Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Medea says:
April 4, 2014 at 12:49 pm
“Koho zajímá kopie Bacha či Apollinare?”
Nie kópia, ale strojový originál, štýlovo neodlíšiteľný od Bacha, Handela, …, Picassa, Miróa, Chirica, …, Baudelaira, Apollinaira, … 😉
protestant:
To je kopie. I člověk, který by dnes skládal ale Bach je kopista
Ad češství- jde o to, co chceš hodnotit. Pokud formální příslušnost (český pas) nebo ztotožnění se s českým občanstvím. Je to jako s ateisty, kteří jsou katolíky jenom formálně, protože to okolí vyžaduje. Nebo naopak je spousta věřících, kteří se z nejrůznějších důvodů nechtějí připojit k žádné církvi. Myslím, že v kontextu debaty mi otázka na důležitost náboženství v každodenním životě přijde jako dobrá. Z odpovědí na ni se dá vyčíst více než z „pasové kontroly“.
mira says:
April 4, 2014 at 12:47 pm
Tady je „definice“ podle wikipedie:
Irreligion (adjective form: nonreligious or irreligious) is the absence of religion, an indifference towards religion, a rejection of religion, or hostility towards religion.[1] When characterized as the rejection of religious belief, it includes atheism, religious dissidence and secular humanism. When characterized as hostility towards religion, it includes antitheism, anticlericalism and antireligion. When characterized as indifference to religion, it includes apatheism. When characterized as the absence of religious belief, it may also include agnosticism, ignosticism, nontheism, religious skepticism and freethought. Irreligion may even include forms of theism depending on the religious context it is defined against, as in 18th-century Europe where the epitome of irreligion was deism.
Kvůli tobě to klidně reformuluju: „antikorelace mezi kvalitou života a vážností s jakou lidé berou náboženství je významná“. Nicméně, to nebylo předmětem sporu, pouze rekce na tvou narážku na korelaci s protestantismem. Pořád jsi neukojil moji zvědavost ohledně náboženských vylepšení života. Pokud nic kromě průzkumů (které lze jen obtížně interpretovat) nemáš, tak to na rovinu řekni a můžeme si oba ušetřit čas. Svým způsobem je to taky odpověď.
protestant:
Jasně jsem ti ukázal, že věřící jsou spokojenější a zdravější. Co chceš více?
Ak sa tí, čo nepovažujú Boha za osobu, považujú za kresťanov, tak potom sa aj ja môžem považovať za ateistickú luteránku 😀
kde je psáno, že počítač musí tvořit jen kopie? Prostě počítač vytvoří dílo, z kterého budeme mít stejný estetický zážitek, jako by ho stvořil umělec světového významu…Medea psala: “A pokiaľ nám ide len o napodobovanie” – inteligentní člověk z toho pochopí, že to “ide len” má nějaký význam. Nechceš-li kopii, dostaneš dílo, u kterého budeš mít dojem, že je to originál neznámého umělce…
Srovnávat příběhy Bible, z kterých vyplývá náboženská víra více než miliardy lidí s beletrií od Čapka? Vždyť mnozí křesťané argumentují doslovnými citáty veršů Bible nebo proroctvími v nich zapsanými…copak Čapkovi našeptával Duch Svatý? 😀
mira says:
April 4, 2014 at 12:56 pm
Ad češství- jde o to, co chceš hodnotit. Pokud formální příslušnost (český pas) nebo ztotožnění se s českým občanstvím. Je to jako s ateisty, kteří jsou katolíky jenom formálně, protože to okolí vyžaduje. Nebo naopak je spousta věřících, kteří se z nejrůznějších důvodů nechtějí připojit k žádné církvi. Myslím, že v kontextu debaty mi otázka na důležitost náboženství v každodenním životě přijde jako dobrá. Z odpovědí na ni se dá vyčíst více než z „pasové kontroly“.
protestant:
To že někdo označí vliv náboženství pro sebe jako nedůležitý neplyne, že náboženství na jeho život nemá vliv.
Medea says:
April 4, 2014 at 12:58 pm
“Tedy 60 % křesťanů popsala Boha jako “ducha nebo životní sílu” a jen 20% “jako osobu” Opět zdůraznuji, že takto odpovídali křesťané….. ne ateisté..”
Ak sa tí, čo nepovažujú Boha za osobu, považujú za kresťanov, tak potom sa aj ja môžem považovať za ateistickú luteránku 😀
protestant:
Je tvoje věc za co se považuješ. ……
Jasně jsi to právě neukázal. Dal jsi odkaz na pár novinových článků. pokud je to tak jasné, tak by neměl být problém uvěst nějaké konkrétní vylepšení.
Nebo, pokud ti to půjde lépe, si můžeme představit hypotetickou situaci, kdy by náboženství zmizelo- co by se změnilo k horšímu?
Cestmir Berka says:
April 4, 2014 at 12:58 pm
kde je psáno, že počítač musí tvořit jen kopie? Prostě počítač vytvoří dílo, z kterého budeme mít stejný estetický zážitek, jako by ho stvořil umělec světového významu…Medea psala: “A pokiaľ nám ide len o napodobovanie” – inteligentní člověk z toho pochopí, že to “ide len” má nějaký význam. Nechceš-li kopii, dostaneš dílo, u kterého budeš mít dojem, že je to originál neznámého umělce…
Srovnávat příběhy Bible, z kterých vyplývá náboženská víra více než miliardy lidí s beletrií od Čapka? Vždyť mnozí křesťané argumentují doslovnými citáty veršů Bible nebo proroctvími v nich zapsanými…copak Čapkovi našeptával Duch Svatý? 😀
protestant:
Znám mnoho lidí kteří citují Čapka i Shakespeara…
“Tedy 60 % křesťanů popsala Boha jako “ducha nebo životní sílu” a jen 20% “jako osobu” Opět zdůraznuji, že takto odpovídali křesťané….. ne ateisté..”
Tedy spíš než křesťané jsou to “něcisté”
podstata není v tom “citování” – nedělej nechápavého!
protestant: To že někdo označí vliv náboženství pro sebe jako nedůležitý neplyne, že náboženství na jeho život nemá vliv.
Může být. Ale to jen dále dokládá, jak malou vypovídající hodnotu mají průzkumy veřejného mínění. Právě proto by mě zajímala vylepšení, která jsou doložitelná jiným způsobem.
Protestant:
“Koho zajímá kopie Bacha či Apollinare?”
Je to otázka snobství.
Důkazem je Han van Meegeren a jeho malby, při jejichž tvorbě se stal inkarnací Vermeerovou.
Nekopíroval Vermeerovy obrazy z galerií, místo toho znovu maloval ty Vermmerovy slavné obrazy, které v průběhu staletí zmizely, tedy ve skutečnosti šlo o Meegrenovu původní tvorbu.
Namaloval mimo jiné i Emauzské učedníky, kteří byli několik let umístěni v Boymanově muzeu v Rotterdamu jakožto nejvýznamnější exponát muzea a jedna z nejvýznamnějších holandských kulturních památek.
Meegren by nikdy nebyl odhalen, kdyby jeden ze svých nejlepších obrazů neprodal Hermannu Göringovi. Obraz Kristus a cizoložnice byl prodán za tehdejších 1 650 000 holandských guldenů.
Po válce byl zatčen pro tuto svou činnost jako kolaborant s nacisty, a než by se nechal odsoudit pro napomáhání vykrádání holandského kulturního dědictví a rozkrádání židovského majetku, přiznal se k padělatelství.
Proč to zde uvádím:
Obraz, před kterým znalci umění padali na zadek, se zčistajasna stal padělkem. Na obraze se vůbec nic nezměnilo. Předtím i poté uchvacoval svou nepopsatelnou, o to však působivější krásou, atmosférou, dojmem – jen těžko se hledají přiléhaví slova.
Jenomže náhle je z toho úžasného obrazu “pouhý padělek”. Padání na zadek zčistajasna ustalo a změnilo se v rozpačitost.
Takže co je podstatou krásy a dojmu, kterým umělecké dílo působí? Dílo samo, nebo posvátná úcta před jménem Velikého Autora?
Meegeren je dodnes považován za největšího padělatele obrazů 20. století a jednoho z největších padělatelů historie.Ve skutečnosti je to geniální malíř stejné velikosti, jakou byl Jan Vermeer, do kterého se dokázal vcítit tak jak to nikdo jiný nedokázal.
A jeho dílo? Chtěl bys mít ve sbírce nějakého Meegrena, plagiátorského padělatele?
Já, kdybych byl sběratelem, tak zcela jistě ANO.
Nejde totiž o to, KDO co vytvořil, ale CO kdo vytvořil.
mira says:
April 4, 2014 at 1:01 pm
Jasně jsi to právě neukázal. Dal jsi odkaz na pár novinových článků. pokud je to tak jasné, tak by neměl být problém uvěst nějaké konkrétní vylepšení.
protestant:
Toto není novinový článek:
http://jaro.krivohlavy.cz/node/98
Autor je známý psycholog…
Klidně uveď nějakou hypotetickou situaci, kde bys tento vylepšující efekt ukázal.
mira says:
April 4, 2014 at 1:04 pm
protestant: To že někdo označí vliv náboženství pro sebe jako nedůležitý neplyne, že náboženství na jeho život nemá vliv.
Může být. Ale to jen dále dokládá, jak malou vypovídající hodnotu mají průzkumy veřejného mínění. Právě proto by mě zajímala vylepšení, která jsou doložitelná jiným způsobem.
protestant:
Pokud chceš podchytit vliv víry na život člověka pak při obrovské variabilitě přístupů k víře a nevíře není jiná možnost než statistický průzkum.
Protestant, napodobovanie nemusí byť kopírovaním.
protestant:
Píšete nesmysl. Víra v osobního boha není podmínkou….
Cituji z práce NÁBOŽENSTVÍ A SEKULARIZACE V ČESKÉ REPUBLICE
DUŠAN LUŽNÝ[1] …
S.V.H.:
Tento článek už jsem řešili zde:
http://www.i-ateismus.cz/2013/05/proc-nekteri-verici-odmitaji-evolucni-teorii/comment-page-126/#comment-72256
Cituji sám sebe:
Vám ta čísla přijdou smysluplná? Dává smysl, že člověk, který se označí za křesťana nebo věřícího v Boha, zvolí možnost, že neexistuje žádná “božská, duchovní či životní síla”?
Problém podle mě bude v české verzi daného dotazníku. Možnost “There is a personal God” je totiž přeložena jako “Existuje Bůh jako osoba” a nikoli “osobní Bůh”. Bůh jako osoba evokuje toho starce na obláčku (nebo něco obdobně antropomorfního), o kterém věřící svorně prohlašují, že v něj přece nevěří (to jen ti hloupí ateisté si to myslí). Ještě větší problém je s překladem možnosti “I don’t really think there is any sort of spirit, God or life force”, která je přeložena jako “Skutečně si nemyslím, že existuje nějaký druh duchovní, božské nebo životní síly”. Bůh nám v překladu jaksi vypadl a místo něj tu najednou máme jen jakousi “božskou sílu”.
Takže docela chápu, že člověk, věřící v osobního Boha, zvolí jinou možnost, dokonce i takovou, že si nemyslí, že Bůh existuje (v původním významu té možnosti).
Další věc, která mě zarazila, je, že autoři tohoto souhrnu uvádějí trochu jiná čísla, než jsou v původním výzkumu. I když započítám odpovědi “nevím”, tak jsou výsledky mírně odlišné. Není mi moc jasné, jak ta čísla přepočítávali.
Ta čísla bych tedy bral s hooodně velkou rezervou.
mira says:
April 4, 2014 at 1:06 pm
Klidně uveď nějakou hypotetickou situaci, kde bys tento vylepšující efekt ukázal.
protestant:
Skoro v každé mezilidské situaci lze použít Ježíšovo:
…nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra…
Matouš 7:5
nebo tohle značně zlepšuje kvalitu života:
…Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce…
Efezským 4:26
Tie maximy môže používať aj ateista.