Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Tu nejde o rozum, ale o pravdu. Pravdivé tvrdenie môže vygenerovať aj hlúpy stroj.
Oprava alebo doplnenie môjho príspevku: http://www.i-ateismus.cz/2014/02/poznamky-k-definici-boha/comment-page-13/#comment-93108
Medea: Mira, čo je to fyzický vesmír? Existujú podľa Vás minulosť, budúcnosť, udalosti?
mira: Ano, to je dobrá otázka do školní písemky- definujte vesmír a uveďtě dva příklady:-) Fyzickým vesmírem myslím všechno okolo… nejjednodušší bude, když řeknu, že je to vše kromě abstraktních objektů.
Ad minulost, budoucnost- Jistěže vesmír existoval i v minulosti ale “minulý” vesmír už neexistuje. S událostmi je to stejné.
Mira, obávam sa, že ste uviazli v 19. storočí, keď bol ešte prezentizmus fyzikálne bezproblémový 🙂
V špeciálnej teórii relativity (STR) je totiž súčasnosť nesúmiestnych udalostí závislá od inerciálnej sústavy, teda relatívna. Minulosť (minulá udalosť), ktorá nie je v mojom minulom svetelnom kuželi, sa môže, vhodnou zmenou môjho pohybového stavu, zmeniť na moju súčasnosť alebo budúcnosť (v mojej novej inerciálnej sústave) 🙂 Teda malou zmenou svojho pohybového stavu môžem dosiahnuť, že mimozemská bytosť vo vzdialenej galaxii, ktorá bola v mojej momentálnej súradnicovej sústave mŕtva, bude v mojej novej súradnicovej sústave opäť živá, a ďalšou zmenou môjho pohybového stavu, môže byť v mojej novej inerciálnej sústave opäť mŕtva 🙂 (Predstavte si to zjednodušene, v 3-rozmernom časopriestore. V sústave S zodpovedá Vášmu “teraz” nejaká rovina R a keď ste v S’, tak Vášmu “teraz” zodpovedá rovina R’, rôznobežná s R. Všetky budúce “teraz” v S budú zodpovedať rovinám rovnobežným s R a všetky budúce “teraz” v S’ budú rovnobežné s R’.) Samozrejme, podobné úvahy sa dajú robiť aj pre zakrivené časopriestory v GTR.
Teda beztarostne vyhlásiť, že existuje len prítomnosť, a minulosť (už) a budúcnosť (ešte) neexistujú, znamená ignorovať teóriu relativity.
Ale na túto tému sme tu už diskutovali: http://www.i-ateismus.cz/2011/05/vznik-vesmiru-problem-pro-ateismus/comment-page-28/#comment-79190
Celá tato diskuze mi připomíná přetírání Červeného trpaslíka z námořnické šedi na vojenskou šeď…. 🙂
Medeo, oplatím vám stejnou mincí a řeknu, že jste uvízla na počátku 20. stol. Už od 60. let máme k dispozici ADM formulaci GTR a ta je podle mě naprosto slučitelná s presentismem (v rámci ADM vlastně rozdělíme časoprostor na čas a prostor- a ejhle, vede to ke stejným einsteinovým rovnicím). Kámen úrazu je v tom, že GTR jako taková o existenci minulosti a budoucnosti nemůže nic říct.
Vaše interpretace, tedy že minulost a budoucnost existují a pozorovatel mezi nimi přeskakuje je v souladu s GTR. Ovšem to ADM taky. Na základě GTR nelze rozhodnout, která interpretace/formalismus je pravdivá (třeba ani jedna).
ADM formalismus je pro mě ale pochopitelnější a i z estetického hlediska tak nějak hezčí:-)
The Dynamics of general relativity
Richard L. Arnowitt, Stanley Deser, Charles W. Misner, 1962. 30 pp.
Published in Gen.Rel.Grav. 40 (2008) 1997-2027
Toto je možná lepší zdroj informací o ADM – jsou tam i nějaké obrázky:-) V kapitole 4 je ukázána ta 3+1 dekompozice původních Einsteinových rovnic. Ale není to zrovna odpočinková četba.
3+1 Formalism and Bases of Numerical Relativity, Lecture notes Eric Gourgoulhon, 2006
protestant:Celá tato diskuze mi připomíná přetírání Červeného trpaslíka z námořnické šedi na vojenskou šeď….
Výjimečně s vámi bezvýhradně souhlasím! 🙂
Mě se v souvislosti s touto debatou vybavil tento kousek z tpaslíka:
Holly: Tak abych to vysvětlic co nejjednodušeji, aby to pochopil i laik: Škvíra ve stázi je škvíra ve stázi, proto se jí říká škvíra ve stázi.
Lister: Ty nevíš?
Holly: Ne…
Škoda, že si to nevšimli zástancovia prezentizmu 🙂
Prečo si myslíte, že ADM je “naprosto slučitelná s presentismem”? Prezentizmus implikuje existenciu absolútnej súčasnosti, ako získate v ADM absolútnu súčasnosť (vlastne musíte nájsť nejakú JEDINÚ privilegovanú foliáciu časopriestoru).
Inak, klasická fyzika 19. storočia bola “naprosto slučitelná s presentismem, posibilismem i eternalismem”. O TR sa to povedať nedá 🙂
JEDINÚ prirodzene (t.j. na základe nejakých objektívnych kritérií) privilegovanú foliáciu časopriestoru
Pod foliáciou myslím rozklad na disjunktné rezy, indexovanie rezov ma nezaujíma.
Aj tento milý pán je zástancom prezentizmu: http://en.wikipedia.org/wiki/William_Lane_Craig
Medea:Aj tento milý pán je zástancom prezentizmu: http://en.wikipedia.org/wiki/William_Lane_Craig
Reductio ad Craigium? Vážně? 🙂
Ad ADM:
Asi by to chtělo ještě vysvětlit pojem (absolutní) současnost. V rámci ADM je současnost prostě jedna hyperplocha definující “teď” pro všechny pozorovatele. V tomto smyslu mi presentismus a GTR nijak nekoliduje.
Znovu ale opakuji, že existence či neexistence minulosti/budoucnosti nijak ze samotné GTR nevyplývá a je to pouze záležitost našeho pohledu na věc, našich definic a preferencí. Ale pod tíhou argumentů jsem ochoten uznat opak:-)
A existuje vůbec čas? To bychom si měli možná vyjasnit úplně nejdřív:-)
“Znovu ale opakuji, že existence či neexistence minulosti/budoucnosti nijak ze samotné GTR nevyplývá a je to pouze záležitost našeho pohledu na věc, našich definic a preferencí.”
Mira, tak prečo zastávate toto kategorické(?) stanovisko: “Jistěže vesmír existoval i v minulosti ale “minulý” vesmír už neexistuje. S událostmi je to stejné”?
Prezentizmus implikuje jedinečné privilegované “teraz”, teda jedinečný rozklad časopriestoru na navzájom disjunktné množiny bodov-udalostí. Ak sa takýto rozklad nedá v rámci fyziky prirodzeným spôsobom urobiť, svedčí to proti prezentizmu. Samozrejme, pokiaľ sme ochotný zosúladiť svoj ontológiu s fyzikou.
“Asi by to chtělo ještě vysvětlit pojem (absolutní) současnost. V rámci ADM je současnost prostě jedna hyperplocha definující “teď” pro všechny pozorovatele.”
Zopakujem otázku: vyplýva z ADM existencia jedinečnej privilegovanej foliácie časopriestoru?
A existujú vôbec prírodné zákony, existujú elementárne častice, existuje … ?
Ani jeden z vás neexistuje, jste jen mou přiboudlou halucinací, noční můrou a denní babočkou.
Tak, a máte to!
Nie, to som dala len tak pre zaujímavosť 🙂