Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
protestant (April 14, 2014 at 7:26 am) says: “Nestala se chyba. Člověku s černými brýlemi na očích můžeš vykládat o barevné přírodě stovky hodin a stejně ti neuvěří…. 🙂 ”
Chybné přirovnání. Mám lepší:
Člověku, který dosud neokusil LSD, jen těžko vykládat o synestesii vnímání Universa. To můžeš vykládat o barevné přírodě stovky hodin a stejně ti neuvěří…. 🙂
Klidně popiš, jak vypadá intoxikace vírou v Boha 😀
flanker.27 says:
Všechno, ale Elvis nééé 😀
S.V.H.:
Je pravda, že ze čtyř výroků (1) existuje Bůh, který způsobil potopu a Zemi stvořil dříve než Slunce, (2) Země neobíhá kolem Slunce, (3) existuje Špagetové monstrum a (4) Elvis žije, je ten čtvrtý nejméně nepravděpodobný. 🙂
Jestli si dobře vzpomínám, tak poslední heroický pokus dostat z Protestanta vyjádření o tom, čemu věří, učinil Míra – dokonce se u toho vydával za indiána z pralesa. Po velikém boji (kdy bylo dokonce Mírovo indiánství zpochybňováno) byla z Protestanta vypáčena nic moc neříkající floskule vyžadující další vysvětlení, které ovšem již dodáno nebylo (pokud jsem něco nepřehlédl).
Na čí straně bude tedy asi chyba? 😉
Špagetové monstrum jsem si včera vytvořil na talíři, ale nelítalo 🙂
Obávám se, že získat od protastanta konkrétní odpověď na cokoli je téměř nemožné – to byl ostatně můj první postřeh ve zdejších diskusích.
Poznali jste vůbec někdo někdy nějakého křesťana, se kterým by se dalo o záležitostech jeho náboženství rozumně bavit?! Tj. zejména který by byl ochoten si povídat, byl by ochoten nemlžit, snažil by se odpovídat jasně, snažit se pochopit na co se ptám a na to by pak odpovídal, netroloval by, a současně by nebyl hloupý. Já bych takového chtěl poznat! Chci toho moc???
Jestli někdo o někom takovém víte, nemůžete ho s námi seznámit? Jestli o nikom takovém nevíte, pak co to znamená?
Michal says:
April 14, 2014 at 7:32 am
Protestante, bavíme se o tom, zda jsi mě během těch tří let informoval o tom, ČEMU věříš, a pokud ano, pak proč se směješ, když říkám, že to vím (čemu jako křesťan věříš).
protestant:
I když sebelépe informuješ člověka s černými brýlemi o barvách, tak stejně on nemůže říci že ví o čem mluvíš…
A když o těch barvách informuje ten komu to moc nejde (to jsem já) tak je pravděpodobnost toho, že ten člověk s brýlemi ví ještě menší…. 🙂
Nicméně problém je v těch brýlích. Nebo v “paradigmatu” (podle Stephena Coveyho). Nebo v “okně přesvědčení” (podle Hyruma Smithe).
Michal says:
April 14, 2014 at 10:26 am
Poznali jste vůbec někdo někdy nějakého křesťana, se kterým by se dalo o záležitostech jeho náboženství rozumně bavit?!
protestant:
Potkal jsem takových mnoho. Ale prakticky ani jediného ateistu, který by toho byl schopen.
S.V.H. says:
April 14, 2014 at 9:40 am
Jestli si dobře vzpomínám, tak poslední heroický pokus dostat z Protestanta vyjádření o tom, čemu věří, učinil Míra – dokonce se u toho vydával za indiána z pralesa. Po velikém boji (kdy bylo dokonce Mírovo indiánství zpochybňováno) byla z Protestanta vypáčena nic moc neříkající floskule vyžadující další vysvětlení, které ovšem již dodáno nebylo (pokud jsem něco nepřehlédl).
Na čí straně bude tedy asi chyba? 😉
protestant:
Chyba je ve snaze požadavku jednoduše popsat víru. Na snaze tuto víru katalogizovat, analyzovat, škatulkovat.
Je to jako pokus popsat vytváření hudební skladby podle výkazu práce…. 🙂
protestant: Potkal jsem takových mnoho. Ale prakticky ani jediného ateistu, který by toho byl schopen.
Protestante, jenže ono to bohužel zase takhle obrátit nejde 🙂
Kdy jsem podle tebe
1) mlžil
2) nesnažil se odpovídat jasně nebo dokonce (!) kdy jsem odpovídal záměrně nejasně
3) kdy jsem ignoroval otázky
4) nesnažil se pochopit, na co jsem tázán, a podle toho pak odpovídal
5) kdy jsem troloval?
Kdepak. Je docela prokazatelné, že já se snažím o rozumnou diskuzi, zatímco např. speciálně ty se často snažíš o opak – tedy aby rozumná diskuze nebyla možná :/
Protestant: Chyba je ve snaze požadavku jednoduše popsat víru.
Není pravda. Žádný takový požadavek nemám(e). Klidně svoji víru popiš na 20 stran, když to bude jasné a k věci.
Michal, ak sa chceš (relatívne) rozumne baviť ohľadom kresťanstva, tak choď na blog nejakého kresťanského, analyticky alebo tomisticky orientovaného (iracionálnych postmodernistov pre rozumnú diskusiu neodporúčam!), filozofa alebo filozoficky založeného kresťana 😉
Médeo a můžeš mi prosím takového doporučit?
Môžeš skúsiť napr. tu:
http://kontrafikce.blogspot.cz
http://desirabilia.blogspot.cz
http://poznamkypodcarou.blogspot.cz
protestant:
Chyba je ve snaze požadavku jednoduše popsat víru. Na snaze tuto víru katalogizovat, analyzovat, škatulkovat.
Je to jako pokus popsat vytváření hudební skladby podle výkazu práce…. 🙂
S.V.H.:
1) Jelikož se sám označujete za křesťana (potažmo protestanta), snažíte se sám svou víru katalogizovat a škatulkovat (o analýze mám trochu pochybnosti).
2) Není třeba popsat víru jednoduše – popis může být klidně komplikovaný, pokud možno ale srozumitelný. Nerozumím-li něčemu, tak se opět zeptám (což ovšem předpokládá ochotu odpovídat na doplňující otázky).
3) Ve zmíněné diskusi (a nejen v ní) musel Míra svou otázku x-krát opakovat, neustále vracet řeč zpátky k tématu, vypořádat se s řadou úhybných manévrů apod. až nakonec dostal nic neříkající odpověď, kterou bylo jistě možné dát i bez celého toho cirkusu. Nevidím v tom ani tak obtížnost formulovat odpověď, jako spíše neochotu jí formulovat.
V diskusi se mnou jsem se nakonec odpovědi, zda je římskokatolická církev církví křesťanskou, od protestanta nedočkala vůbec.
Jasně, každý máme s Protestantem řadu takových zážitků. A on pak přijde, a řekne, že s námi se nedá bavit. Ach jo…
Nenapsal jsem že se nedá bavit.
SVH, ad (3): PŘESNĚ tuhle zkušenost mám s Protestantem i já, a to mnohokrát.
Proto je jeho replika, že ON nezná žádného ateistu, se kterým by se šlo rozumně bavit, … hledám slušné slovo, a nenalézám. Tak radši nic.
Nenapsal jsem, že se s ateistou nedá rozumně bavit. Podívej se do historie a nevymýšlej si.
Dívám se, a čtu:
Michal: Poznali jste vůbec někdo někdy nějakého křesťana, se kterým by se dalo o záležitostech jeho náboženství rozumně bavit?!
protestant: Potkal jsem takových mnoho. Ale prakticky ani jediného ateistu, který by toho byl schopen.
Tak já nevím.
Je mi jasné, že ateisté zde nemohou přijmout myšlenky, že by chyba mohla být na jejich straně….. 🙂
Takže to že lžeš a popíráš že jsi napsal toto
protestant: Potkal jsem takových mnoho. Ale prakticky ani jediného ateistu, který by toho byl schopen.
je chyba ateistů???
Nerozumím tomu co jsi napsala. Můžeš to upřesnit?
Samain tě ještě asi patřičně nezná, a zřejmě myslí, že popíráš, že jsi napsal, co ona citovala. Jenže ty to zřejmě nepopíráš, jak bys také mohl. Zatím sice netuším, jak chceš argumentovat, že výrokem (navazujícím na můj výrok)
Michal: Poznali jste vůbec někdo někdy nějakého křesťana, se kterým by se dalo o záležitostech jeho náboženství rozumně bavit?!
protestant: Potkal jsem takových mnoho. Ale prakticky ani jediného ateistu, který by toho byl schopen.
NETVRDÍŠ, že neznáš ateistu, se kterým by šlo bavit se o náboženství – ale ty bezpochyby něco vymyslíš. No tak se předveď.
Mohu to jen zopakovat a rozšířit:
Nepotkal jsem ateistu, s kterým by se dalo bavit o náboženství, o víře. Oni se ateisté totiž začnou okamžitě chovat přehlíživě, útočně, začnou víru zesměšňovat, začnou sebe stavět do pozice arbitra.
Hm. Tak já mám zcela pokorný dotaz. Je římskokatolická církev křesťanská církev?
Samozřejmě.
Ateisté klidně chyby na své straně uznají, pokud je na ně někdo upozorní.
Zatím tu ale pořád něco naznačuješ Protestante, ale konkrétně neukážeš nic. Co bychom taky od tebe mohli čekat jiného 🙂
Michal says:
April 14, 2014 at 1:39 pm
Ateisté klidně chyby na své straně uznají, pokud je na ně někdo upozorní.
protestant:
Kdy se to stalo?
To musíš přece napsat ty, kdy jsem byl správně upozorněn na chybu, a neuznal jsem ji… Já říkám, že si nejsem vědom žádného takového případu, tak ti jej nemůžu ukázat.
Mluvíte o tom, jak jsme stále chtěli vědět, jak protestanta oslovuje bůh – asi jako by ho oslovil Michal v Bille nebo něco podobného – a on pak jen řekl, že ho Bible vtahuje do příběhu, což je pocit asi jako když vás každý druhý film chytne a vtahne, ale nemusíte kvůli tomu věřit na to, že na Titaniku byl skutečně DiCaprio a umřel tam ? 😀
Chudáček malý samotinký 🙁
protestant says:
April 14, 2014 at 1:25 pm
Je mi jasné, že ateisté zde nemohou přijmout myšlenky, že by chyba mohla být na jejich straně…..
bílej kabát:
Zeptám se tě konkrétně. Použil jsi tady dříve frázi, že tam, kde se sejdou dva ve jménu Ježíše, tam je Ježíš mezi nimi. Co to znamená, zkus tohle ateistům vysvětlit.
Skrze víru: 1. Ježíše vidíš.
2. Ježíše slyšíš.
3. Přicházejí myšlenky, o kterých jsi přesvědčený, že ti je vnuknul Ježíš. V tom případě by mi zajímalo, jak víš, že jsou od Něj?
Chci toho moc, abys to takhle nějak přiblížil a odpustil si ty černý brejle ?
Ke Kabátu Bílému a jeho otázkám Protestantovi:
Doplnil bych kladené otázky.
Použil jsi tady dříve frázi, že tam, kde se sejdou dva ve jménu Ježíše, tam je Ježíš mezi nimi. Co to znamená, zkus tohle ateistům vysvětlit.
Skrze víru:
1. Ježíše vidíš.
2. Ježíše slyšíš.
3. Přicházejí myšlenky, o kterých jsi přesvědčený, že ti je vnuknul Ježíš. V tom případě by mi zajímalo, jak víš, že jsou od Něj?
4. Máš v té situaci zváštní pocit něčí přítomnosti, rozšířeného vědomí, prozření, náhle vytanuvších odpovědí na základní (případně na nevyřčené) otázky?
5. Projevuje se přítomnost Ježíše jiným (positivním) psychickým vyladěním, jiným celkovým vnímáním okolního světa?
6. Vyvolává přítomnost Ježíše to, co by se dalo nazvat bezbřehými či všeobjímajícími pocity – pocit neohraničené pohody, bezbřehé lásky, splynutí (s Všehomírem, Kosmem atd), pocit doteku božího?
Mrkni do historie. Určitě to tam najdeš. A ne jednou.
Ani já nevím o tom, že bys to někdy specifikoval. Vždycky jenom cituješ ten verš “jsou-li dva v mém jménu …”. Zejména odpovědi na ty otázky, které ti teď Foxy a Bílej Kabát položili, jsem zaručeně nečetl. Co ti to udělá, když na tu svoji odpověď odkážeš, POKUD ovšem existuje?
zaručeně ano
http://www.i-ateismus.cz/2012/06/mohl-bych-uverit/comment-page-3/#comment-31716
V tom odkazu je pouze:
– – –
To už jsem také probrali Michale:
Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
1 Korintským 12:27
Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.”
Matouš 18:20
– – –
S tímhle už jsem ho jednou poslal do… no kamsi.
Ten člověk protestantský snad nemá jedinou vlastní myšlenku!
Jediné, co dokáže, je bezduché flašinetoidní citování jakési ex post theologicky splácané legendy o jednom ze židovských mesiášů z doby římské okupace, nic víc.
Pokud to považuješ za legendu, pak se nemáme o čem bavit…..
Kdyby to tam bylo, tak bych se neptal!!!!
bílej kabát:
Zkusím to ještě jinak. Protestante, já chci uvěřit. Život se s námi nemazlí, neprožívám lehké období a víra by možná byla přínosem do mého života. Pomoz mi, abych uvěřil Ježíši!
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/bible
Opět jsi nezklamal. Odkazy nebo štěky do tmy. Já jsem chtěl něco od tebe i kdyby jsi to měl vytáhnout až z paty…
Štěky do tmy?
To jsou osobnosti,známí teologové a kazatelé.
Pokud se ti tohle nechce vyposlechnou, pak je tvá touha uvěřit jen póza,pro kterou toho nejsi ochoten mnoho udělat.
Mrkám, mrkám, nenalézám. Jsem zřejmě neschopný hledat. Dokázal byses přemoci a hledači neschopnému alespoň naznačit?
Nebo je snad vám, křesťanům toho druhu, jehož definice podléhá utajení, zapovězeno i naznačovat?
třeba zde http://www.i-ateismus.cz/2011/06/chce-po-nas-buh-neco/comment-page-22/#comment-13959
Dobře, kouknu na ten tvůj odkaz:
– – –
Protestant to jack: Nechce se mi věřit, že je to taková hádanka. Ale dobra. Takže Kristus k nám hovoří skrze naše bratry ve víře. jejich ústy, jejich písmem, jejich očima.
jack: Odpověď vyvolávající další otázky.Psal jste skrze Ježíše a teď jste to změnil na “skrze naše bratry ve víře”,takže opět zmatek.A co znamená “jejich ústy”,znamená to snad mluvené slovo?A co “jejich písmem”,to je skutečné psané slovo?
A “jejich očima”,to opět nemám ponětí,co by to mohlo znamenat.
protestant: Zmatek si v to děláte sám.
Samozřejmě, že mluveným slovem, psaným písmem i pohledem (neverbální komunikace se tomu říká). Nikdy jste snad neslyšel, že církev je tělo Kristovo? Nikdy jste nečetl v Skutcích apoštolských jak po pronásledování křesťanů Pavlem tomuto Kristus říká: “proč MNE pronásleduješ?”
– – –
A Foxy tomu dodává:
Tak tedy zmatenější odpověď bych si už sotva dokázal představit.
Tohle, protestante, fakt míníš VÁŽNĚ, nebo si tu z těch, co se tě táží, děláš pouze neskutečnou prču?!
co na tomhle nechápeš:
……Kristus k nám hovoří skrze naše bratry ve víře. jejich ústy, jejich písmem, jejich očima….
protestant (April 14, 2014 at 9:21 pm) says: “co na tomhle nechápeš:
……Kristus k nám hovoří skrze naše bratry ve víře. jejich ústy, jejich písmem, jejich očima….”
Ano. Chápu to docela dobře. Přesně tohle totiž čítám v nejrůznějších popisech intoxikací z pohledu intoxikovaného, parafrázemi tvého “hovoří k nám jejich ústy, očima” atd se to tam jen hemží. Taky bych tě mohl zahrnout citáty, ale škoda práce s tím spojené. Nicméně na tvou víru už jsem si jistý obrázek udělal a ty už mi jej pouze dále potvrzuješ.
Nicméně pokud ti to v žití pomáhá, je to docela dobré ataraktikum.
Hezkou dobrou noc!
Když myslíš…
Tvou víru ti vyvracet nebudu.. 🙂
Protestante, hovořil Kristus také ústy středověkých scholastiků, proti nimž ses vyjádřil, že jsou “překonaní”? Jak to může být, hovořil-li i jejich ústy Kristus?
Mluva vždy odpovídá době. Jinak by jí nikdo nerozuměl.
No otázka přece je, jestli se mluva od té doby změnila natolik, že dnes už je nesrozumitelná. Středověké texty ale přece čteme docela běžně, a čteme dokonce i starověké texty – takže bych neřekl, že je to ten případ.
To, že je čteme ještě neznamená, že je chápeme v kontextu té doby. Tedy tak, jak je autor myslel.
Kromě toho, už jsem dříve psal, že jsou-li nesrozumitelné středověké texty, oč nesrozumitelnější jsou potom starověké texty, zejména např. Bible.
Myslím, že tento web tu nesrozumitelnost textů Bible pro současného člověka jen dokladuje.
No ale pak asi zejména ty nemůžeš tvrdit, že jí rozumíš, a že intepretace tvoje nebo tebou oblíbených teologů je ta správná.
Já, že ji rozumím? To ne Michale. Takhle pyšného tvrzení bych se nedopustil… 🙂
Jasně, takže soustavně z ní na podporu svých tvrzení cituješ, přičemž víš, že (i) těm citovaným věcem nerozumíš. Super 🙂