Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
protestant:
Pokud jsou všichni koně na světě mrtví, pak ovšem nemá cenu studovat techniku jezdectví….. 🙂
Výborně, protestante, trefa :-).
neruda says:
March 11, 2014 at 9:51 am
protestant:
Pokud jsou všichni koně na světě mrtví, pak ovšem nemá cenu studovat techniku jezdectví….. 🙂
Výborně, protestante, trefa 🙂 .
protestant:
Ovšem to není případ Medei.
Ta do toho investovala mnoho a teď ….. jsou pro ni všichni koně mrtví…. 🙂
Hermes says:
March 11, 2014 at 8:06 am
Definice Bohe je dost nuda. Je mi líto, že se tím musíte zabývat.
Dobře. A co takhle definovat Bohyni? Bylo by to méně nudné?
Kuzánsky odmieta tomizmus. Ale jeho výroky o Bohu sa dajú chápať aj ako nejaké mystické žvatlanie v rámci apofatickej teológie, teda nemusia byť chápané ako heréza 🙂
Peter, ja nie som inkvizítor. Jeho výroky sa mi zdajú podozrivé, ale aj dosť vágne, teda nemusia nutne vyjadrovať herézu. Ale verím, že šikovný inkvizítor, lepšie oboznámený s jeho dielom, by už uňho niečo našiel 😉
Peter, pokiaľ viem, tak Chardinove knihy na Indexe ani neboli. Chardin kajúcne sklopil uši a dostalo sa mu len pokarhania. A neverím, že sa nejaký pápež zastal jeho problematických christologických alebo eschatologických názorov. JP II alebo B XVI skôr ocenili poeticko-mystickú stránku jeho diela 🙂
Protestant, cítim, že miešaš hrušky s jablkami, alebo skôr melónmi 🙂
V tejto diskusii nerozoberáme psychologické alebo sociologické aspekty kresťanstva, ale doktrinálne. Kresťanstvo je aj doktrína a ideológia, nielen religiózne zážitky a stretávky kresťanov, na ktoré sa ho snažíš zredukovať.
medea:
Děkuji medeo, mne to stačí.
P.S.: Víte, že označit někoho za heretika bez toho, aby mohl své učení obhájit a byl za heretika oficiálně prohlášen je nactiutrhání ?
Protestante, opravdu nevím, co se snažíš říct. Já se ptám na to, zda by mě víra v pravdivost tvrzení “vznik vesmíru byla samovolná, nikým neřízená událost bez záměru” nějak vylučovala z křesťanství.
Kdyby byl mýtus o stvoření jak je uveden v bibli pouze básničkou, tak jak bys odůvodnil existenci nějakého božího plánu?
Rozumíš, na co se ptám?
Mira, vidím, že Protestant stále zapiera všeobecnú kresťanskú vieru, tak teda odpoviem za neho:
Medea says:
Kresťanstvo je aj doktrína a ideológia…
protestant:
…… Jakmile se, bratři a sestry, začneme pohybovat v otázkách typu, co se smí a co se nesmí, tak už jsme někde mimo evangelium….
Medea says:
March 11, 2014 at 12:49 pm
Mira, vidím, že Protestant stále zapiera všeobecnú kresťanskú vieru, tak teda odpoviem za neho:
Verím v jedného Boha Otca všemohúceho, Stvoriteľa neba i zeme, všetkých vecí viditeľných i neviditeľných.
protestant:
Je sobota, den odpočinku, farizeové číhají na Ježíše, co zase řekne nebo udělá provokativního. 🙂
mira says:
……Kdyby byl mýtus o stvoření jak je uveden v bibli pouze básničkou…
protestant:
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A jak tedy sloučit stvoření světa bohem a Darwinovu teorii vývoje druhů?
Marek “Orko” VÁCHA, katolický farář, biolog, pedagog, cestovatel, spisovatel:
To je naprosto, naprosto, naprosto jednoduše, protože, protože bible řeší, když už tedy, tak otázku, proč a nikoliv otázku jak. Tu otázku jak ať řeší přírodní věci. A pokud Genesis 1 máme ten překrásný hymnus toho stvoření světa v šesti dnech, tak prosím pěkně, to je opravdu hymnus, to je písňový text.
Provokativní výroky tady pronášíš ty, protestante. Docela by mě zajímalo, jak by reagovalo 1000 náhodně vybraných křesťanů na tvoje pojetí křesťanství. Myslím, že bys je odrovnal už jenom tím, že křesťanství nepovažuješ za náboženství.
Medea says:
March 11, 2014 at 12:49 pm
Mira, vidím, že Protestant stále zapiera všeobecnú kresťanskú vieru, tak teda odpoviem za neho:
Verím v jedného Boha Otca všemohúceho, Stvoriteľa neba i zeme, všetkých vecí viditeľných i neviditeľných.
protestant:
Vidíš ten rozdíl. Medea – na rozdíl ode mne – to zde prostě a jednoduše řekne (tak jak sis asi přál) ….. jenže u toho naprosto nehorázně lže, protože v to nevěří. Jsou to od ní pouhá slova….
To je naprosto, naprosto, naprosto jednoduše, protože, protože bible řeší, když už tedy, tak otázku, proč a nikoliv otázku jak. Tu otázku jak ať řeší přírodní věci. A pokud Genesis 1 máme ten překrásný hymnus toho stvoření světa v šesti dnech, tak prosím pěkně, to je opravdu hymnus, to je písňový text.
Však ano. Já tím výrokem odpovídám na otázu proč a ne jak. Proto jsem ti zdůraznil, že o nějaký přesný mechanismus ala big bang vůbec nejde.
mira says:
March 11, 2014 at 1:37 pm
Provokativní výroky tady pronášíš ty, protestante. Docela by mě zajímalo, jak by reagovalo 1000 náhodně vybraných křesťanů na tvoje pojetí křesťanství. Myslím, že bys je odrovnal už jenom tím, že křesťanství nepovažuješ za náboženství.
protestant:
……Achabe, řada současných křesťanů tvrdí, že křesťanství NENÍ náboženství…ty ostatní jsou náboženství…především tzv. dialektická teologie
např. Prof. Heller v Nástinu reigionistiky: “Náboženství dnes označuje pro většinu lidí lidský výtvor…proto křesťanství není náboženství….” “křesťanství se navenek jeví jako náboženství, ale svým obsahem (tím, co je) jím není….” pro zájemce o podrobnosti viz uvedená kniha str. 44-8….
http://forum.eretz.cz/index.php?topic=582.30;wap2
A to rozdělení na jak=vědci a proč=náboženství prostě neberu. Kdyby to padlo přímo v diskusi, bral bych to jako argumentační faul.
mira says:
Však ano. Já tím výrokem odpovídám na otázu proč a ne jak. Proto jsem ti zdůraznil, že o nějaký přesný mechanismus ala big bang vůbec nejde.
protestant:
Tobě se ale hlavně nelíbí, že je to báseň….. 🙂
To je úplně jedno jestli je nebo není náboženství. Nehodlám se přít o pravdivost tohoto výroku. Jenom tvrdím, že bys tím šokoval většinu z 1000 náhodných křesťanů. Jistě, extrapoluju z vlastní zkušenosti, ale stejně… fakt bych na to vsadil boty:-)
mira says:
March 11, 2014 at 1:48 pm
A to rozdělení na jak=vědci a proč=náboženství prostě neberu. Kdyby to padlo přímo v diskusi, bral bych to jako argumentační faul.
protestant:
Když se ti to nelíbí (na to máš právo) tak mi pověz, jak věda odpovídá na otázku PROČ je zde člověk. To proč je otázka na smysl jeho existence.
Těším se na odpověď.
mira says:
March 11, 2014 at 1:51 pm
To je úplně jedno jestli je nebo není náboženství. Nehodlám se přít o pravdivost tohoto výroku. Jenom tvrdím, že bys tím šokoval většinu z 1000 náhodných křesťanů. Jistě, extrapoluju z vlastní zkušenosti, ale stejně… fakt bych na to vsadil boty:-)
protestant:
A když si většina z 1000 oslovených lidí bude myslet, že Země je placatá, tak to zplacatí Zemi?