Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Já vidím vesmír designovaný…
protestant:
Já vidím vesmír designovaný…
jako biochemik ti řeknu, že ten dizajnér byl pěkný fušer.
Kdyby byl fušer nebyl bys biochemikem…. 🙂
medea: Může Vám zvednutí rukou garantovat jistotu ohledně existence vnějších věcí v prostoru ? Podle světla mého přirozeného rozumu ano. Není to důkaz v přísném slova smyslu, ale mne to z hlediska přirozeného (zdravého) rozumu k jistotě stačí.
Michal:
Michale převažují ty argumenty pro. Argumenty proti jsou jak jsem uvedl argumenty mezer – řekl bych to takto – v té otázce by bylo třeba se oprostit od subjektivních preferencí. Podle mne shodně s Grygarem a dalšími, z toho jak zatím známe, že svět funguje lze spíše usuzovat na to, že je fascinujícím způsobem “vyladěn”. Otázka druhá je, zda se nám tak JAK je vyladěn musí nutně líbit (a sem spadají všechny ty argumenty, kdybych já byl Bůh, tak bych to udělal úplně jinak).
Nicméně já s jistou pokorou, kterou mi upíráte uznávám, že menšina argumentů proti je dostatečně validní pro to, abychom uzavřeli tuto otázku jako nerozhodnutou.
Peter, “argument z dizajnu” tvrdí, že existencia Stvoriteľa je s veľkou pravdepodobnosťou, alebo dokonca s istotou, a to aj na súčasnej (ale aj dávno minulej!) úrovni ľudského poznania, racionálne vyvoditeľná zo štruktúry sveta. Ako hovorí apoštol Pavol: “Je im predsa zjavné, čo možno o Bohu vedieť; Boh im to zjavil. Veď to, čo je v ňom neviditeľné – jeho večnú moc a božstvo -, možno od stvorenia sveta rozumom poznávať zo stvorených vecí; takže nemajú výhovorky” (Rimanom 1, 19-20). Lenže, my máme vedecké teórie, ktoré dokážu NATURALISTICKY vysvetliť vznik a komplexnú štruktúru sveta, teda “argument z dizajnu” je vadný, pretože takéto teórie by neboli racionálne mysliteľné, keby bol korektný.
protestant: Zase pěkně 🙂
Médeo, toto Petrovi opakuji už asi po páté.
Jen na okraj – maximálně mi vyhovuje ten styl diskuze, který zhruba od včerejška vedu s Petrem. Takhle by to podle mě mělo vypadat.
Peter, keby bol “argument z dizajnu” platný, tak situácia, že väčšina vedcov a (analytických) filozofov je ateistická, by nemohla nastať 🙂
protestant:
Kdyby byl fušer nebyl bys biochemikem…. 🙂
invalidní argument. neexistuje empirický doklad tvého tvrzení. naopak, existuje docela pěkná řádka empirických dokladů toho, že jsem biochemikem bez účasti jakéhokoliv dizajnéra vesmíru. mám-li si tedy vybrat mezi těmito hypotézami, ta moje je alespoň justifikovaná, ta tvá ani to.
Ianvs says:
March 19, 2014 at 11:22 am
protestant:
Kdyby byl fušer nebyl bys biochemikem…. 🙂
invalidní argument. neexistuje empirický doklad tvého tvrzení. naopak, existuje docela pěkná řádka empirických dokladů toho, že jsem biochemikem bez účasti jakéhokoliv dizajnéra vesmíru. mám-li si tedy vybrat mezi těmito hypotézami, ta moje je alespoň justifikovaná, ta tvá ani to.
protestant:
Pro tebe jako ateistu je to NUTNÁ hypoteza. Nemůžeš jinak.
Ianvs says:
jako biochemik ti řeknu, že ten dizajnér byl pěkný fušer.
protestant:
Ta věta naznačuje, že ty víš jak by vesmír měl vypadat…. 🙂
Peter zrejme myslí pod “argumentom z dizajnu” niečo iné ako my. Bolo by dobré, keby presne povedal čo.
Zajímavý článek (ostatně, názory dr. Klimeše se mně líbí); dovolil bych si několik svých komentářů:
——–Když se Mojžíš ptá Boha, jaké je jeho jméno (Ex 3, 13), Bůh mu dává vyhýbavou odpověď. Odpovídá tautologií: „Prostě jsem, co jsem. Na jménu nezáleží.“ …. Takže za onou větou není dobré hledat nějaké hlubší významy. Je to jen vyhybavá odpověď s významem – „Moje jméno neřeš!“——
Mojžíš tedy zcela jasně věděl, že bohů je mnoho. Každý z nich měl své jméno, proto se i tohoto boha na jeho jméno ptá, zda náhodou není některým z jemu známých. Dotyčný bůh se ale jasné odpovědi vyhnul. Křesťané tedy nakonec vyřešili problém universálně – boha, který své jméno nechtěl prozradit prostě pojmenovali Bohem!
——Když se lpění na příjemných prožitcích rozumně vzdáme, zažije mnoho lidí pocit úlevy a paradoxně po několika letech, jak se život daří, ty příjemné zážitky samovolně do našeho života vplují – jak je ostatně jejich přirozenost.———
Nehlásal toto už dávno Buddha? Vezmeme-li v úvahu kde učení SZ vznikalo, nabízí se myšlenka, že staří Izraelité zkompilovali spoustu náboženských názorů s nimiž jako kočovníci přicházeli do styku tak, aby vyhovovaly jejich způsobu života. Ostatně i křesťanství, a to nikdo nepopírá, do své teologie zařadilo “pohanské” názory řecké.
——Svět je totiž stále plný nevěřících a bloudících, kteří o Bohu a o víře mají zkreslené a mylné představy, ————–
Na základě čeho by si ti nevěřící měli udělat představy správné?
———– Na druhou stranu to znamená používat odkazu na Boha v těch situacích, kdy je to na místě. Většina nevěřících neumí nábožensky myslet, slovník věřících je jim nesrozumitelný, nerozumí tomu, kdy věřící vidí působení Boha.————-
Proč by nevěřící měli umět nábožensky myslet? Nevěřící naopak upozorňují věřící, že neumějí myslet kriticky. Zvláště když ti tvrdí, že Bůh (nějak) působí. Nevěřící to působení ne a ne vidět!
———Je třeba mít na paměti, že všichni máme za úkol hlásat víru okolním lidem, protože je to lepší návod na život než to, co vidí v bulvárních médiích. Každý křesťan je povolán k tomu, aby aktivně a cílevědomě šířil svou víru do svého okolí. Například být misionářem na svém pracovišti v praxi znamená nevyhýbat se rozhovorům o víře, umět ji obhajovat ————-
Tak toto mě zvlášť zaujalo. Pane doktore, existuje web http://www.i-ateismus.cz. Byl byste tak laskav a občas tam zabrousil a vyvrátil některé tam prezentované ateistické bludy?
http://www.christnet.cz/clanky/5244/nezneuzijes_jmena_hospodina_sveho_boha.url#
Medea says:
March 19, 2014 at 11:21 am
Peter, keby bol “argument z dizajnu” platný, tak situácia, že väčšina vedcov a (analytických) filozofov je ateistická, by nemohla nastať
Jarda:
A nejen to; prof. Halík by své přednášky nevedl v zakristii svého kostela před věřícími studenty, ale v posluchárně UK před všemi studenty. Dr. Grygar, dr. Vácha, P. Satoria, kard. Vlk, Duka ….. by své názory neprezentovali v TV Noe, Katolickém týdeníku, před úslužnou moderátorkou v Nově, ale veřejně, na vědeckých sympoziích, před muslimy, hinduisty, buddhisty ………..
To, že niekto pôsobí ako hlupák, nie je dostatočným dôvodom na to, aby sme záver, že dotyčný je génius, považovali za pravdepodobný (alebo dokonca istý).
Protestant, Janus má nejakú predstavu o fušerine. Ak niekto tvrdí, že fušerina v živej prírode je len zdanlivá fušerina, mal by to dokázať. Z toho, že niečo vyzerá ako fušerina, sa predsa nedá vyvodiť, že je to len zdanlivá fušerina. Najjednoduchšia interpretácia toho, čo sa nám javí ako fušerina, je také, že je to fušerina 🙂
protestant says:
March 19, 2014 at 11:38 am
Ianvs says:
jako biochemik ti řeknu, že ten dizajnér byl pěkný fušer.
protestant:
Ta věta naznačuje, že ty víš jak by vesmír měl vypadat…
Jarda:
Nevím, neodvažuji se posoudit, jak by měl vypadat Vesmír. Ale uvítal bych, kdyby zde na Zemi nebyly nemoci, epidemie, cizopasníci, přírodní katastrofy ……..
V případě JK se uvádí příklad, jak byl velice milosrdný když uzdravil 10 malomocných. Já k tomu dodávám, že by byl mnohem milosrdnější, kdyby uzdravil všechny malomocné. A vůbec nejlepší by byl, kdyby v podobě Boha Otce vůbec Mycobacterium leprae nestvořil.
petr says:
March 19, 2014 at 8:16 am
S.V.H.: Ne, tak tomu není. Naše zkušenost vyplývá ze stvořeného světa, tzn. z nějakého rodu či druhu zkušenosti. Tento induktivní logický závěr vznikl v horizontu materiálního světa a je tedy platný pouze a jen v jeho rámci. Čili maximálně může vyloučit tvrzení, že je pravděpodobný Bůh existující v rámci materiálního světa v čase a prostoru. Problém je, že v takového křesťané nevěří
Jarda:
Nyní velmi populární výrok mezi katolíky: “My také nevěříme v (takového) boha v jakého nevěří ateisté!” Problém je ten, že ti katolíci (dosud) nedefinovali (alespoň jsem to -dosud- nikde nečetl), v jakého boha vlastně věří.
protestant says:
Ianvs says:
jako biochemik ti řeknu, že ten dizajnér byl pěkný fušer.
protestant:
Ta věta naznačuje, že ty víš jak by vesmír měl vypadat…. 🙂
obvyklá mylná argumentace. to, že poznám, že něco nefunguje (optimálně), ještě nemusí nutně znamenat, že vím, jak to zařídit, aby to tak bylo.
protestant:
Pro tebe jako ateistu je to NUTNÁ hypoteza. Nemůžeš jinak.
nejsem ateista 😉 jsem nihilista. a můj nihilizmus je důsledkem poznání, tj. formulování a testování hypotéz, ne jeho příčinou 😉