Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
mira says:
March 5, 2014 at 5:09 pm
Já jsem ta proroctví použil pouze jako příklad nějakého tvrzení. Navíc někteří lidé tomu opravdu věří tak jak jsem napsal, takže to není až tak mimo. Odpověď, že Ježíš je Kristus neuspokojila mou zvědavost, protože nevím co je to bible, neslyšel jsem o Ježíši… Představte si, že jsem příslušník nějakého zapomenutého kmene v amazonském pralese. Nějakou souhrou okolností se stalo, že se spolu bavíme (po tom co jsem se naučil jakž takž česky) a vy mi řeknete, že věříte bibli což je jedna velmi stará kniha. Já, protože jsem ji nikdy nečetl budu chtít vědět, čemu co je v té knize napsáno věříte. Co byste mi, jako zvědavému pralesnímu člověku odpověděl?
protestant:
..že je to sbírka vyznání božích svědků….
Medea says:
Nekresťanské, bezbožné, postmodernistické, jednoducho hrozné!
protestant:
Tvrdí bezbožník (= ateista)
protestant:..že je to sbírka vyznání božích svědků….
To je pro mě jakožto pralesního muže úplně stejně neuspokojivé jako, že Ježíš je Kristus. Nevím co je to bůh, nevím co je to být božím svědkem. Zkuste to vysvětlit pomocí pojmů, kterým by mohl rozumět i člověk, který o náboženství neví vůbec nic. Jako byste to vysvětloval dítěti. Znění se kterým bych byl spokojený by mohlo znít například takto: “věřím, že svět stvořila mocná bytost, která později promuvila k několika lidem, kteří na základě toho sepsali knihu”. Zkusil byste zformulovat něco v tomto smyslu?
mira, netuším, či sa dočkáš odpovede, ale tipnem si:
“dúfam, že existuje-neexistuje nejaká nepopísateľná entita, ktorá snáď má akýsi bližšie neurčený súvis s Bibliou a Ježišom a dúfam, že je správne v ňu dúfať” 😀
mira says:
March 5, 2014 at 7:46 pm
protestant:..že je to sbírka vyznání božích svědků….
To je pro mě jakožto pralesního muže úplně stejně neuspokojivé jako, že Ježíš je Kristus. Nevím co je to bůh, nevím co je to být božím svědkem.
protestant:
Pralesní indián (na rozdíl od ateisty) bude vědět o bohu i co je to boží svědek…. 🙂
Slovníkové heslo (Merell J., Malý bohovědný slovník) herezi definuje následovně: Hereze je dobrovolně a zatvrzele zastávaný názor křesťana, který je v rozporu s jednou nebo více pravdami, jimž je nutno věřit vírou božskou a katolickou. To znamená, že jde o názor, který odporuje článku víry. Samo slovo hereze, pocházející z řečtiny, lze přeložit jako „výběr“, „volbu“.
Hereze může být veřejná, tj. daný křesťan ji zastává a projevuje na veřejnosti, nebo skrytá, taková, kterou její nositel projevuje jen v úzkém okruhu a může tak zůstat veřejnosti utajená.
Jiným způsobem se dá hereze dělit na vnitřní a vnější. Vnitřní hereze není navenek projevovaná a existuje pouze v mysli jejího nositele. Naopak vnější hereze je projevována slovy nebo jinou vnější formou.
Zlo hereze spočívá v zarputilém, tvrdošíjném lpění na vlastním úsudku (vlastní „volbě“), kterým se heretik povyšuje nad učitelský úřad Církve a sám se činí rozhodčím nad články víry.
blockquote>“Pralesní indián (na rozdíl od ateisty) bude vědět o bohu i co je to boží svědek …”
Pralesný indián bude mať zrejme svojich bohov a duchov, ale nemusí mať žiadne informácie o Tvojej viere. Predstav si, že si misionár. Ako by si oboznámil takéhoto človeka so svojou (podivnou) vierou a ako by si mu ju ponúkol? 🙂
Pralesný indián bude mať zrejme svojich bohov a duchov, ale nemusí mať žiadne informácie o Tvojej viere. Predstav si, že si misionár. Ako by si oboznámil takéhoto človeka so svojou (podivnou) vierou a ako by si mu ju ponúkol? 🙂
Nemáme učitelský úřad církve….
Medea says:
March 5, 2014 at 10:15 pm
“Pralesní indián (na rozdíl od ateisty) bude vědět o bohu i co je to boží svědek …”
Pralesný indián bude mať zrejme svojich bohov a duchov, ale nemusí mať žiadne informácie o Tvojej viere.
protestant:
Zaprvé – víra není o informacích
zadruhé – on informace má:
Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan. Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem.
Žalmy 19:2 – Žalmy 19:7 (CEP)
Protestant, a čo toto?
Protestant, ale tým indiánom vyprávajú nebesá, obloha, prales, … o mnohých bohoch 😀
protestant:Pralesní indián (na rozdíl od ateisty) bude vědět o bohu i co je to boží svědek….
Proč by nemohl existovat ateistický kmen? 🙂 Bavíme se hypoteticky. Nechce se mi věřit, že byste zrovna vy měl tak málo představivosti. Navíc i kdyby věděl co/kdo je to boží svědek, jak si můžete být jistý, že tím myslí to co vy?
Pouze vás žádám o vstřícný postoj, nic víc. Já jsem v pozici toho indiána. Nerozumím dobře řeči vašeho kmene, a tak od vás potřebuji formulaci pomocí základních pojmů, kterým rozumím lépe.
mira says:
…..Nerozumím dobře řeči vašeho kmene, a tak od vás potřebuji formulaci pomocí základních pojmů, kterým rozumím lépe….
protestant:
Vy možná. Ten indián ne. Křesťanství není založeno na předávání formulací a lingvistických cvičeních.
No, spíš bys měl napsat
protestant:
Vy možná. Ten indián ne.moje Křesťanství není založeno na předávání formulací a lingvistických cvičeních.
Protože , pomalu co křesťan to názor. Třebas Hrábě by s tebou hrubě nesouhlasil a hulákal by tu capslockem že žádný křesťan nejsi.
Není důležité co si myslí hrábě. Důležité je to co funguje. A to krásně shrnul Stephen Covey ve své knize 7 návyků…
Jedním z těch návyků je nejprve se snaž o to pochopit druhé a teprve potom o to aby oni pochopili tebe.
🙂
Co to mnění na věci, že co křesťan to názor?
Hej, apoštoli šírili Evanjelium telepaticky 😀
protestant: Vy možná. Ten indián ne. Křesťanství není založeno na předávání formulací a lingvistických cvičeních.
Dobře, tak když ne k indiánovi, tak zkuste být vstřícný ke mně. Já vám do hlavy nevidím, takže opravdu nevím co myslíte pojmem “bůh”, “boží svědek” apod. Nebo máte nějaký důvod, proč mi nechcete/neumíte odpovědět?
A nesouhlasím s tím, že křesťanství není založeno na předávání formulací- jak jinak by se šířilo z generace na generaci, z věřících na nevěřící. Náboženství obecně je silně závislé na schopnosti šířit se pomocí jazyka. Nebo znáte nějaké náboženství, které by se šířilo jinak než psaným, či mluveným jazykem?
protestant: Jedním z těch návyků je nejprve se snaž o to pochopit druhé a teprve potom o to aby oni pochopili tebe.
Dobře, tak chápete tedy můj problém, že nerozumím o čem vlastně mluvíte?