Poznámky k definici boha

Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).

Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.

Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.

Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.

Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.

Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.

Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?

Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.

Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)

Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?

Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?

Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.

Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.

Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.

Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.

Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.

3,300 thoughts on “Poznámky k definici boha

  1. protestant

    …Apoštol Pavel dává nahlédnout do své kuchyně a vyzrazuje na sebe, že v zájmu evangelia je ochoten zajít velmi daleko. Že je ústupný a přizpůsobivý. Pro Pavla je směrodatný posluchač. Co nejvíce se mu přiblížit, vstoupit do jeho světa a pochopit, co ho nejvíc zaměstnává. Čím žije, jaké otázky řeší, jaké odpovědi už v sobě nosí. A podle toho namíchat to správné zvěstování přímo na tělo. Přímo na srdce. Snad lze takový přístup označit slovem vstřícnost. Po Pavlovi už církev navždycky ví, jak na to. Víme, že při šíření evangelia nesmíme vyhlašovat zkamenělá, jednou pro vždy formulovaná moudra a nepohnutelné pravdy. My totiž nešíříme nehybnou ideologii, nýbrž hovoříme o živém člověku Ježíši Nazaretském, který skvěle a jedinečně vystihl Boha. Hovoříme o určitém člověku s dalšími lidmi a jedině díky trpělivé vstřícnosti pochopíme, jakou řečí ti lidé mluví, jaká slova jsou pro ně důležitá, o jaké hodnoty usilují….

    ….Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé, vyznává Pavel. „Snažil jsem se dělat všechno možné, každému vyjít vstříc, aby mne i slyšel i vnímal i pochopil. Aby si každý v sobě mohl přebrat Boží nabídku a rozhodnout se, zda přijme pozvání žít jako královské dítě….

    …Jenže co by byla platná veškerá vstřícnost, kdyby nebyla doprovázena citlivostí, vnímavostí, empatií? Postřehnout, procítit, jaký je ten druhý člověk. Jak to má v srdci uspořádané. Čím prošel, na čem mu záleží. Jaké má kořeny a z jaký zdrojů čerpá. A právě tohle vcítění se, empatie představuje další z přísad Pavlovy činnosti. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, jsem byl pod zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod zákonem… Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kdo jsou bez zákona… Těm, kdo jsou slabí, stal jsme se slabým, abych získal slabé. ….

    Takže jediné správné jak šířit evangelium je stát se tomu indiánovi indiánem. Je to totéž co píše Cove y – napřed pochop druhé….

  2. Medea

    Protestant: “Křesťanství není založeno na předávání formulací a lingvistických cvičeních.”

    A tu je “trochu” iný názor:

    Preto sa aj oddávna volá po grécky “Katechizmus”, to je učenie dietok, totiž to, čo má vedieť každý kresťan. Kto toto nezná, nemôže sa počítať medzi kresťanov ani nemôže byť pripustený ku sviatosti. Je to ako keď remeselníka, ktorý nezná pravidlá svojho remesla a v ňom sa nevyzná, vylúčia ako neschopného. Preto treba deti dobre a správne naučiť článkom, ktoré patria do Katechizmu, čiže do kázne pre deti, a usilovne ich cvičiť a vzdelávať v nich. Preto každý otec rodiny má sa aspoň raz do týždňa povyspytovať a vyskúšať svoje deti a domácnosť rad radom, či ich vedia a či sa ich učia, a keď nie, prísne ich k tomu primäť. Lebo sa dobre pamätám na časy, ba denne skusujem, že ešte aj dnes sú nevzdelaní starí ľudia, ktorí o tom vôbec nevedia, a predsa idú na krst a k sviatosti a užívajú všetko, čo majú kresťania. A predsa tí, čo pristupujú k sviatosti, majú vedieť omnoho viac a majú lepšie rozumieť každému kresťanskému učeniu ako dietky a školáci. U jednoduchých ľudí sa uspokojíme s troma článkami (ktoré má kresťanstvo oddávna, ktoré sa však neučili a nevykladali vždy správne) dovtedy, kým v nich nebudú dobre vyučení a oboznámení i mladí i starí s tým, čo znamená menovať sa a byť kresťanom.

    Toto sú tie tri články:

    Po prvé

    Desať Božích prikázaní

    Ja som Hospodin. tvoj Boh, nebudeš mať iných bohov popri mne.
    Nebudeš zneužívať meno Hospodina, svojho Boha.
    Pamätaj na sviatočný deň, aby si ho svätil.
    Cti si otca aj matku, aby si dlho žil na zemi.
    Nezabiješ.
    Nescudzoložíš.
    Nepokradneš.
    Nevydáš krivé svedectvo proti svojmu blížnemu.
    Nepožiadaš domu svojho blížneho.
    Nepožiadaš ani manželky (manžela), ani služobníka, ani služobnice, ani vola, ani osla svojho blížneho, ani ničoho, čo je jeho.

    Po druhé

    Hlavné články našej Viery všeobecnej kresťanskej

    Verím v Boha Otca všemohúceho, Stvoriteľa neba i zeme. I v Ježiša Krista, Jeho jediného Syna, nášho Pána: ktorý sa počal z Ducha Svätého, narodil sa z panny Márie, trpel pod Pontským Pilátom, ukrižovaný umrel a pochovali Ho; zostúpil do pekla, v tretí deň vstal z mŕtvych, vstúpil na nebesá, sedí na pravici Boha Otca všemohúceho, odtiaľ príde súdiť živých i mŕtvych. Verím v Ducha Svätého, svätú cirkev všeobecnú, spoločenstvo svätých, odpustenie hriechov, vzkriesenie tela z mŕtvych a večný život. Amen.

    Po tretie

    Modlitba, čiže Otčenáš, ktorému nás naučil Kristus

    Otče náš, ktorý si v nebesiach! Posväť sa meno Tvoje! Príď kráľovstvo Tvoje! Buď vôľa Tvoja ako v nebi, tak i na zemi! Chlieb náš každodenný daj nám dnes! A odpusť nám viny naše, ako aj my odpúšťame vinníkom svojim! A neuvoď nás do pokušenia, ale zbav nás zlého! Lebo Tvoje je kráľovstvo i moc i sláva na veky. Amen.

    Toto sú najpotrebnejšie články, ktoré sa má každý kresťan prvé naučiť a ich od slova do slova odriekať. Deti treba navyknúť, aby ich odriekali, keď ráno vstávajú, sadajú ku stolu, a večer si líhajú; a netreba im dať ani jesť ani piť, kým ich neodrecitujú. Podobne je povinný robiť otec rodiny so svojou čeľaďou, so služobníkmi, a nemá trpieť u seba nikoho, kto sa ich nemôže alebo nechce naučiť. Lebo naskrze nemožno dopustiť, aby niekto bol taký surový a nevychovaný, že by sa ich nenaučil, pretože v týchto troch článkoch nakrátko, zrozumiteľne a podľa možnosti najjednoduchšie je zhrnuté všetko, čo nám Písmo sväté obšírne podáva. Veď milí Otcovia a apoštolovia ­ (nechže boli akíkoľvek) – takto nakrátko zhrnuli kresťanské učenie, život, múdrosť a umenie, o čom majú kresťania hovoriť, čo konať a čím sa zaoberať.

    Keď tieto tri články náležite pochopia, patrí sa im tiež vedieť, čo majú hovoriť a myslieť o našich sviatostiach, ktoré nám Kristus ustanovil, totiž o krste a o tele a krvi Kristovej. Najmä patrí sa vedieť slová Matúšove (28,19n) a Markove (16,15n), napísané v posledných kapitolách, ako sa Kristus rozlúčil so svojimi učeníkmi a ich rozposlal po svete.

    O krste

    Choďte teda, čiňte mi učeníkmi všetky národy, krstiac ich v meno Otca, i Syna, i Ducha Svätého. Kto uverí a pokrstí sa, bude spasený, ale kto neuverí, bude odsúdený.

    Jednoduchému človekovi stačí toľkoto vedieť o krste z Písma svätého.

    Podobne aj o druhej sviatosti v krátkosti a jednoducho slová Pavlove 1.Kor. 11,23n.

    O večeri Pánovej

    Pán náš Ježiš Kristus v tú noc, keď bol zradený, vzal chlieb a keď dobrorečil, lámal a riekol: “Vezmite, jedzte, toto je moje telo, ktoré sa za vás vydáva; to čiňte na moju pamiatku!” Podobne (vzal) po večeri aj kalich a riekol: “Tento kalich je nová zmluva v mojej krvi, ktorá sa vylieva za mnohých na odpustenie hriechov. To čiňte, kedykolvek budete piť, na moju pamiatku”.

    Takto by sme mali už všetkých päť článkov celého kresťanského učenia, ktoré bez prestania treba cvičiť a žiadať ich vyrozprávať od slova do slova. Nespoliehaj sa, že sa to mládež zo samej kázne naučí a si zapamätá. A keď tieto články dobre vedia, možno potom pridať ešte niektoré vhodné žalmy alebo piesne ako prídavok a na upevnenie a mládež takýmto spôsobom privykať k Písmu a ju denne vzdelávať.

    Nemáme sa však uspokojiť len s tým, že sa ich doslovne naučia a vyrozprávajú, ale dbajme, aby mládež prichádzala aj na kázeň, najmä v také dni, ktoré sú určené na cvičenie sa v Katechizme; aby počúvali výklad o ňom a naučili sa rozumieť, čo ktorý článok obsahuje; aby vedeli aj vyrozprávať, čo počuli; a keď sa ich pýtajú, aj pekne a správne odpovedať, aby sa nekázalo bez ovocia a úžitku. Preto sa usilujeme často kázať na Katechizmus, aby sa mládeži vryl do pamäti, nie síce náročne a učene, ale nakrátko a čo najjednoduchšie, aby si ho ľahko zachovali a do pamäti vštiepili.

    (Martin Luther: Veľký katechizmus: Predhovory: Krátky predhovor)

  3. Medea

    Protestant: “Křesťanství není založeno na předávání formulací a lingvistických cvičeních.”

    A tu je náhodný citát z webu, z nejakého kresťanského webu, o potrebe šírenia Evanjelia:

    Namiesto toho, aby sme diskutovali o osude tých, ktorí nikdy nepočuli, my ako kresťania by sme mali urobiť všetko, čo je v našej moci, aby počuli. Pozvaní sme, aby sme šírili Evanjelium všetkým národom (Matúš 28:19-20; Skutky 1:8). Skutočnosť, že vieme, že ľudia odmietajú poznanie o Bohu, ktoré im je zjavené skrze prírodu, by nás mala motivovať, aby sme objavovali dobrú zvesť o spasení skrze Ježiša Krista. Iba skrze prijatia Evanjelia o Božej milosti cez Pána Ježiša Krista ľudia môžu byť spasení od svojich hriechov a zachránení od večnosti strávenej v pekle, oddelení od Boha.

    http://www.gotquestions.org/Slovencina/nikdy-nepoculi-evanjelium.html

  4. Medea

    Protestant možno patrí do cirkvi, ktorá šíri kresťanstvo telepaticky, ale obvykle sa kresťanstvo odovzdáva slovom 🙂

  5. protestant

    mira says:
    March 6, 2014 at 11:30 am
    Já s tím naprosto souhlasím. Takže jako indián indiánovi- čemu vlastně věříte?

    protestant:
    Snažíte se šířit evangelium? Zastupujete tedy toho indiána, který také podle vás chce šířit evangelium?

  6. mira

    Jsem indián. Nevím co je to evangelium. Máte děti? Jak byste, nebo jak jste odpovídal na podobné otázky dítěti? Taky tak složitým slovníkem?

  7. protestant

    mira says:
    March 6, 2014 at 12:25 pm
    Jsem indián. Nevím co je to evangelium. Máte děti? Jak byste, nebo jak jste odpovídal na podobné otázky dítěti? Taky tak složitým slovníkem?

    protestant:
    Děti mám. Teda už to nejsou děti… 🙂
    Nejprve bych začal zjišťovat proč se ptají. Co je cílem a smyslem těch otázek. Protože odpověď musí odpovídat smyslu otázek.
    Tedy začněme – proč se na to indiáne ptáš? Už jsi někde o Bohu snad slyšel? Proč o Bohu chceš vědět? Nejsi snad spokojen se svými bohy?

  8. Samain

    “proč se na to indiáne ptáš?”

    Co třebas- proč klečíš u dvou překřížených dřev a máš oči v sloup?
    A huš ovečko, ne že začneš vykládat že to ty neděláš, že to ti katolíci.
    Převážnou většinu indiánů (spešl jihoamerických) christianizovali katolíci.

  9. mira

    No ale já se neptám konkrétně na boha. Já se ptám na to, čemu věříte. Moje motivace je čistě zvědavost a touha dozvědět se něco o druhém. Diskutovat o tom, porovnávat svoje názory/víry a tím se třeba dozvědět i něco o sobě. Primární je ale ta zvědavost. Sekundární motiv

  10. mira

    Tedy začněme – proč se na to indiáne ptáš?
    Jsem zvědavý
    Už jsi někde o Bohu snad slyšel?
    Od tebe bilý muži
    Proč o Bohu chceš vědět?
    Protože se mi zdá, že je pro tebe a lidi tvého kmene důležitý a proto chci vědět o co jde
    Nejsi snad spokojen se svými bohy?
    Já nevím, jestli mám nějaké bohy. Nejdřív mi musíš říct, co to ten bůh je. Já věřím v léčivou sílu bylin a v to, že ohnivý kotouč tu bude hřát a svítit navěky. Je ohnivý kotouč snad tím, co nazýváš bohem (ukazuje na slunce)?

    Ačkoliv je hraní si na indiány zábavné, nemyslím, že je to úplně nutné. Myslím, že jste pochopil o co mi jde:-)

  11. protestant

    mira says:
    Už jsi někde o Bohu snad slyšel?
    Od tebe bilý muži

    protestant:
    To není možné. Ještě jsme spolu nemluvili…. 🙂
    Tedy znovu, proč se ptáš na Boha. Musel jsi někde to slovo ještě před touto otázkou slyšet. Kde to bylo?

  12. protestant

    Nejsi snad spokojen se svými bohy?
    Já nevím, jestli mám nějaké bohy. Nejdřív mi musíš říct, co to ten bůh je. Já věřím v léčivou sílu bylin a v to, že ohnivý kotouč tu bude hřát a svítit navěky. Je ohnivý kotouč snad tím, co nazýváš bohem (ukazuje na slunce)?

    protestant:
    Ty jsi nějaký indiánský exot, protože kromě tebe neexistují žádní indiáni bez bohů….
    Jak jsi o ně přišel?

  13. Foxy

    protestant:
    Ty jsi nějaký indiánský exot, protože kromě tebe neexistují žádní indiáni bez bohů….
    Jak jsi o ně přišel?

    Kurrrrrrrrrnik, protestante uhejbavej, sakra mluv vodorovně!!! Tady se z tebe snaží vymáčknout tvoji definici fenomenu nazývaného bůh.

    Nejsem indián. Jsem ufoun, co přilít na zem a snaži se pochopit myšlení člověků.
    Narazil jsem na pojem BŮH.

    Tedy začněme – proč se na to ufoune ptáš?
    Jsem zvědavý
    Už jsi někde o Bohu snad slyšel?
    Od tebe, pozemšťane.
    Proč o Bohu chceš vědět?
    Protože se mi zdá, že je pro tebe a lidi jako ty hodně důležitý a proto chci vědět o co jde
    Nejsi snad spokojen se svými bohy?
    Já nevím, jestli my ufouni máme nějaké bohy. Nejdřív mi musíš říct, co to ten bůh je, pak ti řeknu, jestli něco takového taky máme..

    Tak, a teď se ukaž, protestante 🙂 🙂 🙂

  14. mira

    Já jako indián opravdu nemám o bohu jiný zdroj infromací než od bílého muže, který navštívil náš kmen. Pro mě je to prostě jen cizí slovo, na jehož význam se ptám. Dále popisuju v co věřím a chci porovnat svoji víru s vírou bílých lidí.

    A nejsem exot. Ačkoliv jsem celou situaci nastínil jako myšlenkový experiment, v reálném světě můžeme najít přesně takové příklady. Ukázkou může být třeba brazilský kmen Pirahã . Tito lidé používají velmi jednoduchý jazyk a nemají žádný koncept boha. A konverzi zatím odolávají:-) Nabízí se otázka, jestli tyto věci spolu nesouvisí? Podle mě naprosto zásadně.

    Ale znovu opakuju, ta hra na indiány podle mě není nutná:-) Nebo opravdu nevidíte ty paralely s naší diskusí?

  15. mira

    Zajímavé je taky to, že Everett se díky setkání s kmenem Pirahã stal ateistou. To by mohl být zajímavý studijní materiál i pro vás protestante, nemyslíte?

Comments are closed.