Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Protestant, Ty sa snažíš urobiť z kresťanov židov!
Postbiblických židov 🙂
Pavel:
To chápete špatně. Ne jen proto, že Bible o tom píše. Bůh se projevuje i mimo Bibli.
Nálokdo asi uvěřil jenom na základě Bible. Vy snad ano? Ne, tak vidíte.
Flanker.27:
Nevím, na základě čeho kdo uvěřil a popravdě to ani neřeším. Mluvím o tom, že Vaše argumentace, která by měla podpořit hypotézu boží existence, byla argumentací v kruhu přesně tak, jak jsem popsal (která sestávala z toho, že existující bůh může všechno udělat a může všechno udělat, protože je to v bibli). Vůbec a naprosto jsem nemluvil o tom, proč ten který člověk věří, přičemž tedy opokud věří v zázrak, patrně nezná humeovu břitvu, ale to jen na okraj.
Medea: Mira, náboženstvo môže slúžiť ako rekreačná droga, prípadne sedatívum. Náboženstvo tiež môže poslúžiť ako policajt.
To asi může. Jenom v tom nevidím to vylepšení života. Možná jako ta rekreační droga- ale z dlouhodobého hlediska to taky moc neprospívá. Toho policajta můžeme zajistit (a zajišťujeme) i jinak než skrz náboženství.
Co ty na to, protestante?
Mira, pomocou náboženstva je možné organizovať a manažovať spoločnosť.
Zase věřím, že to dokážeme i bez něj 🙂 Co by se bez náboženství nedalo “zmanažovať” ? Myslím v kontextu soudobé západní civilizace.
Aby nám to zhoršilo život?
Já nepopírám užitečnost náboženství jakožto nástroje k nejrůznějším účelům. Jen si nejsem vědom, kdy by byl tento nástroj použit ke zlepšení života lidí. A co víc, ani si nedokážu představit ten mechanismus, jak by k tomu i jen hypoteticky mělo dojít. To “jak” mi prostě vrtá hlavou.
Medea says:
April 4, 2014 at 1:46 pm
“O jakém popírání mluvíš?”
Ak Boh nie je osoba, tak neexistuje osoba, ktorá je Boh 🙂
protestant:
Jde o odpověď, která nejlépe vystihuje myšlení respondenta. To neznamená, že popírá jiné možné odpovědi.
Medea says:
Človek sa môže riadiť spomínanými maximami, a nemusí nič vedieť o Biblii, Ježišovi a kresťanstve 🙂
protestant:
Může. Jde o to zda to dělá…..
My křesťané k tomu máme výborného pomocníka podporovatele. Krista. Bez něj bychom to nedokázali.
Mira, Protestant, možno by ste si mali predstaviť hypotetickú spoločnosť, ktorá je úplne bez náboženstva a porovnať jej možné fungovanie s reálnymi spoločnosťami 🙂
Predstavme si napríklad, že ľudstvo postihla nejaká globálna katastrofa a prežila to len hŕstka vedcov (napr. nejakí fyzici obsluhujúci detektor neutrín niekde v podzemí ;)). Sú to vedci oboch pohlaví. Títo preživší vytvoria páry, splodia deti a dajú im vedeckú výchovu. Náboženstvo možno spomenú ako nejaký kognitívny defekt minulého ľudstva, ale deti budú vychovávať v ateistickom duchu, s minimálnymi zmienkami o predošlej “barbarskej” histórii ľudstva.
Po 300 rokoch bude na Zemi ateistická, vedecky orientovaná spoločnosť. Bude týmto ľuďom niečo chýbať?
mira says:
April 4, 2014 at 1:52 pm
Protestante, spíš než citáty z bible, zkus něco v tomto smyslu:
Věda podává natolik věrohodný popis světa, že nám umožňuje adaptovat se na podmínky, ve kterých žijeme. To například znamená, že jsme zdravější a žijeme déle, než kdybychom vědu neměli.
protestant:
To v žádném případě neplatí.
Lidský genom, díky skoro nulové úmrtnosti dětí je čím dále více zatížen všemi možnými nedostatky a vadami. Tvrdý přírodní výběr, který zajišťoval zdravost lidstva už nefunguje.
flanker.27 says:
Ano, církevní restituce třeba pocítí mnoho těch, kteří by odpověděli, že je pro ně vliv náboženství nedůležitý.
protestant: Jak je pocítí?
S.V.H. says:
Ale dobrá: Jaké procento dánských respondentů, kteří věří v Boha, tedy zvolilo jinou odpověď, než že věří v Boha? Doložte, prosím, zdroj.
protestant:
Analogický výstup z ČR jsem dodal
Medea says:
April 4, 2014 at 2:07 pm
“Jen je opatrná a v intencích zákazu uvádění jména a zobrazování….”
Protestant, Ty sa snažíš urobiť z kresťanov židov!
protestant:
Jen beru vážně Ježíšova slova o to, že nepomine ani čárka…
medea: Ti přeživší vědci nepřežijí první měsíc. Pokud někteří přežijí a zplodí děti, kteří také přežijí (o čemž, jak znovu uvádím pochybuji) tak druhá, třetí generace se uchýlí k nějaké primitivní formě náboženství (uctívání stromů nebo kamenů nebo totemů)…
Medea (April 4, 2014 at 2:36 pm) says:
“Po 300 rokoch bude na Zemi ateistická, vedecky orientovaná spoločnosť. Bude týmto ľuďom niečo chýbať?”
Bude.
Atavistická podvědomá potřeba protektivní autority, získaná během dlouhého formativního období (období kojence a nemluvněte).
Poté, co se absolutní ochranitelská autorita rodičů ukáže být fikcí, vyvstane (podvědomá) potřeba její náhrady. Ta potřeba tu bude vždy.
Bůh je tedy surogátem péče rodičovské.
Alespoň tak to vidím.
medea: Ti přeživší vědci nepřežijí první měsíc.
Pokud někteří přežijí a zplodí děti, kteří také přežijí (o čemž, jak znovu uvádím pochybuji) tak druhá, třetí generace se uchýlí k nějaké primitivní formě náboženství (uctívání stromů nebo kamenů nebo totemů)…
Medea says:
April 4, 2014 at 2:36 pm
Mira, Protestant, možno by ste si mali predstaviť hypotetickú spoločnosť, ktorá je úplne bez náboženstva a porovnať jej možné fungovanie s reálnymi spoločnosťami 🙂
Predstavme si napríklad, že ľudstvo postihla nejaká globálna katastrofa a prežila to len hŕstka vedcov (napr. nejakí fyzici obsluhujúci detektor neutrín niekde v podzemí 😉 ). Sú to vedci oboch pohlaví. Títo preživší vytvoria páry, splodia deti a dajú im vedeckú výchovu. Náboženstvo možno spomenú ako nejaký kognitívny defekt minulého ľudstva, ale deti budú vychovávať v ateistickom duchu, s minimálnymi zmienkami o predošlej “barbarskej” histórii ľudstva.
Po 300 rokoch bude na Zemi ateistická, vedecky orientovaná spoločnosť. Bude týmto ľuďom niečo chýbať?
protestant:
Bude jim chybět jedna z důležitých lidských vlastností.
http://www.vitalia.cz/clanky/cirkev-prospiva-zdravi/
protestant:
“Jen beru vážně Ježíšova slova o to, že nepomine ani čárka…”
To ses zase pro změnu stal biblickým fundamentalistou?