Poznámky k definici boha

Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).

Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.

Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.

Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.

Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.

Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.

Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?

Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.

Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)

Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?

Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?

Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.

Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.

Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.

Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.

Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.

3,300 thoughts on “Poznámky k definici boha

  1. petr

    Podle mne není podstatná otázka štěstí, ale otázka, jak je to se schopností nezhroutit se, pokud se zhroutí celý ten baťůžek, který si s sebou každý nese, aby něco měl (materiální zajištění, rodina, sociální statut). Zde bych spíš vsadil na ty Keňany.

  2. Medea

    “Poté, co se absolutní ochranitelská autorita rodičů ukáže být fikcí, vyvstane (podvědomá) potřeba její náhrady. Ta potřeba tu bude vždy.
    Bůh je tedy surogátem péče rodičovské.
    Alespoň tak to vidím.”

    Foxy, pokiaľ by aj mali takú podvedomú potrebu, neznamená to, že by sa nutne museli stať teistami. Väčšina súčasných vedcov je predsa ateistická.

  3. protestant

    Medea says:
    Foxy, pokiaľ by aj mali takú podvedomú potrebu, neznamená to, že by sa nutne museli stať teistami. Väčšina súčasných vedcov je predsa ateistická.

    protestant:
    ..a většina teologů jsou teisté… 🙂

  4. protestant

    Foxy says:
    April 4, 2014 at 2:48 pm
    protestant:
    “Jen beru vážně Ježíšova slova o to, že nepomine ani čárka…”
    To ses zase pro změnu stal biblickým fundamentalistou?

    protestant:
    Brát Bibli vážně a brát ji doslovně to jsou dva různé přístupy

  5. protestant

    petr says:
    April 4, 2014 at 2:50 pm
    Podle mne není podstatná otázka štěstí, ale otázka, jak je to se schopností nezhroutit se, pokud se zhroutí celý ten baťůžek, který si s sebou každý nese, aby něco měl (materiální zajištění, rodina, sociální statut). Zde bych spíš vsadil na ty Keňany.

    protestant:
    Přesně tak. Vědec by bez podpory civilizace a technologií nepřežil…

  6. Medea

    “Ti přeživší vědci nepřežijí první měsíc. Pokud někteří přežijí a zplodí děti, kteří také přežijí (o čemž, jak znovu uvádím pochybuji) tak druhá, třetí generace se uchýlí k nějaké primitivní formě náboženství (uctívání stromů nebo kamenů nebo totemů)…”

    Prečo by mali v priebehu niekoľkých mesiacov s najväčšou pravdepodobnosťou umrieť?
    Prečo by, v prípade prežitia, druhá alebo tretia generácia ateistickými vedcami vychovaných detí, mala začať uctievať stromy, kamene, totemy, …?

  7. mira

    protestant: Přesně tak. Vědec by bez podpory civilizace a technologií nepřežil…

    Proč ne?

    A ta korelace (kterou bych taky nebral moc vážně) mezi zdravím a příslušenstvím k církvi může zkrátka popisovat fakt, že církev utužuje kolektiv a je menší pravděpodobnost, že někdo zůstane sám sobě napospas, neshopen dobelhat se do nemocnice. To ale nijak nesouvisí s bohem.

  8. mira

    Dobrý kolektiv zahrádkářů by měl stejné zdravotní účinky 🙂 Škoda, že to nikdo nezkoumal- nebo jo?

  9. petr

    Protože jsou jako krásné exotické rostliny v Grónsku. Jsou skvělí, ale bez skleníku nerostou 🙂

  10. Medea

    “Přesně tak. Vědec by bez podpory civilizace a technologií nepřežil…”

    Protestant, tí vedci môžu byť technicky veľmi erudovaní a zruční, teda mohli by aj naďalej udržiavať dôležité technológie, ktoré im zostali po predošlom ľudstve.

    Peter, a nemusia to byť nejaké depresívne citlivky, ktoré po mesiaci spáchajú samovraždu. Celú situáciu by mohli vnímať ako intelektuálnu výzvu a zaujímavý experiment 🙂

  11. mira

    A jak znám experimentální částicové fyziky- ti by si poradili 🙂 Sice svým osobitým zůsobem, ale řekl bych, že ve srovnání s jinými skupinami obyvatel by si vedli dobře.

  12. S.V.H.

    protestant:
    Analogický výstup z ČR jsem dodal

    S.V.H.:
    Jednalo se o různé výzkumy s různými otázkami. Nemůžete proto výsledky jednoho aplikovat na výsledky druhého (navíc autoři citovaného souhrnu čísla zkreslili – dle mého soudu dosti nelogicky).

    Když si ta čísla stejně přizpůsobíte, jak potřebujete, proč vůbec ty statistiky zjišťujete? Proč lezete na Eurobarometer a hledáte, kolik je těchle a kolik tamtěch? Stačí si přece říct, že v Dánsku věří v Boha třeba 90 % lidí, a je to.

    He uses statistics as a drunken man uses lampposts – for support rather than illumination.
    Andrew Lang

  13. mira

    petr: Protože jsou jako krásné exotické rostliny v Grónsku. Jsou skvělí, ale bez skleníku nerostou 🙂

    LOL!

    Já bych skoro řekl, že kdokoliv s dostatečnými znalostmi přírodních věd a trochou selského rozumu je na podobnou situaci připraven lépe než například teolog.

  14. petr

    O teolozích nikdo nemluvil 🙂 Skupina, která by nakonec přežila nejspíš, by měla k částicové fyzice anebo teologii dost daleko. Rozhodně dál než k schopnosti podříznout svému bližnímu krk a sníst mu i vnitřnosti, když by to bylo k přežití potřeba 🙂

  15. mira

    No původní hypotetická situace, kterou nastínila Medea byla, že přežijí jen fyzici v podzemní laboratoři. Scénář nepočítal se soupeřením s ostatními skupinami. Stejně tak by mohla přežít skupina teologů/věřících. Jak by se lišily tyto dva světy, to je oč tu běží.

  16. Medea

    “Skupina, která by nakonec přežila nejspíš, by měla k částicové fyzice anebo teologii dost daleko. Rozhodně dál než k schopnosti podříznout svému bližnímu krk a sníst mu i vnitřnosti, když by to bylo k přežití potřeba”

    Peter, taká skupina v mojom myšlienkovom experimente nie je. Celé ľudstvo je mŕtve. Žije len malá skupinka technicky erudovaných, psychicky dostatočne vyrovnaných, vedcov, ktorí sa práve stali súčasťou vzrušujúcej výzvy/experimentu…

  17. mira

    Lidi od neutrin by byli v pohodě. Problém by měla ale třeba náboženská skupina vázaná slibem celibátu 🙂

Comments are closed.