Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
No Michale, peklo které si představuji já má oproti tomu tradičnímu ten rozdíl, že oproti tomu tradičnímu není tak milosrdné. A nevyplývá z mého vrozeného sadismu, ale z prostého pozorování, co jsou schopni lidi sami sobě provést už na tomto světě 🙂
Ano. V takové peklo věřím i já. Peklo už zde, teď, za života.
@ mira
Ještě doplním. Jednoduchostí jsou známy ideologické příručky snažící se dávat jednoduché a bezproblémové odpovědi na složité otázky. To se samozřejmě líbí lidem, kterým se nechce přemýšlet. Ale mezi takové tebe nepočítám.
U nás spíše platí, že když se sejde více evangelických farářů k řešení nějaké otázky, tak se rozcházejí ještě s větším počtem otázek. Nebo anekdoticky – kde se sejdou dva evangeličtí faráři tam se ozvou minimálně tři názory…. 🙂
4 Čestmír Berka
“Hle, jaký je rozdíl mezi katolíky a protestanty- katolíci míň věří Bibli 😀
http://zod.reformace.cz/evolucni-teorie-krestanstvi-jde-dohromady-cislo-104”
Mně se zejména líbí toto.
“Podívejme se na jiný stvořitelský zázrak, který se rovněž udál „v okamžiku“. Na svatbě v Káni Galilejské Ježíš proměnil vodu ve víno (J 2,112). A jak jistě víte, bylo to víno lahodnější, než jaké bylo podáváno na začátku svatby. R. Wiskin dává tento příběh do zajímavé souvislosti se stvořením „nebe a země“ a úvahami o jejich stáří. Muž, který víno stvořené z vody pochválil a ocenil, byl jistě znalcem vína (byl správcem hostiny). Pokud by se ho někdo zeptal, jak staré je to víno, nejspíš by odpověděl, že je dobře vyzrálé a tipnul by nějaký dobrý ročník. Jenomže by se mýlil, neboť to víno bylo staré několik minut!”
Autor článku dokazuje, že pohádka o Červené karkulce je popis skutečné události, pohádkou O třech malých prasátkách, protože v té vystupuje též mluvící vlk…:-D
A jaké překážky to jsou? Proč to nelze zjednodušit? A jak jsi se s těmito pojmy seznámil ty? Prostě ti naskákaly do hlavy bez dalšího vysvětlení?
mira says:
A jak jsi se s těmito pojmy seznámil ty? Prostě ti naskákaly do hlavy bez dalšího vysvětlení?
protestant
Mnoholetým skládáním mozaiky z malých střípků…..
miro,
samozřejmě že existují objektivní překážky, které protestantovi – a nejen jemu – brání zjednodušit jeho formulace. Čím jednodušší by jeho vyjádření byla, tím by bylo zřejmější, že jsou to prázdné řeči. Proto je nutno obléknout je do vznešeně znějící terminologie, do neobvyklých a překvapivých spojení a metafor, čímž se vytvoří dojem, že jde o cosi, co nás obyčejné smrtelníky vysoko přesahuje. Čím nesrozumitelnější to bude, tím lépe lze předstírat, že se za tím skrývá něco velikého, něco významného.
Je to přirozené: chcete-li sepsat “zoologii jednorožce”, musíte si vymýšlet, neboť v opačném případě si vystačíte s větou, že jednorožec v přírodě neexistuje.
Jednoduchostí jsou známy ideologické příručky snažící se dávat jednoduché a bezproblémové odpovědi na složité otázky
Já na jednoduchosti nevidím nic závadného. Naopak, nevěřím příliš komplikovaným odpovědím. Vede mě k tomu jistá estetika a osobní zkušenost. Věda je vlastně soubor takových jednoduchých odpovědí na složité otázky:-)
Přesně miro. Pokud chcete něco z teologie, obraťte se na nerudu. on je zde největší odborník….. 🙂
mira says:
Já na jednoduchosti nevidím nic závadného. Naopak, nevěřím příliš komplikovaným odpovědím. Vede mě k tomu jistá estetika a osobní zkušenost. Věda je vlastně soubor takových jednoduchých odpovědí na složité otázky:-)
protestant:
Myslím, že bych s vámi v době když jsem dělal zkoušky z kvantové mechaniky, nebo teorie elektromagnetického pole asi nesouhlasil…. 🙂
Mnoholetým skládáním mozaiky z malých střípků…..
No vidíš, takže to jde redukovat na nějaké střípky!
Nejde. Mozaika rozložená na střípky vůbec nic nezobrazuje….
Myslím, že bych s vámi v době když jsem dělal zkoušky z kvantové mechaniky, nebo teorie elektromagnetického pole asi nesouhlasil….
No ano, to jen málokdo:-) Nicméně pořád platí, že kvantová mechanika je mimořádně malý soubor mimořádně jednoduchých pravidel pomocí kterých vysvětlíme neskutečně mnoho. V kvantové mechanice se nevyskytují pojmy typu “boží svědek”. Jakkoliv komplikovaný fyzikální pojem dokážeme rozložit zpět na ty jednoduché základní kameny vlastní té které teorii.
Nejde. Mozaika rozložená na střípky vůbec nic nezobrazuje….
Ale lze popsat, co za střípky to bylo a co tě vedlo k tomu je poskládat zrovna takto. Myslím, že spoustu těch střípků (zkušeností) budeme mít společnou.
mira says:
Ale lze popsat, co za střípky to bylo a co tě vedlo k tomu je poskládat zrovna takto.
protestant:
To bude trochu problém, protože když napíši Duch Svatý, nebo vzkříšený Kristus (kde se sejdou dva či tři v jeho jméno), tak neuvěříš….. 🙂
mira: ano, tato metoda, která tak pěkně funguje v oblasti zkoumání přírodních věd a zřejmě i v matematice v ostatních oblastech lidského vědění (např. v případě oblasti sociálních nauk) žalostně selhává. A čím blíže člověku, tím větší je to katastrofa.
Neuvěřím, že Duch svatý je pro tebe neredukovatelný pojem (myslím z hlediska jazyka).
neruda:
Pak byste se měl vyrovnat s tím, že drtivá většina lidí na světě přemýšlí jinak než Vy.
http://www.teologicketexty.cz/casopis/2004-2/Je-rany-Wittgenstein-odpurcem-metafyziky-a-teologie.html
Petře, ta jednoduchost se projevuje rovněž jako schopnost vysvětlovat. Tvrdé vědy vysvětlují velmi mnoho pomocí mála. Měkké vědy vysvětlují málo pomocí velkého souboru předpokladů. Náboženství, jak ho vnímám já, nevysvětluje vůbec nic ačkoliv používá neskutečně složitý systému pojmů a předpokladů. I takto můžu zdůvodnit svoji preferenci jednoduchých odpovědí- prostě se chci co nejvíc dozvědět. 🙂
petře,
abych Vám rozuměl: v čem přesně ona “drtivá většina lidstva” přemýšlí jinak, než já?
A z toho Vámi odkazovaného článku to vyplývá v jakém směru? Anebo to z něj nevyplývá?