Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Současná všeobecně uznávaná morálka v našich oblastech říká, že rasismus je fuj. Ptám se tedy na situaci, kdy by výsledky vědy říkaly, že rasismus je OK.
Jen mi přišlo zajímavé, jak se opět experimentálně prokázala platnostGodwinova zákona.
Jde o situaci, kdy by se výsledky vědy dostaly do rozporu s uznávanou morálkou společnosti….
Takových případů, kdy se to stalo je asi spousta a nevšiml jsem si, že by to působilo nějaké problémy. Já nevím, napadá mě třeba vymítání ďábla z posedlých jedinců, nebo čarodějnické procesy – dříve uznávaná morálka byla překonána vědeckými poznatky (čarodějnice neexistují a posedlí byli ve skutečnosti nemocní).
Nebo přístup k životnímu prostředí- dříve bylo uznávanou morálkou moc nepřemýšlet nad dopady svého chování vůči přírodě. Dnes, na základě vědeckých poznatků jsme se posunuli dál.
míra: Míro, toho Hitlera jsem tam dal pouze pro názornost, nechci Vám ani nikomu jinému nic podsouvat, myslel jsem, že takto to bude nejsnáze uchopitelné, a myslím, že to nesrozumitelné nebylo, protože medea to pochopila a já jí děkuji za upřímnost a nabízím mír 😉
Pokud vím, L. Pauling (nositel Nobelovy ceny) navrhoval někdy v 90. letech, že by lidé měli s genetickou poruchou měli povinně nosit na čele vytetováno, že jsou přenašečem nějaké genetické choroby a jaké. Pojímal to čistě z vědecky racionálních a hygienických důvodů. Souhlasíte s ním, měli by mít přenašeči genetických chorob na čele povinně vytetovánu tuto informaci (protože se to dle posledních poznatků vědy jeví jako hygienické, racionální a účelné)?
Přístup k homosexuálům- dříve bylo uznávanou morálkou “přeučovat” tyto lidi. Dnes díky vědě víme, že to není otázka svobodné volby jedince a podle toho jsme upravili současnou morálku (alespoň někteří).
Míro, pokud by Vás to zajímalo, doporučuji k přečtení např. tuto knihu:
http://www.vesmir.cz/clanek/deloha-a-valcik
a nebojte, autor není křesťan, dokonce ani evropan 😉
petr: Míro, toho Hitlera jsem tam dal pouze pro názornost, nechci Vám ani nikomu jinému nic podsouvat, myslel jsem, že takto to bude nejsnáze uchopitelné, a myslím, že to nesrozumitelné nebylo, protože medea to pochopila a já jí děkuji za upřímnost a nabízím mír 😉
Já se necítím dotčen. Opravdu jsem to mínil jako zajímavý fakt (že jsme se bez toho Hitlera obešli 1000 příspěvků). S tím co napsala Medea souhlasím i já. A mír nabízet netřeba- snad spolu neválčíme 🙂
Souhlasíte s ním, měli by mít přenašeči genetických chorob na čele povinně vytetovánu tuto informaci (protože se to dle posledních poznatků vědy jeví jako hygienické, racionální a účelné)?
To je zavádějící otázka. O povinném tetování nerozhoduje věda ale lidé. Navíc není jenom jedno hledisko(epidemiologie) a jedno řešení (tetování). Dopady na společnost (sociologie), na jedince (psychologie, etika)… to vše se přece posuzuje z různých stránek.
můžou výsledky vědy říkat, že rasismus je OK?… trochu konkrétněji by to nešlo?
Podle mě má “vědecký přístup” zabudovaný daleko více pojistek proti zneužití než nějaká “neměnná morálka”. A to právě díky tomu množství různých pohledů na problém, které nabízí.
petr says:
March 12, 2014 at 10:57 am
míra: Míro, toho Hitlera jsem tam dal pouze pro názornost, nechci Vám ani nikomu jinému nic podsouvat, myslel jsem, že takto to bude nejsnáze uchopitelné, a myslím, že to nesrozumitelné nebylo, protože medea to pochopila a já jí děkuji za upřímnost a nabízím mír 😉
protestant:
Přesně tak. Jediná medea napsala odpověď na petrovu otázku. Ostatní uhýbají a mlží….
zaměňovat vědecký výsledek a názor jednoho vědce je dost pošetilé. Já si pamatuju, že se před svatbou mluvilo o tom, že jsou snoubenci seznámeni se zdravotním stavem protějšku- to mi připadá rozumné a dostačující. Dědičnost je trochu složitější, než si Pauling představoval…a postižení mají s plodností spíš potíže…
Vždyť i v dnešní společnosti jsou zbaveni někteří lidé některých práv- třeba způsobilosti k právním úkonům… dementní a duševně nemocní…
blockquote>“Souhlasíte s ním, měli by mít přenašeči genetických chorob na čele povinně vytetovánu tuto informaci (protože se to dle posledních poznatků vědy jeví jako hygienické, racionální a účelné)?”
Ľudské zákony sú predsa vecou spoločenskej zmluvy.
A čo sa toho tetovania týka, bola by som proti. Pár ľudí, ktorí chcú počať dieťa, sa predsa môže dohodnúť na vzájomnom genetickom testovaní.
Ale ešte k tomu príkladu s vedeckým rasizmom. Predstavme si, že v hlbinách indonézskych pralesov objavíme skupinky druhu (poddruhu?, rasy?) Homo erectus. Ďalej si predstavme, že by títo ľudia boli vo viacerých ohľadoch na kognitívnej úrovni 4-ročného dieťaťa, tak potom by bolo podľa mňa rozumné zákonom vymedziť ich (ne)spôsobilosť pre niektoré činnosti alebo úkony.
Ľudské zákony sú predsa vecou spoločenskej zmluvy.
A čo sa toho tetovania týka, bola by som proti. Pár ľudí, ktorí chcú počať dieťa, sa predsa môže dohodnúť na vzájomnom genetickom testovaní.
Ale ešte k tomu príkladu s vedeckým rasizmom. Predstavme si, že v hlbinách indonézskych pralesov objavíme skupinky druhu (poddruhu?, rasy?) Homo erectus. Predstavme si, že by títo ľudia boli vo viacerých ohľadoch na kognitívnej úrovni 4-ročného dieťaťa, tak potom by bolo rozumné zákonom vymedziť ich (ne)spôsobilosť pre niektoré činnosti alebo úkony.
Souhlasíte s ním, měli by mít přenašeči genetických chorob na čele povinně vytetovánu tuto informaci (protože se to dle posledních poznatků vědy jeví jako hygienické, racionální a účelné)?
Ale dokážu si představit situaci, kdy by se asi většina společnosti na podobném řešení shodla. Například, kdyby tyto genetické choroby byly v populaci zastoupeny natolik, že by lidstvo vymíralo. Sice nevím, proč bych měl tyto lidi značkovat veřejně tetováním, ale každý by byl povinně otestován a dostal průkazku- zelená by znamenala “zdravý” a červená “nemocný”. V případě, že bych chtěl založit rodinu, volba případného partnera by byla věcí vzájemné legitimace:-) Dokonce by se dalo slevit i z té povinnosti nechat se testovat a omezit se pouze na jednice, kteří mají v plánu děti.
Čestmír Berka:
Ano Čestmíre, věda nespala a některé objevy a názory Paulinga zastarali. Problém nebyl v tom, že by Pauling nebyl dostatečně vědecký, problém byl, že se na základě toho, k čemu dospěl “nesnažil svět vykládat, ale měnit” (Marx). Pokud by chtěla autorita, která by Paulingovi názory prosadila (třeba medeou navrhovaný jednoroční osvícený diktátor) být důsledný, musela by po vytetování zakázat (implicitně nebo skrytě) další zkoumání, uvedený závěr zpochybňující, anebo po cca deseti letech napsat těm ocejchovaným” “sorry, spletli jsme se, můžete si ten cejch nechat vlastním nákladem smazat” 🙂
To jsou (tedy podle mne) praktické důsledky důsledně aplikovaného vědeckého světonázoru.
protestant says:
Vůbec nejde o Hitlera. Dosaďte si tam jakékoliv jiné jméno. Jde o situaci, kdy by se výsledky vědy dostaly do rozporu s uznávanou morálkou společnosti….
S.V.H.:
Jak píše Míra, “uznávaná morálka společnosti” se postupně mění a to i vlivem výsledků vědy (ochrana životního prostředí, medicína atd.), takže předpokládám, že když rozpor nastane znovu, morálka se postupně (někdy značně pomalu) změní.
Příkladem takového přechodného stavu může být současná situace se zabíjením nosorožců kvůli jejich rohům. Věda neprokázala, že rohy nosorožců mají nějaké zvláštní léčebné (tím spíše magické) účinky (a také dokazuje, že nosorožci jsou ohroženým druhem), takže zabíjení nosorožců za účelem získání nějaké léčebné substance z jejich rohů většina z nás považuje za nemorální. V některých částech světa lidé ovšem tyto závěry vědy k dispozici nemají (případně před nimi dávají přednost svým pověrám), a proto zabíjení nosorožců za tímto účelem za nemorální nepovažují. Doufám, že se “uznávaná morálka společnosti” bude dále měnit tímto směrem a postupně budou lidé na celém světě považovat zabíjení nosorožců za nemorální.
Peter, stále mi nie jasné, čo myslíte pod tým “vedeckým svetonázorom”. Ja som zástankyňa svetonázorovej otvorenosti voči poznatkom vedy. To znamená, že konfrontujem svoj svetonázor s vedou a som ochotná ho zmeniť, pokiaľ sa to ukáže ako potrebné.
“To jsou (tedy podle mne) praktické důsledky důsledně aplikovaného vědeckého světonázoru.”
Ne, to je podsouvání svého způsobu myšlení jiným…
Ta argumentace je jak od martiXXXe- vezme se slavné jméno ( pokud možno nositele Nobelovy ceny) a vypíchne se jedno kontroverzní tvrzení..a vydává se to za názor “vědy” či vědců..a to pominu, že genetika není Paulingův obor ( a i když Paulingův obor je chemie a biochemie- přesto do sebe necpu několik gramů vitamínu C, jak on doporučuje). Věda totiž funguje trochu jinak, než si petr a martiXXX myslí…