Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
mira says:
April 6, 2014 at 1:42 pm
Kupodivu to za nesmysl považují jen a pouze ateisté….
Proč kupodivu? 🙂
protestant:
Vypadá to na ateistickou principiální slepotu….
Pavel, pre Muslimov Ježiš nie je Boh, ale iba jeden z prorokov. Vieru v Trojicu muslimovia chápu ako ťažký hriech – modlárstvo. A podľa muslimov Ježiš ani nebol ukrižovaný.
Názor, že veda a náboženstvo sa pretínajú zastávajú aj mnohí teisti.
Samozrejme, halík-ovce a kresťanskí postmodernisti (hovorím o filozofickej postmoderne) veria niečomu, pričom ani oni sami nevedia čomu 🙂
Samozrejme, to platí pre empirické vedy. Matematika, ako čisto deduktívna veda, takéto chybové úsečky nemá 🙂
Pavel píše:
Jestli jsem to správně četl, že v principu něco podobného je Ráj podle koránu.
Vidíte, těšíte se na podobné věci. 🙂
Foxy reaguje: Když už pane něco čtete, zkuste to dočíst až do konce – a pak teprve reagovat.
Koukám, že je tu zase legrace 🙂
Protestante, uznáváš, že existují varianty křesťanství, které činí tvrzení o tomto světě, která jsou v rozporu s vědeckým poznáním? (patří sem např. křesťanství cca 45% Američanů, zastánců mladozemního kreacionismu)
Dále, z předchozí diskuze jsem moc nepochopil, jestli ty tedy tvrdíš, že tvoje osobní verze křesťanství
1) o tomto světě nečiní žádná tvrzení,
2) nebo že je činí, ale tato tvrzení podle tebe nejsou vědou testovatelná
3) a nebo že tvrzení činí, jsou vědou testovatelná, a testováním prošla (jsou v souladu s vědeckým poznáním)
Co tedy říkáš?
Ne. Podle mne žádné varianty křesťanství neexistují. Křesťanství je jen jedno – následování Krista. A to se stářím Země nemá nic společného.
Miluj Boha a miluj svého bližního říká Ježíš. O stáří Země nemluví….
@Protestant: Ale ovšemže existují varianty křesťanství, a liší se právě v názoru na to, co to tvé “následování Krista” v reálu obnáší. No a podle mnohých to mimo jiné obnáší např. respektovat Bibli, a to i v tom, co říká o vzniku Země, o potopě, atd.
Michal says:
April 6, 2014 at 4:52 pm
@Protestant: Ale ovšemže existují varianty křesťanství, a liší se právě v názoru na to, co to tvé “následování Krista” v reálu obnáší. No a podle mnohých to mimo jiné obnáší např. respektovat Bibli, a to i v tom, co říká o vzniku Země, o potopě, atd.
protestant:
Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: “Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?” Ježíš mu odpověděl: “Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?” On mu řekl: “`Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´.” Ježíš mu řekl: “Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.”
Lukáš 10:25 – Lukáš 10:28 (CEP)
…. nic o tom, že by stáří Země bylo pro spásu nějak důležité….. 🙂
@Protestant: Lze snadno citovat jiné pasáže, například:
Jan 5:45-47
Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte. Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?
A znovu: Můžeš se s těmi jinými křesťany hádat, Protestante, můžeš s nimi polemizovat, že oni víru chápou špatně, ale faktem prostě je, že je MNOHO takových, kteří věří, že je pro spásu dokonce zásadní (vedle jiných věcí) věřit Božímu Slovu. Podle nich je víra Božímu Slovu NUTNOU podmínkou toho, aby člověk věřil v Ježíše. Kdo nevěří Bibli, nevěří ve skutečnosti ani v Ježíše.
Michal says:
April 6, 2014 at 5:41 pm
@Protestant: Lze snadno citovat jiné pasáže, například:
Jan 5:45-47
Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte. Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?
A znovu: Můžeš se s těmi jinými křesťany hádat, Protestante, můžeš s nimi polemizovat, že oni víru chápou špatně, ale faktem prostě je, že je MNOHO takových, kteří věří, že je pro spásu dokonce zásadní (vedle jiných věcí) věřit Božímu Slovu. Podle nich je víra Božímu Slovu NUTNOU podmínkou toho, aby člověk věřil v Ježíše. Kdo nevěří Bibli, nevěří ve skutečnosti ani v Ježíše.
protestant:
Nechápu co chceš říci Michale. Křesťan je totiž ten, který Ježíšovým slovům už uvěřil…
Ale kdepak, pravé křesťanství je jen jedno! Jako je jen JEDEN bůh, protože je vyloučeno, aby jich bylo víc, jak 3v1 🙂 .
A k té otázce. Dvojka….
Protestante, a mohu se zeptat, jak ta netestovatelná tvrzení o světě, které tvá verze křesťanství činí, například vypadají? Uveď prosím pro příklad jedno či dvě…
Michal says:
April 6, 2014 at 4:56 pm
Protestante, a mohu se zeptat, jak ta netestovatelná tvrzení o světě, které tvá verze křesťanství činí, například vypadají? Uveď prosím pro příklad jedno či dvě…
protestant:
1. svět byl stvořen Bohem
2. Kristus je náš spasitel
Ano, postmoderna je mi svým způsobem sympatická. není kouře bez ohně. Je vyloučeno, že v tisícileté historii lidstva neexistovali géniové, kteří byli i třena hodně nad Einsteinem, apod.? A to bez klasického vzdělání, pouze pozorováním světa a sebe samých?
Ja zase považujem (filozofický) postmodernizmus za iracionálny, eklektický prúd v rámci kontinentálnej filozofie, ktorý relativizuje pravdu a vyzdvihuje alternatívne prístupy k realite. (Podľa mňa táto filozofia vyrástla z komplexu menejcennosti humanitných intelektuálov, postrádajúcich matematické, prírodovedné alebo technické vzdelanie :))
V anglofónnom svete (USA, UK, …), v Holandsku, Škandinávii, v Izraeli, prevláda analytická filozofia, ktorá má blízky a pozitívny vzťah k logike a vede a je zjemnením racionálnej filozofickej línie siahajúcej až k Platónovi a Aristotelovi.
Znamená to, že jediným cílem křesťana je ” věčný život” ? Není věčnost nějak moc dlouhá?
To vypadá, že křesťany pohání STRACH ZE SMRTI … to nezní moc ušlechtile…
Jenže křesťané nemají společnou jak definici Boha, tak ani Nebe, Pekla a zdá se, že ani smrti. Co je to “spása”?- je to nějak definované?
protestant: Nic takového Grygar netvrdí.
mira: Netvrdím, že tvrdí konkrétně toto. Toto byla jenom ilustrační ukázka, která směřovala na našeho kolegu v diskusi HMC.
strong>protestant: Já ale diskutuji jen a pouze o tvé kritice Grygara
No dobře, tak Grygar věří v biblické zázraky všeho druhu- třeba neposkvrněné početí, zmrtvýchvstání apod. Nevidím v tom moc velký rozdíl oproti 6000 let staré Zemi. Vlastně tam nevidím vůbec žádný rozdíl.
protestant: Výsadní postavení????
Ano, výsadní v tom smyslu v jakém jsemto popsal. Tedy z hlediska věrohodnosti/ověřitelnosti/falzifikovatelnosti….
protestant: Ale já s nemyslím a ani jsem to nikde nenapsal, že náboženství je zdrojem morálky.
Já taky netvrdím, žes psal. Ty máš na to třeba jiný pohled, nicméně velká část (většina?) křesťanů to vidí opravdu takto. Jedna z nejčastějších výtek vůči ateismu je právě variace na téma: “a kde berou ateisté zdroj morálky, když nevěří v boha”. To je taky důvod proč v očích spousty věřících jsou ateisté a satanisté volně zaměňováni 🙂
Tak či onak, náboženství silně ovlivňuje chování lidí a etické/morální standardy ve společnosti. Nevím, proč ti přijde tak šokující.
protestant: Vypadá to na ateistickou principiální slepotu….
No vidíš. Tak to máme pěkně symetricky. Ateisti si myslí, že jsou slepí věřící a vice versa. Takže nezbývá než dál diskutovat 🙂