlouho a jen tak dlouho, dokud v něj někdo jako v boha věří.
(U boha/nadpřirozena přitom nejde o reálnou, ale o imaginární existenci.)
4 objasnitel
Cit:Proč tu byli nejdřív dinosauři? Taková nevzhledná obrovská zvířata a o pár let později taková rozmanitost živočišné říše.
Svět dinosaurů byl též značně rozmanitý. Všichni nebyli obrovští a rozhodně ne nevzhlední.
Nešlo o pár let. To skutečně ne – a nikde není důkaz, že je současná živočišná říše pestřejší, než v dobách dinosaurů.