Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
mira says:
March 11, 2014 at 9:14 pm
protestant: Myslím, že spíše tvoji hypotetickou možnost uvěřit nelze brát vážně Michale…
Mě by ta statisticky významná úspěšnost modliteb taky přesvědčila.
protestant:
V tom okamžiku bys Boha degradoval na automat na kávu…. 🙁
petr says:
March 11, 2014 at 8:49 pm
protestant: Teď jste mne dostal. Uklidňuje mne ovšem jistota, že Ježíš je Kristus 🙂
protestant:
Proto jsem si to také mohl dovolit napsat…. 🙂
V tom okamžiku bys Boha degradoval na automat na kávu….
Jak to myslíš?
A protestante, já se přece nesnažím vynechat emoce z rozhodovacího procesu. Naprosto iracionálně se rozhodnu jít na oběd i někam, kde špatně vaří, ale je tam hezká servírka 🙂
To nemusí byť iracionálne rozhodnutie. Zlý obed môže byť primeranou cenou za spoločnosť peknej servírky 🙂
To nemusí byť iracionálne rozhodnutie. Zlý obed môže byť primeranou cenou za spoločnosť peknej servírky
To ano, pokud ale nebylo mým plánem dobře se najíst. Ale lze na to nazírat z různých stran, to nepopírám:-)
mira says:
March 11, 2014 at 10:31 pm
V tom okamžiku bys Boha degradoval na automat na kávu….
Jak to myslíš?
protestant:
Nevypadne ti snad z z automatu káva po hození mince?
Peter, súčasťou svetonázoru je aj nejaký model empirického sveta. A objavy v empirických vedách môžu byť niekedy v rozpore s týmto modelom, a vtedy je rozumné svoj model sveta, teda v konečnom dôsledku aj svetonázor, ktorého je model súčasťou, s takýmito poznatkami konfrontovať. Napr. do 19. storočia verila drvivá väčšina kresťanov biblickému hexameronu, ale poznatky empirických vied (geológia, paleontológia, biológia), sa dostali do rozporu s modelom sveta zahŕňajúcim hexameron. A mnoho kresťanov modifikovalo alebo stratilo svoju vieru 🙂
Chcete povedať, že neexistuje vedecký objav, ktorý by mohol výrazne zmeniť, alebo dokonca zničiť, Váš svetonázor?
(Samozrejme, svetonázor môže byť modifikovaný alebo zničený aj čisto logicky, teda neempiricky, ak jeho zástanca vyvodí kontradikciu zo svojich svetonázorových téz.)
Čtu teď knihu …To nemyslíte vážně, pane Feynmane či tak nějak (sbírka jakýchsi veselých historek z jeho života)…překvapuje mne jak mělký ten Feynman byl….vědecky určitě na výši, co se týče matematiky apod, fyziky, apod….ale co se týče filosofie….nic…sám přiznává, že filosofii moc nerozumí, říká, že nečetl ani knihy, Heisenberga a dalších fyziků, kteří se na svět snaží dívat více filosoficky, je to takový čistý pozitivista,……….a přitom je to asi nejvýznamnější světový fyzik
mira – to není žádná iracionalita………..:-)
Svět není model………můžeme se ho snažit modelovat ale vždy ten model překoná…….model světa člověka 30 000 let starého je zhruba stejný jako model světa současného vědce…model člověka žijícího za milion let bude mimo modely tohoto současného člověka , který je zhruba stejný jako model člověk před 30 000 lety….bolí to…….ale je to tak 🙂
MartiXXX: Feynman nečetl ani práce kolegů, se kterými dostal společně Nobelovu cenu, viz rozhovor. Nezdá se, že by ho to nějak diskvalifikovalo:-)
No. No. I don’t think I read the paper. But this must be understood – I don’t mean anything disparaging. If Schwinger hadn’t been in the front yard at Pocono, or next to me, I wouldn’t have known what he did either. I got the same as everybody else. If you can do it yourself, why learn how somebody else does it? So I don’t know precisely what the relation of Tomonaga’s and Schwinger’s work is or the relation of his and mine. I think the relation of Tomonaga’s work to my work is very small. I mean, I think he’s gone around much closer the direction that Schwinger went
A označit člověka, který objevil úplně nový pohled na svět za mělkého je vtipné:-)
…..Pokud jde o strukturu mysli, rodíme se s tím, co se nejlépe osvědčilo v posledních
padesáti tisících lidských generací. Rozhodné tedy ne s potřebami posledních pade-
sáti či pěti generací. …..
…..Jestliže uzpůsobení člověka podléhá takové vývojové setrvačnosti, je mylné pokou-
šet se posuzovat člověka pouze z hlediska „průmyslového” prostředí, ve kterém se
pohybuje posledních pár století. ….
…Ve skutečnosti se nechováme tak, jak velí rozumová úvaha té které chvíle, ale jaké emoce se vynoří z naší mysli. ……
…Je dobré si uvědomit, že člověk se s některými základními programy již rodí, maxi-
mum jích vytváří v raném dětství, další během života dotváří či přepisuje ty zastaralé.
Tak jich máme v dospělosti tisíce, protože skoro se vším jsme se již setkali a do pod-
vědomí se mohla uložit odpovídající reakce. …..
…Podvědomá reakce oproti vědomé je rychlejší, efektivnější tím, že najednou může
probíhat několik činností,….
…Jinými slovy: růst člověka není čtení moudrých knih, poslouchání rad znalých lidí
ani přemýšlení o svých chybách. Růst je neustálé prověřování svých vnitřních progra-
mů (návyků) a jejích „přepisování” v případě, že již nevyhovují, že již zastaraly. …..
Petr Pacovský: Člověk a čas
petr says:
vědeckým světovým názorem chápu víru, že skutečně vědecké, metodologicky korektní poznání (např. v oblasti fyziky) může dát nějaký spolehlivý základ v odpovědi na otázky:
a) co mohu vědět ?
b) co mám činit ?
c) v co mohu doufat ?
S.V.H.:
Souhlasím s Mírou – ani já nevidím problém v tom, že bych na tyto otázky odpovídal na základě racionální úvahy s co největší bází informací. Např. “Co mám činit, aby (abych) …?” je prostě o zvažování důsledků mé činnosti (vzhledem k nějakému cíli).
TvojOponent says:
Veda zatiaľ kresťanstvo podporuje (heliocnetrizmus, geológia, darwinizmus…)
Taká teoria big bangu belgického katolíckeho kňaza zatriasla vedeckým ateizmom tak, že sa ešte dodnes drolí kdesi v prachu.
S.V.H.:
Ono se nějak týká ateismu zjištění, že rozpínání vesmíru má nejspíše svůj počátek?
S.V.H.:
Ono se nějak týká ateismu zjištění, že rozpínání vesmíru má nejspíše svůj počátek?
protestant:
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Genesis 1:1
protestant:
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Genesis 1:1
No a? Kde se v Big bang teorii uvádí, že šlo o hebrejské božstvo které popisuje bible ?
Kde se v Big bang teorii uvádí, že šlo o první počátek (tedy ne třebas o cyklickou záležitost?)
petr says:
Ale vezměme to z jiného soudku, když už jsem u těch spekulativních hypotéz. Představte si, že by v krátké budoucnosti došlo k sérii výzkumů, které by striktně a vědecky prokazovaly, že se Hitler nemýlil a že rasové teorie nejsou nevědecké a židé jsou přesně tací, jak uváděl. (Znovu opakuji, hypotetický, teoretický příklad, viz. příklad Michalův). Nechci Vás dostávat do nějakých dilemat a vůbec nechci, abyste zde veřejně uváděl odpověď, ale zkuste si tu situaci představit a odpovězte si na otázku, zda byste svůj vztah třeba ke svým židovským přátelům přehodnotil.
S.V.H.:
Nebyla to sice otázka na mě, ale zkusím odpovědět. Rozdíly mezi rasami evidentně existují (jinak bychom těžko mohli rasy rozlišovat). Nevím sice, co myslíte tím, že “židé jsou přesně tací, jak uváděl”, ale dejme tomu, že by se prokázalo, že židé třeba mají v průměru nižší IQ než jiné skupiny lidí. Co by na tom bylo tak problematického? Je to přece totéž, jako že jsou třeba Japonci v průměru menší než třeba Švédové. O konkrétním člověku (např. mých židovských či japonských přátelích) to nevypovídá vůbec nic. Ti se nestali mými přáteli kvůli své rase nebo národnosti.
martiXXX says:
Čtu teď knihu …To nemyslíte vážně, pane Feynmane či tak nějak (sbírka jakýchsi veselých historek z jeho života)…překvapuje mne jak mělký ten Feynman byl….vědecky určitě na výši, co se týče matematiky apod, fyziky, apod….ale co se týče filosofie….nic…sám přiznává, že filosofii moc nerozumí, říká, že nečetl ani knihy, Heisenberga a dalších fyziků, kteří se na svět snaží dívat více filosoficky, je to takový čistý pozitivista,……….a přitom je to asi nejvýznamnější světový fyzik
S.V.H.:
No jo, když on tam nikde neadoruje “duchovno”. 🙂
Možná by Vás ale mohla zaujmout poslední kapitolka – “Kargokultické vědy”. 😉