Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
míra: Já se domnívám, že víra bez náboženství je dokonce modernímu člověku velmi srozumitelná. V podstatě se s ní setkáváte všude tam, kde Vám někdo řekne, že v Boha věří, ale nemusí se kvůli tomu nikde organizovat. Myslím, že i většině nábožensky organizovaných křesťanů by to bylo srozumitelné.
Protestant mne kdyžtak opraví
Vidím to stejně Petře…
No jistě. Nezabývá se jím v tom smyslu, že by tento účel jakkoliv zkoumala, prostě odpovídá, že pro existenci tohoto účelu nic nesvědčí.
To ale neznamená, že se věda nezeptala a neodpověděla.
To je jako bys chtěl aby věda systematicky zkoumala ty létající jednorožce. To nebude. Protože podle všeho neexistují. Studovat neexistující jde špatně. Nicméně, spousta věřících je přesvědčena o opaku 🙂
Míra:
Nebo se na to zeptejte kolegy:
http://www.btm.cz/index.php?menu=letacek&cely=ano&jaky=440
“protestant:
Církev (křesťanská – jiná neexistuje) je společenstvím křesťanů. Tedy o tom zda je nějaké společenství církví nebo ne rozhoduje to, zda se skládá z křesťanů. Chápeš?”
Chápu že se vykrucuješ. Ale prosím, jestli jsi si svojí definicí jistý, zkus to opravit na Wiki – schválně jestli to projde 😀
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_c%C3%ADrkev
petrMíro, proč myslíte, že je třeba Francis Collins věřící křesťan ? Pokud by věda nutně vedla k závěrům, které uvádíte, pak by vědcem nemohl být a už vůbec ne v oblasti, ve které se pohybuje, nebo by nemohl být věřící:
http://www.academia.cz/autori/francis-collins.html
Jak je to podle Vás možné ?
Já nevím, proč je věřící. Věda není vědec. Věda je metoda. Já osobně si myslím, že věřící vědci prostě mají nějaký mentální blok, který jim zabraňuje aplikovat vědeckou metodu na otázky náboženství. Používají dvojí metr- ve svých oborech dokážou racionálně uvažovat a plodit vědecké výsledky ale jakmile se jich zeptáte na otázky víry, přepnou do jiného módu. Rozpolcená osobnost. Tak si to vysvětluju já. Dobře viditelné to je právě na již zmíněném Jiřím Grygarovi.
Člověk prostě není zcela racionální bytost a sám sebe dokáže dobře oklamat, nevím, proč by zrovna vědci měli být výjimkou.
mira says:
March 11, 2014 at 2:29 pm
No jistě. Nezabývá se jím v tom smyslu, že by tento účel jakkoliv zkoumala, prostě odpovídá, že pro existenci tohoto účelu nic nesvědčí.
To ale neznamená, že se věda nezeptala a neodpověděla.
To je jako bys chtěl aby věda systematicky zkoumala ty létající jednorožce. To nebude. Protože podle všeho neexistují. Studovat neexistující jde špatně. Nicméně, spousta věřících je přesvědčena o opaku 🙂
protestant: existuje důkaz neexistence létajícího jednorožce? Pošli odkaz na takový důkaz.
petr says:
No Michale, peklo které si představuji já má oproti tomu tradičnímu ten rozdíl, že oproti tomu tradičnímu není tak milosrdné. A nevyplývá z mého vrozeného sadismu, ale z prostého pozorování, co jsou schopni lidi sami sobě provést už na tomto světě 🙂
S.V.H.:
Pokud budou podmínky v nebi a pekle závislé zejména na lidech, kteří se tam nebo onam dostanou, dovoluji si odhadovat, že v nebi bude utrpení mnohem vyšší. 🙂
Záleží to samozřejmě na klíči, dle kterého se lidé budou rozdělovat, ale bude-li hlavním kritériem náboženská víra, pak jsem rád, že jdu do pekla. 😉
Heaven for climate; hell for society.
Mark Twain
Existenci věřících vědců vůbec nezpochybňuju. Sám jich několik znám. Ještě jednou, pro jistou uvedu: “myslím, že existence věřících vědců je dána jejich nedůsledným užíváním vědecké metody”
mira says:
Já nevím, proč je věřící. Věda není vědec. Věda je metoda. Já osobně si myslím, že věřící vědci prostě mají nějaký mentální blok, který jim zabraňuje aplikovat vědeckou metodu na otázky náboženství. Používají dvojí metr- ve svých oborech dokážou racionálně uvažovat a plodit vědecké výsledky ale jakmile se jich zeptáte na otázky víry, přepnou do jiného módu. Rozpolcená osobnost. Tak si to vysvětluju já. Dobře viditelné to je právě na již zmíněném Jiřím Grygarovi.
protestant:
Jako rozpolcené osobnosti spíše než Grygara vidím zdejší ateisty diskutující o definici Boha…. 🙂
mira:
Vidíte míro, tvrdíte, jak jste shovívavý, ale abyste to vysvětlil, hned přepnete do kódu, kde mluvíte o rozpolcené osobnosti, která sama sebe obelhává (aniž byste pro to měl jediný důkaz). Kdyby překonali své předsudky a přemýšleli jediným správným způsobem (jako vy), muselo by jim to být přece jasné.
Přitom o Vás nikdo netvrdí, že jste zploštělá osobnost, která když něčemu nerozumí, tak to označí za nesmysl, protože by to neodpovídalo její touze nacpat si celý svět do hlavy 🙂
mira says:
March 11, 2014 at 2:41 pm
Existenci věřících vědců vůbec nezpochybňuju. Sám jich několik znám. Ještě jednou, pro jistou uvedu: “myslím, že existence věřících vědců je dána jejich nedůsledným užíváním vědecké metody”
protestant:
To je samozřejmě nesmysl, protože člověk nesmí užívat vědecké metody důsledně. Nesmí je používat například v umění. Kdo uplatňuje vědecké metody při poslechu Brahmse či četbě básní je magor….
protestant:
1. křesťanství nepovažuji za náboženství
S.V.H.:
Vzhledem k tomu, že Protestant někde prohlašoval (nebo citoval kohosi, kdo prohlašoval), že ateismus je náboženství, tak máme asi opět co dělat s velmi bizarním posunem významu termínů.
V tomto rozhovoru reportér také tvrdí, že křesťanství není náboženství ale “filozofie”. Motivace je jasná: pokud by křesťanství nebylo náboženstvím, nevztahovaly by se na něj zákony zaručující náboženské svobody a zabraňující státním složkám ho propagovat, a bylo by možné veřejné budovy, instituce apod. zamořit křesťanskými symboly, rituály atd.
U Protestanta ovšem žádnou motivaci (kromě znesnadnění diskuse) zatím nevidím.
Takúto jasnú odpoveď od nášho Protestanta nikdy nedostaneme:
😉
S.V.H.,
teď mě napadá: jestliže křesťanství není náboženstvím, nevztahují se na ně práva a výsady, které právní řád právě s náboženstvím spojuje.
Tak se mi zdá, že si křesťané poněkud namydlili schody :-).
míra: Já spíš míro existenci nevěřících vědců z důvodů “vědy” považuji za jejich metodologickou nekorektnost. Velmi uznávám vědu, ale k “vědeckým světovým názorům” chovám hluboký despekt.
existuje důkaz neexistence létajícího jednorožce? Pošli odkaz na takový důkaz.
Dokázat, že něco neexistuje nelze. Takže nemůžu dokázat neexitenci jak jednorožce, tak smyslu vesmíru. To ale vůbc nic nemění na tom, co jsem napsal.
Prostě se jen ukazuje, že se i v otázkách vzniku vesmíru obejdeme beze účelu a tvůrce. To samo sebou účel a tvůrce nevyvrací. Nicméně to klade požadavky na zastánce boží kreace aby doložili ty podpůrné argumety v jejich prospěch. Smést to ze stolu tím, že je to otázka víry, nikoliv důkazů sice diskusi spolehlivě ukončí, ale nic se nedozvíme.
Medea says:
Je takový, jak jej popisuje Bible: všemohoucí, osobní a věčný.
protestant:
Ale co ta slova znamenají. Třeba to věčný. Jak to může kdokoliv vědět? Copak vidíme do budoucnosti?
Nebo všemohoucí? Kdo to otestoval?
mira says:
Prostě se jen ukazuje, že se i v otázkách vzniku vesmíru obejdeme beze účelu a tvůrce.
protestant:
Tedy přeložím – věda se obejde bez účelu a tvůrce, tedy věda se účelem a tvůrcem nezabývá.
Tohle ale přece padlo už na začátku, ne? 🙂
K té srozumitelnosti, jednoznačnosti a úspornosti vyjadřování jeden osobní názor nebo spíše dojem:
Pokud čtu nějaký vědecký text (a někdy i vědecko-populární), je přirozené, že když to není můj obor, je to pro mě obtížné, některé termíny si musím dohledávat, některé věci dostudovávat. Ale v drtivé většině případů, když si text “přeložím” do jednoduššího a pro mě srozumitelnějšího jazyka, zjistím tři věci:
1) Původní text měl smysl a nesl nějakou informaci.
2) Původní text byl jednoznačný a přesný.
3) Původní text byl úsporný – tj. “přeložením” buď značně nabobtnal nebo ztratil na přesnosti a jednoznačnosti (nebo obojí).
V případě teologických textů (a někdy i filozofických) ovšem nezřídka zjišťuji (když si dám práci to “přeložit”), že některý z těchto tří bodů neplatí (případně i dva, někdy všechny tři).
Má soukromá a silně spekulativní hypotéza je, že vědec chce být pochopen a komplikovaný (alespoň pro mě) jazyk používá proto, aby se vyjádřil přesně a jednoznačně (a úsporně). Teolog ovšem, zdá se, nechce být pochopen, a proto používá komplikovaný (alespoň pro mě) jazyk – jeho vyjádření lze říci často jednodušeji (a stručněji) beze změny původní (ne)jednoznačnosti a (ne)přesnosti.