Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Myslím, že se Petr neptá na to, zda bychom hypoteticky přijali, že například židé mají nižší IQ, ale zda bychom přijali to, že mísením s naší rasou snižují IQ a tedy schopnost přežití naší rasy….
protestant:
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Genesis 1:1
S.V.H.:
Na počátku rozpínání vesmíru? Tak to ateismem nejspíš otřáslo i zjištění, že třicetiletá válka měla svůj počátek. Také je tam slovo “počátek”.
Na počátku třicetileté války stvořil Bůh nebe a zemi.
BTW: Nemělo se náhodou jednat o báseň?
Příklad se Židy je dost blbý- jsou stejné rasy a Hitler se o jejich IQ nevyjadřoval s despektem ale naopak, takže by NEMOHL MÍT PRAVDU. Hitler byl posedlý židovským spiknutím. I kdyby měli nižší IQ, tzv.”naše rasa” a její IQ je něco jiného než IQ konkrétního člověka…navíc dědičnost IQ takhle jednoduše nefunguje…
protestant says:
Myslím, že se Petr neptá na to, zda bychom hypoteticky přijali, že například židé mají nižší IQ, ale zda bychom přijali to, že mísením s naší rasou snižují IQ a tedy schopnost přežití naší rasy….
S.V.H.:
Pokud někomu v prvé řadě záleží na IQ svých potomků, měl by při výběru partnera brát v úvahu jeho IQ a nikoli jeho rasu nebo národnost. Inteligentní žid je pro něj lepší volbou než hloupý gój. Stejně tak pokud mu jde v prvé řadě o výšku svých potomků, je pro něj lepší volbou vysoký Japonec než malý Švéd.
Možná by Vás ale mohla zaujmout poslední kapitolka – “Kargokultické vědy”
Přesně tohle mě taky napadlo 🙂
S.V.H. says:
Pokud někomu v prvé řadě záleží na IQ svých potomků, měl by při výběru partnera brát v úvahu jeho IQ a nikoli jeho rasu nebo národnost. Inteligentní žid je pro něj lepší volbou než hloupý gój.
protestant:
Ne ne. To jste to nepochopil. Petr se ptá na hypotetickou situaci, kdy KAŽDÝ Žid má nižší IQ než je IQ vaší populace, vašeho národa…..
Cestmir Berka says:
March 12, 2014 at 8:26 am
Příklad se Židy je dost blbý- jsou stejné rasy a Hitler se o jejich IQ nevyjadřoval s despektem ale naopak, takže by NEMOHL MÍT PRAVDU. Hitler byl posedlý židovským spiknutím. I kdyby měli nižší IQ, tzv.”naše rasa” a její IQ je něco jiného než IQ konkrétního člověka…navíc dědičnost IQ takhle jednoduše nefunguje…
protestant:
Hitler tvrdil, že arijská rasa je kvalitnější a je ohrožována přimícháváním nekvalitních ras jako Židé či Romové…
Myslím, že se Petr ptá na hypotetickou (doufám) situaci, kdy by věda přišla s poznatkem, že rasismus je správný. Přiklonili byste se k němu?
Samain says:
Kde se v Big bang teorii uvádí, že šlo o první počátek (tedy ne třebas o cyklickou záležitost?)
protestant:
To neuvádí ani Bible…. 🙂
protestant:
Ne ne. To jste to nepochopil. Petr se ptá na hypotetickou situaci, kdy KAŽDÝ Žid má nižší IQ než je IQ vaší populace, vašeho národa…..
S.V.H.:
Na to se Petr sice neptá, ale hlavně to už není hypotetická situace, ale nesmysl. V tom případě by židé museli patřit k jinému živočišnému druhu. V “mém národě” je řada lidí, jejichž IQ je nižší než IQ některých šimpanzů či goril.
Ale stále je to o tom samém: Pokud jde někomu v prvé řadě o IQ potomků, vybere si k jejich plození pokud možno inteligentnějšího partnera než partnera méně inteligentního. Dá tedy přednost gójovi s IQ 100 před židem s IQ 10 (nevím, kam tu hranici posunout, aby všichni židé měli nižší IQ než všichni gójové). A obdobně dá přednost židovi s IQ 10 před židem s IQ 5.
Vyhýbáte se odpovědi….
protestant:
To neuvádí ani Bible….
Proč by tedy v tom případě měli být ateisté zděšení?
protestant says:
Vyhýbáte se odpovědi….
S.V.H.:
Otázka zněla takto:
Nechci Vás dostávat do nějakých dilemat a vůbec nechci, abyste zde veřejně uváděl odpověď, ale zkuste si tu situaci představit a odpovězte si na otázku, zda byste svůj vztah třeba ke svým židovským přátelům přehodnotil.
Mám za to, že jsem odpověděl vyčerpávajícím způsobem. Ale raději ještě jednou: vztah ke svým židovským přátelům bych nepřehodnotil.
navíc dědičnost IQ takhle jednoduše nefunguje…
Dědičnost všeobecně akhle jednoduše nefunguje.
Výmluvy a mlžení.
Petr se ptal na hypotetickou situaci kdy by věda zjistila, že Hitlerův postoj k Židům byl skutečně racionální, vědecký a správný.
Zastávali byste takový postoj nebo ne?
protestant says:
Výmluvy a mlžení.
Petr se ptal na hypotetickou situaci kdy by věda zjistila, že Hitlerův postoj k Židům byl skutečně racionální, vědecký a správný.
Zastávali byste takový postoj nebo ne?
S.V.H.:
A já jsem na to psal, že nevím, co Petr myslí tím, že “židé jsou přesně tací, jak uváděl” (ve vaší formulaci “Hitlerův postoj k Židům”). Dal jsem příklad, že věda zjistí, že židé mají v průměru nižší IQ. V tom případě opravdu nevidím jiné východisko, než to přijmout jako vědecký fakt.
Nebo jací mají přesně židé být (jak uváděl Hitler)?
protestant says:
March 12, 2014 at 8:43 am
Samain says:
Kde se v Big bang teorii uvádí, že šlo o první počátek (tedy ne třebas o cyklickou záležitost?)
protestant:
To neuvádí ani Bible….
Jarda:
Omyl, Protestante, biblická zpráva zcela jasně implikuje, že šlo o (první a jediný) začátek. Tak to i “praví” křesťané vysvětlují – Bůh stvořil Svět, tj. nebe a zemi, z “ničeho”.
Keby na Zemi žila spolu s nami nejaká ľudská rasa (poddruh, druh), ktorá by z genetických dôvodov mala výrazne nižšiu inteligenciu než majú dnešné rasy, tak ja by som problém, s prijatím nejakých vhodných rasových zákonov, nemala. Nemuseli by sme im napr. priznať niektoré ľudské práva.
Ale Hitler bol rasový mystik, nie vedecky založený eugenik, a brutálny diktátor.
Jinak je potěšující, že se diskuse k tématu stočila k Hitlerovi až po téměř tisícovce příspěvcích:-) Většinou to bývá mnohem dřív.
V souvislosti s tím jsem si ale vzpoměl na jeden fajn “vtip”.
Vůbec nejde o Hitlera. Dosaďte si tam jakékoliv jiné jméno. Jde o situaci, kdy by se výsledky vědy dostaly do rozporu s uznávanou morálkou společnosti….
“Dosaďte si tam jakékoliv jiné jméno. Jde o situaci, kdy by se výsledky vědy dostaly do rozporu s uznávanou morálkou společnosti….”
Něco jako ukamenování za práci v sobotu?
Vymezils to dost mlhavě- co je “uznávaná morálka společnosti”? Je nějaká jednotná morálka? Výsledky jsou výsledky a ne návod k řešení situací. Copak náboženská dogmata se nemůžou nikdy dostat do rozporu s “uznávanou morálkou společnosti”? Náboženství přeci může vést k nemorálnímu jednání daleko spíše.