Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Ako som už hovorila, v konečnom slovníku nie je možné definovať význam každého výrazu pomocou iných výrazov. Ak nevyhlásime isté výrazy za elementárne, tak sa skôr alebo neskôr zacyklíme, prípadne sa dopracujeme k nutnosti ostenzie. Pre mňa je existencia nedefinovateľný pojem, ale som ochotná tento pojem explikovať. Teda mám skôr jeho explikáciu (v Carnapovom zmysle), než definíciu 🙂
K téme existencia sa ešte vrátim 🙂
No, do mojej škatuľky spadne Boh scholastikov a racionalistických teológov 🙂
mnohých racionalistických teológov, nie všetkých 🙂
Navrhuji zkusit vymyslet takovou definici Boha, která alespoň rámcově ladí s naší intuicí o obsahu toho pojmu, a kde bychom si navíc řekli: no, v takového Boha sice nevěřím, ale není to úplně mimo. Pravděpodobnost jeho existence necítím jako zcela zanedbatelnou.
Definícia je komunikačný a logický nástroj. V rámci diskusie si môžeme pre naše účely stipulatívne alebo explikatívne zaviesť rôzne definície Boha alebo boha, a podrobiť ich analýze. Môžeme si nadefinovať a skúmať rôzne kategórie Bohov alebo bohov 🙂
Nie je predsa našim cieľom násilne vnútiť jednu definíciu Boha alebo boha všetkým. Teda aspoň mojím cieľom to nie je, ale za Teba hovoriť nemôžem 😀
Médea: Nie je predsa našim cieľom násilne vnútiť jednu definíciu Boha alebo boha všetkým.
No jasně že ne, však to snad vyplývá i z toho článku 🙂 Rozhodně mým cílem není vymýšlet nějakou závaznou definici Boha, něco takového by mě ani ve snu nenapadlo 🙂
Michal, navrhujem urobiť nejakú taxonómiu Bohov a bohov a rozanalyzovať ich logickú možnosť alebo pravdepodobnosť 🙂
Super! 🙂 Teda, to není úplně malý úkol! 🙂
Inak pojem boha je pre mňa všeobecnejší než pojem Boha. Teda každý Boh je boh, ale nie každý boh je Boh 🙂 Teda stačí urobiť taxonómiu bohov 🙂
Médeo a pokusila ses už o definici boha s malým b? 🙂 Zatím jsi, pokud jsem si všiml, mluvila jen o Bohu s velkým B… Jak by definice boha mohla podle Tebe vypadat? 🙂
Všechno chcete definovat. Existuje nedefinovatelné? Ať už z důvodu, že o tom nevíme, nebo, že to neumíme definovat nebo z podstaty nedefinovatelné?
Vážení (Medeo, Michale), jsem skutečně zvědav, co z vaší disputace vzejde (to míním beze špetky jakékoliv ironie.)
Nebudu vám do toho vstupovat, jsem v práci, stůl mám zavalený, myšlenky jinde a nedokázal bych se řádně soustředit..Ale každopádně přeji hodně zdaru!
Hezký den!
Scholastická disputace. Ale jsem pro. Jsem na straně Médey. Její názory jsou mi přeci jen bližší.
Marti, definice (ohraničení, vymezení) je pokud možno jednoznačné určení významu nějakého pojmu.
Užívání nejednoznačně definovaných pojmů vede ke konfusi čili ku zmatení jáovozicko-tyokozickému.
Taková diskuse je pak tak akorát na dvě věci, a jen stud mi brání říci na jaké.
Zajímavý příspěvek do jaké míry může být tzv. “vědecké” myšlení nebezpečné
http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61779320-koho-chce-google
Foxy, já jsem se jen ptal. A ty tady hned, že to chci používat v diskusi, aby si obě dvě strany rozuměli. Absolutní dorozumění je nemožné právě kvůli těm nedefinovatelným věcem – jiní psychice, jiné životní historii, atd.
Já si často říkám, jaký by to byl šok pro ty kdo mě podle nich “dobře znají”, kdyby nahlédli do mé hlavy a jaký by to byl šok pro mne, kdybych nahlédl do hlav těch, o kterých si myslím, že je “dobře znám”
martiXXX (March 1, 2014 at 3:07 pm) says: Foxy, já jsem se jen ptal. A ty tady hned, že to chci používat v diskusi..
Marti, to jsem neřekl a nepodsouval ti to. Jen jsem se pokusil říci, že než se lidi pustí do diskuse, měli by si napřed ujasnit o čem že ta diskuse bude a také jednoznačně určit, co ten který pojem, v diskusi použitý, vlastně znamená. Tedy ty pojmy si definovat.
Nic víc, nic míň.
Měj se fajn a ještě lépe!
Pokud je Bůh více než rozum, tak do jaké míry je “racionální debata” o něm vycházející z lidského rozumu? Vím, že scholastikové apod. se domnívali, někteří, že to možné je. Třeba ano. Kdo ví?
Univerzum úvahy je trieda objektov našej úvahy, ktorým pripisujeme alebo upierame isté vlastnosti.
Nemusíš si vopred vyberať žiaden objekt x. Vyberieš si nejakú vlastnosť V a pýtaš sa, či v univerze úvahy U, má nejaký objekt túto vlastnosť. Ako som už hovorila, vlastne sa pýtaš, aký je “počet” nositeľov V v U, či je ich 0, alebo viac ako 0 🙂
Keď zisťuješ či nejaké požadované x v danom univerze úvahy U existuje, tak predsa hľadáš nejaký prvok v U, ktorý má vlastnosti charakterizujúce x, teda x máš dané jeho vlastnosťami. Keby si vôbec nevedel aké vlastnosti má mať x, tak by si hľadal niečo, ani sám nevieš čo, teda vlastne by si ani nehľadal 🙂
Načo návod? Ty predsa zisťuješ, či nejaká vlastnosť V v U je obsadená alebo neobsadená. Teda návod hľadaj v konkrétnom univerze U a v konkrétnej vlastnosti V.
Zistiť, že existuje nositeľ V v U, znamená zistiť, že nositeľov V v U je viac ako 0 🙂
(Ešte upozorním, že vlastnosť V môže byť aj singulárna, teda mať nanajvýš jedného nositeľa v U. Napr. univerzom doterajších prezidentov USA, má jediného nositeľa vlastnosti: “byť zastrelený v divadle”.)