Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
A to rozdělení na jak=vědci a proč=náboženství prostě neberu. Kdyby to padlo přímo v diskusi, bral bych to jako argumentační faul.
miro,
to je jedna z nejrozšířenějších křesťanských lží, s jakou se lze setkat. Nazvat to argumentačním faulem by bylo nepřiměřeně shovívané.
Protestant, Biblia má aj svoj obsah a obsahuje aj kozmologické úvahy: http://en.wikipedia.org/wiki/Biblical_cosmology
A když si většina z 1000 oslovených lidí bude myslet, že Země je placatá, tak to zplacatí Zemi?
To jsem ani nenaznačoval. Šlo mi o to poukázat na to, že tvé názory jsou provokativní i z pohledu ostatních křesťanů.
mira says:
March 11, 2014 at 1:55 pm
A když si většina z 1000 oslovených lidí bude myslet, že Země je placatá, tak to zplacatí Zemi?
To jsem ani nenaznačoval. Šlo mi o to poukázat na to, že tvé názory jsou provokativní i z pohledu ostatních křesťanů.
protestant:
To Ježíšovy byly také (tím se samozřejmě nechci srovnávat…. 🙂 )
Tak věda odpovídá celkem suše- člověk je na zemi, protože je to možné. Neodporuje to zákonitostem vesmíru. Vesmír samotný mohl klidně vzniknout samovolně. Proto otázka “proč” je zavádějící, protože jí předjímáš jakýsi smysl, který ale vůbec nemusí existovat.
protestant:
Dává? To jako že křesťan je zištný? Že je to obchod?
Žádné ztvoření zpravidla nejedná bezůčelně. Vše má nějaký důvod.
Z jakého důvodu tedy věříš?
Takže krátce: Proč? Proč ne!
🙂
stvoření samosebou.
Medea says:
March 11, 2014 at 1:55 pm
Protestant, Biblia má aj svoj obsah a obsahuje aj kozmologické úvahy: http://en.wikipedia.org/wiki/Biblical_cosmology
protestant:
…..Především: na obecnou představu o impotenci božstva bez chrámu se odpovídá: Hospodin je nad světem jako svrchovaný vládce, stvořitel. On není odkázán na chrám vystavěný lidmi, protože jeho chrámem je celý svět. A proto ho lze také kdekoliv uctívat – i v exilu mezi pohany. A pak je tam jasný osten proti babylonskému náboženství: nebeská světla, vody pod a nad klenbou atd., to nejsou bohové ani sídla bohů, ale stvoření plně podřízené Hospodinu, služebníci Hospodinovi. Proto ten zájem o přírodu a „kosmologii”, který je jinak v celém biblickém kánonu naprosto ojedinělý. Ten polemický hrot jde tak daleko, že text Gn 1 („první zpráva o stvoření”) je doslova parodií babylonského mýtu o stvoření světa, eposu Enuma eliš….
…..Z tohoto přehledu zřetelně plyne, že ani v Novém zákoně není stvoření samostatným tématem. Tam, kde se vzácně vyskytuje, slouží vždy k výpovědím christologickým a soteriologickým. Mechanismus vzniku světa je Novému zákonu – narozdíl od jiné soudobé židovské náboženské literatury – lhostejný…..
…..K podobnému zjištění dospějeme, pokud zaměříme pozornost nikoliv k vlastnímu pojmu stvoření, ale k textům, které nějak odrážejí ne-lidský svět, přírodu a kosmos a jejich uspořádání. Vždy jsou některé náhodně vybrané kosmologické prvky použity jako kulisy dramatu mezi Bohem a člověkem resp. lidem izraelským. Obraz přírody je natolik nesystematický a fragmentární, že z něj ani nelze rekonstruovat nějakou dobovou kosmologii. Např. Ž 119, 89n; Jb 26,6-11; Jr 5,22; Ž 104; Př 8,23-29 a další. Vždycky jde jen o okrajový, služebný motiv v kontextu soteriologickém nebo doxologickém…..
….Takže můžeme shrnout: Stvoření, příroda, ne-lidský svět není tématem Bible. Otázky, jak je svět strukturován a jak jeho struktury vznikly, jsou Bibli zcela lhostejné. Tématem Bible je evangelium, Boží oslovení, vyvolení, naděje zvěstovaná člověku, ať už kolektivně jako lidu izraelskému či lidstvu nebo jako jednotlivci, následovníku Kristovu. Přírodovědu nezatahujme do teologie a teologii do přírodovědy. Nebo aspoň buďme poctiví a neodvolávejme se při tom na Bibli!….
http://www.etf.cuni.cz/~moravec/predn/stvoreni-bible.html
neruda: miro,to je jedna z nejrozšířenějších křesťanských lží, s jakou se lze setkat. Nazvat to argumentačním faulem by bylo nepřiměřeně shovívané.
Já jsem celkově tak nějak nepřiměřeně schovívavý:-)
protestant:
Trochu to poopravím:
Já když jsem kopec shlédla, jsem usoudila, že jde o činnost PRO MNE zcela bezůčelnou, tudíž Z MÉHO POHLEDU hloupou a já osobně nemám žádný zájem se jí účastnit….
Pak s tím nemám problém. Není to ale prozření. Je to osobní volba. Osobní preference.
Prosím , nepoopravuj mé příspěvky. Jsou napsané přesně tak, jak je já myslím a s čím ty máš nebo nemáš problém ,je mi pupmpička. Ty nejsi schopen ani říct, je-li římskokatolická církev církví křesťanskou.
Nepřeju si, aby člověk který není schopný ani zcela jednoduchého vyjádření ,opravoval to, co napíšu.
Platí tedy tato věta:Samain says:
…..Já když jsem kopec shlédla, jsem usoudila, že jde o činnost zcela bezůčelnou, tudíž hloupou a já osobně nemám žádný zájem se jí účastnit….
Jde o prozření
Díky.
mira says:
March 11, 2014 at 2:00 pm
Tak věda odpovídá celkem suše- člověk je na zemi, protože je to možné. Neodporuje to zákonitostem vesmíru. Vesmír samotný mohl klidně vzniknout samovolně. Proto otázka “proč” je zavádějící, protože jí předjímáš jakýsi smysl, který ale vůbec nemusí existovat.
protestant:
Tím jsi jasně ukázal, že věda se skutečně otázkou proč nezabývá…. díky…
Oprava – pumpička 😀
to Samain:
Nikdo nemůže tvrdit o něčem že je to bezúčelné, protože to pro druhé účel mít může….
A o tom do je a kdo není křesťan opravdu nerozhodují lidé, tedy ani já ne…. 🙂
To tedy neukázal. Věda na otázku proč vznikl člověk, odpovídá tak, že ta otázka samotná je hloupá, protože předjímá jakýsi účel. Tento účel ale není k vysvětlení pozorovaných jevů ve vesmíru potřeba. To je podle mě odpověď- podle tebe ne? Jaká je tvoje odpověď?
A o tom do je a kdo není křesťan opravdu nerozhodují lidé, tedy ani já ne…. 🙂
Ovečko – už jsi zas zhulený? Neptala jsem se kdo je křesťan, ale zda v případě římskokatolické církve jde o církev křesťanskou.
To za prvé. Za druhé – ty teda neznáž důvod proč věříš v JK?
Děláš věci bez důvodu? Bez účelu? Beze smyslu?
Otázka: Proč jsou létající jednorožci růžoví?
Odpověď: Nic takového jako létající jednorožec neexistuje, otázka je nesmyslná.
Rozumíme si?
mira says:
March 11, 2014 at 2:14 pm
To tedy neukázal. Věda na otázku proč vznikl člověk, odpovídá tak, že ta otázka samotná je hloupá, protože předjímá jakýsi účel. Tento účel ale není k vysvětlení pozorovaných jevů ve vesmíru potřeba. To je podle mě odpověď- podle tebe ne? Jaká je tvoje odpověď?
protestant:
Tak zabývá se věda účelem člověka zde nebo ne?
Samain says:
March 11, 2014 at 2:15 pm
A o tom do je a kdo není křesťan opravdu nerozhodují lidé, tedy ani já ne…. 🙂
Ovečko – už jsi zas zhulený? Neptala jsem se kdo je křesťan, ale zda v případě římskokatolické církve jde o církev křesťanskou.
protestant:
Církev (křesťanská – jiná neexistuje) je společenstvím křesťanů. Tedy o tom zda je nějaké společenství církví nebo ne rozhoduje to, zda se skládá z křesťanů. Chápeš?
mira:
Míro, proč myslíte, že je třeba Francis Collins věřící křesťan ?
Pokud by věda nutně vedla k závěrům, které uvádíte, pak by vědcem nemohl být a už vůbec ne v oblasti, ve které se pohybuje, nebo by nemohl být věřící:
http://www.academia.cz/autori/francis-collins.html
Jak je to podle Vás možné ?