Poznámky k definici boha

Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).

Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.

Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.

Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.

Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.

Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.

Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?

Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.

Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)

Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?

Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?

Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.

Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.

Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.

Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.

Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.

3,300 thoughts on “Poznámky k definici boha

  1. Michal Post author

    Petr: A Vy myslíte Michale, že ta tradice byla jednolitá ?

    Ne, to si opravdu nemyslím ani na okamžik. A právě tahle diverzita je dalším z mnoha důvodů, proč nevěřím, že skrze Tradici nějak mluví Bůh.

  2. petr

    medea:

    Byl Mikuláš Kusánský katolík ?
    Byl Teilhard de Chardin katolík ?
    Byl Gabriel Marcel katolík ?

  3. petr

    Michal: No jenomže ona je ta diverzita zřejmě potřeba. Vlastně je to diverzita, která je křesťanství vlastní. Racionalitu vyvažuje mystika, mystiku racionalita. V těle taky nemáte jenom plíce.

    Včera, když jsme se před mší modlili Křížovou cestu, nevšiml jsem si, že by tato diverzita, nebo spíš tyto diverzity (třeba diverzita mezi starými babičkami a konvertity) byla na překážku toho, že máme být jedno mystické tělo Kristovo, naopak.

  4. Michal Post author

    O tom, že křesťanství funguje jako silné sociální pouto, které své účastníky často citově i jinak naplňuje, naprosto nepochybuji. Totéž ovšem platí i pro jiná náboženství.

    My se ale bavíme o tom, zda je křesťanství (nebo některé z těch jiných náboženství) pravdivé.

  5. protestant

    Michal says:
    March 10, 2014 at 5:45 pm
    Protestante a co je vlastně na středověkém pojetí křesťanství špatného? Vždyť křesťanství samo je ještě mnohem starší…

    protestant:
    Je to podobné jako se středověkou vědou. Je to překonané….

  6. protestant

    Michal says:
    March 10, 2014 at 6:18 pm
    Dobré taky je, jak protestant mluví o Médeiných citacích jako o starodávných textech. Jako kdyby ty NZ, a tím spíš SZ nebyly ještě mnohem starodávnější…

    protestant:
    Proto potřebují výklad. Moderní výklad. Tomu se ale Medea zuby nehty brání…

  7. protestant

    Michal says:
    March 10, 2014 at 5:48 pm
    Netuším, jak protestante víš, že počátek Genesis je báseň. Ty jsi s autory toho textu mluvil? Řekli ti, jak to mysleli?

    protestant:
    Mluvil jsi se Shakespearem? Nemluvil? A přesto poznáš, že psal poezii. Čím to je Michale?

  8. protestant

    petr says:
    March 10, 2014 at 5:22 pm
    Michal: No mne pojí poměrně pevné přátelství s několika protestanty, z nichž jeden je dokonce farář Českobratrské církve evangelické …

    protestat
    Mohu se zeptat na jeho jméno?

  9. protestant

    mira says:
    March 10, 2014 at 5:44 pm
    Takže když řeknu, že vesmír vznikl samovolně bez přičinění vyšší entity, tedy bez smyslu a záměru, pak nebudu v rozporu s křesťanstvím? Protože, pasáže v bibli popisující stvoření světa jsou jen básně?

    protestant:
    Křesťanství řeší co máš dělat tady a teď, ne co bylo v minulosti.

    Ale Ježíš mu řekl: “Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.”
    Matouš 8:22

  10. Medea

    “Hola hej, medeo, co ten Mikuláš Kusánský, byl to katolík nebo ne …”

    Semel catholicus, semper catholicus.

    Ján Hus, Gilles de Rais, Alexander VI Borgia, Martin Luther, Adolf Hitler, tí všetci sú, podľa uvedenej zásady kanonického práva, rímski katolíci. Stačí rímskokatolícky krst, a ten dá, podľa učenia RKC, človeku nezmazateľný znak Cirkvi Krisotvej 🙂

  11. petr

    Jistě medeo, ex opere operato. A byl to taky podle Vás heretik ?

    Přičemž u Teilharda se mýlíte. Vzhledem k tomu, že po dobu co byl na indexu přísně dodržoval co mu bylo Kongregací nařízeno, nelze na něj ani z Vašeho formalistického pohledu z hlediska kanonického práva jako na heretika pohlížet.

  12. Medea

    “Protestante a co je vlastně na středověkém pojetí křesťanství špatného?”

    Michal, ja nemám stredoveké poňatie kresťanstva. Ja som hovorila o doktrínach a článkoch viery, ku ktorým sa hlási väčšina kresťanských cirkví. Tiež som hovorila o doktrínach, ku ktorým sa hlásia len niektoré, ale, čo do počtu členov, veľké cirkvi.

    To Protestant má anarchisticko-postmodernistické poňatie kresťanstva. Propaguje tu nejaké fuzzy kresťanstvo 😀

  13. Medea

    “A byl to taky podle Vás heretik?”

    Myslíte Kuzánskeho? Asi nie.

    “Přičemž u Teilharda se mýlíte. Vzhledem k tomu, že po dobu co byl na indexu přísně dodržoval co mu bylo Kongregací nařízeno, nelze na něj ani z Vašeho formalistického pohledu z hlediska kanonického práva jako na heretika pohlížet.”

    Prestal publikovať, ale viaceré jeho teologické názory sú aj tak nezlučiteľné s učením RKC (pohľad na Krista, evolučná eschatológia). Ak sa svojich názorov nevzdal, bol heretikom, bez ohľadu na to, či ich šíril alebo si ich nechával pre seba.

Comments are closed.