Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Protestant, ako meteoritické a kometárne bombardovanie dávnej Zeme, v počiatkoch slnečnej sústavy, súvisí s biblickou potopou?
Peter, v platných kozmologických teóriách, ani v evolučnej teórii, žiaden Stvoriteľ nefiguruje, teda naše najlepšie súčasné vedecké vysvetlenia vzniku sveta, sa zaobídu bez hypotézy Stvoriteľa. Hypotéza Stvoriteľa je (zatiaľ) zbytočná. Teda šmyk šmyk Ockhamovou britvou 🙂
Ale chápem, že od katolíkov sa vyžaduje, aby verili tejto dogme:
😉
No, to, že sa padanie predmetov k Zemi dá vysvetliť gravitačnou silou vôbec nevylučuje existenciu démonov, ktorí sa na tomto padaní aktívne podieľajú. Tiež je možné, že rozpad jadier rádioaktívnych atómov majú na svedomí bohovia rádioaktívneho rozpadu. Okrem toho mám silný pocit, že dnes bola v mojej spálni veľkosť rýchlosti svetla vo vákuu o 50% menšia ako jej tabuľková hodnota 🙂
Človek môže mať pocit, že “vidí” vo vesmíre Stvoriteľa, ale pocit ešte nie je validná vedecká teória. Pocit nie je ani vedecká hypotéza.
Treba sformulovať nejakú hypotézu, obsahujúcu Stvoriteľa (ale ockhamovsky úspornú, teda hypotézu, ktorá sa nedá, bez straty explanačnej a predikčnej sily, zjednodušiť vypustením predpokladu o existencii Stvoriteľa :)), z ktorej vyplynú nejaké netriviálne predikcie a otestovať ju 🙂
Napr. by to mohla byť hypotéza o “Božom prste v mikrovlnnom pozadí”: http://www.i-ateismus.cz/2013/07/jak-funguje-vira/comment-page-21/#comment-74124
petr says:
March 18, 2014 at 7:41 pm
b) Bůh není jediným vysvětlením vzniku světa, nicméně není ani nepravděpodobný, ani vyloučený.
jack:
Ano,není zatím vyloučeno ( dokázáno), že bůh NENÍ stvořitelem “světa” ( vesmíru).
Zrovna tak, jako není vyloučeno (dokázáno), že existují tisíce vesmírů a tisíce bohů, třeba jeden bůh stvořitel na jeden stvořený vesmír nebo si pomáhají a tvoří tisíce bohů každý vesmír jeden po druhém.
Hypoteticky vzato je možné, že to právě takto je, akorát jsme zatí nic takového nedokázali objektivně prokázat.
To tedy znamená, že ZATÍM nemáme žádné informace, ze kterých bychom k těmto závěrům měli dojít. Nemáme tedy zatím žádný důvod VĚŘIT tomu, že to právě takto je.
Otázkou tedy zůstává, PROČ v současné době VĚŘÍTE, že existuje jeden bůh (stvořitel), který stvořil “svět”, když pro takovou víru neexistují žádné informace a tedy důvody.
Věříte tedy jen proto, protože je to hypoteticky možné?
V takovém případě je naprosto stejné, když budu věřit, že existují tisíce vesmírů a tisíce bohů tvoří jednotlivé vesmíry jeden po druhém.
Zdá se vám, že bych tomu měl věřit? A proč? Protože je to hypoteticky možné?
Logické a racionální závěry se dělají pouze z informací, které mám v konkrétní době k dispozici. A tady bych tedy oponoval tomu co jste napsal. Vyloučena vaše verze není, ALE z dosavadních poznatků JE NEPRAVDĚPODOBNÁ, to můžeme objektivně říci.
A proč je nepravděpodobná? Protože získáváním poznatků se objevují jiné a mnohem pravděpodobnější verze.
Médea: Okrem toho mám silný pocit, že dnes bola v mojej spálni veľkosť rýchlosti svetla vo vákuu o 50% menšia ako jej tabuľková hodnota 🙂
Médeo, tohle se Ti povedlo 😀 Super! 🙂
Medea – tvůj koncept vědomí mi připadá metafyzický…ty tvrdíš, že vědomí je jedno?? Jak jsem pochopil z dřívějšího?
Je v česku 10 milionů různých vědomí nebo jedno vědomí? Nemyslím myšlení a paměť. Když zkopíruji vědomí někoho do jiného nosiče a původního nositele zastřelím, přežije jeho vědomí sebe sama v jiném nosiči nebo bude po smrti bez vědomí?
Michal: Až si uděláte ten čas, co nemáte, pak bych byl rád, abyste mi (vedle slíbeného důkazu viz. dříve) také vysvětlil, proč je přípustný argument z neznalosti v jednom případě (pokud některé věci neumíme v rámci našich stávajících představ o světě a o designu vysvětlit, tak jistě prokazují, že žádný design není) a v druhém případě je argumentačním faulem (pokud něco neznáme, tak to jistě učinil Bůh). Pokud přípustný není vůbec, proč se o něj opíráte ?
cit.: “Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů…..”
Michal: Také by mne zajímalo, jak jste přišel na to, že Bůh musí být nekonečně komplexní a složitý (vyjma toho, že jste tento logicky chybný argument, který vychází z naivního předpokladu, že Bůh je SOUČÁSTÍ stvoření, opsal od Dawkinse ) ?
Mimochodem, co se týče té evoluce, jsem v těchto oborech úplný laik, tak povětšinou mlčím, nicméně zdá se mi, že nejčastější odpovědí na kritiku evolučních teorií (např. i od odborníků molekulární genetiky) je pouze ideologické nálepkování, bez jakékoliv věcné argumentace. To mi začíná být podezřelé (i když jak říkám, může to být v tomto případě pouze moje zdání).
Taky se mi zdá, že místo skutečné vědy otevřené všemu se objevuje něco jako ideologie vědy :-)…to mi připomíná středověká dogmata 🙂 v novém kabátě…lidi jsou stejný 🙂
Medea says:
March 18, 2014 at 11:17 pm
Protestant, ako meteoritické a kometárne bombardovanie dávnej Zeme, v počiatkoch slnečnej sústavy, súvisí s biblickou potopou?
protestant:
To je pouze reakce na Michalovo tvrzení, že “globální potopa nenastala”…
Evidentně nastala…. 🙂
Médea: Okrem toho mám silný pocit, že dnes bola v mojej spálni veľkosť rýchlosti svetla vo vákuu o 50% menšia ako jej tabuľková hodnota 🙂
protestant:
Páni. Medea má v ložnici vakuum….
Medea says:
Človek môže mať pocit, že “vidí” vo vesmíre Stvoriteľa, ale pocit ešte nie je validná vedecká teória. Pocit nie je ani vedecká hypotéza.
¨
protestant:
Ale svět a život se neskládá pouze z vědeckých teorií a hypotéz. Také jdeš s kamarády na pivo, dětem čteš knížky, jezdíš na dovolenou, chodíš do kina, odpočíváš…..
petr says:
S.V.H.: No mne to přijde, jako kdybychom třeba u těch žen nazřeli, že mají stejná práva jako muži a pro jistotu jsme je v důsledku naší pohodlnosti a ekonomických zájmů ještě víc přidusili 🙂
Tedy pak by se ten pokrok měl projevit tím, že jsme teoreticky něco pochopili, ale prakticky jim sebereme i ta práva co už mají a ještě k tomu přidáme pořádnou dávku vlastní lhostejnosti a pokrytectví. Při této představě pokroku se nepřestávám trochu kroutit 🙂
S.V.H.:
To je trochu mimoběžné přirovnání. Pokud se utrpení zvířat zvýšilo (jak stále tvrdíte), tak určitě ne v důsledku toho, že bychom toto jejich utrpení začali považovat za morální problém. Jestli utrpení zvířat narůstá, pak patrně kvůli nárůstu lidské populace a nikoliv proto, že by lidé začali zvířata schválně více trápit. Naopak – jelikož lidé utrpení zvířat zahrnuli mezi své morální problémy, snaží se s tím něco dělat (i když takto dosažený pokles utrpení zvířat může být menší než nárůst jejich utrpení v důsledku růstu lidské populace).
Ale to už bych asi psal stále totéž. Jestli změnu morálního cítění nepovažujete za změnu morálního cítění, tak se nejspíš neshodneme.
petr says:
Také by mne zajímalo, jak jste přišel na to, že Bůh musí být nekonečně komplexní a složitý (vyjma toho, že jste tento logicky chybný argument, který vychází z naivního předpokladu, že Bůh je SOUČÁSTÍ stvoření, opsal od Dawkinse ) ?
S.V.H.:
Tato úvaha je přece naprosto logická (i když bych netrval na komplexnosti nekonečné). Je to zcela racionální extrapolace z toho, co známe (Vy byste možná řekl, to co známe ze stvoření), na to, co neznáme (to co neznáme ze stvoření a mimo stvoření). Je-li Bůh součástí stvoření nebo ne, je celkem vedlejší.
medea: Také si nemyslím, že by jistotu o stvořiteli patrném ze stvořených věcí měl člověk získávat z vědeckých teorií a už vůbec nevím, jak s tím ve skutečnosti souvisí kosmologie.
zdravím michale. a mám obavy, že tvé úvodní věty neobstojí ve světle vědy 🙂 nic jako vědomé myšlení velmi pravděpodobně neexistuje; tj. myšlení je cele nevědomý proces. vědomá je artikulace myšlenek, ale ne myšlení. empiricky justifikováno (doporučuji skvělou knihu raye jackendoffa “a user’s guide to thought and meaning”). a artikulace je jen jednou z částí jazyka; i on je převážně nevědomým procesem. a tvrzení o “našem nedokonalém výtvoru” přisoudím tvé vzletné fantazii a nebudu ho cupovat až na struny 🙂 nicméně s poslední větou citátu nezbývá než souhlasit, anžto je jazyk používán instinktivně, většina jeho uživatelů má jen značně zkreslenou a mlhavou představu, co jazyk umí a co ne. a od toho je tu věda 😉
Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme.