Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Peter, zákony nevytvára veda, ale spoločnosť. Veda generuje nejaké vedecké výsledky a spoločnosť ich môže zohľadniť pri tvorbe svojich zákonov. Pauling len niečo navrhol, nenavrhla to veda, navrhol to Pauling.
Inak mám pocit, že stále zdôrazňujete premenlivosť vedeckých teórií, ale napadlo Vás, že niektoré vedecké tézy môžu byť jednoducho PRAVDIVÉ a všetky budúce (úspešné) vedecké teórie budú s nimi v súlade? (Peter, myslíte si, že o 10 rokov nejaká úspešná vedecká teória vyvráti guľatosť Zeme alebo, že o desať rokov nejaká teória poprie existenciu atómov? 🙂 (Pod “guľatosťou” Zeme myslím, že Zem sa od guľového tvaru odchyľuje menej než o 1 percento.))
Napadla Vás možnosť, že môže existovať nejaká fundamentálna úroveň reality, ku ktorej môže veda cez postupnosť úspešných teórií konvergovať?
Medea says:
Inak mám pocit, že stále zdôrazňujete premenlivosť vedeckých teórií, ale napadlo Vás, že niektoré vedecké tézy môžu byť jednoducho PRAVDIVÉ a všetky budúce (úspešné) vedecké teórie budú s nimi v súlade? (Peter, myslíte si, že o 10 rokov nejaká úspešná vedecká teória vyvráti guľatosť Zeme alebo, že o desať rokov nejaká teória poprie existenciu atómov? 🙂 (Pod “guľatosťou” Zeme myslím, že Zem sa od guľového tvaru odchyľuje menej než o 1 percento.))
protestant:
Dovedu Medeo. Stačí když poznáme nám dosud neznámou temnou hmotu a možná zjistíme, že tvar Země je úplně jiný….
petr says:
Ano Čestmíre, věda nespala a některé objevy a názory Paulinga zastarali. Problém nebyl v tom, že by Pauling nebyl dostatečně vědecký, problém byl, že se na základě toho, k čemu dospěl “nesnažil svět vykládat, ale měnit” (Marx). Pokud by chtěla autorita, která by Paulingovi názory prosadila (třeba medeou navrhovaný jednoroční osvícený diktátor) být důsledný, musela by po vytetování zakázat (implicitně nebo skrytě) další zkoumání, uvedený závěr zpochybňující, anebo po cca deseti letech napsat těm ocejchovaným” “sorry, spletli jsme se, můžete si ten cejch nechat vlastním nákladem smazat”
To jsou (tedy podle mne) praktické důsledky důsledně aplikovaného vědeckého světonázoru.
S.V.H.:
Tu důslednost v podobě zákazu dalšího výzkumu sice nechápu, ale je určitě možné, že by se časem po zavedení nějakého opatření zjistilo, že vědecké závěry, ze kterých opatření vycházelo, byly chybné, a bylo by ho třeba zrušit.
Dejme tomu, že vědci objeví nějakou genetickou poruchu, jejíž šíření by mohlo být fatální pro celé lidstvo. Než se zavedou nějaká plošná opatření, rozpoutá se určitě obrovská diskuse – jaká opatření nejlépe zavést, jak hodně jsou si vědci jistí, co by znamenalo, kdyby se opatření nezavedla apod. A samozřejmě čím drastičtější opatření by se zvažovalo, tím jistější by si vědci museli být a tím fatálnější by musely být následky při nepřijetí daného opatření. Tetování na čele je asi zbytečně drastické, ale i ty průkazky nebo třeba nějaké speciální subvence státu “zdravým” rodinám by byly výrazným zásahem do práv jedince.
Může se určitě stát, že se nějaké opatření přijme a za x let dojdou vědci k názoru, že se předtím mýlili a že spousta lidí byla nějakým způsobem omezena zbytečně. Anebo se může stát, že se opatření nepřijme, ukáže se, že vědci měli pravdu, a lidstvo vymře.
Nenapadá mě ale lepší způsob, jak o takovýchto situacích rozhodovat, než na základě racionálních argumentů, vědeckých poznatků a společné diskuse.
Věda je hlavně proces, jak dojít k poznání světa. Z ní vznikne teorie, která např. popisuje evoluci řízenou přírodním výběrem. Někdy zjistíme, že je teorie špatně, tak ji zamítneme a budeme bádat dál. To je čistá věda. Naprosto neutrální pojem. Ta se ale pak nějakým lidmi může nebo nemusí aplikovat, třeba tím, že se nechají vyvinout vakcíny a nechá lidi očkovat místo toho, aby se nechali jen přežít ti odolní, jak popisuje přírodní výběr. U některé vakcíny se dohodneme, že bude povinná a u některé ne. Nebo si aplikaci vědy zakážeme, např. když umíme geneticky modifikovat plodiny, ale radši se dohodneme, že budeme radši používat víc pesticidů nebo pěstovat bio.
Tak nějak nejsem schopen vidět, jakou roli v tomhle rozhodování hraje náboženství, kromě iracionální. Bez předsudků by bylo všechno jednodušší.
Protestant, pokiaľ si predefinuješ hranice Zeme, tak táto novo definovaná “Zem” by mohla mať iný tvar, ale pokiaľ si podržíš to, čo dnes označuje slovo “Zem”, tak sa to za desať rokov zrejme nezmení. To nové pomenovanie by jednoducho pomenúvalo iný objekt, ale s pôvodným objektom by to nič nespravilo 🙂
Teda propozícia zodpovedajú dnešnému “Zem je guľatá”, by bola stále pravdivá.
Rozdílné IQ má důsledky již dnes: http://www.infobaden.cz/2012/05/03/jsme-hloupi-budou-muset-rodice-s-nizkym-iq-oznamit-svym-detem/ a to se morálka společnosti zásadně nemění 🙂
Spíše bychom měli říci že to co dnes ze Země vidíme a indikujeme má podobu koule…
Cestmir Berka says:
March 12, 2014 at 12:42 pm
Rozdílné IQ má důsledky již dnes: http://www.infobaden.cz/2012/05/03/jsme-hloupi-budou-muset-rodice-s-nizkym-iq-oznamit-svym-detem/ a to se morálka společnosti zásadně nemění 🙂
protestant:
Na informace z tohoto zdroje je opravdu možné se spolehnout….. 🙂
Protestant, nerozumiem tej vete.
Tejto vete: “Spíše bychom měli říci že to co dnes ze Země vidíme a indikujeme má podobu koule…”
Ak považujeme za Zem len teleso tvorené atómami, tak výskumom temnej hmoty zrejme nedôjdeme k inému tvaru Zeme 🙂
mike: “Věda je hlavně proces, jak dojít k poznání světa. Z ní vznikne teorie, která např. popisuje evoluci řízenou přírodním výběrem. Někdy zjistíme, že je teorie špatně, tak ji zamítneme a budeme bádat dál. To je čistá věda.”
Plně s Vámi souhlasím.
“Spíše” musíš povedať, čo označuješ slovom “Zem”.
Co označujeme slovem existence, medeo?
petr says:
March 11, 2014 at 8:49 pm
protestant: Teď jste mne dostal. Uklidňuje mne ovšem jistota, že Ježíš je Kristus
bílej kabát:
A jak víte, že Ježíš je Kristus? On vám to řekl? Navíc jste nereagovali na Michalův argument, že modlitby k Ježíši nefungují tak, jak to sliboval!
Petra ukľudňuje pocit istoty z viery, že “Ježiš je Kristus”, nejakého Omara ukľudňuje viera, že “Muhammad je prorok Boží” a nejakého Hóičoho zase, že “Amida je buddhom nekonečného svetla” 🙂
Moja explikácia pojmu existencia je takáto:
Teda existenciu objektu z vlastnosťou V chápem ako binárnu reláciu medzi vlastnosťou V a univerzom úvahy U, teda tvrdenie: “V univerze úvahy U, existuje objekt s vlastnosťou V”, chápem ako ekvivalent tvrdenia: “V univerze úvahy U, má viac ako 0 objektov vlastnosť V”. Teda tvrdenie: “Neexistuje objekt s vlastnosťou V”, je pre mňa ekvivalentné s tvrdením: “Počet objektov s vlastnosťou V je 0”. Teda moje poňatie existencie objektov má blízko k pojmu “počet” objektov. Objekt neexistuje/existuje, je v mojom poňatí prevoditeľné na: počet objektov je 0/viac ako 0 (všetky tie výroky v úvodzovkách, sa samozrejme vzťahujú k jednému univerzu úvahy U).
A tu sú ešte ďalšie vysvetlivky k mojej explikácii existencie:
http://www.i-ateismus.cz/2014/02/poznamky-k-definici-boha/comment-page-13/#comment-93088
http://www.i-ateismus.cz/2014/02/poznamky-k-definici-boha/comment-page-13/#comment-93108
Michal, tu niekedy môže ísť o nedorozumenie. Veriaci si môže myslieť, že sa pokúšaš vyčerpávajúco popísať Božiu esenciu 🙂 Možno by pomohlo zdôrazniť, že chceš len stručný popis obsahujúci jedinečné vlastnosti, ktoré má iba Boh (v ktorého veriaci verí). Alebo by sa takémuto nedorozumeniu dalo vyhnúť tak, že zadefinuješ Najvyššiu bytosť – bytosť disponujúcu nejakými absolútnymi perfekciami napr.: všemohúcnosť, vševedúcnosť, absolútna dobrota, … (ja mám v mojej definícii Boha len: všemohúcnosť, vševedúcnosť a nutné bytie :)), a opýtaš sa veriaceho či Boh, v ktorého verí je Najvyššou bytosťou. Prípadne to celé môžeš obísť a opýtať sa priamo na Božie perfekcie.
(Samozrejme, existuje tradičný kresťanský názor (v RKC je to dogma), že Boh je absolútne jednoduchý, teda všetky Jeho vnútorné vlastnosti sú jedna Vlastnosť a on sám je táto Vlastnosť 🙂 ale to je fuk, nám ide o to, či táto Jeho vlastnosť V zodpovedá (nejakej forme) všemohúcnosti, vševedúcnosti, … .)
Západné poňatie Boha: http://www.iep.utm.edu/god-west